Infini - 42. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

V tělocvičně jsem se na modré podložce protahovala s Brendenem a Zhenem a zívala si do podpaží. Mluvili jsme spolu až do rána a když bylo 7:30, museli jsme jít do práce.

Zvláštní je, že více než polovina členů Infini chybí. Kotovi se pomalu trousili dovnitř a ostatní umělci se v šatně zdrželi déle než obvykle.

Sotva jsem dokázala natáhnout nohu. Rozptyluje mě mumlání lidí okolo. Koutkem oka mě pozorují a někteří na mě ukazují prstem. Přímo na mě.

Nevěřím tomu, že by se Brenden svěřil s mým tajemstvím, ale pak už jsem to nemohla vydržet a obrátila se na ně. „Vidíte to, co já, že?“

Brenden a Zhen skenovali pohledem naše okolí.

„Možná má jeden z nás přilepený toaletní papír na prdeli,“ zavtipkoval Zhen a zkontroloval svůj zadek. „Já to nejsem.

Brenden se zvedl a nastavil zadek na Zhena.

„Ty to taky nejsi.“

„Byl jsem přesvědčený, že jsem to já,“ řekl Brenden s úsměvem a znovu si sedl.

A já jsem na to řekla, „myslím to vážně.“

„My víme,“ řekli oba unisono.

Strčila jsem do Brendena a zvedla hlavu, abych našla odpovědi. Dimitri. Vidím ho, jak u vodní fontány rychle mluví se svými bratry a všichni souhlasně přikyvují.

Musí být rozrušení z toho, že Luka odešel.

Hluboce jsem se zamračila na malá čtvercová okna modrých dvojitých dveří vedoucích do chodby. Kanceláře jsou hned na druhé straně.

Pozoruju těla, která míří na chodbu. Okny vidím záblesky lidí. Rychle se pohybují. Spěchají. Nikdo z nich ještě do tělocvičny nevstoupil, asi proto, že chodí do kanceláří.

Mám nepříjemný pocit, že jde o něco velkého.

Zhen se postavil na nohy. „Myslím, že bych… se měl jít poptat.“ Vidí přesně to, co já.

„Dobrý nápad,“ řekl Brenden s pohledem na holky, které na mě hledí. „Zkus Reeshu a Lanie. Vypadá to, že něco ví.“

„Tam se přesně chystám.“ Zhen na nás mávl, přitom mu stačí ujít pár kroků.

Myslím, že by šel Brenden s ním, kdybych před chvílí nepoužívala jeho polštář ve tvaru dinosaura jako kapesník. Tím myslím, že mi chce dělat společnost, když se necítím dobře.

Brenden se přesunul blíž ke mně a já se pokusila protáhnout ruku. Mohla bych napsat Katye, ale pokud tady jde o to, že Luka odešel, nechci šťouchat do její otevřené rány.

Brenden vytáhl telefon. Já mám svůj blízko, ale nenatáhla jsem se pro něj.

„Mohl bys napsat Lukovi?“ zeptala jsem se váhavě. „Zeptat se, jestli něco ví-“

„Už mu píšu,“ řekl mi Brenden.

Přikývla jsem, ale pořád jsem znepokojená.

Zhen se pomalu vrátil, jako by právě viděl hromadu nahých lidí a není si jistý, jak by to vysvětlil slovy.

Zamračila jsem se na něj. „Tak trapné to být nemůže.“

Otevřel pusu a pak naklonil hlavu… tázavě? Tenhle pohled neznám.

„Slyšela jsem všechny příběhy o tom, jak se ti postavil,“ řekla jsem, abych dokázala, že to opravdu nemůže být tak zlé. „Z devadesáti devíti procent to byla nuda, Zhene. Takže ať už je to cokoliv – mě to nepřekvapí. Jsem v pohodě.“ Mám pocit, jako bych se snažila přesvědčit nejlepšího přítele mého bratra, že jsem součástí vyspělého klubu, kde jsou samí cool lidi – což je přesně to, o co se tady snažím.

Zhen se podíval na zem a snažil se najít slova. „Necítím se trapně. Jsem… šokovaný.“

„Aha.“ Copak jsem ho předtím neviděla překvapeného? Aspoň ne v případě, kdy by se to týkalo mě. „O co jde…?“ Znovu jsem cítila v očích slzy. Myslela jsem, že s tímhle už jsem skončila.

Sčesal si vlasy z očí. „V New Yorku vás s Lukou nachytali, jak máte sex. Nešňupali jste kokain.“

Ohromeně jsem zírala. Brenden mě ujišťuje, že to nikomu neřekl, ale o tom nepochybuju. Myslím… že to řekl Luka.

Zhen potom řekl další věci: zmínil smlouvu, kterou jsme podepsali, zákaz nezletilých a Luku, kterému Geoffrey vyhrožoval. Řekl v podstatě všechno.

Celá Společnost o tom ví. Krev mi opustila hlavu a pustila se do mě zima.

Kdyby tenhle den nezačal tak divně, cítila bych riziko propuštění. Ale zrovna jsem si uvědomila – jsou tady mladé děti, které nejsou starší než deset nebo dvanáct, které právě teď pláčou u hrazdy Viva.

To já můžu za jejich smutek. Můžu za to, že začal platit zákaz nezletilých. „Už to začalo platit?“ Zírala jsem do dálky a cítila, jak mi prochází mráz po zádech. Brenden mě objal paží kolem ramen, ale jsem ztuhlá jako prkno.

„Zatím jsou to jen řeči,“ řekl Zhen. „Nemyslím si, že by se rozhodlo něco oficiálně.“

Brendenovi zabzučel telefon.

Já se natáhla, abych si zprávu přečetla.

Brenden napsal: děje se něco? Baylee jančí.

Už se to řeší – Luka

A hned za tím další zpráva.

Ona v Infini zůstane bez ohledu na to, co se děje. Týká se to politiky nezletilých a našich starých smluv – Luka

Brenden se mě zeptal, „co je? Proč vrtíš hlavou?“

„Kdo má v Aerial Ethereal tolik vlivu, aby mohl přepsat smlouvu podepsanou přímo tvůrcem Společnosti?“

Nedlouho poté, co jsem to řekla, si začali umělci sbírat tašky. Rychle si zkontrolovali telefon a odešli z tělocvičny. Brenden se podíval na telefon, jestli má nějakou zprávu o tom, že by byl trénink zrušen, ale zavrtěl hlavou.

Chodba se začala vyprazdňovat, ale do tělocvičny nikdo nepřišel. Zdálo se, že všichni míří k výtahům. Jako by šli do svých pokojů.

Viva má odpolední show. Většina umělců by se měla chystat. Znovu jsem vzhlédla, abych našla odpovědi.

Dimitri zachytil můj tázavý pohled a srdečně na mě přikývl. Jako by říkal, zůstaň silná, Baybay. Dáme to do pořádku.

Pomáháme vám.

Jsem ohromená a rty se mi otevřely, protože jsem pochopila, co to všechno znamená. Znamená to, že to s Lukou nevzdali. Nevzdali to s námi.

Poprvé za celou dobu mám pocit, že jsou lidi na naší straně.