Thunder - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hrom

Nechtěl její tělo tak dlouho týrat. Ale jakmile se ocitl v jejím těle, zmocnil se ho pocit, jak je to správné, a nemohl si dovolit přestat. Ne, když věděl, že tohle je jediná chvíle, kdy ji bude mít. Přál si vědět, jak se cítí, i když podle spokojeného, zářícího výrazu v její tváři měl určitou představu.

Uvolnil se a při její otázce se lehce uchechtl. „Bylo to dobré. A pro tebe?“

„Lepší, než jsem čekala,“ přiznala a protáhla se. „Je to tak vždycky?“

„Ne. Byl jsem spíš…“ Snažil se najít správné slovo. „Bujnější než obvykle. Obvykle bych tě párkrát dorazil a pak tě vzal do měkčího. A ne tak dlouho. Upíří jed. Je to jako Viagra na steroidech poté, co jsem opustil stádium šílenství.“

Melanie zívla. „Aha… no… bylo to dobré. Líbilo se mi to. Ale teď se mi chce strašně spát…“

„To dělá sex.“ Zane ji neochotně opustil a vyhoupl se z postele. „Už musím jít. Vrátím se.“

Melanie se na něj zamračila. Ve tváři se jí objevil ublížený výraz, ale pokrčila rameny a převalila se. „Budu spát.“

V jejím hlase zazněl pečlivě bezstarostný tón, který ho přiměl sebou trhnout. Otevřel ústa, aby jí to vysvětlil, ale co vlastně vysvětlovat? Už se přece dohodli, že to není nic trvalého. Měl své záležitosti, o které se musel postarat, a ona to věděla. Teď už by Hurikán měl mít Eldricovy peníze. A Zane věděl, že se o to musí postarat hned.

Možná ještě nebyl v plné síle, ale každá minuta, která uplynula, byla minutou, kdy mohl Eldric trápit jeho matku.

A on půjde sám. Hurikán bude chtít jít s ním, ale vzít s sebou byť jen jediného dalšího člověka by Eldrica vyvedlo z míry. Ano, mohla by to být past, jak Zanea vylákat na území upírů, aby ho mohl bez následků zabít, jak stanovila smlouva, ale odkdy Eldric dbá na smlouvu?

Zane naposledy políbil Melanii na holé rameno. „Vrátím se,“ slíbil a vytratil se.

***

Jak předpovídal, Hurikán se k němu chtěl na jeho misi připojit, ale Zane ho odmítl pustit.

Odjel na motorce z Ivywoodu s penězi schovanými v sedlových brašnách motorky. Jeho vlk vrčel, chtěl vyrazit vpřed a zachránit matku a zároveň se stáhl zpátky, chtěl se vrátit k Melanii. Už je to nějaký čas, co ho jeho vlk takhle táhl za ženou, ale nikdy takhle silně.

Melanie ho však rozptylovala, a tak ji vypustil z hlavy a soustředil se na svůj úkol.

Hluboko v horách, ukrytý mezi stromy a na cestě, která byla tak zarostlá, že na ni sotva vyjel na motorce, na něj čekal Eldric. Zane si všiml, že jsou s ním další tři upíři, ale nedovolil, aby ho to vyvedlo z míry. Když uviděl svou matku, zaplavila ho úleva. Byla o něco bledší než obvykle, ale ruce měla zaťaté, čelist pevně sevřenou a v očích oheň. Neměla žádné zranění, které by Zane viděl.

„Jsi tu dřív, než jsem čekal,“ poznamenal Eldric a naklonil hlavu na stranu. „Měl jsi v plánu jít přímo ke vchodu do království? Kdyby tě moji muži neviděli, mohli tě roztrhat upíři, kteří se neúčastnili mého malého plánu.“

„Plán je správný.“ Zane k nim přiklusal a vrazil Eldricovi peníze, než se zaměřil na matku. „Jsi v pořádku?“

Přikývla.

Eldric si odfrkl, zakoulel očima a přepočítal peníze. Na tváři se mu rozlil spokojený úsměv a podal vaky jednomu ze svých mužů, který se vydal lesem. Sluneční světlo se mu zalesklo v prodloužených tesácích. Hromovi se rozšířily nozdry. Přál si toho parchanta prostě zabít.

„Na co ty peníze vůbec chceš?“

Eldric si ho chvíli prohlížel, když Zane objal matku ochrannou rukou. Upírův pohled na ni na krátkou vteřinu zabloudil a Zane málem ustoupil a vzal otázku zpět. Právě mu však předal pořádný balík peněz a myslel si, že si zaslouží vědět, na co budou použity.

„Kupuji jachtu,“ řekl nakonec Eldric. „Budu se sto let plavit po oceánu, pít šampaňské a šukat s krásnými ženami.“

Zane si nevěřícně odfrkl.

„Už přes tisíc let jsem uzavřený v temnotě, chlapče. Chci se zase bavit. Už žádná omezení, jen já, slunce a všechny ženy, které chci…“ Eldric se usmál. „Koneckonců, k čemu by mi bylo, kdybych mohl vyjít na sluneční světlo, kdybych dál žil jen v temné plesnivé hoře?“

„A jak teď můžeš chodit na sluneční světlo?“

Eldric propukl v smích. „Kdybych ti to řekl, udělal bys všechno pro to, abys nám ho zase vzal. Ne, to může být jen tajemství, chlapče. Jen záhadou.“

Zaneova matka mu položila ruku na paži. „Odveď mě odsud.“

Přikývl, objal ji kolem ramen a zadíval se na zbývající tři upíry. Žádný z nich se nepohnul, aby ho zastavil, což jeho vlka jen ještě víc rozčílilo. Chtěl snad Eldric jen ty peníze a nic víc? Aby mohl uspořádat stoletý večírek? Musel být v podzemí už hodně dlouho, když si myslel, že mu tolik peněz bude stačit na zaplacení celého toho času.

„Kdyby ses ke mně chtěl připojit na mé jachtě, budu víc než rád,“ pokračoval Eldric a držel krok vedle něj, i když je dělil dobrý metr. „Jediné, co bych chtěl, je občas trochu tvé krve, když tak dobře chutná. Ale ne tak dobrou jako tvého otce. Ale vy jste jedinečná parta, že? Normálně krev měničů chutná jako bláto, ale ta vaše? Vsadím se, že s endorfiny v těle je ještě lepší… cítím z tebe tu malou kočku. Sex dělá krev sladší…“

Zaneova matka se zachvěla a Zane ji popohnal posledních pár kroků k motorce. Nebylo to pro ni ideální, ale bylo to lepší než nic. Nemohl si sem přece přivézt auto. Bude muset přidat na rychlosti, dokud se nedostanou z území upírů. Snad to pro ni nebude příliš.

Pokud ano, bude muset prostě někomu zavolat, aby je vyzvedl na úpatí hory.

„Jestli si vezmeš svou kočičku,“ pokračoval Eldric a mluvil teď rychleji, „budeš mě muset pozvat na svatbu. Jsme přece hluboce propojeni. Celé ty roky jsem na tebe dával pozor. Kromě toho můžu do manželského lože hodně přinést. Jen se zeptej své matky.“

Zane věděl, že se ho Eldric snaží popíchnout, ale ta poslední věta mu zamotala hlavu.

Jeho vlk zavrčel a vycenil zuby. Upír se na něj zašklebil, strčil si ruce do kapes a zhoupl se na patách.

„Zane,“ prosila ho matka a chytila ho za záda bundy. „Pojďme.“

„Ale Felicie, věci právě začínají být zajímavé.“ Eldric se postavil stranou dopředu.

Zaneovi vstávaly vlasy na krku. Bojoval s vlkem a věděl, že musí prostě nasednout na motorku a odjet. Ale nemohl. Ne, když se na něj upír takhle díval, jako by právě narazil na zlato.

„Copak ti o nás matka nikdy neřekla, chlapče?“ Eldric se usmál. „Nebýt zásahů Bratrstva, vyrůstal bys se mnou jako s tatínkem… Zvláštní, že? Drahá Felicia měla o svatební noci dva muže a teď je sama. Má jen syna, který jí zabil oba manžele. Možná bych jí měl dát třetího manžela, co?“

Jeho vlk zavyl, zvuk se mu vydral z hrdla. Nechtěl těm lžím věřit, ale vzedmul se v něm vztek, silnější než cokoli, co cítil předtím. Vrhl se na Eldrica. Jeho matka vykřikla. Než se k upírovi dostal, vrhli se mezi ně dva kumpáni. Zane udeřil jednoho z nich do obličeje a ten se zapotácel a zasyčel mezi zuby. Druhý se po něm ohnal nožem, ale uhnul.

Eldricův smích zesílil.

S výkřikem se Zane vrhl na jednoho z upírů. Dostal ho do chomoutu a tvrdě ho udeřil do žeber. Ucítil prasknutí kosti a pustil ho. Možná to byli nemrtví, ale nebyli imunní vůči bolesti. Upír skučel a svíjel se.

Druhý kumpán se postavil na nohy, ale Zane měl oči upřené na Eldrica. V ruce držel mobilní telefon. Projel jím záchvěv strachu, vrhl se k němu a vytáhl přitom z opasku kolík. Rozmáchl se a zamířil Eldricovi na hruď. Vzduchem se rozlehl výkřik a druhý upír se vrhl mezi ně. Kůl se mu zabodl do hrudi a vrazil mu do srdce.

Upír se rozprskl na popel a sesypal se na zem.

Zane znovu zaútočil na Eldrica, ale nedosáhl na něj. Nohy se mu náhle podsmekly. Ze stromů vyrazili další dva upíři a vrhli se na něj. Ruku mu vytrhli za záda a kůl mu vytrhli. Těžké boty mu narazily do zad a srazily ho tváří k zemi. Srdce mu bušilo, jak se bránil železným sevřením. Byli teď nejméně čtyři; byli snad v křoví a čekali, až někoho zabije?

Převrátili ho, aby se podíval na Eldrica, který se na něj usmál. Někde Zane slyšel, jak na něj matka volá, ale zdálo se to být velmi, velmi daleko. Zoufale se otočil, aby viděl, že už není na motorce.

„Děkuji ti, chlapče.“ Eldric si klekl vedle něj a pohladil ho po tváři. „Právě jsi mi vydělal na zabití zdarma. Taky přesně vím, koho si vyberu.“

Zane zavrčel a snažil se osvobodit. „Nepřibližuj se k mé matce!“

Eldricovi se na tváři rozlil úsměv a cinkl. „Ach, Zane, chlapče. Nemám zájem o křehké staré tělo, jako je to její. Před čtyřiceti lety byla krásná, ale teď? Teď je příliš zlomená. Mám rád, když se mnou moje partnerky dokážou držet krok. Ne. Brzy zjistíš, kdo to je.“ Upír se postavil na nohy a otočil se ke kumpánům. „Nechte ho jít, až odejdu. A pamatuj si, Zane, že za každého upíra, kterého zabiješ ty, já zabiju jednoho měniče. A já znám jména všech tvých přátel.“

„Moje matka!“ Zane vykřikl, uvolnil si jednu ruku a udeřil upíra do obličeje.

„Nechám ji odvést domů, Zane. Neboj se. Až se vrátíš, najdeš ji v perfektním stavu.“

Eldric se usmál a odešel. Pod jeho patou zapraskala větvička a Zaneovi se rozšířily oči.

Upíři, i když se zdálo, že jdou, se vznášeli těsně nad zemí. Nikdy za sebou nezanechávali stopy, natož aby lámali větvičky. Souviselo to s jejich schopností chodit ve slunečním světle?

Ať už dělali cokoli, co když je to dělalo lidštějšími?

„Nevím, proč ho prostě nemůžeme zabít,“ zabručel jeden z upírů. „Zatracené zvíře.“

„Brzy bude mrtvý.“ Další z upírů se na něj zahleděl. „Eldric je dost chytrý na to, aby si nevybral tohohle, aby zaplatil za smrt, protože ten jejich král, Tajfun, tohohle vlčáka zabije za potíže, které způsobil. Není to tak, vlkodlaku?“

Zane se na něj zadíval, ale byla to pravda. Ať už to dopadne jakkoli, byl mrtvý určitě. Ledaže by utekl… bylo to zbabělé východisko, ale pokud by to znamenalo, že zajistí matce bezpečí, bude zbabělec.

Hlavou mu bleskla Melanie. Chtěla by být se zbabělcem?

„Nech ho jít,“ řekl jeden z kumpánů a zívl. „Nebudeš dělat další potíže, že ne?“

Upíři ho s reptáním propustili. Zane vyskočil na nohy a pohlédl na ně. Jeho vlk ho nabádal, aby je prostě všechny zabil, ale to nemohl udělat. Ne bez obětování dalších životů. Se zavrčením se otočil na patě a vyrazil ke své motorce.

***

Jakmile dorazil domů a viděl, že je jeho matka v pořádku, pevně ji objal. Pak popadl tašku a začal do ní cpát oblečení.

„Vezmu tě k Hurikánovi.“ Upíři mohli být stále hrozbou a nemuseli. V každém případě by ji Hurikán dokázal ochránit mnohem lépe, než kdyby ji nechal samotnou v tomto domě. „Potřebuješ něco konkrétního?“

„Zane.“ Jeho matka klesla na pohovku a třesoucí se rukou si otřela obličej. „Posaď se a promluvme si.“

Věděl, o čem s ním chce mluvit, a zavrtěl hlavou. Nebylo času nazbyt na Eldricovy lži. Doufal, že Zanea vyprovokuje k útoku, a to se mu bohužel podařilo. To ale neznamenalo, že se tím Zane bude trápit; ne, nejlepší teď bylo ignorovat, co upír řekl, a soustředit se na to, co je třeba udělat.

„Byla to pravda,“ řekla jeho matka tiše.

V žaludku se mu zvedla žluč. „Ne.“

„Než ses narodil, než jsme vůbec věděli, že je upír, tvůj otec a já… Eldric byl náš milenec.“

Zaneovi přeběhl mráz po zádech a otočil se na podpatku. Jeho vlk zavrčel. „Ne!“

Jeho matka vypadala tak staře, tak křehce. Zhroutila se na pohovku, polštáře ji téměř pohltily. Hlavu měla skloněnou k hrudi. Ztuhla mu krev v žilách, když na ni zíral a nebyl schopen slova. Bylo to nemožné. Eldric jí musí vyhrožovat nebo… nebo… Náhle si vzpomněl, jak sebou cukla pokaždé, když ho Eldric oslovil „můj chlapče“. Jeho zvýšená imunita vůči upířímu jedu…

Zane se otřásl, když jeho vlk ustoupil a zakňučel.

„Když jsme ho potkali, byl samý šarm a půvab. Ani jeden z nás nikdy neuvažoval o ničem jiném než o monogamii, ale Eldric nějak změnil naše názory. Krátce nato jsme se začali cítit divně… na našich tělech se objevily podivné strupy a my nevěděli, z čeho jsou. Odčerpával nám krev, zatímco jsme spali. Pak přišlo Bratrstvo a my jsme zjistili, co je zač… pokusil se zabít tvého otce a mě vzít jako svého vězně.“

Zane se pomalu přesunul na pohovku a klesl vedle matky.

„Je posedlý myšlenkou vytvořit nové plemeno hybridů upírů a měničů. Myslí si, že když zplodí nové plemeno, skončí jako bůh na Zemi.“

Bylo to všechno příliš, ale musel to vědět. Ruce se mu třásly a žaludek se mu zvedal, ale přinutil se setkat s matčinýma očima. „Podařilo se mu to?“

„Zane…“

„Je to můj otec?“ Jeho hlas zněl jen o málo víc než šepot.

Jeho matka odvrátila pohled. „Pokud je možné, aby upíři měli děti, pak je to možné. Nevím to ale jistě.“

Zane se naklonil dopředu a skryl tvář v dlaních. To bylo to poslední, co čekal, že uslyší.

V útrobách mu stále ještě kručelo a mysl se mu točila v kruhu. Bylo to nemožné, že? „Teď se s tím nemůžu vyrovnat,“ zašeptal. „Vezmu tě k Hurikánovi, mami. Tam budeš v bezpečí.“