RK - 79. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

 

"Abbott je blbý jméno," zamumlám, než se napiji vody.

 

Kéž by to bylo něco silnějšího, ale v hotelovém baru kontrolují občanky a já nemám svůj padělek.

 

Recepce skončila asi před hodinou... zhruba ve stejnou dobu, kdy Abbotta odvezli sanitkou, protože se mu točila hlava.

 

Chtěl jsem to se Sawyer napravit, ale měla moc práce s Abbottem, se sestrou, která se hroutila z hádky a s úklidem.

 

Navíc pohled, který mi věnovala, když jsem se k ní pokusil přiblížit, jasně ukazoval, že jsem ten poslední, s kým by chtěla mluvit.

 

Takže jsem tady, v hotelovém baru. Lituju se.

 

"Ať už blbý jméno, nebo ne, stejně jsi ho neměl praštit," řekne Jace. "Víš, že by tě Sawyer nikdy nepodvedla."

 

Vím, ale neuvažoval jsem racionálně.

 

Ta majetnická ruka kolem pasu byla nepříliš jemným varováním, abych se od jeho holky držel dál.

 

Jenže Sawyer není jeho holka. Je moje.

 

V tu chvíli jsem však myslel jen na to, že ji ztratím kvůli nějakému kreténovi, který dokonale odpovídá popisu chlapa, s nímž její rodiče chtěli, aby se usadila.

 

"Podělal jsem to." Polknu zbytek vody a požádám barmana o dolití. "Pořád to podělám."

 

Jace mi stiskne rameno. "Určitě ti odpustí. Jen jí dej nějaký čas, aby vychladla." Zvedne se z barové stoličky. "Jsem KO, chlape. Půjdu nahoru a trochu se vyspím."

 

Po improvizované osmatřicetihodinové cestě si to zaslouží.

 

"Za chvíli budu nahoře." Chystá se odejít, ale já ho zastavím. "Díky za... však víš."

 

Za to, že mi zachránil zadek. Jako to dělá vždycky.

 

Udeří pěstí do mé. "Jsi můj bratr, kreténe."

 

S tím odejde.

 

"Zapíjíš své trápení v baru, co?" protáhne Sawyeřin otec, když se posadí na prázdnou barovou stoličku vedle mě.

 

Zatřesu ledem ve své prázdné sklenici. "Voda."

 

"Dobře. Doufejme, že to znamená, že dnes večer už nikoho dalšího neodrovnáš."

 

A je to tady.

 

"Jestli čekáte omluvu..."

 

"Za to, že jsi praštil Abbotta Carneyho? To sakra ne. Chtěl jsem to udělat od chvíle, kdy Sawyer přišla domů a brečela, protože ji ten parchant políbil, ale předstíral, že je to Catherine."

 

"Jo, o tom mi řekla." Ruka se mi sevře kolem sklenice. Měl jsem napáchat víc škody. "Kretén."

 

Obočí se mu zvedne. "Není jediný."

 

"Můžu vám něco nabídnout?" zeptá se barman, když mi podá vodu.

 

"Bourbon."

 

"Jasně."

 

Než promluví, dlouze se napije ze sklenice, kterou mu podal. "Proč jsi sem nepřišel hned od začátku? A nevykládej mi žádný kecy o hurikánu."

 

Do hajzlu. "Protože jsem idiot."

 

"No, sakra. To tvoje ego se přece jenom dá odsunout stranou." Studuje mě dobrou minutu, než řekne: "Nemůžu uvěřit, že tvoje blbá prdel jela autem osmatřicet hodin."

 

"Pomáhali mi," přiznávám. "Můj nejlepší kamarád Oakley a můj bratr Jace se se mnou podělili o cestu."

 

Přikývne. "Vypadá to, že máš ve svém životě skvělé lidi."

 

To mám.

 

Dlouze si povzdechne. Jako by rezignoval. "Jsem si jistý, že odpověď už znám, ale proč jsi nakonec přišel? Sawyer byla tvou nepřítomností zklamaná, jistě. Ale nebyla z toho tak zdrcená, že by ti to neodpustila... nakonec."

 

"To je právě ono. Nechtěl jsem udělat další chybu, kterou by mi musela odpustit."

 

Protože ji miluju.

 

A už mě nebaví být takový zmrd.

 

Znovu se dlouze napije. "Sakra, chlapče. Dělat chyby je důležitou součástí toho, že někoho miluješ."

 

"Já to nechápu."

 

"Myslíš, že láska je dokonalá? Jako v těch pohádkách?" Zavrtí hlavou. "To teda ne. Láska je těžká... obtížná. Znamená to den co den se vyrovnávat s něčími sračkami, ale nikdy to s ní nevzdat, protože ti to srdce nedovolí. Je to mít milion důvodů, proč je opustit... ale vždycky mít jeden dobrý důvod, proč zůstat."

 

Takhle jsem o tom asi nikdy nepřemýšlel. Vůbec jsem o tom nikdy nepřemýšlel.

 

"Jak to mám napravit?"

 

"Mladý muži, vypadám snad jako terapeut, který zná všechny odpovědi? Nemám tušení." Dopije zbytek svého nápoje. "Ale počítám, že bys asi měl začít tím, že si promluvíš s ní, a ne se mnou."

 

Ten muž má pravdu. "Dobrý nápad."

 

Další rezignovaný povzdech. "Ty jsi fakt kretén, Covingtone."

 

A to jsem si myslel, že se náš rozhovor vyvíjí tak dobře.

 

"Mám své chvilky."

 

Objedná si u barmana další drink. "Sdílí pokoj s jednou z Catherininých družiček. Pokoj 227."

 

Začnu odcházet, ale on mě chytí za ruku. "Bůh mi pomáhej, jestli tě ještě jednou najdu v její posteli, tak tě tentokrát zastřelím."

 

Ne, to neudělá.

 

Ale i kdyby to udělal, Sawyer za to stojí.