TAN - 7. kapitola

Překlad: Lucianna

Návrat domů znamená pro Joanne ještě další bitvu, kterou bude bojovat. Jak dopadne první setkání s manželem Patrickem, po jejím návratu?

Kapitola 7 – Joanne

Jsem šťastná, že jsem doma.

Jsem šťastná, že jsem unikla té noční můře.

Jsem šťastná, že máme Chase a všichni jsme to tak nějak zvládli zpátky živí.

Nejsem šťastná, že po nás jde gang.

Nebo že se musím postavit Patrickovi.

Nebo že nevím, co k čertu odteď dělat se svým životem.

Jsem ztracená a zmatená. Nevím, jak od teď dál.

Rozhodla jsem se, když jsem byla zavřená v tom sklepě, opustit Patricka a začít znovu, ale během toho spustím jen další válku k té, co už bojujeme. Nejsem si jistá, jestli jsem na to připravená, ale vím, že nemůžu už ani vteřinu žít ve vztahu, ve kterém nejsem šťastná.

Plus, je tu Tatum.

Muž, který mi zachránil život, který tam byl, když jsem si nemyslela, že bych mohla pokračovat dál, který způsobuje třepotání mého srdce způsoby, které jsem nikdy necítila. Je to muž, kterého bych neměla chtít, ale chci. Je to muž, kterého nemohu mít. Je to muž, který mě nutí vidět svět v jiném světle. Světle, které nevypadá tak zatraceně tlumené.

Nejsem připravená postavit se čelem téhle hudbě, a už vůbec ne tančit v jejím rytmu.

Ale musím.

Musím si nazout taneční boty a dostat se tam.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se Tatum, když zírám po svém bytě, který jsem neviděla už pár týdnů.

„Jo,“ zašeptám tiše a rozsvítím.

„Chceš, abychom zůstali s tebou?“

Zavrtím hlavou, aniž bych se na něj podívala. „Callie nebude daleko za námi; bude tady brzo. Jsem v pohodě. Měl bys vzít Chase domů odpočinout, bylo to pro něj těžké.“

„Brzy to pro něj bude jen horší.“

Otočím se a podívám se na Tatuma, který stojí v mých dveřích s mým zavazadlem v ruce. Druhou ruku má zavázanou obvazem, protože si pohmoždil pár prstů. Ale mohlo to být horší. Mohly být zlomené, jak jsme si mysleli. Pustí můj batoh, nespustí ze mě oči, a tolik toho mezi námi proběhne, že se mi zadrhne dech a strašně se snažím potlačit zpátky pocity, které hrozí vybublat na povrch. Moje srdce po něm prahne a přesto můj mozek ví zatraceně dobře, že je to špatný nápad.

„Má toho před sebou hodně, čemu se musí postavit,“ zašeptám, zírajíc Tatumovi do očí.

„Jo, nebude to snadné.“

„Ne, to nebude.“

Na okamžik vzduch mezi námi zhoustne a zjistím, že nejsem schopná odtrhnout oči od Tatumovy dokonalé tváře. To, jak mu tváře vystupují a zužují se k těm nádherným ústům, nebo jak jsou jeho oči orámované hustými řasami. Je perfektní v každém ohledu, jak může někdo být. Dokonce i s modřinami a zbitý, jak je, je perfektní. Polknu a když si toho Tatum všimne, udělá krok dopředu a tolik se toho mezi námi odehraje.

Natáhne ruku a zastrčí mi za ucho pramen vlasů, takže mé srdce naprosto blázní. Nedokážu myslet. Neustoupím dokonce ani když přistoupí trochu blíž a jeho tělo se přitiskne k mému. Nebudu lhát, přemýšlela jsem o tomhle okamžiku tisíckrát, dokonce jsem se snažila ospravedlnit proč by bylo v pořádku, kdyby mě prostě políbil, kdybych předstírala, že nejsem vdaná a nemám Patricka ve svém životě.

Ale nejsem bezcitná.

Nejsem Patrick.

Tohle nemůžu udělat.

Takže když se nakloní ke mně a jeho ústa jsou tak blízko, že mohu ochutnat jeho mužný dech, zašeptám, „Prosím, nelíbej mě. Pokud mě políbíš, nebudu schopná se stáhnout. Nebudu schopná říct ne. Nebudu schopná bojovat s tím ještě déle. Navždy se budu obviňovat, že jsem žena, která podvádí, zatímco je vdaná. Nemohu být tou ženou, Tatume, i když všechno ve mně křičí, abych tě prostě nechala dělat cokoliv chceš. Takže prosím, nelíbej mě. Už nemám sílu tě zastavit.“

Jeho pohled drží můj, pozoruje mou tvář a pak s velkým zaváháním, ustoupí zpátky, sevře mou čelist ve své velké ruce a zamumlá, „Opusť ho, Jo.“

Pak spustí ruku, otočí se a vyjde ven.

Přitisknu se zády ke zdi a roztřeseně vydechnu.

Mohou být věci ještě komplikovanější?

Jsem vyděšená o tom jen přemýšlet nahlas.

Protože, samozřejmě mohou.

A budou.

*****

„Kde jsi byla?“ dožaduje se Patrick, když projde kolem mě a zabouchne dveře.

Ani se na mě ještě nepodíval. Prostě vtančil dovnitř se svým ošklivým chováním a zlými slovy. Jako vždycky, Patrick nepřemýšlí o nikom jiném, kromě sebe. Když konečně zastaví a otočí se, prohlédne mě. Jeho oči putují po mém těle, mé tváři a dá se lehce říct, že jsem jsem měla těžké období, že jsem byla zraněna a že nejsem v pořádku.

„Co se ti stalo?“ zeptá a vůbec se nechová znepokojeně. „S kým jsi byla?“

Myslí si, že vypadám takhle proto, že jsem s někým byla? Můj Bože, samozřejmě, že si myslí něco takového.

„Pomáhala jsem Callie najít někoho, kdo je zapletený do Celiiny smrti a vběhly jsme do problémů. Jsem v pořádku, pro případ, že by tě to zajímalo.“

„Co je s tebou k čertu špatně? Jaké problémy? Vysvětli mi to, Joanne!“

„Jsem unavená, Patricku. Víš, neviděla jsem tě pár týdnů a ty mě ani neumíš pozdravit s laskavostí, místo toho mě vítáš se vztekem a požadavky. Přemýšlíš proč naše manželství nefunguje? Tohle je důvod.“

Zasměje se, zavrtí hlavou a má tu drzost vypadat, jako by ho moje slova naprosto šokovala. Jako by jen myšlenka na to, že má něco společného s našimi problémy v manželství, je prostě šílená. Samozřejmě, že si to myslí, Patrick není zapletený do ničeho, vždycky je to chyba někoho jiného. V práci i ve hře.

„Naše manželství nefunguje proto, že jsi posedlá Callií a byla jsi příšerná manželka. To je důvod, proč to nefungovalo. Kdybys byla doma se mnou, dělala věci, které bys měla, místo abys byla někde pryč a dělala bůh ví co, možná bychom byli teď v jiné pozici.“

Zavrtím hlavou. Jsem unavená a nemám náladu na hádku. Mám po krk hádání. „Podívej, nemám náladu na to, procházet stejnými dohady. Oba víme, že to budou stále ta samá slova, stejný boj, stejné výmluvy. Oba na tom máme vinu, ale právě teď, si potřebuji odpočinout. Ocenila bych, kdybys mě to nechal udělat.“

„Nechám,“ zamumlá a zkříží ruce, „když mi řekneš, kdo to kurva vyšel předtím z tvého bytu.“

Vykulím oči. „Sledoval jsi mě?“

„Projížděl jsem kolem, abych viděl jestli jsi už doma a viděl jsem vyjít ven muže. Kdo to kurva byl? Máš poměr? Pokud budeš přistižena při nevěře, přijdeš o všechno, Jo.“

Páni.

Samozřejmě, že to chce hrát tímhle směrem. Chce abych přiznala, že vídám někoho jiného, takže by to pro něj bylo snadnější a nemusel mi dávat nic v případě rozvodu. Vlastně, bylo by to pro něj perfektní.

„Nemám poměr,“ řeknu a zavrtím hlavou. „Ačkoliv, věř mi, přemýšlela jsem o spoustě jiných mužů mimo tebe.“

Patrick vykulí oči. „Takže přiznáváš, že jsi přemýšlela o tom, být s někým jiným a chceš abych věřil, že ten chlap tady nebyl kvůli tomu, aby s tebou dělal bůh ví co?“

„Je mi jedno, čemu věříš. Já tě nepodvedla.“

„Tak kdo to byl?“

„Kamarád, Patricku.“

„Nevěřím ti!“ odsekne a naštvaně zavrtí hlavou. „Já ti kurva nevěřím. Kamarád, který vypadá takhle? To pochybuji. Jestli zjistím, že mě podvádíš, ujistím se, že nedostaneš nic.“

„Ach, to by se ti líbilo, co? Jsem si jistá, že by to byl perfektní plán.“

Zavrtí hlavou, sebere své klíče a vyjde ke dveřím. „Zjistím, co děláš a až to udělám, ujistím se, že za to budeš adekvátně potrestaná. Nechceš se zaplést se mnou, Joanne. Už toho mám dost.“

„Ty toho máš dost?“ zasměju se hořce, když dojde ke dveřím. „Mám toho tak zatraceně dost, že jsem připravená zapomenout tvé jméno. Je konec Patricku. Oba víme, že je čas.“

Zastaví se s rukou na klice. Pomalu se otočí a řekne, „Končíš to?“

„Ano.“

„A očekáváš, že vážně budu věřit, že nevídáš někoho jiného? Ve chvíli, kdy to zmíním, je konec?“

„Jen prostě hledáš něco, co tam není. Končím něco, co mělo být ukončeno už před lety a ty to víš.“

Přimhouří oči. „Najdu důkaz toho, co děláš, Joanne. A přiměju tě za to zaplatit.“

„Nepodvedla jsem tě!“ vyštěknu, zkřížím ruce a srdce mi buší a mysl víří.

On je chytrý muž. Pokud to zahraje tak, jako bych ho podváděla, budu mít mnohem menší šance dostat to, co mi náleží, a on to ví. Je taky dost chytrý na to, aby to dokázal. Prostě jen potřebuje, aby to vypadalo, jako že mám aféru. Ale nemám, takže by nemělo být nic, co by mohl najít.

Že ne?

Sakra.

Teď o sobě pochybuji. Procházím každou chvíli, kdy jsem byla s Tatumem, nebo kolem něj. Ne, neudělala jsem nic, co by proti mně mohl použít. Ne?

„Promluvíme si brzy,“ zamumlá, otevře dveře, vyjde ven a zabouchne za sebou.

Skvělé.

Prostě skvělé.

Tohle nešlo podle plánu.

Ale to nikdy nejde, ne?

Zatracený osud.