TAN - 9. kapitola

Překlad: Lucianna

Jo řeší svůj vztah s manželem a Tatumem. Jak dopadne jejich setkání u Tatuma doma? A co má za lubem Patrick? A jaký náraz do reality čeká Chase?

Kapitola 9 – Joanne

Zvednu ruku, pak ji spustím, pak ji zvednu znovu. Srdce mi buší v hrudi, jak stojím před Tannerovým a Tatumovým domem, aniž bych věděla, zda tu mám být, jestli to je špatný nápad, nebo jsem se nakonec naprosto zbláznila.

Nemůžu na něj přestat myslet.

Stále si říkám, že jsem tady, abych ho varovala, že Patrick je mu na stopě a nejspíš začne čmuchat kolem, ale skutečně, hluboko uvnitř vím, že kvůli tomu tu nejsem. Jsem tady, protože v krátké době co jsem doma, ho nemůžu dostat z mysli. Nemůžu z hlavy dostat náš společný čas v tom sklepě.

On je všechno, co chci a celé moje tělo po něm touží, jako po tvrdé droze, které se nemůžu zbavit.

Patrick a já jsme skončili.

Mluvili jsme spolu dnes ráno a oba jsme se shodli, že to nebude fungovat, ačkoliv se stále obává, že mu všechno vezmu a že mi to nedovolí. Snažila jsem se mu vysvětlit, že pokud se prostě ujistí, že jsem v pohodě, nevezmu mu nic důležitého.

Nevypadá, že by mi věřil.

Jeho slova byla, „Jakmile se začneš bavit se svým přítelíčkem, změníš názor, protože tě přesvědčí, abys mi vzala všechno, co za to stojí.“

Na světě jsou prostě lidé, které ovládají peníze.

Patrick je jeden z nich.

Zpět k tomu, proč jsem tady.

Pohlédnu na dveře, hlavu trochu lehkou z pár drinků, které jsem měla, než jsem sem přišla. Vím, že bych tu neměla být, je příliš brzy a jsem příliš křehká, ale potřebuji Tatuma tak moc, že mě bolí celé tělo jen při pomyšlení na jeho jméno. Jen vědomí, že je za těmi dveřmi, mě nutí chtít padnout na kolena.

Zvednu ruku, abych znovu zaklepala, když se dveře otevřou.

Jenže, nesetkávám se s Tatumem, setkávám se s nádhernou ženou, ve srovnání s níž, vypadám jako bych se právě připlazila z ulice. Je vysoká, se všemi správnými křivkami na všech správných místech. Tmavé svůdné vlasy jí splývají po zádech a končí v malých, dokonalých kadeřích, které se pohybují když pohne hlavou. Její oči jsou nádherně smaragdové, orámované tmavými, hustými řasami.

Hruď se mi stáhne.

Vím, že Tanner tu není.

Pokud tu nejsou ostatní kluci, pak je tady tahle žena s Tatumem.

Jsem idiot. Absolutní idiot.

Neměla jsem sem chodit. Co jsem čekala? Že tady bude na mě taky čekat?

Těžko.

„Ach, ahoj,“ řekne a její hlas je tak zatraceně krásný, že je skoro hezčí, než ona. Je zkurveně zpěvavý.

Proč já nemám zpěvavý hlas?

Nejspíš zním jako chlap.

„Ahoj,“ odpovím, protože je zcela jasné, že právě teď je příliš pozdě na zatracený útěk.

Takže budu vypadat jako idot.

Mysl mi začne uhánět, jak přemýšlím o padesáti různých důvodech, proč jsem tady, proč stojím v Tatumových dveřích a vypadám jako nějaká zoufalá, zamilovaná puberťačka.

„Jdeš sem za někým?“ zeptá se, nakloní hlavu na stranu a pozoruje mě.

„Ach, hm, jo, hledám Tannera, je doma?“

Lež.

Velká tlustá lež.

Co jsem měla říct?

Určitě ne pravdu.

„Ach, Tanner v tuhle chvíli není doma. Ale Tatum je. Chceš abych mu dala vědět, že jsi tady?“

Ach, Bože.

Takže je s Tatumem.

Srdce mi poklesne, zbaběle se ponoří do mé hrudi, která bolí víc, než jsem ochotná přiznat. Představy jich dvou, jak se milují, jeho velkého těla, pohybujícího se nad ní, jeho plných rtů, laskajících její kůži, zaútočí na mou mysl a ta hluboká prázdnota v mém žaludku, se ještě prohloubí.

Po tváři se mi skutálí slza.

Necítila jsem to. Ani jsem nevěděla, že tam byla. Proklouzla, zradila všechno, co se snažím právě teď tak zoufale necítit.

Další následuje její cestu, kutálející se mi dolů po tváři.

Ret se mi chvěje.

Vlna emocí, které nedokážu kontrolovat, se mi převalí tělem.

Nejde to zastavit, ani se nesnažím.

Vím, že moje pokusy by byly marné.

„Ježíši, jsi v pořádku?“ zeptá se a vykulí oči. „Chceš abych sehnala Tatuma? Chceš jít dovnitř? Já právě odcházela, ale ráda zůstanu, pokud si potřebuješ s někým promluvit?“

Zatracený Bože, je i hodná.

To nepomáhá.

Vůbec.

„Jsem v pořádku,“ zalžu a můj hlas je napjatý a naplněný bolestí a zmatením.

Nevím, na koho se nyní obrátit.

Nemám manžela, moje kamarádka se vypořádává se svou vlastní válkou a muž, se kterým chci mluvit, má ženu, která je tak zcela jasně na naprosto jiné úrovni, než já.

To znamená, že jsem sama.

Nemám nikoho.

Poprvé v životě, nemám nic.

„Jo?“

Známý hlas mě přiměje zvednout hlavu, aniž bych si uvědomovala, že jsem se začala dívat do země, nebo že moje slzy kapou na zem. Tatum stojí ve dveřích, bez košile. Samozřejmě, že je bez košile, právě se miloval s nejkrásnější ženou na světě.

A to jsem si myslela, že jsem měla šanci.

„Omlouvám se, neměla jsem chodit,“ řeknu nakřáplým a napjatým hlasem.

Otočím se a odcházím po chodníku, slzy mi tečou rychleji, dokud se mi ramena nezačnou třást vzlyky.

Nemůžu přestat.

Nejsem si ani jistá, že chci.

„Jo!“

Tatumův hlas se ozve nocí.

Pokračuji v chůzi.

O chvíli později, se mi velká ruka omotá kolem ramene, zastaví mě a otočí mě tváří k sobě. Nedívám se na něj, držím hlavu dole. Nechci se hádat, nebo vypadat pateticky. Hlavně, ani nevím, co tady k čertu dělám. Jen vím, že jsem vyděšená, jsem zlomená a někoho potřebuji.

Něco.

„Podívej se na mě,“ nařídí Tatum, dá mi ruku na bradu a přinutí mě zaklonit hlavu. Něžným způsobem, samozřejmě.

Vzhlédnu k němu skrz rozmazané vidění a mohutný  vzlyk mi trhá tělem, takže se cítím ještě ubožeji, než vypadám.

„Hej,“ řekne tak zatraceně vřelým hlasem a něžně, že to jen zhoršuje. „Hej, co se děje?“

„Omlouvám se,“ dostanu ze sebe. „Neměla jsem chodit.“

„Jo.“

„Půjdu. Nechtěla jsem ti rušit večer.“

„Jo.“

„Nevěděla jsem, že někoho vídáš. Ani nevím, proč jsem sem přišla.“

„Jo.“

„Kéž bys zapomněl, že jsem tady byla.“

„Sakra, Jo, kurva poslouchej mě.“

Zastavím se a on, tím nejněžnějším způsobem, jaký jsem v životě zažila, se natáhne, odhrne mi vlasy z mokrých tváří a palcem mi utře slzy. Nutí mě cítit vřelost, jakou jsem nikdy od žádného muže necítila. Nutí mě cítit lásku, o které jsem si upřímně nemyslela, že existuje.

„Nevstoupila jsi do ničeho. Nikoho nevídám. Je to kamarádka, a to je zkurvená pravda. Nikdy v životě jsem ji nešukal, znám ji od dětství. Přišla se podívat, jak jsme dopadli na naší cestě. Můžeš sem přijít kdykoliv chceš, slyšíš mě? Kdykoliv sakra chceš. Nemusíš se ptát. Nemusíš volat. Nic a myslím tím zkurveně nic, není důležitější než ty.“

Škytnu.

Pak vzlyknu.

„No tak, pojď dovnitř.“

Otočí mě, jeho velká paže mě vede zpátky po chodníku. Dívka, která je nejspíš tak zatraceně hodná, mi věnuje lítostivý úsměv. A já ji soudila, aniž by bylo co soudit. Je kamarádka. Moje mysl na mě zaútočila ve chvíli, kdy našla mou slabost.

„Nechám vás dva tady. Zavolám později, Tatume. Doufám, že se cítíš líp,“ řekne, usměje se na mě a pak mu stiskne rameno, než zmizí pryč po chodníku.

Vstoupíme do domu a Tatum zavře dveře, než se otočí ke mně a řekne, „Běž si umýt obličej, já připravím pití a můžeš mi říct, proč jsi tady a vypadáš takhle, jo?“

Přikývnu. „Jo.“

Projdu chodbou do jeho koupelny, pustím kohoutek a opláchnu si obličej, a snažím se na sebe moc nedívat, protože vím, že vypadám příšerně. Oči mám rudé, tváře flekaté a rty oteklé. Nemluvě o nudli, kterou musím potichu vysmrkat. Vypadám příšerně a i přesto mě pozval dál a nabídl mi, že mě vyslechne, jako bych právě nestanula ošklivá a brečící, na jeho zatraceném zápraží.

Vyjdu ven, jakmile se trochu upravím a on sedí na pohovce, držíc dvě piva. Chytrý muž.

Přejdu k němu a jdu si sednout naproti němu, ale on zavrtí hlavou, výraz má tvrdý a poplácá místo vedle sebe. Váhavě jdu a sednu si tam, a vezmu si od něj pivo, když mi ho nabídne. Je tady tak blízko, jeho nádherná tvář jen pár centimetrů od mé, jeho velké tělo tak plně v zorném poli, teplo jeho kůže do mě prostupuje. Chci se prostě vrhnout do jeho náruče, dýchat ho, cítit jeho rty proti svým.

Chci ho nejspíš víc, než jsem když něco chtěla ve svém životě.

„Co se stalo dnes večer, miláčku?“ zeptá se mě a napije se piva.

Mám vylepšit příběh, nebo mu říct zatracenou pravdu? Prostě to strhnout jako náplast a říct mu přesně, co se děje? Jsem unavená utápěním se ve lžích a zradě, v bolesti a zlosti. Prostě se chci cítit svobodná, cítit se lépe, znovu dýchat a udělat to naprosto upřímně.

Takže, mu řeknu pravdu.

„Patrick a já jsme se rozešli, ale to není důvod, proč brečím. Vlastně, potřeba nad tím plakat mi ani nepřišla na mysl, což mi dává pocit, že jsem zatracené monstrum, protože jsem s ním strávila většinu svého dospělého života. Přesto se nedokážu moc starat o to, že je konec. Pokud něco, ulevilo se mi. Tak zatraceně se mi ulevilo. Ani se nestaral, když jsem se vrátila a vypadala tak, jak vypadám, vůbec nereagoval ani se nevystrašil. Prostě mě jen obvinil, že mám poměr…“

Tatumova ruka se utáhne kolem piva, frustrovaně bezpochyby, ale nic neřekne. Prostě dál poslouchá.

„Každopádně, vypadá to, že si myslí, že může dokázat, že jsem měla poměr, protože tě viděl odcházet z mého bytu, když jsme se vrátili, ale upřímně je mi to jedno, protože jsem neudělala s tebou ani jednu věc, a…“

„A co?“ řekne chraplavě a napjatě, a to mi způsobuje bolest na místech, kde mě to nebolelo už hodně dlouho.

„A já chci,“ řeknu tichým a váhavým hlasem.

Podívám se mu do očí a pokračuji, „Chci, Tatume. Cítím tolik emocí, když přijde na tebe. Frustraci, zklamání, trochu vzteku a bolesti, ale hlavně mám tyhle pocity, když jsem ti poblíž a nemůžu je setřást. Pocity, které mě zasahují hlouběji, než jakékoliv jiné, které jsem kdy měla a nemůžu to zastavit.“

Zavře na okamžik oči, zhluboka se nadechne a pak je otevře a řekne, „Není ani jediná věc na celém světě, kterou bych chtěl víc, než tebe, Joanne.“

Do prdele.

Zalapám po dechu a pak bez rozmýšlení přistane moje pivo na stolku a jeho následuje rychle za ním. Pak se po mě natáhne a všechno v mém těle bzučí očekáváním pocitu, po kterém jsem s ním toužila už tak dlouho.

Jeho velké ruce obejmou můj pas a zvedne mě, jako bych nevážila absolutně nic a přitáhne si mě na klín. Usadím se tak, abych měla kolena podél jeho boků a podívám se na něj dolů. Pohne rukama nahoru, aby mi strčil vlasy za uši, zatímco drží můj pohled a ten intenzivní pocit mezi námi je něco, co jsem si ani nemyslela, že je možné.

„Jsi tak zatraceně krásná, víš to?“ zamumlá a přejíždí mi prstem po tváři.

„Byla jsem vyděšená, Tatume,“ zašeptám a pravda ze mě vylétne. „Když jsme byli v tom sklepě, byla jsem tak zatraceně vyděšená. Nevěděla jsem co si myslet, nebo cítit. Ale byla jsem šťastná, že jsi tam byl se mnou. Nechtěla jsem tam nikoho jiného než tebe.“

„Raději bych pro tebe umřel, než bych nechal toho čůráka, aby ti ublížil, a to stále trvá, rozumíš mi? Nedovolím, aby na tebe sáhli.“

Polknu, natáhnu se a vezmu do dlaní jeho tvář. Má několika denní strniště a stále je dobitý a samá modřina ve tváři, ale bez pochyby je tím nejneuvěřitelněji vypadajícím mužem, jakého jsem kdy viděla. Skloním se dolů a přejdu svými rty po jeho a při tom kontaktu mi projede tělem elektrický výboj.

Je to mnohem lepší pocit, než jsem si kdy představovala.

Chci tu zůstat po zbytek svých dní a cítit přesně to, co cítím.

Prohloubí polibek, sklouzne rukou zezadu na mou hlavu a přitáhne mě blíž za hrst vlasů v ruce. Srdce mi poskočí a v žaludku mám pocit, jako by byl naplněný tisíci malými motýlky. Naše jazyky tančí a ústa se pohybují v perfektním souznění, je to ten zatraceně nejlepší polibek, jaký jsem měla potěšení zažít za celý svůj život.

Zakňourám mu do úst a naše pohyby se změní z hlubokých na zoufalé, jako bychom se najednou nemohli k sobě dostat dost rychle. Rukama se přesune k mým bokům a sklouzne nahoru po mém těle, přejíždí mi po kůži s tak něžnou precizností, je to úžasné a kůže mě v odpovědi brní. Nejsem si bezvýhradně jistá, že bychom tohle měli dělat, ale vím, že se nemůžu zastavit. Všechno ve mně chce tohoto muže. Dokonce i přes pocit viny nad skutečností, že jsem právě opustila svého manžela a už toužím po jiném. Vypadá to, že se nemůžu přimět cítit to jako dostatečný důvod pro to, abych to zastavila.

Patrick mě nechce; chce postavení.

Jsem pro něj pohodlím. Jsem tím, co dělá jeho obraz perfektní navenek.

Pokud by jen věděli, jaký je ve skutečném životě, pod tím vším. Chladný a intenzivní, starající se jen o sebe a své peníze.

Tatumovy ruce mě přivedou zpátky do současnosti, když zvednou mé tričko nahoru a přes hlavu. Odhodí tričko a jeho rty znovu najdou mé a já se do něj rozplynu a vrátím se do okamžiku, kdy jsme v tom a vychutnávám si každou zatracenou vteřinu. Jeho rty se odtáhnou od mých a sklouznou na krk, zatímco mi rozepíná podprsenku.

Jeho pták je pode mnou tvrdý a jedním pomalým zakroucením boků mohu cítit impozantní délku proti mé kundičce. Je velký, je tlustý a je připravený. Srdce mi trochu poskočí, když má podprsenka odlétne a já na něm sedím jen v kraťasech. Přestane mi posévat krk polibky a zakloní se, aby si mě prohlédl.

Zrudnou mi tváře.

„Jsi tak zatraceně nádherná,“ zamumlá zastřeným hlasem. „Přemýšlel jsem o tomhle okamžiku tak zkurveně dlouho.“

Ach.

Páni.

„Já taky,“ zašeptám.

Tatum skloní hlavu a zajme mou bradavku svými ústy. Pomalu saje, kmitá jazykem kolem tvrdého hrbolku. Všechno ve mně je jakoby připravené k výbuchu díky tomu kontaktu a musím přimět potlačit výkřik čisté slasti. Slasti, kterou jsem neměla to potěšení cítit už… Bože, tak zatraceně dlouho.

Pomalu začnu kroutit boky proti jeho erekci, třu si pohlaví nahoru a dolů po jeho tvrdé délce, zatímco hoduje na mé bradavce. Jeho potěšené zavrčení mi dává vědět, že si užívá každou tuhle vteřinu. V mém středu se začíná budovat hřejivý pocit, jak houpu tělem proti jeho a každým sklouznutím jsem blíž a blíž orgasmu.

Jeho sání mé bradavky se stává zoufalým a střídá okusování a sání, dokud už to nemohu déle vydržet. Vykřiknu nahlas jeho jméno, když mi orgasmus projede středem a mé tělo se třese v jeho náruči. Je to tak zatraceně dobrý pocit. Zabořím mu tvář do krku, když se odtáhne od mé bradavky, nasávám jeho mužnou vůni a miluji každou vteřinu toho, jak voní a jak teplá je jeho kůže.

„Kurva,“ zachraptí mi do ucha, „to bylo zatraceně žhavé.“

„Chci víc,“ zamumlám mu do krku a přitisknu rty k jeho kůži, líbajíc to jemné místo tam.

„To nebylo ani zahřívací kolo, zlato.“

Rychle se pohne, přetočí mě zády na pohovku. Bez varování vezme mé kraťasy a má je i s kalhotkami stažené z mých nohou dřív, než stihnu zalapat po dechu. Hodí je stranou a zanechá mě pod sebou naprosto nahou. Vzhlédnu k němu a sleduji, jak jeho oči pomalu cestují dolů po mém těle a vnímá každý můj centimetr.

„Jsi tak vlhká,“ zavrčí. „Kurva, nemůžu už čekat ani minutu, než tě ochutnám.“

Pohne se dolů, usadí se mezi mýma nohama, dá si je na ramena a pak jsou jeho ústa na mě, žhavá a měkká najednou. Jazykem přejede nahoru a dolů po celé délce mého středu, a sebere tak všechnu mou vlhkost. Vydá slastné zasténání a pak se jeho jazyk dá do práce, přivede celé mé tělo k životu způsobem, jaký jsem ani neznala.

Mé sténání se změní v zoufalé kňourání, když se začne tvořit neuvěřitelná slast uvnitř mě, takže se mi třesou nohy a prohnu záda. Nemůžu vydržet už ani vteřinu, když jeho jazyk dělá to, co dělá, krouží a kmitá. Jeho rty sají. Jeho ruce mě drží dole.

Nemůžu.

Nemůžu to vydržet.

Vykřiknu jeho jméno, když mi orgasmus projede tělem, tento druhý ještě mnohem silnější, než ten první. Zachraptím jeho jméno a vychutnávám si pocit, jak se jeho paže utahují kolem mě, když olizuje každý třes mého těla. Teprve když se díky němu svíjím a prosím ho, aby přestal lízat, protože už to intenzivní potěšení nesnesu ani o vteřinu déle, zvedne se pro nadechnutí.

Vytáhne se na ruce a podívá se na mě dolů. „Tak zatraceně moc tě potřebuju ošukat, že nedokážu jasně myslet.“

„Tak to udělej,“ řeknu tichým, spokojeným hlasem.

Postaví se, džíny se mu napínají přes jeho silný, tvrdý penis, který je víc než připravený se dostat ven. Začne si rozepínat knoflík, když se ozve zaklepání na dveře. Jeho pohled, který byl uvolněný a šťastný, se změní v divoký a naštvaný. Podívá se na dveře, jako by je mohl zapálit jen pohledem.

„Kdo. To. Kurva,“ zavrčí.

Rychle se posadím a hledám kolem sebe oblečení, když se klepání změní v zoufalé. Kdokoliv to je, chce s ním mluvit a chce to udělat hned. Jakmile jsem oblečená a on se otočí zády, aby zhluboka dýchal a uklidnil svého ptáka, přejde ke dveřím se zatnutými pěstmi a prudce je otevře, a najde Chase, krvácejícího a dobitého, jak tam stojí.

Zalapám po dechu a spěchám tam, když se Tatum zeptá, „co se kurva stalo?“

„Celiin táta se stal.“

Ach, do prdele.

Hádám, že zjistili pravdu.

*****

„Seď v klidu,“ zamumlám, když poklepávám Chasovo oko teplým hadříkem, namočeným ve slané vodě.

Nebyl ve stavu dostat se do další bitky potom bití, které dostal když jsme byli zavření. Trvala jsem na tom, abychom jeli do nemocnice, ale on odmítl a Tatum řekl, ať ho prostě nechám být. Nechtěl ho právě teď tlačit, vzhledem k tomu, čím vším právě prochází. Chase se do toho zmatku dostal sám, ale je mi ho líto, protože nemůže být snadné postavit se svým temnotám.

„Nepotřebuju, abys mě čistila, Jo,“ zamumlá Chase, snažíc se odtáhnout tváří od mé ruky.

„Ne, nepotřebuješ, ale pokud nechceš jít do nemocnice, přestaneš si na to stěžovat.“

Zafuní a přestane se hýbat.

„Řekneš nám, co se stalo?“ zeptá se Tatum, když přijde do pokoje s pivem a jedno mu podá.

Pohlédnu na Tatuma a on mi věnuje pohled, který přivede celé mé tělo k životu. Je to pohled, který říká, že přemýšlí o tom, k čemu jsme se dostali tak blízko, stejně jako já. Nepřestala jsem na to myslet, nebo na to, jak nabručený a naštvaný se stal, když Chase přišel, což mi říká, jak moc to chtěl.

„Co mám říct?“ zavrčí Chase nízkým hlasem. „Dostal jsem to, co jste všichni chtěli, abych dostal. Jsem si jistý, že toho přijde víc.“

„Nikdo nechtěl, abys byl zraněný, brácho, chtěli jen, aby ses postavil tomu, co jsi udělal.“

Chase věnuje Tatumovi tak naštvaný pohled, že na okamžik přestanu a vykulím oči. „Co jsem udělal?“ zasměje se Chase hořce. „Neudělal jsem to sám, Tatume. Ty chceš, abych se tomu teď postavil, ale rychle jsi mi pomohl, když jsem ti tehdy řekl, co se stalo.“

„Byl jsem tehdy mladší a zkurveně hloupější. Jsi můj malý brácha, myslel jsem si, že jsem dělal správnou věc. Callie pro mě nic neznamenala, neznal jsem ji. Teď je to jiné.“

„Ach,“ zavrčí, „takže teď ji znáš a chceš něco jiného?“

„Jo, přesně. Chceš se naštvat, můžeš se naštvat, ale nebyl jsem to já, kdo tě dostal tehdy do tohohle bince. Postav se tomu, Chasi. Postav se tomu, co jsi udělal, kurva čelem.“

Chase naštvaně zamumlá pod vousy, postaví se a vytrhne se mi. „Nepotřebuju, aby proti mně byla i rodina.“

Tatum přijde, tvář napjatou a vezme Chase za triko a tlačí ho dozadu, dokud nepřistane na blízké zdi, takže se mu zkroutí tvář, když sebou cukne. „Poslouchej mě, bráško,“ zasyčí Tatum tvrdým hlasem, „jsem tvoje rodina. Pomohl jsem ti v době, kdy jsi měl jít na policii. Utekl jsi od situace a já tě nechal to udělat. Udělal jsem to, protože tě miluju a tohle teď dělám proto, že tě kurva miluju Nebudu tě pořád ze všeho tahat, taky tě přiměju se něčemu postavit, protože to rodina dělá. Není to vždycky duhové; někdy jsme taky spolu tváří v tvář bouři. Musíš se tomuhle postavit a musíš přestat obviňovat všechny ostatní z toho, že jsi teď tady.“

Chase zatne zuby a zavrčí, „Pusť mě.“

Tatum ho pustí a on se otočí a zmizí ven vchodovými dveřmi. Vím, že je naštvaný, ale Tatum má pravdu, nemůže za tohle obviňovat zbytek světa. Ne. Tohle je na něm a on to ví, jen se tomu nechce postavit.

„Měla bych taky jít,“ řeknu tichým hlasem. „Callie si nejspíš podle tohohle bude chtít promluvit.“

Tatum přikývne a otočí se ke mně, přijde a vezme do dlaní mou čelist, a položí své rty na mé. „Jakmile bude všechno tohle hotové, dokončíme to, co jsme dnes večer začali. O tom nepochybuj.“

„To zní dobře,“ řeknu a přijmu jeho další polibek.

„Dobrou, zlato,“ zamumlá a pustí mě.

„Dobrou, Tatume.“

Vyjdu ven vchodovými dveřmi, zavřu za sebou a ohlédnu se na dům s malým úsměvem na tváři. Přišla jsem sem a neočekávala, že odejdu a budu se cítit tak, jak se cítím. Mám pocit, jako bych šla po vodě, jako bych byla lehká jako peříčko. Je to hezký pocit po vší té bolesti, kterou jsem zažila posledních několik měsíců, nebo tak.

Je to dobrý pocit.

Opravdu.

„Věděl jsem to.“

Otočím se dokola při zvuku známého hlasu, a vidím Patricka stát vedle mého auta před domem. Auta, kterým jsem sem vážně, vážně neměla jezdit, vzhledem k tomu, že jsem měla předtím pár drinků. Já, víc než kdokoliv jiný, bych to měla vědět nejlíp.

„Co tady k čertu děláš, Patricku?“ řeknu a spěchám k autu. „Jestli Tatum uvidí, že jsi tady, skončí to špatně, víš to, že?“

„Věděl jsem, že budeš tady. Jel jsem k tobě domů a nikdo tam nebyl, zjistil jsem kde žije ten tvůj přítelíček a cestu sem, a jistě, jsi tady.“

„Za prvé ze všeho, jak jsi sakra zjistil, kde bydlí?“

„Jsem mocný muž, nestálo mě to moc, zjistit informaci, kterou jsem potřeboval, Joanne.“

„Něco je s tebou špatně, víš to, že?“

„Jediná věc, která je se mnou špatně je, že mě moje žena podvádí. Jsi cítit sexem, jak hloupý si myslíš, že jsem?“

„Jsme odděleni, pokud vím.“

„Stále jsme legálně manželé, myslíš, že se to nepočítá?“

Bože. Nejspíš našel způsob, aby se to počítalo.

„Co ode mě chceš, Patricku?“

„Chci, abys podepsala ty dokumenty, prohlašující, že si vezmeš jen to, s čím budu souhlasit, že ti dám. Pak se s tebou s radostí rozvedu, jak si přeješ.“

„Pokud je ten dokument fér, s radostí ho podepíšu. Pokud ne, nepodepíšu. Byla jsem k tobě dobrá, Patricku. Taky jsem tvrdě pracovala. Nezasloužím si odejít s prázdnou.“

Nakloní se blíž a zavrčí, „Všechno co máš, je díky mě, Joanne. Všechno.“

„Špatně,“ řeknu a couvnu. „Všechno co mám, je proto, že jsem taky tvrdě pracovala. Pokud je ten dokument fér, podepíšu ho. Konec příběhu.“

„Kurva,“ zavrčí a zatne pěsti. „Jako bys mi už neudělala dost, teď tohle. Co víc ode mě chceš, Joanne? Podvedla jsi mě, budu vypadat v médiích jako idiot, až začneš chodit kolem se svým přítelíčkem, takže to poslední, co můžeš udělat, je podepsat ty papíry.“

„Řekla jsem, pokud je fér, podepíšu to. Nebudu to probírat s tebou znovu, Patricku,“ řeknu klidně.

Naštvaně a se zatnutými pěstmi, udělá krok ke mně.

„Uděláš k ní ještě krok a sejmu tě, zmrde.“

Oba se otočíme a vidíme Tatuma, jak jde po chodníku, bez košile a vypadá tak zatraceně dobře, že jsem vážně tak trochu šťastná, že ho Patrick takhle vidí, v celé jeho kráse, vypadajícího tak zatraceně dobře, že je těžké vidět cokoliv jiného. Neměla bych být tak škodolibá, ale k čertu, jsem unavená tím, být hodná na muže, který pro ně nechce nic než to nejhorší.

„Kdo k čertu jsi? To je tvůj zkurvený přítel, Joanne?“ odsekne Patrick, ale odstoupí ode mě.

Dokonce i on musí vědět, že by ho Tatum doslova složil, kdyby chtěl.

Je mnohem větší, mnohem silnější.

„Je jedno kdo jsem, co je důležité, že jí vyhrožuješ na mém předním trávníku. Odejdi, nebo tě kurva přinutím odejít.“

„Takhle to teď bude?“ zamračí se na mě Patrick. „Necháš ho bojovat všechny tvé bitvy?“

„Prostě odejdi, Patricku,“ řeknu klidným hlasem, ačkoliv uvnitř mě to hučí událostmi.

„Nenechám se komandovat, Joanne, ani tebou, ani jím. Podepiš ten dokument, pokud víš, co je pro tebe dobré,“ řekne Patrick se zlostným pohledem.

„Máš tři vteřiny na to, aby ses ztratil, než se začnu k tobě víc přibližovat,“ řekne Tatum naštvaně.

Patrick na něj zlostně pohlédne. „Hraješ si s ohněm.“

„Jedna,“ začne Tatum odpočítávat, pěsti zatnuté.

„Vážně, Joanne?“ řekne mi Patrick se zhrozeným pohledem.

„Dva,“ pokračuje Tatum.

„On nežertuje, Patricku, já bych odešla,“ varuji ho.

Patrick mi věnuje další pohled, který křičí pomstou, a pak se otočí a odpochoduje ulicí. Vydechnu, když je z dohledu. Jsem šťastná, že mě Tatum brání, ale nebudu lhát, myšlenka na to, že by zmlátil Patricka potom, jaký večer jsme měli, není něco, na co bych se těšila.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Tatum.

Jsem v pořádku?

Jen Bůh ví.