TFT - 18. kapitola

 Překlad: Lucianna

Současnost…

Pohrdám slzami.

Přesto je nemohu zastavit.

Čím blíž jsem Tannerově garáži, tím víc pláču. Pláču nad tou fotkou. Pláču nad otcovou zradou. Nejvíc ale pláču pro Celii. Vždycky je to pro Celii. Ten život, který jí byl vzatý tak příliš brzo. Znovu a znovu uvažuji, jak by si vedla, kdyby tady stále byla. Byla by vdaná? Měla děti? Cestovala by po světě? Jak by vypadala?

Dojedu ke garáži a vystoupím z auta. Nepřemýšlím jasně. Všechno, co právě teď vím je, že někoho potřebuji a z nějakého důvodu, ten cizinec, kterého jsem začala mít tak ráda, je osobou, ke které mě to táhne.

Dojdu ke vchodovým dveřím garáže a zaklepu. Nevypadá to, že by tu někdo byl, i když mi předtím psal sms, že bude pracovat déle. Frustrovaně zabouchám hlasitěji, znovu a znovu, dokud se konečně dveře neotevřou.

Ale  nesetkám se tam s Tannerem. Setkávám se s napůl nahou ženou. Má na sově jen tílko a kalhotky, nic víc. Vlasy má rozpuštěné, splývají jí po ramenou a je tak zatraceně krásná, že mě bolí se na ni jen dívat. Od jejích hustých černých loken k jejím plným rtům a ocelově šedým očím, má perfektní rysy. Její tělo je pevné a ladných křivek a snem každého muže.

Je v Tannerově garáži.

O chvíli později, se objeví za ní. Je plně oblečený, ale mám pocit jako by se můj svět prudce zastavil, když si uvědomím, do čeho jsem to právě vstoupila. Brečím tady jako puberťačka a on tu byl, aby měl sex s nějakou úžasnou ženou. Bez ohledu na to, jak se na to podívám, bude to bolet.

„Omlouvám se,“ řeknu a můj hlas se láme. „Myslela jsem, že budeš sám.“

Otočím se na patě a spěchám zpátky ke svému autu.

„Callie! Počkej!“ Tanner mě dostihne a praští do dveří mého auta, když je otevřu, abych nastoupila. Zavřou se a já se otočím tváří k němu. Naklání se nade mnou a vypadá jako zatracený zázrak. Chci z něj strhnout oblečení, obejmout ho a nafackovat mu, v jednu jedinou chvíli.

„Počkej,“ zavrčí zastřeným hlasem.

„Omlouvám se; neuvědomila jsem si, že jsi zaneprázdněný. Jen jsem potřebovala s někým mluvit. To je v pohodě…“

„Callie,“ nařídí, „řekl jsem, abys počkala.“

„Tannere, upřímně. Tohle právě teď nepotřebuji. Je to v pohodě. Jsi svobodný muž. Můžeš si dělat co chceš.“

„Já nic nedělal.“

„Podívej, opravdu musím jít. Prosím prostě mě nech jít.“

Otočím se, chytnu dveře a prudce je otevřu. Ustoupí zpátky a já nasednu do auta, zabouchnu dveře a nastartuji, než vycouvám z příjezdové cesty. Slzy dál tečou, naštvané slzy, které stékají po tvářích. Strávila jsem roky tím, že jsem je skrývala a nyní jsem je pustila a brečím tak silně, že nejsem schopná to zastavit. Bez ohledu na to, co dělám, nemůžu se jich zbavit.

Jedu domů, vděčná, že Jo je v práci, protože nechci, aby mě takhle viděla. Nechci nikoho, aby mě takhle viděl.

Během cesty domů začne pršet, což mě nutí jen křičet a brečet ještě víc. Vystoupím ven, jakmile zaparkuji a okamžitě jsem promočená. Místo abych šla dovnitř, stojím tam. Nechám studené kapky vody nasáknout mou kůži a téct dolů po mém těle, aby se spojily s mými slzami. Zavřu oči a nechám si promáčet tělo, jako by déšť mohl prostě smýt všechno špatné, co špiní mou duši. Jako kdyby když tu budu stát dostatečně dlouho, bych mohla prostě odejít pryč čistá.

„Callie.“

Otevřu oči a vidím Tannera, promáčeného, jak na mě kouká. „Tannere?“ zaskřehotám.

„Co to děláš? Zmrzneš na kost. Pojď.“

Natáhne se po mě, ale já ho zastavím zvednutou rukou. „Co tady děláš?“

„Chtěl jsem přijít a vysvětlit…“

„Nemusíš nic vysvětlovat,“ řeknu chraplavým hlasem, postrádajícím sílu po tom všem pláči. „Já to chápu. Nejsme spolu; sakra, neměli jsme ani sex. Upřímně, nevím, co tady děláš. Nedlužíš mi nic.“

„Callie…“

„Vážně, Tannere. Nejsem pro tebe dobrá, ani pro nikoho jiného. Měl bys prostě odejít.“

Otočím se abych odešla a zakopnu. Jako by mě vesmír nenáviděl ještě víc, než dosud. Zakopnu a upadnu na ruce a kolena. Jsem frustrovaná. Chci křičet, ale neudělám to. Už jsem ze sebe udělala hlupáka dostatečně; nemusím v tom pokračovat. Místo toho, pláču jako nějaký patetický, zlomený člověk, který není schopný si dát své sračky dohromady.

Tanner se skloní a zvedne mě do náruče, jako nějaký zatracený hrdina a jde s námi ke dveřím. Velmi potichu mu dám klíč z kapsy a on si ho vezme, otevře dveře a vstoupí dovnitř. Rozsvítí pár světel a pak jde přímo do mé koupelny. Tam, mě postaví na nohy a dívá se na mě, těma neuvěřitelně hnědýma očima, které nutí mé srdce vynechat úder.

„Musíš si myslet, že jsem patetická,“ zašeptám.

„Ne, nemyslím si, že jsi patetická. Myslím, že jsi zlomená.“

Chci ho.

Chci ho tak moc, že moje tělo se na něj chce zoufale vrhnout a pověsit se na něj. Chci mu hodit paže kolem krku, líbat ho, milovat se s ním, všechny ty věci, o kterých přemýšlím od chvíle, kdy jsme se potkali.

Tak proč sakra ne?

Proč bych nemohla?

Udělám krok dopředu, odhrnu mu mokré vlasy z čela. S očima upřenýma do jeho, ho políbím. Přemýšlím, jestli mě políbí zpátky, ale během vteřiny, oba zapomeneme na všechno ostatní. Rukama na bocích mě přitáhne blíž a pak mě líbá s takovou divokostí, že mě celé tělo pálí vášní.

Jeho ruce se pohybují rychle, chytí mé mokré oblečení a sundá mi ho z těla. Nejdřív tričko, pak podprsenku, kraťasy a kalhotky. Během pár minut, stojím před ním nahá, lapající po dechu, mokrá jako blázen a připravená na cokoliv, co se stane dál. Ustoupí, očima pomalu přejíždí po mém těle a vnímá každý centimetr. Viděla jsem tu holku, se kterou právě byl; vím, že nemám neuvěřitelné křivky jako ona, ale neustoupím. Stojím před ním a nechávám ho, aby mě celou prohlédl. Neupravenou verzi.

„Jsi zkurveně krásná,“ zamumlá, chytne své tričko a přetáhne si ho přes hlavu. Džíny ji rychle následují a pak je přede mnou, nahý.

Jsem schopná nasát každý jeho centimetr a, ach, dělám to. Nechám své oči cestovat přes jeho neuvěřitelné tělo, pomalu je táhnu přes vytesaná ramena k široké hrudi, potetované kůži, jeho zřetelným šesti buchtám až dolů k jeho ptákovi, který je už tvrdý. Je dlouhý a silný. Je taky naprosto děsivý. Tanner je muž, úplně dospělý, silný, mužný muž. Všechny jeho části to dokazují.

Chystá se, se mnou milovat.

S tímhle.

S tímhle vším.

Polknu a setkám se s jeho očima a, Bože, vypadá tak zatraceně sexy, že už nemůžu čekat ani vteřinu. Vrhnu se dopředu a on mě chytne a vytáhne mě nahoru, takže mu omotám nohy kolem boků. Jde s námi ke sprše, naše rty zamknuté v sobě, jak se zuřivě líbáme. Rukama mu bloudím po ramenou, krku a v jeho hustých vlasech, zatímco on pustí sprchu a když je teplá, vstoupí dovnitř.

Ve chvíli, kdy se voda dotkne mé kůže, zachvěji se. Neuvědomila jsem si, jak studená jsem byla, až do této chvíle. Tanner zasténá a otočí nás tak, abych byla více pod vodou a zahřívala se, zatímco on odolává. Přeji si, aby s tím mužem bylo něco špatně, abych mohla najít důvod se schovat a utéct, ale nic s ním špatně není. Je tak zatraceně perfektní, až mě to bolí.

Když je sprcha plná páry, zády narazím na stěnu a Tanner prohloubí polibek. Naše jazyky tančí, rty do sebe naráží a oba jsme divocí. Tanner mě pomalu postaví na nohy a ustoupí, dívajíc se na mě přivřenýma očima. Srdce mi přeskočí a začne tlouct rychleji, když poklekne. Vezme jednu mou nohu a dá si ji na rameno, a pak už jsou jeho ústa na mě.

Na mé kundičce.

Jeho jazyk proklouzne mezi záhyby a najde klitoris.

Zakňourám a dám ruce vedle sebe na stěnu, abych udržela rovnováhu, protože mám strach, že spadnu. Tanner líže a saje, jeho jazyk ničí všechny fantazie, jaké jsem kdy měla, aby je nahradil mnohem lepší. Nikdy jsem nevěřila, že tohle může být tak neuvěřitelně dobré, ale pletla jsem se. Tak moc jsem se pletla. Kňourám a sténám, jak pojídá mou kundičku, jako by to bylo jeho poslední jídlo a on šel uličkou smrti.

Vykřiknu naprostou slastí, když mi tělem projede orgasmus a roztřese mě, a já sténám jeho jméno.

Očekávám, že vstane, ale ne. Místo toho zvedne prst a vklouzne pomalu dovnitř mě, zatímco jeho ústa pokračují v mučení tím nejlepším způsobem. Jeho rty se sevřou kolem mého klitorisu a saje, Bože, tak saje, zatímco prstem klouže dovnitř a ven, velmi jemně pokrytý mou slastí. Prsty se mi zkroutí na stěně vedle mě a hlava mi spadne dozadu, jak potěšení, naprosto jiné potěšení, než jaké jsem kdy cítila, se začne drát na povrch.

Když vybouchne, křičím jeho jméno, tělo se mi třese a ten nejneuvěřitelnější pocit, se přese mě přelije. Tanner vytáhne i to poslední zachvění ze mě a teprve pak se postaví. Jeho pohled se setká s mým a on se skloní a pomalu mě políbí, takže mě nechá ochutnat sama sebe na jeho rtech.

Jsem připravená.

Jsem víc než připravená.

„Chci tě,“ zašeptám k němu, natáhnu se a zkroutím prsty v jeho vlasech. „Hned, Tannere.“

Znovu mě zvedne, dá si mě na boky a mohu cítit jeho ptáka, jak se tlačí proti mně. Tohle bude bolet, vím, že to bude bolet, ale je mi to jedno. Chci cítit pálící bolest, až do mě poprvé vnikne. Chci cítit, jak se moje kundička natahuje na jeho ptáka. Chci cítit všechno. Bolest i slast.

„Tohle bude nepohodlné, miláčku,“ zamumlá. „Promiň.“

„Je mi to jedno,“ zakňourám. „Prosím, ošukej mě, Tannere.“

„Zatraceně,“ zavrčí a pak se pomalu začne tlačit do mě.

V první části to pálí, Bože, to pálí. Ten tlak je neuvěřitelný a mé tělo se brání, snaží se ho vytlačit ven. Zatnu zuby a sevřu mu vlasy.

„Uvolni se, zlato,“ zavrčí hrdelním, pevným hlasem. „Bude to bolet víc, když se neuvolníš.“

Zakňourám, když se zatlačí dál, ale stále bojuji proti jeho invazi. Tanner se na vteřinu zastaví a jeho ústa najdou moje. Líbá mě, tak hluboce, tak vášnivě, že zapomenu, co se stane, soustředím se na to, jak neuvěřitelně chutnají jeho rty, na to jak jeho jazyk kmitá proti mému.

Vtlačí se dovnitř.

Vykřiknu bolestí, která mi vybuchne v těle. Nenechte se obalamutit romantickými knížkami; tohle bolí jako peklo. Kdokoli říká, že ne, tak lže. Velká tlustá lež.

Napnu se kolem Tannera a on na chvíli přestane, stáhne se zpátky a podívá se na mě. „Promiň. Byl to jediný způsob.“

„To je v pořádku,“ zašeptám. „Je to v pořádku.“

Dívám se mu do očí a sleduji, jak mu voda stéká po čele a kape z něj, a nemůžu uvěřit, že mám takové štěstí,být tady s mužem, který vypadá jako on, chová se jako on a který je tak zatraceně neuvěřitelný. Jsem plná radosti, ale hlavně, jsem  vděčná, protože jsem si nikdy nemyslela, že tohle ve svém životě zažiju. Upřímně nemyslela.

Možná měl Ethan pravdu. Možná je tady venku pro mě život – jen si ho musím sama vytvořit.

„Můžeš se pohnout,“ řeknu tiše a vezmu do dlaní jeho tvář.

Pohne se. Pomalu. Dovnitř a ven, vytáhne ptáka z mého těla a pak jemně vklouzne zpátky dovnitř. Prvních pár chvil cítím syrovou bolest, ale pomalu se ta bolest mění v menší a pak převezme místo neuvěřitelné potěšení. Nejdřív se to rozhořívá a pomalu plane hluboko v mém těle a pak se stáhnu kolem něj, jak stoupá zoufalá potřeba po uvolnění.

„Sakra, musíš mě přestat tak svírat, miláčku. Tvoje kundička je tak zatraceně těsná. Zabíjíš mě.“

Jeho zastřený hlas.

Jeho slova.

To, jak mě šuká, teď trochu tvrději – všechno přináší mému potěšení sílu a já už to nedokážu dál zadržovat.

Stáhnu se kolem něj, pak vybouchnu a vykřiknu, jak se přes mé tělo přelije ten nejneuvěřitelnější pocit. Je hřejivý a slast a horko jde tak hluboko, že ani nevím, že je to možné.

Tanner zavrčí a pak cítím, jak se ke mně připojí v uvolnění. Jeho pták pulzuje, jak se hluboko uvnitř mě udělá, znovu a znovu a obě naše těla se třesou.

Svými rty najdu jeho a on měl líbá během té slasti, naše steny se stávají jedním. Je to nejneuvěřitelnější zkušenost v mém životě. Mohla bych si to přehrávat znovu a znovu, jako by ty bylo vůbec možné.

Když se oba vrátíme z našich výšin, podívám se mu do očí a jeho oči jsou uvolněné, šťastné.

Tehdy si uvědomím, že jsme nepoužili ochranu.

Ani jsem se nezeptala, jestli je čistý.

Tehdy realita, ta malá mrcha, jakou je, do mě narazí, aby mě probrala.

Vždycky.

*****

„Nepoužili jsme ochranu,“ zašeptám Tannerovi, jakmile jsme venku ze sprchy a oblečení.

Podívá se na mě. „Bereš antikoncepci?“

Vlastně, ano. Jo mi řekla hned ten první den, co jsem vyšla ven, že to je první věc, co potřebuji. Rovnou jsem šla a nechala si dát IUD (nitroděložní tělísko). Zjevně je to teď to nejlepší a já si nemusím pamatovat, že mám brát každý den pilulku, což je něco.

„Jsem chráněná v tomhle. Jen myslím…“

„Jsem čistý, Callie. Slibuji. Vždycky používám ochranu.“

„Teď ne…“

„To proto, že to bylo pro tebe poprvé, pokud ty a tvoje kundička nejste lhářky, o čemž pochybuji, protože jsem nikdy v životě kolem ptáka necítil nic tak těsného.“

Zrůžoví mi tváře, což mě překvapuje. Po šesti letech ve vězení to nevypadá, že by mě něco jen tak přimělo se červenat, ale ukazuje se, že tady venku ano. To je něco, co jsem už dlouho nezažila.

„Ach,“ řeknu tiše a vzhlédnu k němu.

„Jo,“ zamumlá a přejede si palcem přes spodní ret. „Ach.“

„Děkuji ti,“ řeknu, když jdeme zpátky do mého pokoje. „Za dnešní večer.“

„Neudělal jsem nic…“

Pokrčím rameny, „Ty víš co myslím. Opravdu jsi mi pomohl tam venku, na chodníku.“

„Nenechal bych tě v tom dešti, miláčku.“

Usměji se na něj a posadím se na konec své postele. Také se posadí a podívá se na mě, a těma svýma hnědýma očima vyhledá mou tvář. „Co se dneska večer stalo?“

Podívám se dolů na své ruce. Větší část mě mu chce prostě říct všechno a být s tím hotová, ale ta sobecká část mě, chce tohle cítit napořád. Pokud to bude vědět, s velkou pravděpodobností odejde těmi dveřmi a nikdy se nevrátí, a já si nejsem jistá, jestli jsem už na to připravená. Chci ho víc poznat. Chci, aby mi dal nejdřív šanci, než pozná démony, které mám zamčené v sobě.

Takže mu to neřeknu, i když  by to byla správná věc.

„Šla jsem k mému otci na večeři. Opravdu spolu nevycházíme… Nebyl tady pro mě, ale já si myslela, že bych mu přesto měla dát šanci. Jeho nová žena a dcery, tam byly také a všechny daly najevo, jak mě tam nechtějí a dokonce i on souhlasil. Bylo to hrozné. Nikdy v životě jsem se necítila tak hloupě. Takže jsem odešla a já nevím… prostě to bolí, hádám.“

„Je mi líto, že tvůj starouš je takový čůrák,“ řekne Tanner.

Tiše se zasměji. „Tak se to dá taky říct.“

„Co se týká té holky, se kterou jsem byl,“ začne a já se k němu otočím.

„Tannere, nedlužíš mi nic. Nejsme spolu.“

„Ne, nejsme, ale právě jsem si od tebe vzal něco hodně speciálního a chci tě poznat víc, takže ti dlužím říct, že to nic nebylo. Vídal jsem ji dřív a ona se ukázala u mě a svlékla se v naději, že vzbudí mou pozornost. Neměl jsem v úmyslu ji šukat, ani jednou.“

Podívám se na něj a usměji se. „To je v pohodě; nedlužíš mi nic, ale děkuji za vysvětlení i tak. Oceňuji to.“

Natáhne se a vezme mě za bradu. „Chci tady být s tebou víc, než dokážeš kdy pochopit.“

To mě nutí cítit se uvnitř dobře. Opravdu zatraceně dobře. „Děkuji.“

„Stále se chystáš jít ven s Andreou a jejími přáteli?“

„Jo, chystám. Těším se na to.“

„Buď opatrná. Její kamarádky jsou čísla a někdy trochu blázní.“

Zasměji se. „Dokážu je zvládnout, věř mi.“

„To jistě dokážeš,“ zamumlá. „Až skončíte, přiveď svou kamarádu Jo ke mně. Kluci a já máme slezinu. Víc je poznáš.“

„Vážně?“ zeptám se, šokovaná jeho otevřeným pozváním. Hádám, že to myslí vážně, když říká, že chce, aby tohle pokračovalo dál.

„Kurva jo. Říkal jsem ti, že tě chci víc poznat; myslím to vážně. Jsi pro?“

„To zní dobře.“ Usměji se.

„Dobře.“ Postaví se a skloní dolů, aby mě políbil na čelo. „Musím běžet. Musím dodělat auto a už jsem se tebou nechal rozptýlit příliš dlouho dneska večer. Ne, že bych si stěžoval, protože jsi zatraceně sladká.“

Znovu zčervenám. Zatraceně.

„Zavolej mi zítra, až se vzbudíš. Řekneš mi, jak bolavá je tvoje kundička. Chci, abys na mě myslela celý zatracený den. Vlastně, chci aby sis vždycky pamatovala, že já jsem byl v tobě první.“

„Myslím, že jsi to udělal pěkně nezapomenutelné,“ zašeptám a podívám se na něj skrz řasy.

Přejede mi prstem po čelisti. „Něco na tobě mi říká, že znamenáš potíže, ale jsem nadšený zjistit víc.“

Pak se otočí a odejde, a zanechá mě zaraženou a oněmělou, a velmi, velmi bolavou.

Tím nejlepším možným způsobem, samozřejmě.

Musím se připravit do postele. Byl to dlouhý a vyčerpávající večer.

Jo se vrátí domů asi za půl hodiny po Tannerově odchodu. Přijde a nakoukne do mého pokoje a já můžu hned vidět, že plakala. Ach ne.

„Ahoj,“ řeknu tiše a jdu ke dveřím. „Jsi v pořádku?“

„Nevěděla jsem, že budeš vzhůru. Můžeme si promluvit?“

„Jistě, samozřejmě. Pojď dál.“

Vejde a lehne si na záda na mou postel. Tohle dělá často; někdy tu dokonce zůstane. Myslím si, že Jo je osamělá, tak zatraceně osamělá a je zlomená, a zoufale chce, aby její život byl jiný, než je a tyhle myšlenky jí nutí cítit se provinile, protože ví, že by to mohlo být mnohem horší. Je zaseknutá ve spirále, ze které se není schopná dostat. Cítím s ní. Všichni si zaslouží štěstí. Všichni.

„Co se stalo?“ zeptám se, dám telefon na nabíječku a pak si lehnu na postel vedle ní.

„Pat a já jsme se hodně pohádali, když jsem se za ním po práci zastavila. Myslím, obrovsky.“

„Jak to?“ zeptám se jí.

„Upřímně ani nevím, kde to začalo. Mluvili jsme o mém nastěhování zpátky tam, a já mu řekla, že nejsem ještě připravená. Chci říct, prostě jsme měli sex a bylo to příšerné. Nudila jsem se a cítila se tak nedotčená. Snažila jsem se si to užít, opravdu snažila, ale prostě to tam pro mě nebylo. Díky čemuž jsem se cítila ještě hůř, než už se cítím. Takže, zjevně jsem nebyla tak moc nadšená myšlenkou na to, aby to bylo znovu mým životem.“

„Pochopitelně,“ řeknu.

„Takže jsem mu řekla, že nejsem připravená. Je to jen pár týdnů a upřímně, sotva se snažil. Sem tam mě vezme na večeři. Nikdy tady nepřespí; vždycky jdu k němu. Nesnaží se. Ne doopravdy. Je to jako by si myslel, že to má prostě v kapse, že si mě nechá, ať se děje cokoliv. Jako by mě vlastnil. Tak jsem mu řekla ne, že nejsem připravená se vrátit zpátky. Tak vybouchnul. Řekl, že to vypadá špatně, když chodí na pracovní večírky sám a lidé v kanceláři začínají mluvit.“

Ach, ubohý Pat.

Ne.

Kdyby se do toho dal a vynaložil nějaké úsilí pro tuhle ženu, možná by zjistil, že by byla z návratu k němu mnohem víc nadšená.

„Řekla jsem mu, že je mi líto, že si tímhle prochází, ale že to nestačí na to, abych se vrátila zpátky. Řekl, že dokonce holky v práci se snaží po něm jít, a že je opravdu velmi těžké jim odolat, když ho jeho vlastní žena nechce.“

„Ach, to neudělal!“

Přikývne. „Jop, udělal. No, dokážeš si představit, že jsem v tu chvíli taky přepnula. Řekla jsem mu, že pokud se takhle cítí, proč se vůbec se mnou obtěžuje? Klidně by mě mohl nechat jít a být s tím hotový. Na což mi odpověděl, že se mě prostě nevzdá tak snadno a nenechá mě odejít. Ale uvědomila jsem si, že jediný důvod, proč nechce, abych odešla je, protože ví zatraceně dobře, jaké řeči  by to vyvolalo. Někdo s jeho mocí, to by vypadalo moc špatně a nedej Bože, aby vypadal špatně. To nemluvím o peněžním vyrovnání; není ochotný se ani o to podělit. Je spokojený ve svém nudném životě a je spokojený s tím, mít doma nudnou ženu. Což však já nejsem.“

„Zlato,“ řeknu opatrně, „proč zůstáváš? Co tě tam drží. Jsi silná žena, hrdá a plná odvahy. Proč zůstávat někde, kde nejsi šťastná?“

Vydechne. „Protože jsem mu dala slib, i sobě. Miluju ho; do prdele, stále ho miluji, předpokládám, ale vzala jsem si ho. Mám závazek. Nejen to, ale rozdělení by naše rodiny rozervalo. Byl by to takový zmatek, tak zatraceně ošklivý, že nevím, jestli bych to zvládla. Opravdu by mě to mohl zničit, vím že ano – nejen mě, ale co tisk… To by byl jejich den, kdyby nejbohatší muž ve své věkové skupině, dostal najednou kopačky. Vyvolalo by to mediální průser.“

Má pravdu. Pat, jelikož je tak bohatý, jak je, a na svůj věk zatraceně známý, způsobilo by to mediální průser. Nemluvě o skutečnosti, že by dostala naloženo od jeho rodiny, její rodiny a všechno by bylo opravdu, opravdu zlé. Zároveň by se neměla nutit zůstávat, když není šťastná; nikdo si nezaslouží tak prožít polovinu svého nejlepšího života.

„Ale nemůžeš zůstat takhle navždy, když se takhle cítíš.“

Povzdechne si a otočí se na bok. „Já vím. Něco vymyslím. Určitě. Pro teď jsem mu řekla, že zůstávám tady. Samozřejmě mi volal celou cestu domů a strašně se omlouval. Bylo by to v pořádku, kdyby to myslel vážně, ale nemyslí. Vím, že nemyslí a on to ví taky. Prostě jen nechce ten hurikán, který by přišel s naším rozvodem. Upřímně, nejspíš už má milenku.“

Nebyla bych překvapená, kdyby ji měl odjinud. Vůbec ne.

„Jsem si jistá, že nemá,“ řeknu, protože nejsem hajzl a nezpůsobím, aby se moje nejlepší kamarádka cítila ještě hůř, než už se cítí.

„Každopádně, řekni mi něco úžasného. Už se nechci dál potýkat s hovorem o Patrickovi.“

„No,“ řeknu a na tváři se mi roztáhne velký, hloupý úsměv. „Dnes večer jsem přišla o panenství.“

Vykulí oči a vykřikne, „Ani náhodou! Zatraceně ani náhodou! A ty mě necháš tak dlouho mluvit o příšerném Patrickovi?“

Zasměji se. „No, potřebovala jsi mě. Nejsem tak sobecká.“

„Příště buď sobecká! Bylo to s Tannerem? Ach prosím, řekni mi, že to byl Tanner?“

„Byl to Tanner.“ Usměji se.

Strčí si polštář pod hlavu a řekne, „Okamžitě mi řekni všechno.“

Tak to udělám.

Řeknu jí všechno.