RK - 82. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

 

"Potřebuju už jen pětadvacet," zašeptám. "To je všechno."

 

Oakley se zamračí. "To jsi říkala už minule."

 

Abych byla spravedlivá, má pravdu. Ale to bylo na svatbu, která se konala skoro před dvěma týdny. Tahle lahvička je na udržení mého hubnutí.

 

"Opravdu se musím učit..."

 

"Už tě přijali na Duke’s Heart, pamatuješ?"

 

Nechápu, proč je s ním taková potíž. Není to tak, že bych po něm chtěla skutečné drogy.

 

"Já vím, ale čeká nás ještě pár zkoušek a ty mi opravdu pomáhají soustředit se."

 

Zatne čelist. "Tak to bys možná měla zajít k doktorovi a nechat si je předepsat."

 

"Poslední lahvička, slibuju." Nakloním se k němu. "Chci jen zakončit svou středoškolskou kariéru na vysoké noze. Navíc jsem se dneska dozvěděla, že jsem se stala premiantkou."

 

Jeho obočí se zvedne. "Vážně? Do prdele. To je úžasné, skrčku."

 

"Já vím." Nemůžu si pomoct, ale usměju se. Z té zprávy jsem málem omdlela štěstím. "Ale je to mezi mnou a Milesem Wilsonem, a víš, jak je ten kluk chytrý. Hodí se mi každá pomoc, kterou můžu dostat."

 

"Fajn, chápu." Pohrozí mi prstem před obličejem. "Ale tohle je naposledy."

 

S tím jsem naprosto smířená. "Plat..."

 

"Co je naposledy?" Cole mi skočí do řeči a obejme mě kolem pasu.

 

No to snad ne. Před dvaceti vteřinami byla chodba prázdná.

 

"Že trvá na tom, že mě bude doučovat v sobotu," křikne Oakley. "Kazí mi to rozvrh. S tímhle už končím."

 

Vděčně se na Oakleyho usměju.

 

"Kámo, uklidni se," vykřikne Cole. "Sawyer se ti tentokrát snaží pomoct odmaturovat, vzpomínáš?"

 

Oakley se zatváří rozpačitě. "Jo, já vím."

 

"Neboj, blbečku. Tuhle sobotu tě doučovat nemůže," řekne Bianca a připojí se k našemu malému kroužku.

 

Jsem zmatená. "Proč?"

 

"Potřebuju, abys se mnou šla nakupovat."

 

Raději si propíchnu oko vidličkou.

 

Podívám se na Colea, aby mi pomohl.

 

"Nemůže. Máme plány."

 

Biančiny oči se zúží. "Je to skoro za týden. Jaké plány byste mohli mít, o kterých nevím?"

 

Dobrý bože. Není tak trochu stalker?

 

Cole se na mě křivě usměje. "Takové, které zahrnují, že na sobě nebudeme mít žádné oblečení."

 

Bianca nakrčí nos. "Hnus."

 

Plácnu ho přes ruku. To, že máme sex – dobře, skvělý sex – neznamená, že to musí oznamovat celému světu. Nebo své sestře.

 

"Jdeme do kina... a pak ke Christianovi."

 

Je to jediná uvěřitelná věc, která mě napadá. Navíc jsme tam spolu nebyli od té doby, co se to kdysi posralo, a já chci všem dokázat, že jsme s Colem v pohodě.

 

Ať si Casey a ty ostatní zasraný mrchy sednou na zadek.

 

Bianca zavrtí hlavou. "Žádné filmy. To, co mám v plánu, bude chvíli trvat."

 

Cole se ke mně nakloní a jeho dech mě polechtá na uchu. "To, co mám v plánu já, bude taky chvíli trvat."

 

Bojuju s chvěním. Můžu říct, že mám mnohem radši jeho plány než její.

 

Bianca ho praští svým zápisníkem. "Zase... hnus." Opře se o mou skříňku. "Hele, brácho, já ti to hodně zjednoduším. Chceš, abych se ti pletla do vztahu se Sawyer, jako to dělám s Jaceem a tou jeho courou?"

 

Podívám se na ni. "Hej..."

 

"Kurva ne," řekne Cole.

 

"Skvělý. Tak si nech ptáka v kalhotách a nech mě, abych ti na jedno odpoledne ukradla holku."

 

"Špatný nápad, brácho," zabručí Oakley. "Věř mi."

 

Bianca se na něj zazubí. "Neboj se, na rozdíl od Oakleyho děvek... já ti Sawyer vrátím." Pošle mi pusu. "Uvidíme se v sobotu, miláčku."