FSD - 20. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

John se proklínal, jak naivně se zachoval, když se snažil zdvořile protlačit kolem nevšímavých lidí, kteří se hemžili v úzkém tunelu. Nechal se svést nevinnými radostmi dne, chutí zmrzliny a úsměvem své družky. Teď neodpustitelně dovolil nepříteli, aby se přiblížil na dostřel k císařovně.

Jsi hloupý, hloupý, hloupý!, vztekal se sám na sebe. Nikdy by ho nenapadlo, že by se Mistr Žralok odvážil tak otevřeně zaútočit na Její Veličenstvo před zraky tolika nic netušících svědků. Ale podcenil prostou, přímou brutalitu žraločí mysli.

Neridia mu sevřela paži a přitiskla se k jeho boku. „Johne!“

Už si všiml toho, co viděla ona. Kráčel pomalým tempem, chladné šedé oči neomylně upřené na ně, Mistr Žralok se blížil.

Nebylo možné si ho splést, ačkoli ho John předtím viděl jen z dálky. Jeho široká, svalnatá postava byla přinejmenším o hlavu vyšší než kterýkoli z okolních lidí, takže mu do Johnovy vlastní výšky chybělo jen pár centimetrů. I když byl oblečen do obyčejné košile a džínů, a ne do své obvyklé železně šedé zbroje, stále vyzařoval vlny moci.

Lidé se před ním rozestupovali a jejich nejhlubší instinkty je nutily couvnout před monstrem skrytým pod jeho bílou kůží. Prodíral se jimi tak snadno, jako by plaval v klidné vodě. Žraloci kroužili nad hlavou svého pána, vytvářeli korunu plnou zubů.

Jejich vlastní cestu stále blokoval průvodce a tucet dětí. Neodvážil se Neridii říct, aby utíkala, ne když Mistr Žralok mohl mít u východů rozmístěné desítky svých druhů. Jediné, co mohl udělat, bylo strčit ji za sebe a chránit ji před blížícím se nebezpečím vlastním tělem.

Mistr Žralok se zastavil jen pár kroků od nich. Navzdory davu všude kolem, je obklopoval malý kruh izolace. Lidé spěchali kolem nich s rychlými, nervózními pohledy na rýsujícího se dravce uprostřed nich a dávali mu široký prostor, aniž by pořádně chápali proč.

„Mír, rytíři-Poetovi První vody.“ Hlas vládce žraloků byl stejně plochý a mrtvý jako jeho oči. „Nepřišel jsem bojovat. Chci si jen promluvit s císařovou dcerou.“

„Už jen tvá přítomnost je urážkou Jejího císařského Veličenstva, zrádče,“ zavrčel John. Nikdy víc si nepřál mít v ruce meč. „Nebudeš urážet její uši svými bezcennými slovy. Ustup.“

Mistr Žralok se díval skrz něj a mluvil přímo k Neridii, i když ji neviděl. „Navzdory tomu, co ti bylo řečeno, nejsem tvůj nepřítel. Ve skutečnosti byl tvůj otec mým největším přítelem.“

„Jak se opovažuješ oslovovat…“ John začal zatínat a zvedat pěsti, ale Neridia mu ruku zatlačila zpátky dolů.

„Nedělej to, Johne.“ Přistoupila k němu. Cítil, jak se chvěje strachy, ale její pohled byl upřen na Mistra Žraloka. „Chci slyšet, co mi chce říct.“

Má družko, ne, poslal jí John telepaticky, neschopen přimět se k tomu, aby porušil protokol a hádal se s císařovnou nahlas před ostatními. Ať už splétá jakoukoli síť, neplav do ní. Nezapomeň, kdo je. Nezapomeň, co udělal.

Z drobného pohybu její hlavy poznal, že jeho mentální prosbu slyšela. Přesto neustoupila. „Tvrdíš, že ses přátelil s mým otcem?“ zeptala se Mistra Žraloka.

„Víc než to.“ Pán žraloků na ni upřel svůj pronikavý pohled. „Víš, co to znamená být něčí přísežný bratr?“

Pohlédla na Johna a on věděl, že myslí na něj a Griffa. „Vím, že je to úzké pouto. A že přísežní bratři jeden pro druhého udělají cokoli.“

Žralok úsečně přikývl. „Já jsem přísahal jemu a on mně. Já –“

„On lže!“ John vybuchl, neschopen se ovládnout nad tou urážkou císařovy cti. „Císař by nikdy nesložil přísahu s žádným žralokem, natož s tímhle. Naši lidé jsou od počátku přílivu a odlivu smrtelnými nepřáteli! Císař si žraloky podmanil!“

„Ne,“ řekl Mistr Žralok na rovinu. „Ale nebudu plýtvat vzduchem, abych ti o tom řekl pravdu, protože bys ji odmítl slyšet. Stačí říct, že jsme byli přísežní bratři. Nikdy jsem se nedovolával jeho přísahy… ale on se dovolával mé. Těsně před svou smrtí.“

„Než jsi ho zavraždil.“ John sotva dokázal formulovat lidská slova, jeho hlas se deformoval melodií pomsty.

V šedých očích Mistra Žraloka konečně vzplály emoce. Byl to jen nejkratší záblesk vzteku, ale síla, která se za ním skrývala, zasáhla Johna jako rána do břicha.

Mistr Žralok jednou zamrkal a ten okamžik zmizel, jako by nikdy nebyl. „To jsem neudělal.“ Ohlédl se na Neridii. „Znovu říkám, že to byl můj přísežný bratr. Nikdy bych mu neublížil. Zemřel bych při jeho obraně. Mou největší hanbou je, že jsem ho nechal bez ochrany. Tehdy jsem bohužel nevěděl, jaké nebezpečí mu hrozí.“

„Viděla jsem tě tam.“ Její hlas byl slabý, ale statečný. „V jeho domě, den před tím, on, on – den před tím požárem. Tvrdíš, že s tím nemáš nic společného?“

„Na svou čest přísahám, že ne.“

„Čest žraloka,“ zavrčel John.

Bezvýrazný výraz Mistra Žraloka ztvrdl. „Nečekám, že mi budeš věřit, mořský draku.“

„Já ti taky nevěřím,“ řekla Neridia k Johnově úlevě. „Přišel jsi za mnou s těmi zabijáky. Přikázal jsi jim, aby zapálili můj dům, stejně jako zapálili dům mého otce.“

„Ne, přišel jsem tě varovat. Ale i když jsem k tobě spěchal, jak nejrychleji jsem mohl, stejně jsem byl příliš pomalý. Dorazil jsem uprostřed útoku. Snažil jsem se tě dostat do bezpečí, ale utekla jsi přede mnou dřív, než jsem ti stačil vysvětlit své záměry.“ Mistr Žralok vrhl na Johna krátký pohled. „Poznal jsem, že už jsi měla vůči mému druhu předsudky.“

„To ti neberu.“ Zavrtěla hlavou, ale v jejím výrazu bylo víc nejistoty, než se Johnovi líbilo. „Když jsi mě nenapadl ty, tak kdo?“

Rty Mistra Žraloka se o kousek stáhly a odhalily záblesk ostrých, zubatých zubů. „Kdybych to věděl, byli by už mrtví. Ale vím, že na Atlantidu nesmíš. Čeká tam na tebe skrytý nepřítel.“

„Takže tohle je tvůj trik.“ Johnovi se zkřivil ret. „Děsíš se toho, že se čekatelka na císařovnu přihlásí o svou skutečnou moc, protože víš, že by to znamenalo konec tvé vlastní. A protože přímý útok selhal, uchyluješ se ke lživým slovům, aby ses ji pokusil udržet od trůnu. Nečekal bych, že žralok bude tak zbabělý.“

Mistr Žralok ho zcela ignoroval a soustředil se jen na Neridii. „Zajal jsem jednoho z vrahů, kteří tě napadli, ale on neznal jméno toho, kdo si ho najal. Věděl jen, že rozkaz přišel z Atlantidy. Pokud se tam vydáš, vystavíš se smrtelnému nebezpečí.“

Trhla sebou – ale pak znovu zavrtěla hlavou a ústa se jí tvrdohlavě sevřela. „John má pravdu. Máš příliš mnoho důvodů lhát. Proč bych ti měla věřit?“

„Neměla bys.“ Ironický bílý záblesk zubů. „Kdo by věřil žralokovi? Ale možná budeš věřit svému otci. Uvažuj o jeho činech. Celý život tě skrýval před Mořskou radou. Dokonce ti dal svou perlu, kterou využíval k ukrývání on sám.“

Její ruka vzlétla k přívěsku. „Ty víš o mé perle?“

„Vyrobil jsem ji pro něj, stejně jako jsem vyrobil svou vlastní.“ Mistr Žralok si rozepnul límec košile a odhalil stejný přívěsek, který mu spočíval na svalnaté hrudi. „Když jsme byli mladí, občas jsme je používali, abychom unikli svým povinnostem a nepozorovaně spolu podnikali dobrodružství. Později samozřejmě používal tu svou, aby zmizel natrvalo. Byl jsem jediný člověk v moři, který znal pravdu. Než opustil oceán, řekl jsem mu, že kdyby mě někdy potřeboval, stačí, když si přívěsek sundá. Po celá desetiletí jsem zůstával ve střehu, abych byl připraven, kdyby mne zavolal.“

Mistr Žralok se odvrátil a zahleděl se do hlubin nádrže, jako by viděl něco úplně jiného. „A před čtyřmi lety se tak stalo. Přišel jsem okamžitě, jak jsem mu řekl. Tvá matka zemřela a on už nemohl odmítnout volání moře. Chtěl se konečně vrátit domů.“

„Tak proto mi dal svou perlu,“ zašeptala Neridia a hlas se jí zadrhl. „Chtěl se vrátit do Perlové říše.“

Mistr Žralok lehce přikývl a stále se díval do vody. „Doprovodil bych ho zpátky okamžitě, ale potřeboval ještě pár dní, aby uspořádal svůj lidský život. Požádal mě, abych nikomu neříkal o jeho nadcházejícím návratu. A požádal mě… požádal mě, abych tě chránil. Myslím, že už tehdy věděl, že má nepřátele, kteří by zabíjeli, aby mu zabránili v návratu na trůn. Donutil mě přísahat v našem přísežném závazku, že pokud se mu něco stane, postarám se o to, aby nikdo v moři nezjistil, že existuješ.“

„Vyprávíš pohádky jako tuleň,“ zavrčel John. „Neridio, Vaše Veličenstvo, neposlouchej ho. Jen se snaží přiživit tvé pochybnosti. Chtěl by tě ochromit slovy, protože zuby to nedokáže. Pojď pryč. Už jsme slyšeli dost jeho lží.“

Mistr Žralok se otočil na patě, šedé oči tvrdé jako železo. „Má poslední slova mému přísežnému bratrovi byla, že jeho dceru ochráním. Svou přísahu dodržím, mořský draku. Zlikviduji jakoukoli hrozbu pro ni… bez ohledu na to, zda takové hrozby vycházejí ze zlého úmyslu, nebo ze slepé nevědomosti.“

John neustoupil a vyrovnal se žraločímu pánovi pohledem. „Stejně jako já, ty zrádče.“

„Johne, přestaň. Teď na to není čas ani místo.“ Nervózně se rozhlédla po lidech, kteří kolem nich stále bezstarostně procházeli, a zkontrolovala, zda nepřitahují zbytečnou pozornost. „Pane Žraloků, proč mi to všechno říkáte?“

„Abys pochopila, kam až tvůj otec zašel, aby tě udržel dál od trůnu.“ Pán žraloků ukázal gestem na její přívěsek. „Obětoval svůj život, aby zajistil, že tě nikdo nenajde. Jeho nejvroucnějším přáním bylo, abys žila svůj život na svobodě, na souši, šťastná a nevědomá si svého dědictví. Proč myslíš, že ti nikdy neřekl o tvém rodovém právu?“

Její ruka se znovu sevřela kolem perlového přívěsku, jako by hledala útěchu v doteku drahokamu. „On, on si myslel, že jsem jen člověk. Že se nedokážu přeměnit.“

„Věděl, že jsi jen člověk,“ opravil ji žraločí pán a jeho chladný hlas byl nelítostný. „Nechtěl, abys usilovala o trůn. Věděl, že nemáš dost síly, abys o něj mohla usilovat. Přemýšlej. Přemýšlej o všem, co pro tebe udělal, a řekni mi, že se mýlím.“

Její ruka se třásla na perlovém přívěsku. Sklonila hlavu a neřekla nic.

„Mýlíš se.“ Johnovi se také třásly ruce sevřené do pěsti, i když vzteky. Stálo ho veškeré sebeovládání, aby žralokovi nerozbil zuby přímo tam, na místě. „Neridie, mé srdce, má družko, neposlouchej…“

„Družko?“ řekl Mistr Žralok ostře. „Vy jste druhové?“

„Ano.“ Bez ohledu na porušení protokolu ji položil John majetnickou, ochranitelskou ruku na rameno. „Jsem druh budoucí císařovny. A tak vím, že lžeš. Je to pravá dračice.“

Mistr Žralok si prohrábl rukou těsně zastřižené šedivé vlasy a sevřel ústa. „Tohle je komplikace, bez které bych se obešel.“

Vítej v klubu, zamumlal Johnův vnitřní člověk.

Pán žraloků si povzdechl a spustil ruku. „Doufal jsem, že tě přesvědčím, abys unikla svému rytířskému strážci,“ řekl Neridii. „Abys natrvalo zmizela ve světě lidí. Ale mám podezření, že nebudeš ochotná opustit svého druha.“

Zakryla Johnovu ruku na svém rameni svou vlastní a stiskla ji. „To máš pravdu.“

„Tvé zbabělé plány opět vyšly naprázdno, zrádče,“ řekl John žralokovi. „Nemůžeš nás rozdělit. Ani tvá moc není ničím ve srovnání s naším poutem.“

„A tak se historie opakuje.“ Mistr Žralok ironicky zkřivil ústa. „A zdá se, že já opakuji svou roli.“

„Co tím myslíš?“ Zvědavě se zeptala.

„Stejně jako jsem pomohl tvému otci, pomáhám i tobě.“ Mistr Žralok vytáhl zpod košile perlový přívěsek. „Pokud si to přeješ, dám ti ho.“

Zadívala se na lesklou perlu, která se pomalu otáčela na řetízku. „Myslela jsem, že jsi říkal, že je to další perla na utajení. Já už jednu mám.“

Mistr Žralok naklonil na Johna hlavu. „Ale on ji nemá.“

Zalapala po dechu. „Mohli bychom zmizet oba.“

John pohoršením oněměl. Jen myšlenka, že by na sebe upoutal pozornost lidí, kteří je stále obklopovali, mu zabránila vytrhnout perlu Pánovi žraloků a rozdrtit ji pod patou, zde a v této chvíli.

Jak se jen opovážil? Jak se opovažuje?

„Dám ti den na rozmyšlenou.“ Mistr Žralok se otočil a začal odcházet. „Ignoruj mé varování, jdi na Atlantidu, plav přímo do chřtánu svých nepřátel… nebo se schovej. Dožij svůj život na souši. A buďte spolu šťastní.“

„Tak, jak to chtěl můj otec,“ zašeptala sotva slyšitelně.

„Ano.“ Pán žraloků se odmlčel a ohlédl se přes rameno. „Obětoval svůj život, aby tě ochránil. Nedopusť, aby jeho oběť přišla vniveč.“