FSD - 30. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

„Ach, moře bude zpívat o tomto dni!“ Rytíř-Velitel zářil ve vodě zelenou a zlatou barvou, oči mu planuly bojovou zuřivostí. „Zničte ty zrádce úplně, moji rytíři! Nechť je to hodina, kdy budou žraloci konečně svrženi zpět do propasti, vyvrženi z Říše jednou provždy!“

Rytíři První vody souhlasně zařvali a celý oceán se zachvěl jejich shromážděným hněvem. Mořští draci se střetli se žraloky, vztyčené drápy se utkaly s trhajícími zuby. Šupiny všech odstínů se blýskaly v zářivém kontrastu s matnou šedí žraloků.

Uprostřed mořem otřásajícího hřmotu bojového zpěvu byl John jediným tichým hlasem. Ačkoli jeho spolubojovníci byli naplněni spravedlivou radostí z toho, že mohou vyzkoušet své síly proti důstojným protivníkům, nemohl se k jejich radostnému chóru připojit. Neměl na to srdce.

Jeho srdce bylo pryč, uteklo za moře.

Proč, má družko, má císařovno, proč? Volal ji po poutu druhů, ale jeho útrpné prosbě odpovídalo jen ticho. Proč utíkáš? Čeho se bojíš? Proč mi nevěříš, že ti pomůžu?

Řekl jí, že kvůli ní bude čelit jakémukoli nebezpečí, postaví se jakékoli výzvě. Myslel si, že mu věří. A přesto utekla. Myslela si, že jeho malá sestra je lepší ochránce než on.

Ach, má družko, mé srdce, to jsem tě tak zklamal?

Mohl udělat jen jednu věc. Sledovat ji, najít ji a získat zpět její důvěru. Ať už se bála čehokoli, ukázal by jí, že je dost silný na to, aby tomu čelil s ní.

John natáhl drápy a jeho znamení se rozzářila novým odhodláním. Vrhl se na nejbližší bojový vír. Chtěl se probojovat na stranu své družky, i kdyby to znamenalo proplout oceánem krve.

Tucet žraloků se po jeho útoku rozprchl a opustil rytíře, kterého obtěžovali. Johna překvapila zbabělost smečky. Jediný žralok nebyl pro mořského draka rovnocenným soupeřem, ale v početní převaze byli žraloci díky své rychlosti a obratnosti smrtelně nebezpeční. Nebylo jim podobné tak snadno ustupovat z konfrontace.

„Děkuji ti, rytíři-Poete,“ zazpíval jeho spolubojovník. Navzdory svým zraněním se zasmál a oči se mu rozzářily krvežíznivostí. „Zdá se, že i žraloci slyšeli o tvé skvělé básni! Podívej, jak se bojí tvé moci!“

John ho nechal pronásledovat prchající žraloky a místo toho se obrátil na pomoc jinému rytíři, který byl obklíčen nepřáteli. Stejně jako předtím se žraloci při jeho příchodu okamžitě rozestoupili. Ať je pronásledoval, jak chtěl, odmítali se otočit a dát se s ním do boje.

To je velmi zvláštní.

John stočil své tělo do oblouku a zastavil se. Jeho marné pronásledování ho přivedlo do blízkosti hladiny. Vznášel se ve vodě jako jestřáb na obloze a pozoroval bitvu pod sebou.

Byl jediným rytířem, který se nezapojil do urputného boje. Všichni ostatní mořští draci byli obklíčeni žraloky, kteří kolem nich kroužili a vrhali se na ně. Zatím se jim dařilo držet žraloky na uzdě díky vynikající disciplíně mořských draků, ale každou minutou jich přibývalo.

Teď máme šanci!, nabádal ho jeho vnitřní člověk. Plav, dokud jsou všichni ostatní zaneprázdněni! Utíkej za naším druhem!

John zaváhal, byl rozpolcený. Čest vyžadovala, aby bojoval po boku svých bratrů-rytířů, dokud nebude nepřítel poražen… ale jeho vnitřní člověk měl pravdu. Co když byl tento útok jen taktikou na odlákání pozornosti? Co když i teď loví císařovnu v očekávání jiná skupina žraloků?

Dole se z hlubin vynořila obrovská postava hlavního žraloka. S roztaženými čelistmi se řítil přímo na velitele rytířů, který byl zaneprázdněn bojem s hejnem velkých bílých.

John se bez rozmýšlení vrhl dolů, aby bránil svého nadřízeného. Teď už nebyl čas na lstivost nebo poezii. S nataženými drápy se mihl kolem velitele rytířů a byl připraven čelně se střetnout s Mistrem Žralokem.

Megalodon ho uviděl připlouvat a jeho obrovská tlama se zavřela. Žralok se otočil a přerušil útok. John byl tak vyděšený, že ho přerušil také, a vějířovitě roztáhl své pavučinové nohy, aby se zastavil.

Megalodon kroužil kolem nich, jedno chladné oko upřené na něj. Prudkým pohybem ocasu se snažil proběhnout kolem něj, ale John mu vlastním tělem zatarasil cestu k rytíři-veliteli.

„Bratři!“ zazpíval a držel drápy zvednuté a připravené. „Braňte velitele rytířů!“

Tři rytíři zazpívali v odpověď a bleskově se k nim vydali skrz vodu. Mistr žralok se otočil vstříc jejich útoku a znovu rozevřel čelisti. Zdálo se, že megalodon neváhá zaútočit na tyto vyzyvatele.

John se sebral, aby se připojil k útoku – ale zjistil, že mu cestu blokuje zeleno-zlatý ocas s ploutvemi.

„Počkej,“ řekl Rytíř-Velitel a zúžil oči. Kolem jeho zarudlých drápů se spirálovitě vinuly tenké stužky krve a pomalu se rozptylovaly. „To před tebou Mistr Žralok právě utekl?“

„To nedokážu vysvětlit, pane. Zdá se, že žádný žralok se mi nechce postavit tváří v tvář. Jeden z bratrů-rytířů naznačil, že se možná bojí, abych znovu nerozdělil moře.“

„Možná,“ řekl Rytíř-Velitel pomalu, v jeho tónu byly zřetelné harmonie pochybností. Jeho hodnotící pohled přelétl z Johna na bojujícího mistra žraloka a zase zpátky. Jeho píseň se změnila v zamyšlenější. „Nebo jim možná bylo nařízeno, aby se od tebe odvrátili…“

John pokrčil rameny a odmítl tuto záhadu. Teď byly na pořadu dne naléhavější záležitosti. „Pane, nesmíme ztratit ze zřetele náš vyšší cíl, který tu máme. Kde je čekající císařovna? Hrozí i jí přepadení?“

Rytíř-Velitel zaváhal, otočil hlavu a zadíval se do prázdné vodní plochy. Zelená záře jeho očí se změnila v čisté, zářivé zlato. John věděl, že využívá svých schopností věštce, aby zjistil Neridiinu polohu.

Rytíř-Velitel zamrkal a oči se mu vrátily do normálního odstínu. „Stále vidím tvou sestru, i když její jezdkyně je mému zraku skryta. V jejich blízkosti nejsou žádní žraloci. Nemusíš se bát o svou družku, rytíři-Poete.“

„Přesto, pane, musím jít za ní,“ řekl John přísnou melodií, která hraničila s přímým rozkazem. „Musím jí zabránit v tom nevysvětlitelném, katastrofálním útěku. Přísahám, že udělám cokoli, abych ji přivedl domů.“

Rytíř-Velitel na něj dlouhou chvíli hleděl, nehybný bod ve víru bitvy zuřící všude kolem. John měl jasný dojem, že jeho nadřízený se zabývá zuřivou duševní kalkulací.

„Máš naprostou pravdu, rytíři-Poete,“ řekl a jeho tón byl stále zamyšlený. „Nesmíme ztratit ze zřetele náš skutečný cíl.“

John s úlevou vydechl, z nozder mu vytryskly bublinky. „Mám tedy vaše svolení opustit bitevní pole, pane?“

„Půjdeme oba.“ Rytíř-Velitel se zavrtěl a zamířil na širé moře. „Pojď, rytíři-Poete. A zůstaň po mém boku.“