TF - 29. kapitola

 Překlad: Marťa

A máte tu chvilku předtím, než to všechno začalo v prologu.
 

Když jsem šla po pěšině k domovním dveřím mých pěstounů, mrkala jsem slzícíma očima. Bože, cítila jsem se na nic. Z dámské jízdy jsem se probudila s kocovinou. I když jsem si během dne dala už třikrát prášek na bolest, v hlavě mi přestávalo bušit až před hodinou.

Hanna včera večer uspořádala večírek ve svém domě a pozvala Ashley i Melindu. Wyatt trval na tom, že přijde a řekl, že se cítí „opuštěný“. Protože jsem očekávala jednoduchý večer plný vína, sledování filmů a zábavy, řekla jsem, že je vítaný, aby zůstal.

Kdybych věděla, že půjde o párty ve spodním prádle, naléhala bych na něj, aby zůstal doma. Hanna, ta rošťačka, jeho ani nikoho jiného nevarovala. Zažil překvapení svého života, když do domu vešla žena s věšákem sexy spodního prádla a řadou erotických pomůcek. Odešel tak rychle, až mě překvapilo, že jeho nenechaly na podlaze šmouhy.

Měli jsme mejdan – jedly jsme, pily, smály se a probíraly spodní prádlo a sexuální hračky. Dan mě potom přijel vyzvednout a odmítl mi dovolit vzít si domů taxi. Pak mě pořádně ošukal v posteli. Celkově vzato to byla dobrá noc.

Melinda mi napsala, abych se stavila cestou z práce domů. Neřekla proč, ale ujistila mě, že se nic nedělo. Doufala jsem, že to byla pravda. Klíčem jsem si odemkla dveře a zavolala její jméno.

O chvíli později vešla na chodbu a rozzářila se na mě. „Ahoj, zlatíčko.“ Svraštila obočí. „Dan s tebou není?“

„Je na schůzce, ale ta brzy skončí. Sam ho jel vyzvednout. Dan přijede přímo sem.“

Z obývacího pokoje vyběhl Junior a s hravým bojovým pokřikem mě objal kolem nohy. „Přinesla jsi mi svou novou kočku?“

S úsměvem jsem mu prohrábla vlasy. „Nemohla jsem. Pravděpodobně by podrápala Rangera. Je to holka podle mého vkusu.“

Našpulil rty a pustil mi nohu. „Chci jí vidět.“

„Jednoho dne ji přivedu na návštěvu. Slibuju.“

„Jak se má Blue?“ Zeptala se Melinda, když jsme vešli do obývacího pokoje.

„Ach, dobře,“ odpověděla jsem. „Až na to, že je celá zamilovaná do Dana.“

Usmála se. „Všimla jsem si toho, když jsme tě v pondělí večer navštívili. Zdá se, že neví, co se vší tou kočičí náklonností dělat.“

„Stěžuje si na ni, ale má ji rád. To poznám.“ V pondělí a úterý jsem pracovala z domova, aby Blue nebyla doma sama. Ale stejně nikdy sama nebyla. Denně přicházela uklízecí četa a ženy se nad ní jen rozplývaly. Blue však nikdy společnost nevyhledávala. Pokud tam nebyl Dan. Zbožňovala ho a neustále se o něj otírala. Přesto předla i se mnou. Jednou. Trochu.

Wyatt vzhlédl z křesla. „Ahoj, zlato. Sakra, vypadáš hrozně.“

Vrhla jsem na něj ostrý pohled. „A ty už nevypadáš tak rudý, jako při pohledu na to spodní prádlo,“ zašeptala jsem, vědomá si Juniora, přestože měl na uších sluchátka, když si hrál na tabletu na pohovce.

Wyatt se zamračil. „Hanna mě mohla varovat.“

Melinda se zachichotala a zvedla na mě obočí. „Kávu? Čaj?“

Mávla jsem rukou. „Jsem v pohodě, díky.“ Upřímně řečeno, žaludek se mi stále zvedal kvůli kocovině.

Melinda mi pokynula, abych ji následovala obloukem, který byl v jídelně, a vyzvala mě, abych si sedla ke stolu. Přešla ke svému počítačovému stolu a prohledala jednu ze zásuvek. Vytáhla malou bílou krabičku, a pak se otočila ke mně. „Zavolala jsem tě sem, protože… jsem ti to chtěla dát v pondělí večer, ale myslela jsem si, že bude lepší, když budeme samy.“

Zaujatě jsem se narovnala. „Dobře.“

Posadila se ke stolu vedle mě. „Vím, že máš své staré, nové, vypůjčené a modré, ale… no, doufala jsem, že si to možná ještě připneš na kytici nebo na ruku.“

„Co je to?“

„Podívej se sama?“

Vzala jsem si od ní krabičku a opatrně odtáhla víčko. Otevřela se mi pusa. Uvnitř byl velký zavírací špendlík, na kterém byly zavěšené čtyři malé drobnosti – šestipence, podkova, modré srdce a foto rámeček, ve kterém byla fotka Simona, jak mě drží, když jsem byla malá.

Cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo a podívala se na ni. „Melindo… děkuju.“

„Inspirovalo mě něco, co moje kamarádka udělala pro svoji dceru.“ Kousla se do rtu. „Omlouvám se, že jsem byla k Danovi trochu chladná od chvíle, kdy mi Travis řekl o svěřeneckém fondu. Já jen… tak jsem se bála, že si ublížíš, že jsem to dělala jen kvůli sobě. Neměla jsem a omlouvám se. Sledovala jsem vás dva spolu a… miluje tě, Vienno. Je to vidět ve všem, co říká a dělá. To je důležité.“

Miluje tě, Vienno. Jak jsem si přála, aby to byla pravda. Udržela jsem si úsměv na tváři pouhou silou vůle, zavřela krabičku a řekla: „Děkuju. Určitě si to připnu na kytici. Simon ti dal tu fotku?“

Přikývla. „Myslel si, že zavírací špendlík je skvělý nápad. Opravdu se těší na recepci. Jdou plány stále dobře?“

„Ano. Bez Chrise a Miley bych to ale nezvládla. Jsem ráda, že je Dan najal.“

„Jsou velmi dobří v…“ Přerušila řeč, když Wyatt zakřičel na televizi – nebo přesněji na fotbalisty na obrazovce. „Ježíši, Marie a Josefe,“ zamumlala Melinda. „Wyatte, můžeš to zklidnit?“

Wyatt se naklonil kolem židle, aby se na ni zamračil přes oblouk. „To už se muž nemůže ani v klidu podívat na hru?“

Melinda obrátila oči v sloup. „Nezabilo by tě, kdybys to trochu ztlumil a přestal řvát.“

V tu chvíli se otevřely přední dveře. A protože měl klíč od jejich domu jen jeden další člověk, nebylo překvapením, když do obývacího pokoje vešla Heather. Ale pohled na Owena, který se táhl za ní? Jo, to byla novinka.

Heather krátce pozdravila Juniora, který jí rychle zamával a vrátil se ke svému tabletu.

Wyatt, který vypadal zmatený přítomností mého bývalého, na mě vrhl ustaraný pohled. Neřekla jsem svým pěstounům o tom, jaký se ten chlap choval, jako osel od chvíle, kdy jsem začala chodit s Danem, ale věděli, jak Owen zrušil před lety naše zasnoubení.

Melinda svraštila obočí. „Owene, jsi to ty?“

Usmál se. „To jsem já. Jak se máte?“

„Mám se dobře, děkuji,“ řekla mu a vrhla na mě krátký ustaraný pohled.

Jeho pohled se zařízl do mě. „Ahoj, Vee.“

Heather vydechla. „Nevěděla jsem, že jsi tady, Vienno. No, je to nepříjemné. Ale na druhou stranu, asi bude nejlepší, když to stejně uslyšíš od nás.“ Krátce pohlédla na Juniora, který měl stále nasazená sluchátka a šíleně ťukal do obrazovky svého tabletu. „Hm, Owen a já spolu teď chodíme,“ řekla mi.

 Melinda ztuhla. Wyatt tiše zaklel. A já věděla, že by je oba vyhodili z domu, kdybych jim dala sebemenší náznak, že ho chci pryč. Pff. Jako bych to zadostiučinění Heather a Owenovi dopřála.

Usmála jsem se. „Dobře.“

Dlouhou chvíli na mě zírala. „Dobře?“

„No, doufala jsem, že přijde den, kdy budeš chodit s klukem, který není ženatý,“ řekla jsem. „Konečně ten den nastal.“

Zamrkala. „Vážně tě to netrápí?“

Pokrčila jsem rameny. „Proč by mělo?“

„No, byla jsi s ním zasnoubená.“

„To bylo dávno. On i já jsme se posunuli dál. Myslím tím, že jsem teď tak trochu vdaná,“ připomněla jsem jí.

Několikrát otevřela pusu a zase ji zavřela. „Ráda slyším, že to pro tebe není problém.“

Hmm, o tom jsem pochybovala. Otočila jsem se na Melindu. „Moc ti za to děkuju,“ řekla jsem a schovala jsem krabičku do kabelky. „Straně moc se mi to líbí.“

„Co je to?“ Zeptala se Heather zamračeně.

„Svatební drobnost,“ odpověděla jsem, načež se Heather zvláštně zatvářila. To je jedno-

Melinda mě rychle vtáhla do konverzace o nedůležitých věcech. Wyatt udělal to samé s Heather a Owenem v obývacím pokoji, jako by chtěl zabránit tomu, abychom se já a ta strašná dvojka dále stýkali. To mi vyhovovalo. Heather se ještě chvíli nebo dvě snažila upoutat mou pozornost, ale Wyatt ji rychle rozptýlil.

Když jsem uslyšela zvonit mi telefon, vytáhla jsem ho z kabelky. Chris. Volal mi často, když se mnou chtěl něco projednat. Protože jsem si nepřála mluvit o podrobnostech recepce před Frickem a Frackem (-komediální bruslařské duo 1937, pozn. překl.), zvedla jsem se ze židle a řekla Melindě: „Musím to vzít. Bude to jen chvilka.“

Šla jsem do kuchyně, když jsem to vzala. „Haló?“

„Drahoušku, omlouvám se, že vás obtěžuji, jen jsem s vámi chtěl zkoordinovat několik věcí,“ řekl Chris.

„Žádný problém,“ řekla jsem mu.

Když jsme viděla Rangera škrábat na zadní dveře, pustila jsem ho ven a následovala ho na dvůr, zatímco jsem byla na telefonu. O několik minut později byl Chris spokojený s mými odpověďmi a zavěsil. Otočila jsem se, abych zamířila zpátky do domu a viděla, jak ve dveřích stojí Owen. Se založenýma rukama vyšel na terasu.

„Vždycky jsem věděl, že máš dobrou pokerovou tvář, Vee, ale až doteď jsem si neuvědomoval, jak dobrá jsi herečka.“

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Prosím?“

„Ani ses nelekla, když ti Heather řekla o mně a o ní. Vzala jsi tu zprávu až příliš dobře.“

„A jak sis myslel, že to vezmu?“

Zavřel pusu, jako by se musel kousnout do jazyka. „Ani jsi nevypadala šokovaně.“

„Ach, bylo to překvapení, vzhledem k tomu, že jsi vždycky tvrdil, že ji nenávidíš, ale není to tak špatné překvapení. Pokud uděláte jeden druhého šťastným, může to být pro vás jedině dobře.“

„Nespolknu ti, že ti to vůbec nevadí. Nejsem jen nějaký bývalý. Známe se dlouho. Byli jsme přátelé, milenci, zasnoubení. Máme hodně společné minulosti.“

„Ano, minulosti. To je vše.“ Přimhouřila jsem oči. „Kdybych nevěděla své, myslela bych si, že chceš, abych se cítila ublížená. Ale to nebude ten případ, že ne? To bys totiž někomu, s kým máš takovou ‚minulost‘ neudělal, že?“

Nozdry se mu roztáhly. „Proč on, Vee? Proč sis ze všech lidí na tomhle zasraném světě vzala Davenporta?“

Měla jsem chuť zasténat. „Owene, nech to být.“

Vylétlo mu obočí. „Nechat to být?“ Opakoval, přešel ke mně a postavil se až příliš blízko. „Snesl bych, kdybych o tebe přišel kvůli někomu, kdo na tebe bude hodný. Kdo tě bude milovat a zbožňovat a dá ti vše, co od života potřebuješ a chceš. Mohl bych to snést, protože bych věděl, že budeš šťastná. Ale Dan Davenport…“

„Je můj manžel. Můj manžel. Miluju ho. A už jsem skončila s posloucháním, jak na něj nadáváš. Nemusíš ho mít rád. Nemusí se ti líbit, že jsem si ho vzala. Jen kvůli tomu musíš přestat fňukat. Vypadni z mého života a soustřeď se na to, co máš teď s Heather.“

„K čertu s Heather.“ Vrhl se na mě a narazil ústy na moje.

Projel mnou v horké vlně vztek. Odstrčila jsem ho dozadu a tvrdě ho udeřila přes obličej. „Ty čuráku. Už se mě nikdy nedotýkej.“

„Co se to tu sakra děje?“

Při zvuku Wyattova hlasu jsem vzhlédla a viděla, jak stojí ve dveřích s děsivým výrazem. Melinda stála trochu za ním s otevřenou pusou. Heather stála vedle ní a usmívala se – i když ne na mě. Ne, ta mrcha se culila na osobu, která stála po Wyattově boku.

„Dane,“ řekla jsem tiše.

Nepodíval se na mě. Upíral nemrkající, temný a vzteklý pohled na Owena. Pomalu a plynule se k němu přibližoval, jako panter – predátor, který se blížil ke své kořisti.

Owen se na něj podíval a bojovně zvedl bradu. „Jestli si myslíš, že se ti omluvím…“

Danova pěst vylétla a spojila se s Owenovou čelistí natolik silně, až se zapotácel dozadu. Sakra, to mu zanechá pěknou modřinu.

„Bastarde,“ vyprskl Owen. Zvedl ruku a nemotorně máchl na Dana, který se mu snadno vyhnul, a pak ho praštil znovu. Než mu to mohl Owen oplatit, Dan mu zasadil tvrdou ránu do spánku, která ho srazila přímo na zadek.

Když jsem sledovala, jak se můj bývalý sbírá z terasy, trhla jsem sebou při pohledu na hlubokou rýhu nad jeho okem. Au. Určitě bude potřebovat pár stehů. Ale v tuto chvíli jsem se necítila moc soucitně.

„Možná bys měla něco udělat, Vienno,“ řekla Melinda a přistoupila ke mně.

Bezmocně jsem na své pěstouny pokrčila rameny. Nikdo s rozumem by se nepokoušel dostat mezi Dana Davenporta a něco, co chtěl. A právě v tu chvíli se zdálo, že chtěl mého bývalého snoubence zadupat do země.

V tom bych mu vůbec nebránila.

Owen se v poslední době choval, jako kretén. Dnes zašel příliš daleko. Možná nebyl tak problematický, jako ostatní, kteří byli rozhodnutí mě a Dana rozdělit, ale určitě se k tomu blížil.

Melinda se otočila ke svému manželovi. „Nemůžeme tady jen tak stát.“

„Proč ne?“ Zeptal se Wyatt. „Owen měl být chytřejší.“

Ano, ano, to měl.

Dan zíral na toho kreténa. „Varoval jsem tě, ne? Znovu a znovu jsem tě varoval, aby ses od ní držel dál, ale ty jsi mě neposlechl,“ pokáral ho jemně. „Nejhorší je, že jsi zkusil něco takového. Jako někdo, kdo tvrdí, že mu na Vienně záleží, to dáváš najevo zatraceně zvláštně.“

Owen zatnul pěsti. „Záleží mi na ní, ona …“

„není tvoje,“ dokončil Dan. „To na jejím prstě jsou moje prsteny. Je to moje jméno, které si vzala. Je to moje postel, kde spí. Ona je moje. Takže to, jestli ti na ní záleží nebo ne, není kurva důležité.“

Owen polkl. „Byla moje první.“

„Tak ses ji měl držet a ne ji nechat jít. To byla tvoje chyba.“

„Udělal jsem pro ni to nejlepší.“

„Ne, udělal jsi to, co bylo nejlepší pro tebe. Možná ti na Vienně záleželo, ale nepostavil jsi ji na první místo. Nikdy nebyla tvojí prioritou.“

Owenovi se rozšířily nosní dírky. „Byl jsem tehdy mladý. Dítě.“

„Dítě, které chtělo prostor pro realizaci svých ambicí. Dopřála ti to. Neproklínala tě za to. A co uděláš ty? Pokusíš se rozbít její manželství. Myslíš si, že ti za to poděkuje? Že bude chtít někoho, kdo jí něco takového udělal?“

Mému bývalému ztuhla čelist. „Myslím, že si Vienna zaslouží být milována. Ty ji nikdy nebudeš milovat – nemáš to v sobě.“

Ta slova mě bodla přímo do hrudi… protože byla pravdivá. Dan mě nemiloval. Niky nebude. Nikdy.

Mělo by mi to být jedno. Nemělo by mě to zajímat. A rozhodně se mi to nelíbilo. Ale překročila jsem tu hranici a zamilovala se do svého falešného manžela. Jo, tak moc jsem byla hloupá.

Dan si povzdechl. „Sám jsi to řekl. Bylo mi jedno, co si myslíš. Teď je mi to jedno ještě víc. Nezajímáš mě. A nezajímáš ani ji. Musíš se s tím sakra vyrovnat a přijmout to, protože tě nenechám si s ní zahrávat. Teď odsud odejdeš a budeš se od ní držet dál.“

Owen vystrčil bradu. „Nemůžeš mi diktovat, co mám dělat.“

„Pokud jde o moji ženu, rozhodně ano.“

„Neudržíš si ji navěky, víš. Nakonec jí dojde, že mám pravdu. Pak tě opustí.“

Dan naklonil hlavu a zvědavě se na něj podíval. „Proč si myslíš, že bych ji nechal udělat něco takového?

Owen trhl hlavou dozadu. „Nemůžeš někoho nutit, aby s tebou zůstal.“

„Vienna ví, že bych ji nikdy nenechal jít.“

Sakra, Dan byl v tom hraní tak dobrý, že kdyby nebylo tak jasné, že nechtěl skutečné manželství, možná bych mu uvěřila.

„Je pro tebe jen majetkem,“ trval na svém Owen.

„Mým nejcennějším majetkem,“ řekl Dan. „A mám v úmyslu si ji nechat. Smiř se s tím. Přijmi to. Nech ji být. Zbav se svého snu, že ji získáš zpět. To se nestane.“

„A když se od ní nebudu držet dál?“

Danova ústa se zkřivila do krutého, mrazivého úsměvu, ze kterého jsem se málem zachvěla. „Donutím tě, aby sis to býval přál.“

Owenovi se zaleskly oči. „Ona má na víc. Nezasloužíš si ji.“

„A ty si myslíš, že ano? Ty, který ses choval, jako naprostý debil, si myslíš, že si ji zasloužíš?“

Ve tváři mého bývalého se mihnul stud. „Možná si ji nezaslouží ani jeden z nás. Ale…“

„Neexistují žádná ale. Mýlíš se, když si myslíš, že by ses s ní oženil, kdybys to nezpackal. Odlákal bych ji od tebe, i kdyby mi to mělo trvat roky. Ani na okamžik si nemysli, že by byla tvoje. Tak či onak bych ji učinil svou. Mýlil by ses, kdyby sis myslel, že to tak nemyslím. Jsem nemilosrdný v tom, jít si za tím, co chci. Přestaň spoléhat na to, že to zkurvím a ztratím ji, jako ty. Nikdy bych nenechal nikoho, pro mě tak důležitého, odejít z mého života.“

Owen přimhouřil oči a pozorně si Dana prohlížel. „Ty zkurvysynu, myslím, že bys ji mohl mít svým vlastním způsobem mít rád.“

Danův pohled sklouzl ke mně. Hořel posedlostí, netrpělivostí a něčím… víc. Něčím, co mi zrychlilo tep a vzalo dech. Ale Owen se mýlil. Dan se o mě nezajímal. Neexistovala možnost, že by chtěl, aby bylo naše manželství skutečné. Nechtěl ani přítelkyni, natož manželku… ne?

Správně, tvrdila jsem si. Nic víc samozřejmě nechtěl. Věděla jsem to moc dobře na to, abych zapomněla, že prostě jen hrál svou roli.

„Vienna ví, co k ní cítím,“ řekl Owenovi. „To je vše, na čem mi záleží. Je mi fuk, co si myslíš. Jen chci, abys ji nechal být. Dala jasně najevo, že tě ve svém životě nechce. A rozhodně ani já tě zatraceně v jejím životě nechci.“

Owenovi se na rtech zkroutil potutelný úsměv. „No, teď když jsem s Heather, tady budu, ať se to tobě a Vienně líbí nebo ne.“

„Ne, nejsi,“ přerušil ho Wyatt a přešel k nám. „Pokud si myslíš, že tě nechám využít Heather k ublížení Vienny, velmi se mýlíš.“

Heather se s vytřeštěnýma očima rozběhla k otci. „Počkej, nemůžeš mi říkat, s kým můžu nebo nemůžu chodit.“

Wyatt se k ní otočil se sevřenými ústy. „Ty… jsi moje dcera a já tě miluju – vždycky budu. Nikdy jsem během těch let nesouhlasil s tvým výběrem ‚kluků‘. Na začátku jsem ti to mnohokrát vysvětloval, ale nic z toho, co jsem řekl, se k tobě nedostalo. Takže jsem tě nakonec nechal být a myslel si, že se jednoho dne poučíš ze svých chyb. Ale tohle být nenechám. Využíváš Owena, stejně jako on tebe, protože máte společný cíl: ublížit Vienně. Nic víc, nic míň. Vy dva byste se měli stydět, ale mám pocit, že to ani neznáte.“

Melinda si povzdechla směrem k Owenovi. „Bolí mě, když vidím člověka, kterým ses stal. Vienna ti dlouhou dobu byla dobrým přítelem. Nikdy bych si nepomyslela, že nastane den, kdy se jí rozhodneš ublížit.“

„Nechci jí ublížit,“ prohlásil Owen. „Chci, aby otevřela oči a viděla ho takového, jaký je.“

Wyatt se zamračil. „Řekni mi, jak sis myslel, že toho dosáhneš ‚randěním‘ s Heather?“

Owen otevřel pusu, ale nevydal ze sebe žádná slova.

„Nikoho neoklameš,“ dodal Wyatt. „Chtěl jsi ublížit Vienně a přišel jsi na to, že randit s Heather, je nejlepší způsob, jak to udělat. Jenomže to nevyšlo, tak jsi udělal krok dál a vynutil sis od ní polibek. Ale ve skutečnosti to nebyl polibek, že? Udělal jsi to ze vzteku.“

Owen zavřel oči. „Nechtěl jsem, jen jsem…“

„Možná jsi mě na začátku chtěl získat zpět,“ přerušila jsem ho. „Ale myslím, že se to v určitém okamžiku změnilo. Že to začalo být spíš o tom, že chceš Dana porazit. Nejsem cena, kterou lze vyhrát v nějaké hře. Jsem člověk.“

„To vím,“ řekl Owen a otevřel oči. „Jen chci, abys byla šťastná, v bezpečí a milovaná. Dokud jsi s ním, nikdy tyhle věci mít nebudeš.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, Owene. Ty chceš, abych byla šťastná, v bezpečí a milovaná, ale jen za předpokladu, že budu s tebou. To je jiné. Nenávidíš, že jsem s Danem, protože si myslíš, že pro mě není dobrý. Nenávidíš, že jsem s ním, protože mě dělá šťastnou. To ti vadí. Nenávidíš ho za to. A nutíš mě za to platit.“

„Vienna se rozhodla,“ vložil se do toho Wyatt. „Tahle volba není na tobě, Owene. Stejně, jako sis před všemi těmi lety zvolil ty. Tahle loď odplula. Pokud ti na ní opravdu záleží, budeš to respektovat, přijmeš prohru a posuneš se dál. Dokážeš to udělat?“

Owenův pohled sklouzl ke mně. „Opravdu ho miluješ? Je on ten, koho chceš?“

Přikývla jsem. „Ano a ano.“

Polkl, otevřeně smutný.

Dan k němu přistoupil. „Tady jsi skončil. Řekl jsi svoje, ona poslouchala a jasně vyjádřila své přání. Teď odejdi. A tentokrát neudělej tu chybu, že by ses k Vienně ještě někdy přiblížil.“

„Nebo k Heather,“ dodal Wyatt. „Drž se dál od obou mých holčiček, Owene.“

Zamračila se na svého otce. „S kým chodím, je moje věc.“

„Nechodíš s ním, pohráváš si.“ Melinda máchla rukou do vzduchu. „To teď přestane.“

„Heather si založila ruce v bok a zírala na oba své rodiče. „Nemůžete se mi takhle plést do života – není mi čtrnáct.“

„Buďte si jistý, že už se k žádné z nich nepřiblížím, Wyatte,“ přerušil ho Owen. Poraženě se na mě podíval. „Asi mi to nebudeš věřit, ale miluju tě, Vee. Jediné, co jsem chtěl, bylo mít šanci to dokázat. Byl jsem rozhodnutí tě získat zpět. Ale někde cestou jsem dovolil, aby se mě zmocnila hořkost. Opravdu jsem nechtěl, aby to dopadlo takhle. Nechtěl jsem zajít tak daleko.“ Polkl. „Už tě nebudu obtěžovat.“ Sklonil hlavu a zmizel v domě.

Zhluboka jsem vydechla a nechala jsem poklesnout svá ramena.

Heather se začala hádat s rodiči, ukazovala prstem a vystrkovala bradu.

Dan ke mně přešel a postavil se do mého osobního prostoru. Sjel mi rukou po zádech a položil mi ji kolem zátylku. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem. „Jsem ráda, že je konec. Můžeme jít?“

Palcem mi přejel přes ústa, jako by chtěl setřít jakoukoli stopu po Owenovi. „Jistě. Až s tou mrchou skončím.“ Mávnul směrem k Heather.

O-ou.

Když ho viděla přicházet, přestala řvát na své rodiče. Vykulila oči, když vstoupil do jejího prostoru.

„Zašla jsi příliš daleko,“ řekl tichým hlasem, ale ostrým, jako bič. „Věděla jsi, co se stane, pokud by ses znovu pokusila ublížit mé ženě, ale stejně jsi to udělala.“

„Znovu?“ Opakoval Wyatt.

„Rozluč se s penězi za vydírání, Heather,“ řekl Dan. „Protože tvoje peněžní studna vyschne v okamžiku, kdy se o existenci toho dítěte dozví jeho žena.“

Zavrtěla hlavou a v očích se jí objevila panika. „Neuděláš nic. Nemůžeš.“

„Vydírání?“ Opakoval Wyatt. „Řekne mi někdo prosím…“ Zarazil se po tvrdém šťouchnutí od Melindy, která zírala na dům.

Sledovala jsem její pohled a viděla, jak ve dveřích stojí Junior se sluchátky pověšenými kolem krku. Díval se z jednoho na druhého, vnímal to napětí a vypadal neklidně.

Ostatní si ho také všimli, ale byla to Melinda, která spěchala k Juniorovi a pokusila se ho s úsměvem, ale s malým úspěchem, odvést zpět dovnitř.

„Prostě pojďme, Dane,“ přemlouvala jsem ho a přešla k němu. Položila jsem mu ruku na záda. „Mám hlad a jsem unavená a v hlavě mi zase začíná hučet.“

Jeho pohled sklouzl ke mně, tvrdý a temný, ale pak se otočil zpět k Heather.

„Ani nepřemýšlej o tom, že by ses v sobotu objevila na recepci,“ řekl jí. „Zničila bys poslední šanci, o kterou mě Vienna požádala – teď už jsi oficiálně bez nich.“