Infini - 33. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

The Red Death je ztělesněním smyslného nočního života Las Vegas. Nejpopulárnější klub v celé Masquerade je pohlcen skoro do úplné tmy, svítí jen červená stropní světla, která září na tancující opilé lidi, červené žárovky nad přeplněným barem a zářivé náhrdelníky, které mají všichni kolem krku.

Tancuju v hloučku těl.

Pamatuju si, že byla poblíž Kat s Thorou, ale moje smysly jsou teď pohlceny opojnou atmosférou a silným rytmem basů. Zavřela jsem oči a nechala končetiny pohybovat v přirozeném rytmu. Cítím se těžší, ale nepřestávám tancovat.

A pak jsem ucítila ruce, které zezadu sevřely moje boky. Rychle jsem otevřela oči a ucítila rty, které se dotkly mého ucha. „To jsem já,“ zašeptal tiše.

Je to Luka.

Vydechla jsem.

Je to Luka.

Naše těla se nezastavila, pohybujeme se synchronizovaně s hudbou a dokonale do sebe zapadáme.

Paže jsem zvedla tak, abych je mohla spojit za jeho krkem a prsty vklouzla do jeho vlasů, zatímco jeho ruka sjíždí k mé kyčelní kosti. Cítím, jak se za mnou hýbe. Tancujeme jako jeden člověk a moje kůže brní. Zatímco se mezi námi hromadí pot, cítím se naživu.

Přímo hořím.

Zvrátila jsem hlavu a s radostí riskuju. Naše nespoutaná energie mi koluje v žilách.

Připomíná mi, proč miluju tanec.

Připomíná mi, proč jednoznačně miluju Luku.

Podívala jsem se na jeho rysy, které osvětluje zářivé modré světlo z jeho náhrdelníku. On se dívá do mého obličeje, který je osvětlen stejnou barvou.

Z ničeho nic nám strhl náhrdelníky a nás pohltila tma, když ruku se zářivě modrou barvou spustil dolů.

Moje záda se tisknou k jeho hrudi a jsme ve stejném rytmu.

A Luka – ten nezaváhá. Ani na minutu. Jeho rty se přitiskly na mé a líbá mě, zatímco mě zasahuje vlna tepla.

Jeho láska hoří a tancuje uvnitř mě.

Nemůžu si pomoct, a musím se usmívat, stejně jako on. Líbáme se, tancujeme a něco mě přemáhá, když si uvědomuju, že je kolem nás plno lidí.

Skoro mám pocit, jako bychom byli opravdový pár. Jako by mohl být můj přítel. Jako bych byla jeho přítelkyně a žili bychom v pohádce.

Když prohloubil polibek, sevřela jsem zadní část jeho hlavy pro podporu.

„RUSKÝ BŮH! RUSKÝ BŮH!“

Při náhlém pokřiku jsme se od sebe odtrhli. Přestali jsme tancovat. A pak se nad částí klubu, ve kterém jsme my, objevilo obrovské červené světlo.

Moje hruď se prudce zvedá a klesá, a přestože jsme se oddělili, pořád se díváme do očí toho druhého. Bojím se, že ho v obrovském davu ztratím. Bojím se, že se rozdělíme.

Já ho chci mít u sebe.

Už napořád.

Přála bych si, aby to byla reálná možnost. Setřela jsem si paží pot z čela a poděkovala bohu alespoň za to, že nás při líbání nepřistihl Nikolai nebo Dimitri.

„RUSKÝ BŮH!“ Kotovi stále skandují. Plácají Nikolaie po rameni a tlačí ho do středu kruhu.

Lidé couvají, aby mohl být Nikolai středem pozornosti. Já i Luka děláme to stejné, jsme na kraji kruhu a halíme se více do stínu.

Naše prsty se dotkly a nervy mi projel záchvěv. Druhou rukou jsem se natáhla po svém náhrdelníku.

„Udělám to,“ řekl.

Přikývla jsem a přehodila si vlasy přes rameno. Luka mi kolem krku zapnul plastový náhrdelník.

„Díky,“ zašeptala jsem, ale nejsem si jistá, jestli to přes hudbu a skandování slyšel.

Luka sleduje svůj druhý náhrdelník ve své ruce a já v jeho šedých očích zaznamenala smutek. Přesunula jsem pohled na jeho vlastní modrý náhrdelník a přemýšlela, jestli to na něj nějaká holka zkusí.

Hned jsem se zamračila, ale jsem si vědoma, co ty zářivé barvy znamenají.

Modrá znamená nezadaný.

Zelený znamená zadaný.

Červená znamená, že je to komplikované.

Uvažovala jsem, že si vezmu červenou, ale to by v Katyi a Thoře vyvolalo moc otázek. Modrá byla bezpečnější.

Sledovala jsem, jak jeho pohled potemněl. „Co?“ zeptala jsem se přes hlučnou muziku.

Luka sklonil hlavu a zvýšil hlas. „Několika klukům jsem zakázal, aby s tebou tancovali! Promiň!“ Není mu to líto.

Mně taky ne. „Kvůli jiným klukům tady nejsem!“

Luka se usmál, tak charismaticky, že jsem to musela udělat taky. Jeho ruka pevněji sevřela tu mou, když si mě chtěl přitáhnout k sobě, ale pak obrátil pohled na bratrance a červené reflektory.

Dějí se kolem nás věci, kterých si vůbec nevšímáme.

Jsme nebezpečně ponořeni do svého vlastního světa.

Realita okamžiku mě dohnala, když se vedle mě ukázala Katya. „Tady jste,“ řekla nám. Svázala si vlasy do vysokého drdolu a modrý náhrdelník rozzářil její velké oči. „Nenecháte si to ujít, ne?“ Katya ukázala rukou k Nikolaiovi.

„RUSKÝ BŮH! RUSKÝ BŮH!“

O téhle události v Red Death jsem slyšela dost na to, abych věděla, že Nikolai nechystá soutěž v breakdance a nedělá to jen proto, že oslavuje narozeniny.

Každý sobotní večer tady má Nikolai „po-vystoupení“ pro davy, většinou turisty, kteří do Vegas zavítali jen na pár dní. The Red Death jeho divadelní vystoupení podporuje – z toho důvodu ty reflektory – protože přitahuje davy.

Nejsem si jistá, jestli bych se měla dívat, ale nemůžu lhát; vždycky jsem byla zvědavá. Slyšela jsem lidi, jak si mumlají o tom, co tady Nik dělá, a myslela jsem, že to jsou jen drby. Dokud Brenden nepotvrdil, že Nikolai vytetoval vidličku na mužskou hruď.

Ukázala jsem palcem k baru, abych dala najevo, že se chystám tam.

Luka zvedl obočí a zeširoka se usmál. „Ale no tak, Bay. Tohle chceš vidět!“

Podávala jsem se na něj. „Ne, nechci!“

„Já to o tobě vím!“ musel zařvat přes své bratrance, ale muzika se ztišila kvůli Nikolaie.

Udělala jsem krok k Lukovi. „Co o mě víš?“

Zasmál se. „Jsi pozorovatel lidí. Tohle“ – kývl hlavou na záři reflektorů a jeho staršího bratra – „je divácké nebe!“

No tak jo, ví to o mně. „Fajn.“ Snažila jsem se neusmát.

„Pojď.“ Vzal mě za ruku dřív, než jsem mohla protestovat a svou sestru objal paží kolem ramen, aby nás vedl blíž – do přední řady.

Naše ruce se pustily hned, když se na nás Nikolai podíval. Má v sobě magnetickou sílu, které je těžké čelit, a nejde ji ignorovat. Zelený náhrdelník osvětluje jeho pevné rysy a soustředěně pozoruje nadšené publikum.

„O co jsem přišel? Co mi ušlo?“ Timo doskákal ke svému bratrovi a sestře a postavil se na druhou stranu Katyi.

„Nik zrovna začal,“ řekla mu Katya. „Thoro!“ Objala malou blondýnku, která s úsměvem vklouzla do naší skupiny.

Poprvé za celou tu dobu cítím to, co jsem kdysi ztratila. Jsem hluboko uvnitř Lukova světa. Tam, kde je jeho mladší sestra a bratr, který je v mém věku. Jsem toho svědkem, těch věcí, do kterých většina lidí nevidí a on nejen, že mě nechá se dívat, ale dovolí mi tady i být.

Usmála jsem se, skoro nevěřícně, protože mi přijde zvláštní, že nesním.

Luka zachytil můj výraz a jeho tvář se rozzářila nepopsatelným, hlubokým způsobem. Chce mě vedle sebe. Stejně jako jej chci po svém boku já.

Víc než cokoli.

„RUSKÝ BŮH!“ Timo zařval, když si přiložil ruce k puse.

„Je pár kroků od tebe,“ řekl John, když zezadu svíral pas svého přítele. „Tak proč na něj musíš řvát?“

Timo se o něj opřel zády. „Procvičuju plíce.“

„Tvoje plíce to nepotřebují. Fungují každou noc, kterou spolu trávíme.“

Timo se usmál jak žárovka o pěti tisíci wattech a jeho zlatá benátský maska tomu jen přidala. Sledovala jsem, jak se Luka zazubil na svého mladšího bratra, a bylo vidět, že je z celého srdce šťastný, že Tima takhle vidí.

Každý mluví o Lukově štědrosti, ale pro mně všechno bledne v porovnání s jeho empatií. To je jeho základ. To je důvod, proč miluje tak silně. Proč mu na lidech tak záleží. To je důvod, proč může sledovat, jak se lidi milují a nebýt zatížen smutkem.

Já jsem šťastná za to, že má teta Lucy svého manžela. Můžu být šťastná za to, že má Lukův bratr přítele, ale nedokážu vždycky oddělit to, co jsem ztratila od lásky, které jsem svědkem.

A důvod je jednoduchý. Bolí mě to.

Luka viděl, jak zírám, a tak si přitiskl dva prsty ke svým rtům. Tak tajně, jak to šlo, potom prsty ze svých rtů přesunul na ty mé.

Rychle jsem se odtáhla a střelila pohledem k Nikolaiovi, který je k nám zády a pak na jeho sourozence, kteří se smějí a nás si nevšímají. Pak jsem si uvědomila, že se ze široka usmívám.

Luka se zasmál a otevřel pusu, aby promluvil, ale pak Nikolai věnoval pozornost naší „řadě“. A já strnula.

Luka je stoprocentně uvolněný, ruce má v kapsách.

Nevím, jak to dělá, protože nás dva Nikolai propaluje pohledem, stejně jako Tima, Katyu a taky Thoru. Vlastně hlavně Thoru. Všimla jsem si, že se koutek jeho úst zvedl, když se díval na svou přítelkyni.

A ona se na něj zubí.

„Můžeš mi pomoc s tím zipem?“ zeptala se Katya Thory. Vím, co se děje. Kat nám to vysvětlila už předtím, takže nejsem překvapená, když Thora bez otázky sáhla po zipu na jejích zádech.

„Počkat,“ řekl John ohromeně. „Nechcete mi doufám říct, že se tady bude svlíkat. To vážně? Vážně?“ Pohledem hledal někoho, kdo by s ním souhlasil, ale všichni jsme zticha. „To nikomu nepřijde divné?“

Timo zatočil svým žezlem. „Ne, protože nám ještě není sto padesát, staříku.“

John protočil oči. „Vyber si věk, kterého se člověk může dožít.“

Timo zařval, „dvě stě čtrnáct!“

Všichni jsme se zasmáli, ale John zavrtěl hlavou. „Tomu se nesměju ani v duchu.“

„Ty se dokážeš smát?“ zeptal se Timo. „Myslel jsem, že droid Johna Ruize má naprogramovanou jen jednu věc.“

Všimla jsem si, že se John podíval na Luku, který pokrčil rameny. Pak John řekl svému příteli, „tím asi myslíš upřímnost.“

„Myslel jsem mrzutost,“ odpověděl Timo a bouchal žezlem do podlahy v rytmu hudby.

John ho sleduje. „V levém malíčku cítím veselí.“

„Tak ukaž.“ Timo si prohlížel Johnův levý malíček a John se očima usmíval více, než rty. Naklonil Timovi bradu a pak ho políbil.

Zrovna jsem si uvědomila, že si Luka zastrčil tričko do kalhot. Nikolai se podíval nejdřív na něj a pak na Katyu. „Kdo jde první?“

Katya si sundala šaty, pod kterými měla spandexové šortky a tílko se špagetovými ramínky. Oblečení na cvičení. Thora jí pomohla sundat boty na podpatku.

„Máš si přece vybrat,“ řekla Katya. „Řekl jsi, že mi to nebudeš zlehčovat jen proto, že jsem rodina a navíc jsem holka.“

Zvedla jsem na Luku obočí.

Naklonil se blíž a snažil se to rychle vysvětlit. „Slíbil jsem Katye, že nevezmu Nikovu sázku dřív, než ona.“

Takhle nazývají Nikolaiovo vystoupení: sázka. V mnoha ohledech to sázka je, ale Nikolai téměř nikdy neprohrává.

Nikolai na Katyu naklonil hlavu. „Lidi sem obvykle nechodí připravení.“ Ukázal na její oblečení.

„Nechtěla jsem být nahá,“ řekla Katya. „A ty se jen bojíš toho, že tě porazím.“

Nikolai se skoro usmál a její sebevědomí nepopřel. Místo toho řekl, „vybírám si tebe.“ Pak řekl něco v ruštině a ona kývla.

Přesunul se do středu kruhu. Kat ho následovala, ale nejdřív se ujistila, že Thora chrání její šaty.

Servírka přinesla tác s panáky a všichni začali jásat. Byla jsem opojená energií a tleskala. V kabelce mi začal zvonit telefon.

Rozepínala jsem tašku a přitom se snažila pořád dívat do středu kruhu.

Než se přesunuli k panákům, Nikolai se otočil k davu a promluvil na Kat. „Řekni svoje jméno,“ řekl. „A mluv nahlas, aby tě všichni slyšeli.“

Zvedla bradu. „Katya.“

„Katya.“ Nik je plný kouzla, jeho chování na jevišti snadno přitahuje pozornost všech kolem. „Pro všechny nové vysvětlím, o co půjde. Vsadím se s Katyou, že mě neporazí ve stojce. Na obou rukou.“

Katya zkřížila ruce na prsou. „Úplně v klidu.“

Zamžourala jsem na obrazovku telefonu.

Nikolai znovu promluvil na dav. „Pokud vyhraju, udělám ti piercing nebo tetování, a vyberu kam a co. Pokud prohraju, můžeš mě potetovat ty. Vybereš kde a co.“

Katya se usmívá od ucha k uchu, jako by si tyhle slova a okamžik představovala už dlouho. Musí to pro něj být normální. Rutina. Říká to každou sobotu cizím lidem a někdy rodinným příslušníkům nebo přátelům.

Musím ti něco říct – Brenden

Otevřela jsem rty a nebyla jsem si jistá, co tím myslí. Měla jsem trochu strach. Pořád nevím, o čem Luka s Brendenem mluvili, ale i tak jsem odepsala: o co jde? Když jsem klikla na odeslat, snažila jsem se, aby mě nepohltila zvědavost.

Nikolai kývl na svou sestru. „Tetování nebo piercing? Vyber si.“

Katya na moment přemýšlela. Už jedno tetování má, shluk malých hvězd na levé lopatce. Řekla mi, že si ho nechala udělat loni v salónu, kde byla s Lukou a Timem.

„Piercing,“ rozhodla se.

Nikolai přikývl a vypil tři panáky za sebou. Pil celou noc a Katya měla jen jednoho panáka. Nikolai ji řekl něco v ruštině. Přála bych si vědět co, a asi to jde vidět.

Luka se ke mně naklonil, „Nik se zeptal, jestli potřebuje víc času, než začnou a ona na to,“ sledujeme, jak se jí hýbou rty a pak v ruštině řekla, „jsem připravená teď.“

Stojí po boku, a když Nikolai napočítal do tří, položili ruce na podlahu a zvedli těla do vzduchu. Bez námahy.

Luka pískal na prsty a já tleskala, zatímco dav kolem křičel.

„Nakopej mu prdel, Kat!“ zařval Timo.

„Do toho, Katyo!“ zařvala Thora. „Do toho, Nikolai!“

Fandí oběma.

„Máš na to, Kat!“ řval Luka po dlouhém písknutí. Ten zvuk mi chyběl. Cítila jsem, jak se usmívám a dala jsem si prsty na rty.

V druhé ruce mi zavibroval telefon.

Luka mi řekl, že tě miluje. To je šílenost, co? – Brenden

Spadla mi brada, když jsem se podívala na Luku.

Otočil se ke mně. „Co se děje?“ Viděl můj telefon. „Něco s tvým bratrem?“

„O čem jste mluvili?“

Olízl si rty a naklonil se blíže, aby řekl, „o sestrách.“

Otočila jsem na něj obrazovku a bojovala s emocemi. Měla bych být naštvaná nebo rozrušená? Mělo by mi to být jedno? Vůbec nevím. Nic podobného se mi ještě nestalo.

Luka párkrát zamrkal a snažil se najít něco, co by řekl. „Mluvili jsme o tobě a Katye, přísahám. To mi jen ujelo.“ Kývl na obrazovku. „Ale… to nic nemění.“

Něco to mění.

Znamená to, že budu muset Brendenovi lhát ještě víc. A bude to znovu bolet. Vzala jsem telefon oběma rukama a přimhouřila oči, když jsem rychle napsala: jo, šílené

Nejsem si jistá, jestli mi to uvěří.

Já bych si nevěřila, kdyby to bylo obráceně.

Hlasité „awww“ zaujalo moji pozornost, a když jsem se otočila zpátky do kruhu, viděla jsem, že Katya je na kolenou. Nikolai se postavil a pomohl jí nahoru. Trochu jsem přestala vnímat, když Nik vybral, že jí propíchne nos. Myslím, že dopředu věděl, že by tam piercing chtěla.

A jo, propíchl ji nos hned tam, ve středu klubu. Jeden z jeho bratranců mu podal sterilní jehlu a o minutu později se Kat vracela do naší skupiny se třpytivou náušnicí v nosu.

„Bay,“ řekl Luka a snažil se mě vzít za ruku.

Odtáhla jsem se. „Jsem v pohodě.“ Ale ve skutečnosti se cítím divně. Jako bych byla zrádcem v rodině. Jako bych možná měla být s Brendenem, a ne tady.

Neměla bych lhát svému bratrovi, kterého z celého srdce miluju. Bojuje s novými změnami v choreografii a já tady pro něj nejsem tak, jak bych chtěla.

Měla bych vycouvat, ale nemůžu se hnout.

„Baylee.“ Luka se natáhl a chtěl se dotknout mojí tváře, ale Nikolai se k němu otočil.

Instinktivně jsme od sebe odskočili a já se snažila vyhýbat Nikolaiově panovačnému a nesouhlasnému pohledu.

„Vybírám si tebe,“ řekl Nikolai, když kývl na Luku.

Neochotně a bolestně se ode mě odtrhl.