BTB - 1. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

SMAZANÁ SCÉNA 1

Ztráta

 

Poznámka autorky: Tato smazaná scéna se odehrává na konci knihy číslo jedna, Thin Lies. Byla to první a jediná scéna, která jsem z knihy odstranila, protože nebyla ta pravá pro konec prvního dílu.

 

Emma přecházela po celém prostoru hlavní koupelny. Díky potu měla dlaně chladné a lepkavé. Během té doby si je už popáté otřela do šatů. Pokud nic jiného, bylo to dobré rozptýlení, které zabránilo Emmě kontrolovat ten dlouhý, tenký kousek plastu, který ležel na pultu.

Čas už uplynul.

Aby byla přesná, další tři minuty navíc.

Stále ho nedokázala zkontrolovat.

Ale Emma se ve skutečnosti nepotřebovala podívat, protože už věděla, co obyčejný těhotenský test z drogerie řekne. Její menstruační cyklus nikdy dřív neměl zpoždění, ani o jeden jediný den.

A teď oficiálně měla dva dny zpoždění.

Možná by mohla zpoždění své periody přičíst stresu ze své současné životní situace. Co se týče domluveného manželství, jejího novomanžela a toho, že se jí celý život obrátil naruby, rozhodně měla stresu víc než dost.

Emma věděla - nějak – že příčinou nebyl stres.

Už dřív čelila stresu.

Nikdy neměla zpoždění.

Emma věděla, co to znamenalo. Byla těhotná. Což by samozřejmě jejího novomanžela udělalo šťastného. Ale pouze v případě, že by se Emmě podařilo přesvědčit Affonsa, že dítě, které nosila, bylo jeho.

Protože ve skutečnosti, to nebylo Affonsovo dítě.

Bylo Calistovo.

Navzdory tomu, že to její současná situace zrovna moc nenaznačovala, že by měla schopnost dělat správná rozhodnutí, Emma nebyla hlupačka. Dokázala zvládat základní matematiku a věděla, jak její cyklus fungoval.

Pokud měl její cyklus zpoždění jen pár dní, musela počít minimálně před dvěma týdny. A aby byla přesná, novomanželkou byla jen pár dní a před svatbou se jí Affonso ani jednou nedotkl.

Emma byla stále schopná snadno spočítat dny. Správně k tomu, aby se dopočítala k noci a následnému zkurvenému ránu, které strávila s Calem.

Synovec jejího manžela.

Emma v zrcadle v koupelně zahlédla svůj odraz.

Ostražitý.

Unavený.

Ustaraný.

Nejistý.

Těhotná.

Jak jsi mohla být tak hloupá?

Měla jsi to vědět.

Co na tom teď záleželo?

Nezáleželo, rozhodla se.

Emma udělala krok vpřed, popadla těhotenský test, který ležel na pultu, a zkontrolovala jeho okénka jen pro to, aby zjistila to, co už věděla. Zíraly na ni dvě jasné, silné růžové čárky.

Tak. Zkurveně. Těhotná.

Emma se znovu podívala na svůj odraz.

Udělá, co musí udělat.

Lhát.

Ať už bude muset udělat cokoli pro to, aby její manžel věřil, že toto dítě bylo jeho.

Emma si strčila těhotenský test do kapsy a rozhodla se ho zničit. Dřív, než to řekne Affonsovi, si mohla dovolit týden nebo možná i dva počkat.

Nebyl to dokonalý plán.

Ale alespoň nějaký.

**********

Emma našla Affonsa v jeho kanceláři, kde usrkával kávu a četl si noviny. Což byl jeho každodenní zvyk a dával přednost tomu, aby nebyl v tomto čase rušen.

Dneska ráno si však nemyslela, že mu to bude vadit.

Od té doby, kdy stála v koupelně a při pohledu na těhotenský test panikařila, uběhl týden. Jedna část Emmy, velice maličká, se celý týden modlila a doufala v nějaký zatracený zázrak.

Pošetile myslela jen na Calista.

Možná jako na rytíře na bílém koni, který by přijel a zachránil ji.

Nešlo o nic jiného než hloupou, pošetilou myšlenku, která se nikdy nenaplní. Calisto se tu od svatby ani neukázal. A tím vytýčil jasné hranice, kdy on byl na jedné straně, zatímco Emma byla pevně uvízlá na té druhé.

Teď potřebovala udělat to, co musela.

Calisto by to jistě pochopil.

Kdyby to zjistil…

Emma si nemyslela, že by se Calisto někdy dozvěděl pravdu. Koneckonců, samotný její život závisel na tom, že nikdo neví, co se mezi ní a Calem stalo. Nemluvě o tom, že se ujistí, aby všichni věřili, že otcem jejího dítěte byl Affonso.

Pro Emmu neexistovala žádná jiná možnost kromě té, kterou musela dělat.

„Mohu ti pomoct, Emmo?“

Affonsův chladný, i tak podrážděný tón hlasu, vytrhl Emmu z jejích vnitřních myšlenek. Ze svého místa za velkým stolem na ni tvrdě hleděl a byl její přítomností očividně podrážděný.

Emma se o svém novomanželovi a jeho očekávání vůči ní rychle naučila pár věcí.

Chtěl ji slyšet, vidět nebo s ní mluvit jen tehdy, když to chtěl on sám. Osvojovala si umění držet odstup. V každém slova smyslu byla jeho trofejní manželka.

„Ehm.“ Emma si rukou přejela po vlasech a vyhýbala se Affonsově pohledu. „Máš chvilku?“

„Mám spoustu chvilek. To však neznamená, že jsem je ochotný sdílet.“

Emma se také naučila, že jediný čas, kdy mohla od svého manžela očekávat trpělivost a měkkou ruku, bylo v okamžicích, kdy s ní chtěl šukat. O jejich svatební noci byla vyděšená, věděla, že odmítnout se s Affonsem vyspat by jí nepřineslo nic dobrého. Ne, že by byl díky tomu, že byl starší, neatraktivní, protože to tak nebylo. Prostě si jednoduše nedokázala užít sex s mužem, kterým opovrhovala.

Ale při sexu jí nikdy neublížil. Byl opatrný. Do jisté míry očekával její spolupráci. Emma byla vděčná, že ji přinejmenším nenutil násilím.

„Emmo,“ řekl Affonso, „co je?“

Její velká část chtěla mlčet.

Malá část, která věděla, že bylo lepší mluvit, vyhrála.

„Jsem těhotná,“ vyhrkla Emma.

Z kapsy džínů vytáhla těhotenský test, nový, který si udělala těsně předtím, než šla vyhledat manžela. Affonsův pohled zachytil test a jeho úsměv narostl.

Upřímný, radostný úsměv.

Emma spolkla vinu a hanbu, které jí kolovaly v těle. „Jsi šťastný?“

V Affonsových očích tančila radost. „Tak šťastný.“

Dobře tedy.

Emma odvedla svou práci.

Při tom, jak její manžel v ten okamžik vypadal šťastně, by Emmu nikdy nenapadlo, že jen o pár týdnů později se na ni její manžel bude znechuceně dívat, zatímco ona sama bude nehybně ležet ve vlastní krvi na podlaze v kuchyni.

Bude mu ukradené, že krvácí.

Nepochopí její slzy ze ztráty dítěte.

Vůbec nebude laskavý.

Nic z toho teď nevěděla.

Až do té ztráty.