BTB - 11. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

NEZVEŘEJNĚNÝ PŘÍBĚH PŘED 2 – KONEC

Camilla Donati (Calistova matka) 

Camilla Calisto si živě vzpomínala na den, kdy se poprvé setkala s Richardem Donati. Setkání mezi nimi bylo ztuhlé a trapné. Stále dost mladá na to, aby se příliš nestarala o pravidla nebo požadavky, ale i tak dost stará na to, aby chápala, co se dělo a co se od ní očekávalo, takže to muselo být… zajímavé.

Nebyla připravena se vdávat. A rozhodně ne za muže, kterého od Adama neznala.

Nebylo to na jejím rozhodnutí. Nebo to ji její rodiče zas a znovu vysvětlovali. Nic očividně nebylo na jejím rozhodnutí.

Takže si oblékla společenské šaty, na řasy si nanesla řasenku, upravila si vlasy a na rty si namalovala dokonalý červený úsměv. Camilla nemohla dělat spoustu věcí, ale věděla, jak být přitažlivou.

Její máma jí vždycky ráda říkala, že hezké ženy se nikdy neztratily.

Richardu Donati mohla připsat k dobru, že ani on z toho dne nebyl příliš šťastný. Stejně jako ona se na ten den oblékl, ale jeho zájem ležel očividně někde úplně jinde. Ne, že by ho za to Camilla vinila, protože na ty dva se všichni dívali jako na nějaký druh mimozemského páru.

Co se mafie týče, pro muže to bylo vždy snazší než pro ženu. Mezi oběma pohlaví byly různé míry očekávání, různé hranice, které když přišly na chování, respekt a podobně, vypadaly naprosto odlišně.

Dívky musely být vždy jen dobré.

Od chlapců se toho čekalo jen velice málo.

Věděla, že to bylo nespravedlivé.

Ale také neznala nic jiného.

Když tedy toto setkání jejich rodin skončilo tím, že se jí na prstu leskl nový zásnubní prsten, Camilla nedělala nic jiného, než se usmívala a poděkovala. Koneckonců, to bylo to, co dobrá Mafioso principessa dělala.

A ona byla dobrá.

*********

„Chichotáš se,“ řekla Camillina matka.

„Jsem nervózní.“

Camilla se nechtěla vypořádávat s poletováním a dohlížením ze strany své matky, takže ji poslala ze soukromé místnosti pryč. Make-up už měla hotový, vlasy už dávno upravené a šaty měla obléknuté a vzadu na zádech všechny knoflíčky zapnuté, takže tam svou mámu prostě nepotřebovala.

Zejména ne v případě, kdy jí chtěla rozrušovat a její nervozitu ještě víc zhoršovat. I když už byla její máma pryč, Camille se nedařilo uklidnit si nervy.

Sakra.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, Camilla předpokládala, že se jen její matka snažila vrátit zpět. Místo toho, aby nejdříve zkontrolovala, kdo venku stál, s odfrknutím dveře otevřela dokořán. Ohledně celé svatby a dnešního dne dělala to, co od ní rodiče chtěli a očekávali. Alespoň by jí v den její svatby mohli poskytnout trochu soukromí.

Za dveřmi nestála její matka.

Stál tam Richard, její již velice brzy manžel, s doširoka rozevřenýma očima a úsměvem, který se mu již začínal formovat ve tváři. Ruce měl zastrčené do kapes kalhot od smokingu. Když Camila viděla, jak pohledně vypadal, celý oblečený a šťastný, ohromilo ji to a došla jí řeč.

„Ach,“ řekla Camilla tiše.

Richard po ní střelil mazaným úsměvem. „Promiň. Myslel jsem si, že tu s tebou bude tvoje máma a že to ona otevře dveře. Chtěl jsem ti ještě před obřadem přinést malý dárek.“

Camille trvalo až příliš dlouho znovu najít hlas. „Vyhodila jsem ji.“

„Proč?“

„Nenechala by mě na pokoji. Když tu kolem poletovala, nemohla jsem vůbec dýchat.“

Richard přikývl. „To mi zní jako naprosto opodstatněný důvod.“

„To se mě tu snažíš poučovat?“

Zasmál se. „Ne, vůbec ne.“

Pak Camille došlo něco dalšího. Zalapala po dechu, zděšená svou hloupou chybou. „Ach můj bože. Moje šaty; neměl bys je vidět ani tady být! Vypadni pryč!“

Pokusila se zavřít dveře, ale on jednou silnou paží její úsilí zablokoval. Následoval další jeho zatracený smích. „Na to už je teď trochu pozdě, ne?“

„Nosí to smůlu!“

„Nesmysly, Camille. A mimochodem, vypadáš nádherně.“

Camilla se přestala snažit Richardovi přímo před obličejem zavřít dveře a přebírala si jen tak mimochodem vyslovený kompliment. „Ano?“

„Ano, velice nádherně. Copak se dnes nikdo nezastavil na tak dlouho, aby ti to řekl?“

„Má matka, ale nemyslím si, že v jejím případě se to opravdu počítá.“

„A co tvůj otec?“

„Ještě se tu nestavil, aby si popovídal,“ připustila.

Richard zavrtěl hlavou. „No, to je zatracená škoda. Každý by ti to měl říct. Je to tvůj den.“

„Legrační, mám pocit, že spíš den mých – nebo našich - rodičů.“

Pokrčil rameny. „I když oni nejsou těmi, kdo si dneska večer užijí celou zábavu.“

Camilla cítila, jak jí po jeho očividném návrhu zčervenaly tváře. „Nech toho.“

„Proč, není to to, k čemu celý dnešek spěje? Sex?“

„Dobře, teď už můžeš hned jít.“

Richard se nepohnul ani o píď. „Cam, sex je ta poslední věc, se kterou by sis měla dělat obavy. Slibuji.“

„To říkáš ty. Měl jsi celou věčnost na světě, abys pobíhal s kýmkoli, s kým jsi sakra chtěl, se všemi z nich spát, co já vím. A já? U mě to není to samé. Vůbec ne.“

„I tak to do písmene nic nemění na tom, co jsem řekl.“

„Podle tebe,“ zamumlala ztěžka.

Richard se usmál pomalým a hříšným úsměvem. „No, předpokládám, že v tom případě mi budeš muset věřit, co?“

Camilla protočila oči. „To je spousta víry, kterou mám dát muži, který neudělal nic víc, než mě jen držel za ruku nebo mě políbil na tvář. Ani jsme se nepolíbili řádně! A dneska večer chceš jen, abych -“

„V pořádku. To stačí. Dostáváš se k tomu, abys pro nic za nic dostala záchvat.“

„Pro nic?“ zakřičela.

Richard se znovu temně zasmál, pak se odtáhl od rámu dveří, přešel k ní a jemně ji políbil na rty. To zastavilo její bláznivé myšlenky, její stále mluvící ústa i všechny její obavy. Místo toho nastalo jedno velké O. Předpokládala, že se Richard odtáhne, ale neudělal to. Místo toho se k ní pohnul ještě o kousek blíž, rukama jí pevně objal kolem pasu a přitáhl si ji do sebe. Jazykem škádlil její rty a Camilla při jeho tiché žádosti otevřela ústa.

Zjistila, že líbání nebylo tak těžké nebo divné.

Přirozené.

Instinktivní.

Richard vedl, ona ho následovala.

Usnadnil to.

A bylo to sladké.

Možná... možná by byl sex stejný.

Když Richard polibek konečně přerušil, palci pohladil Camillu po tvářích. Jeho úsměv změkl a její nervozita byla prakticky všechna pryč.

„Vidíš,“ řekl chraplavě, „že se nemáš čeho obávat.“

Bylo normální, že po polibku nemáte vzduch?

Camilla to nevěděla.

„Vždycky to bude takhle... snadné?“ odvážila se zeptat.

„A pomalé. Cokoli potřebuješ, Cam. Jediná věc, kterou nepotřebuješ, je mít strach.“

„Dobře.“

„A teď tvůj dárek.“

Na to zapomněla. Jeho důvod, proč tam vůbec byl, když tam vůbec neměl být. Richard vytáhl z kapsy krabičku velikosti ruky. Do dlaně Camilly vklouzl měkký černý samet. Pak ho otevřel. Uvnitř čekal jemný zlatý náhrdelník, který spočíval na další vrstvě sametu. Z jeho řetízku visely malé, zlaté klávesy klavíru.

Camilla se široce usmála. Stejně jako Richard klavír zbožňovala. Ve hře na něj nebyla ani zdaleka tak dobrá jako on, ale od něj se toho za pár měsíců naučila víc, než kdy předtím pod jakýmkoli formálním učitelem. Jako by prorazil některé její stěny, které vedly k jejich domluvené svatbě, jen díky tomu, že ji hrál a učil ji.

„Klávesy mohou být následně doplněny vrytím,“ řekl Richard a prsty ty klávesy otočil. Tam, na jedné z nich, bylo vyryto datum jejich svatby. „Myslel jsem si, že pokud bychom v průběhu času potřebovali, mohli bychom přidat další data a další klávesy.“

Bylo to dokonalé.

Nemusel to vůbec dělat, a přesto to udělal.

„Děkuji.“ To bylo to jediné, co dokázala říct.

„Na konci se s tebou setkám, Cam.“

**********

Na konci se s tebou setkám, Cam.

Ta slova teď Camillu pronásledovala.

Zírala na náhrobní kámen, na kterém bylo jméno a datum smrti jejího mrtvého manžela. Richardův hrob nenavštěvovala příliš často, ale občas ji k němu vedly jakési neznámé síly, a to pak celé hodiny mluvila, i když nevěděla, zda ji poslouchal, nebo ne.

Jejich manželství z mnoha důvodů nebylo snadné. Ona byla mladá, obtížná a tvrdohlavá. On byl pevný, tichý a měl rád volné ženy.

Ale také se k ní dobře choval. Nikdy ji neuhodil, nikdy jí fyzicky neublížil. A i když to nějakou dobu trvalo, nakonec Richarda svým vlastním způsobem milovala.

A pak jí byl sebrán.

Jemné kopnutí jejího nenarozeného dítěte ji vytáhlo z oparu smutku. Camilla si rukou přejela po svém téměř devět měsíců těhotném bříšku. V podstatě teď už by dítě kdykoli mohlo přijít na svět.

Ale to dítě se to nikdy nedozví, rozhodla se. Pokud tomu ona bude moci pomoci, to dítě nikdy nepozná pravdu. Dokonce i když byl mrtvý, Camilla by jako otce dítěte raději viděla Richarda, než aby musela jít do té příšerné pravdy.

Protože pravda byla monstrum.

A žádné dítě si to nezasloužilo.

„Camillo?“ zavolal Affonso z kraje hřbitova. „Jsi připravena?“

Jak mile Affonso vypadal.

Jak sladce a starostlivě.

Jak jen mohl násilník tak dobře skrývat své příšery?

„Už jdu, Affonso.“

 

 

Díky všem, kdo jste s námi dočetl příběh až do samotného konce a věříme, že jste si užili i poslední kapitoly příběhu. Jsme rády za jakoukoli zpětnou vazbu, kterou jste nám poskytly a těšíme se již brzy na počtenou u dalšího příběhu, posledního z řady „této generace“ mafiánů – irského bosse Connora O´Neila, který sehrál svou malou roli i v příběhu Calista a Emmy Donati...

                                                           Sinnel + Jitka