TF - 34. kapiotla

 Překlad: Marťa

Později v noci jsme vyklopýtali z hotelového výtahu přisáti jeden na druhého. Směs alkoholu a sexuální potřeby, která mnou proplouvala, způsobila, že mi bzučelo v celém těle. Cítila jsem teplo, mravenčení a opilost.

Dan mě vzal za zápěstí a vedl mě do našeho pokoje. Chris a Miley nám zarezervovali líbánkové apartmá, takže nebylo překvapením, když jsme viděli čerstvé květiny, šampaňské na ledu, okvětní plátky růží na posteli a patrový stojánek s jahodami a čokoládou.

Dan mě přivinul k sobě. „Strávil jsem skoro celý den přemýšlením o tom, co bych ti udělal, až tě budu mít jen pro sebe,“ řekl tichým hlasem, který vibroval touhou, srovnatelnou s mojí. „Teď tě konečně mám, kde tě chci.“

A opravdu jsem z toho nemohla mít větší radost.

Položil mi ruku na hrdlo. „Cítím, jak ti tepe puls o můj palec.“

Čekala jsem, že si bude nárokovat má ústa, ale neudělal to. Jen na ně zíral. Tvář měl chladnou a oči mu planuly. Neuvědomila jsem si, že jsem zadržovala dech, dokud jsem neucítila napětí v hrudi.

Všechno se zdálo být klidné a tiché, když jsem čekala, až se pohne. Zrychlil se mi dech a tep se mi rozběhl ještě víc. Očekávání ve mně, bylo, jako živá bytost. Právě, když jsem si myslela, že bych mohla vybuchnout, jeho ústa narazila na moje. To se okamžitě sexuální bzučení v mém těle zesílilo o tisíc procent. Rozhořel se ve mně hlad. Nervy jiskřily. Chemické procesy šílely. Srdce mi začalo bušit, jako šílené.

Potřebovala jsem se ho dotknout. Svlékla jsem mu sako, stáhla motýlka a rozepnula horní knoflíky u košile. Zajela jsem rukama dovnitř a položila je na jeho hruď, abych se pokochala pocitem těch tvrdých svalů a jen stěží jsem držela hlad po něm na uzdě.

Polibek přerušil kousnutím do mého spodního rtu. „Zůstaň tak.“

Postavil se za mě a pak mi pomalu a klidně rozepnul zadní část korzetu. Látka se sesunula dopředu a on neztrácel čas a sklouzl rukama po přední části, aby se dotkl mých prsou.

Zavřela jsem oči a prohnula se do jeho teplých, zručných rukou, které mě tvarovaly a hnětly. Každý dotek mě dráždil. Zapaloval mě. Značkoval mě.

Aniž bych se k němu otočila čelem, natáhla jsem se a objala ho zezadu kolem krku. „Pořád jsi na rozpacích, jestli mě máš svléknout do naha nebo mi jen vyhrnout šaty?“

Štípl mě tak akorát do bradavek. „Ne.“

Líbal a sál mi krk a souhlasně si broukal, když jsem naklonila hlavu, abych mu umožnila lepší přístup. „Rozhodl jsem se, že si tě vezmu, zatímco na sobě budeš mít tyhle šaty. Pak tě svléknu a ošukám tě znovu.“

To byl plán, který se mi líbil.

Stáhl ruce z mého korzetu. „Posaď se na okraj postele.“

Vyhověla jsem a dívala se na něj a čekala na další krok s vědomím, jak moc ho to dokázalo rozpálit.

Jeho oči se ztěžka přivřely. „Taková hodná holčička. Teď si zvedni šaty a roztáhni nohy. Ukaž mi, co je moje.“

Velmi pomalu jsem si vyhrnula přední část šatů, a přitom rozevřela nohy. Jeho pohled klesl k mým botám a zdálo se, že se každý sval v jeho těle napnul. Jeho tmavé oči zalétly k mým a leskly se touhou a příslibem.

„Tak proto jsi měla předtím na tváři ten hříšný úsměv,“ řekl a udělal dva kroky ke mně.

„Chtěla jsem tě překvapit.“

„Uspěla jsi. Zůstávají dál. Celou noc.“

„Opravdu si nemyslím, že bych v nic mohla spát.“

„Zařídím, aby ti to stálo za to.“ Přešel ke mně, padl na kolena a rukama mi sjel po vnitřních stranách stehen. „Tak jemná pokožka.“ Chytil lem kalhotek a pomalu mi je sundal. S očima upřenýma na můj klín řekl: „Roztáhni nohy víc. Tak.“

Mohl být na kolenou, ale nic submisivního v tom nebylo. I teď z něj, jako druhá kůže, čišela moc. Plně velel, držel v rukou veškerou moc a věděl to.

„Lehni si a opři se o lokty, Vienno. Hodná holka.“

Zalapala jsem po dechu, když do mě zabořil obličej. Nedráždil mě drobným šviháním nebo doteky jazyka. Ne, pracoval na mě jazykem, zuby a rty. Přivedl mě tvrdě a rychle k vrcholu, který mě nechal roztřesenou a zadýchanou. Pak to všechno udělal znovu. Zhroutila jsem se na matraci a ztěžka dýchala. Vstal a obratně ze sebe shodil oblečení. „Zahákni si ruce pod koleny, přitáhni si nohy na prsa, a pak mi je široce roztáhni. Tak. Nech je tam takhle.“ Jednou rukou mi vklouzl pod zadek, lehce mi naklonil boky, a pak zaklínil hlavu svého penisu do mé kundičky.

„Hmm. Moje šťastné místo.“

Zasmála jsem se. „Klidně…“ Prohnula jsem se v zádech, když přirazil a nemilosrdně se do mě zarazil až po koule – hluboko do mě. Roztřeseně jsem vydechla.

„Ježíši, Dane. Mohl bys holku alespoň varovat.“

Chytil mě za zadek. „Jsi připravená být ošukána?“

„Ano. Velmi, velmi ano.“

Zabručel a couvl. „No, to je škoda. Protože já ještě připravený nejsem.“

Zamračila jsem se. „Co? Ty jsi. Rozhodně jsi.“

Líně zabořil svůj penis zpět do mě a v každé linii tváře měl vrytý hlad. „Miluji sledovat, jak mi tvoje kočička polyká ptáka.“

Dan držel své tempo nesnesitelně pomalé, když do mě znovu a znovu přirážel. Občas se zastavil, aby se mi jen otřel o klitoris. Celé tělo mi hořelo, že bych se nedivila tomu, kdyby mi na kůži tančily plameny.

Lapala jsem po dechu, sténala a naléhala na něj, aby se pohyboval rychleji, aby si mě vzal tvrději.

Neudělal to. Zdálo se, že měl v úmyslu přivést mě k šílenství – k něčemu se přiblížil, když začal dělat nějaké šikovné pohyby boky. Kroužil jimi, kýval jimi ze strany na stranu nebo třel nahoru a dolů, čímž se mi otíral o klitoris a vnitřní nervová zakončení.

„Dane…“ zalapala jsem po dechu, když si mě přitáhl blíž, přehodil si moje nohy přes ramena a vklouzl do mě ještě hlouběji. Och, Bože, ano. Myslela jsem, že mi pak konečně dá to, co jsem chtěla a potřebovala, ale držel líné a mírné tempo.

„Jsi krutý,“ zavrčela jsem. „Prostě krutý.“

Jeho ústa se zkřivila, když se sklonil a přejel mi jazykem po bradavce. „Teď vypadáš, jako bys mě nenáviděla.“

Nikdy bych ho nedokázala nenávidět. Nikdy. Milovala jsem toho dráždivého parchanta a přemýšlela jsem, jestli to vůbec věděl. Asi ne. Nečekal, že by ho, kdy někdo milovat mohl. A to pro mě prostě nebylo přijatelné.

Olízla jsem si rty. „Chci, abys něco věděl.“

Znovu se otřel o můj klitoris. „Co?“

„Miluji tě, Dane. Neočekávám, že mi odpovíš. Nepotřebuji ta slova ani slyšet. Jen chci, abys to věděl.“

Zíral na mě a v očích se mu míhala celá řada emocí tak rychle, že jsem nedokázala identifikovat ani jedinou z nich. Potichu zaklel, zabořil obličej do mého krku a začal mě šukat. Tvrdě. Rychle. Brutálně. Jako by se nemohl dostat dostatečně hluboko.

Držela jsem se jeho zátylku, sténala a škrábala ho po kůži a milovala každý divoký příraz. Šel tak hluboko, že to trochu bolelo, ale bylo mi to jedno. Líbilo se mi to. Zejména proto, že každé bodnutí jeho penisu zasáhlo můj sladký bod, třelo mi klitoris a jeho koule mi plácaly o zadek.

Potom, co mě tak strašně dlouho šukal, jsem byla nesnesitelně blízko k tomu, abych se udělala. Cítila jsem, jak se moje kundička stahovala a svírala se v křečích kolem jeho penisu. Věděla jsem, že se k němu blížilo jeho vlastní orgasmus, protože jsem cítila, jak jeho penis začíná nabobtnávat a pulzovat. „Dane…“

„Udělej se pro mě.“ Zabořil mi zuby do krku a bylo to.

„To je moje hodná holka.“ Šukal mě přes můj orgasmus, přirážel rychleji, rychleji – téměř divoce. Pak vnikl hluboko do mě a explodoval.

Zdálo se, že nás oba opustila síla a my se zhroutili. Váha jeho těla mi ztěžovala se nadechnout, ale bylo mi to jedno – líbilo se mi mít ho tak blízko. A tak jsem mu prsty projížděla vlasy a lehce ho škrábala na temeni.

Nakonec Dan nechal mé nohy sklouznout z jeho ramen dolů. Políbil mě na krk a přesunul se k ústům. Jeho jazyk se proplétal s mým, chutnal a vychutnával.

Odtáhl se a odhrnul mi ofinu z tváře. „Miluji tě, holčičko,“ řekl tichým a měkkým hlasem. „Řekla jsi mi, že ta slova nepotřebuješ, ale zasloužíš si je slyšet. Nechci, aby sis nikdy nebyla jistá tím, co k tobě cítím. Potřebuji, abys až do morku kostí věděla, že jsi ta nejdůležitější věc v mém světě. Potřebuji, abys věděla, že nikdy nedokážu milovat nic a nikoho tak, jako miluji tebe.“

Oči mě pálily a lechtalo mě v nose. To prohlášení jsem nečekala. Nebyla jsem na to připravená. Nemusela jsem se ho ptát, jestli si je jistý – Dan by ta slova nikdy nevyslovil, kdyby je nemyslel vážně.

„Já tebe taky. Nevím, kdy se to stalo. Vím, jen, že je to pravda, a že se to nezmění.“

„Cítím totéž. Neudělal jsem nic, čím bych si tě zasloužil, ale nikdy ti nedám důvod litovat, že jsi moje. Nikdy, Vienno. Na to se můžeš spolehnout. Na mě.“

„Ano, já vím. Byl jsi nejlepším falešným manželem, všech dob, takže nepochybuji, že z tebe bude ten nejlepší skutečný manžel všech dob.“

Hrudí mu zavibroval tichý, dunivý smích.

Zírala jsem. „Právě ses zasmál. Tak nějak.“

Políbil mě na krk. „To byl kašel.“

„To nebyl. Neboj se. Zůstane to mezi námi.“

„Že jsem kašlal?“

Uhodila jsem ho do ramene. „Zasmál ses. Slyšela jsem tě.“ A byla jsem odhodlaná zajistit, aby se to opakovalo. Zasloužil si mít domov plný smíchu – ne strachu a úzkosti, jaký býval jeho domov v dětství. Zaklonila jsem hlavu, když mě něco napadlo. „Budeš chtít větší dům, až budeme mít děti?“

Svraštil obočí. „Proč bychom potřebovali větší dům? Kolik plánuješ mít dětí?“

„Nebudeme potřebovat větší dům, pokud si nemyslíš, že nezvládneš sdílet svůj prostor s hlučnými malými lidmi.“

Pokrčil rameny. „Zvládnu to. Neodpověděla jsi na moji otázku. Kolik jich chceš?“

„Dva nebo tři.“ Nebo možná čtyři.

„Dobře. Začneme za pár let. Nejdřív tě chci mít celou pro sebe. Ještě nejsem připravený se o tebe dělit.“ Kousl mě do rtu. „Jsem chamtivý a sobecký, když přijde na tebe.“

„Neslyšíš mě, že bych si stěžovala, že ne?“

Sjel mi rukou po krku, přes prsa a dolů k pasu. „Miluju na tobě ty šaty. Pamatuješ si ty malé černé, které jsi měla na našem prvním rande?“

„Pamatuju si.“

„Chci, aby sis je kvůli mně jeden večer oblékla. Seděl jsem naproti tobě v restauraci tvrdý, jako zatracená ocelová tyč. Pořád jsem si představoval, jak tě ohnu a ty šaty ti vyhrnu k pasu. Nemáš ani ponětí, jak blízko jsi cestou domů byla k tomu, abych tě ošukal v autě.“

Nikdy by mě nenapadlo, že procházel stejným sexuálním bojem, jako já. „Kdo říká, že bych tě nechala mě ošukat?“

Koutek úst se mu zvedl. „Nechala bys mě. Byla jsi na mě stejně žhavá, jako já na tebe.“

Naprostá pravda. „Ach, byla jsem, byla?“

„Ano, byla jsi. Což ještě ztěžovalo držet od tebe ruce pryč. Ale věděl jsem, že kdybych se tě jen jedinkrát takhle dotkl, nebylo by cesty zpět. A měl jsem pravdu.“

„To jsi měl.“

„Vždycky ji mám.“

Odfrkla jsem si. „Někdy jsi arogantní osel, ale nějak se mi to na tobě líbí. Ani nevím jak. Je to, jako tvoje super schopnost nebo něco.“

„Když jsem byl malý, chtěl jsem mít moc teleportovat se, abych mohl jít kamkoliv na světě. Což mi přípomíná… Mám pro tebe překvapení.“

„Opravdu?“

„Ano. Příští víkend jedeme na výlet.“

Usmála jsem se. „Jedeme? Kam?“

„Do Benátek. Hanna mi řekla, že jsi tam vždycky chtěla jet. Budou to naše opožděné líbánky.“

Pevně jsem ho objala. „Děkuju. Jsem super nadšená. Počkej, a co Blue?“

„Může jet s námi. Nebydlíme v hotelu. Bydlíme v mé nové vile.“

„No jasně, že máš vilu v Benátkách. Vlastníš domy ještě někde jinde?“

„Na pár místech. Líbila by se ti chata ve francouzských Alpách.“

„Alpách? Nepředstavovala jsem si tě, jako lyžaře.“

Pokrčil rameny. „Možná jsem to nikdy nezkoušel, ale… Oliver se vždycky chtěl naučit lyžovat.“

A protože ten malý chlapec k tomu nikdy neměl příležitost, Dan to udělá za něj. „Můžu se tě na něco zeptat?“

„Právě jsi to udělala.“

Protočila jsem očima. „Nemusíš odpovídat, nebudu naštvaná, když to neuděláš. Jen mě napadlo… Znamená to ‚o‘ v o-Verve Olivera?“

Přikývl. „Ano.“

„Proč ‚Verve‘?“

„Jako batole neuměl správně říct ‚Oliver‘. Ukázal na sebe a řekl ‚Verver‘. Ale když lidé řekli: ‚Ach, ty se jmenuješ Verver?‘ Zamračil se a řekl ‚ne‘, Verver. V duchu to vyslovoval správně.“

V jednom koutku úst se mi objevil smutný úsměv. „Takže jsi přidal ‚O‘ a vypustil jedno z ‚R‘.“ A tím poctil svého bratra.

„Ano.“

Vtiskla jsem mu jemný polibek na rty. „Děkuji, že jsi mi to řekl.“

Dan si pobrukoval a znovu a znovu mě líbal, chutnal a dráždil. Polibek se brzy stal tvrdým, hlubokým a vlhkým. „Teď tě chci nahou. Tedy většinou. Ty boty mohou zůstat.“

„Fajn, ale nespím v nich.“

„Dobře,“ řekl lehce, takže si byl jistý, že mi to neprojde.

Ačkoli, měl pravdu.