TF - 5. kapitola

 Překlad: Marťa

Když jsme vstoupili do tanečního sálu přepychového hotelu, v žaludku mi zběsile vířilo. Byl opravdu krásný s klenutými stropy, mramorovou podlahou, třpytivými lustry a spletitým korunovým zdobením na stěnách.

Pěkná francouzská okna rámovaly šarlatové závěsy. Točité schodiště vedlo do druhého patra, kde jsem viděla jen několik stolů a židlí. Napadlo mě, jestli právě tam nebudou pořádat slavnostní večeři a aukci.

Prostorem se rozléhal tlumený smích a šumění hlasů. Osamělý muž hrál na klavír jemnou klasickou melodii. Číšníci v bílých rukavicích procházeli tanečním sálem a nabízeli hostům jednohubky a flétny šampaňského – všichni byli oblečení ve smokingu a róbách, podobně, jako já a Dan.

Moje rubínově červené šifonové šaty až po zem byly nádherné. Dan se mi snažil dát peníze, abych si jedny koupila, ale jsem to přímo odmítla, že už jedny mám. Po pravdě řečeno, jsem si od něj nechtěla brát žádné peníze na nákup oblečení. Bylo by to divné.

Původně jsem měla v úmyslu sepnout si vlasy do propracovaného drdolu, jako to udělalo mnoho dalších žen. Dan mě požádal, abych je nechala rozpuštěné. Když jsem se zeptala proč, odpověděl pouze: „Protože se mi to líbí.“

Abych byla upřímná, stále jsem měla v úmyslu si je sepnout, ale protože jsem měla zpoždění, neměla jsem na to čas.

Rukou jsem se chytila saténového šálu. „Je tady spousta lidí.“ Viděla jsme několik Danových obchodních partnerů. Bylo tam také několik celebrit, včetně anglické modelky Jaxxon Carterové a jejího manžela, závodního jezdce, Conora McKenzie.

Většina účastníků stála kolem v hloučcích, hluboce zabraná do konverzace. Ostatní procházeli místností a obdivovali výzdobu. Organizátoři akce použili krásnou kombinaci zlatých, stříbrných, bílých a měděných tónů, které ve velkém prostoru dobře ladily. Nechyběla ani květinová aranžmá tady, tam a všude.

Dan popadl dvě flétny šampaňského od procházejícího číšníka a jednu mi dal. „Tady.“

„Děkuji.“ Usrkla jsem bublinkové tekutiny. „Už jsou tady tvoji bratři a jejich manželky?“

„Ne, že bych si toho všímal.“ Obtočil mi ruku kolem pasu a chytil mě za bok, až mi vyskočil tep. Ježíši, voněl tak dobře. Jeho charakteristická kolínská byla smyslná, tajemná a silně mužná. Vyvolávala ve mně chuť ho celého olíznout.

„Zůstaň blízko mě,“ dodal.

Znovu jsem vypila doušek nápoje. „Zůstanu.“

Nebyla jsem si úplně jistá, proč jsem tak nervózní. Byl to jen charitativní gala ples, proboha. Ale abych byla spravedlivá, dnes večer jsem byla pod velkým tlakem. Naše falešné rande byly jednodušší, když jsme si jen zdánlivě nacvičovali jemnost. Mým úkolem dnes večer bylo přesvědčit lidi, že jsem byla do Dana zamilovaná, ale musela jsem si dávat pozor, abych to nepřehnala. A potřebovala bych zabránit tomu, aby se mé tělo zhroutilo po noci, kdy se mě dotýkal otevřeněji, než normálně – což by se snadněji udělalo, než řeklo.

Kdybych nedokázala zvládnout tento galavečer, aniž bych ztratila nervy, nikdy bych neprošla nadcházející falešnou svatbou. Při pomyšlení na to se mi svíral žaludek.

Sáhla jsem po humoru, abych odlehčila náladu a zavtipkovala jsem: „Takže ti mám odteď říkat bábovičko nebo tak nějak?“

Dan se na mě podíval. „Ne.“

„Hlupáčku? Drahý? Sladké rtíky? Světlo mého života? Och, už vím – velký taťko.“

Povzdechl si a zavrtěl hlavou, ale oči mu jiskřily. „Tohle si můžeš dovolit jen ty, Vienno. Jen ty.“ Vedl mě přes místnost ke skupině lidí, které jsem neznala.

Jeden se rozzářil, když ho uviděl. „Dane.“

Moje falešné rande přikývlo. „Cliffe.“

Cliffovy oči sklouzly ke mně a rozzářily se spekulacemi. „A kdo je tvůj krásný host?“

„To je moje Vienna,“ řekl Dan hlasem plným posedlosti.

Cliff zamrkal. „Tvoje Vienna? Prostě jen tak?“

„Neprohlásil bys tak úžasné stvoření za své, kdybys mohl?“

Cliff se usmál. „Och, to bych určitě udělal.“

Dan se na mě podíval a jeden koutek úst se mu zkřivil do hřejivého, sexy úsměvu, který mi vyvolal brnění na všech správných místech.

Poté, co se nás skupina zeptala na několik otázek, například, jak jsme se poznali a jak dlouho spolu chodíme, se konverzace změnila v obchod. Žádné překvapení. Na takových akcích probíhala spousta obchodů. Ale protože to dnes večer nebyl Danův hlavní účel, netrvalo dlouho a posunul nás dál.

Během další půlhodiny jsme chodili od skupinky ke skupince. Všichni byli překvapení, když viděli, že sebou měl skutečné rande a mnozí nám pokládali stejné otázky, na jaké se ptala první skupina, se kterou jsme mluvili.

Někteří muži zacházeli se svými společnicemi, jako by byly jen hezké ozdoby. Dan mi to nedělal. Zahrnoval mě do rozhovorů, neustále se mě dotýkal, držel mě blízko sebe a občas mi věnoval svou plnou pozornost. Kdykoliv udělal to druhé, trochu mi ujížděly nervy. Být středem jeho pozornosti byla opojná věc.

S vědomím našeho publika jsem se ho občas dotkla nebo jsem na něj vrhla krátké, jemné úsměvy, které skrývaly tajemství. Vždy jsem za ně byla odměněna – někdy lehkým dotykem jeho úst na mém spánku, někdy rukou, kterou mi hladil vlasy a někdy pomalým, líným úsměvem, který jsem cítila hluboko v sobě.

Netrvalo dlouho a zahlédla jsem jeho bratry a Hope, jak nás sledovali z rohu místnosti. Hádala jsem, že Kentovým hostem byla jeho žena. Nikdy jsem ji nepotkala.

Očekávala jsem, že přijdou k nám, ale zdálo se, že nás zatím chtěli pouze pozorovat. Lehce jsem jim zamávala, a pak přistoupila blíž k Danovi. Aniž by přerušil konverzaci, pohladil mě rukou po zádech a položil mi ji na ohyb krku. Jeho palec třel můj zátylek a ten lehký dotek mě rozechvěl.

V břiše se mi rozlil teplý proud a prosákl mým systémem, jako med. Mučení. Bylo to lahodné mučení. Zanedlouho jsme byli zase v pohybu. Když jsme přešli k dalšímu hloučku lidí, spadlo mi srdce až do žaludku. Paže, kterou jsem měla omotanou kolem pasu, mě sevřela, když Dan hladce pozdravil skupinu a dokonce ani nezkomolil Owenovo jméno.

Můj bývalý na nás zíral tvrdým pohledem. „Dane. Vienno.“

Krásná žena s havraními vlasy po jeho boku zvedla obočí a usmála se. „Vienna? Naše holčička se jmenuje Vienna. To jméno se moc často neslyší.“

Zkroutila se mi střeva. Sakra. Tohle musela být Owenova žena.

Owenův šéf do něj šťouchl s pronikavým úsměvem na tváři a řekl: „Říkal jsem ti, že jsem si jistý, že mezi Danem a tvou kamarádkou se něco děje.“

„Kamarádkou?“ Tiffanin pohled pohasl, když pohlédla z Owena na mě.

„Vy dva se znáte?“

„Chodili jsme spolu do školy,“ řekla jsem. No, co jiného bych mohla říct? Rozhodně jí nevysypu celý příběh, zvlášť před tolika lidmi.

Danův temný pohled se setkal s mým. „Brzy se bude podávat večeře. Půjdeme najít náš stůl?“

S touhou utéct jsem přikývla. „To zní dobře.“

Kývl na skupinu. „Užijte si večer.“

Opakovala jsem jeho rozloučení a ráda mu dovolila, aby mě odvedl k točitému schodišti. Díky koberci jsem se nemusela bát, že uklouznu na mramorových schodech. „Věděl jsi, že tady bude Owen?“ Zašeptala jsem.

Dan mi přiložil ústa k uchu. „Měl jsem podezření, že by mohl být. To je dobře. Musí věřit, že jsi mimo dosah. Musí věřit, že pro mě něco znamenáš.“

Když jsem dosáhla druhého patra, uviděla jsem spoustu stolů. Všechny byly krásně nazdobené. Uprostřed květiny. Čisté bílé ubrusy. Umně naaranžované ubrousky. Elegantní sklenice na víno. Lesknoucí se stříbro.

Když jsme kontrolovali zasedací plán, cítila jsem, jak se mi nakrčil nos. „Tvoje bratry posadili k našemu stolu.“

„Myslel jsem, že to tak bude.“

Přešli jsme k jednomu z velkých kulatých stolů a posadila se na naše přidělená místa. Pár lidí už tam bylo a pozdravilo nás. Dan mi přehodil paži přes opěradlo židle a naklonil se blíž.

„Věděla jsi, že Owen pojmenoval svoji dceru ‚Vienna’?“ Zeptal se tiše.

„Řekl mi to před pár týdny, když se objevil v mém bytě,“ odpověděla jsem potichu. „Řekl, že mě chtěl ‚uctít’, protože jsem ho vždy podporovala. Přesto je to prostě… divné. A špatné vůči všem zúčastněným.“

„Byl bych překvapený, kdyby se jeho žena sama sebe neptala, jestli to, že vybral to jméno pro jejich dítě, mělo něco společného s tebou. Jak zdůraznila, není to běžné jméno. Možná Owen zjistí, že bude muset později odpovídat na spoustu nepříjemných otázek.“

Dan mi prohrábl prsty vlasy a obdivoval blonďaté prameny. „Líbí se mi, že sis je nechala rozpuštěné.“

Zkroutila jsem obočí. „Nechala jsem je tak, protože jsem neměla čas je sepnout nahoru.“

Jeden koutek se mu zvedl nahoru. „Aha, chápu.“ Neznělo to, jako by mi věřil. „Už jsi o nás řekla své rodině?“

„Řekla jsem to svým pěstounům a jejich dceři.“ Ztišila jsem hlas a dodala: „Přijali tu historku mnohem snadněji, než jsem si myslela.“

„Bude nejlepší, když mě jim brzy představíš.“ Když jsem chtěla něco dodat, už mě nevnímal. Periferním pohledem jsem zahlédla jeho pohled a klesající náladu a povzdechla jsem si.

„Když už jsme u příbuzných…“ Nasadil si na tvář zdvořilý úsměv, když se o chvíli později u stolu objevili Kent, Travis a jejich manželky.

Dan vstal, aby si potřásl rukama se svými bratry. Kentův pozdrav byl opravdu vřelý, ale Travisův byl poněkud napjatý. Hope se na Dana jen usmála, ale Kentova žena přistoupila k němu a nabídla Danovi tvář. Věnoval jí úslužný polibek a šel mě představit, ale ona se dotkla jeho paže, aby upoutala jeho pozornost a pokusila se ho vtáhnout do konverzace. Jak hrubé.

Dan její pokus ignoroval, a pak mi nabídl ruku. Jakmile jsem ho za ni vzala a vstala, řekl: „Kente, Travisi, Hope, věřím, že s Viennou už jste se potkali.“ Podíval se na mě. „Vedle Kenta je jeho žena, Jenny.“

Kentův upřímný úsměv nezklamal. „Rád tě zase vidím, Vienno.“

„Já tebe taky,“ řekla jsem mu.

Travis jen naklonil hlavu, zatímco Hope se na mě slabě usmála.

Jenny zvedla bradu a věnovala mi blahosklonný pohled od hlavy až k patě. „Nemám často příležitost setkat se s jednou z Danových žen.“

Dan ztuhl a vypadalo to, že ho její postoj trochu překvapil. Přisunul se blíž ke mně a pryč od ní. Všimla si jeho odtažitosti a nezdálo se, že by se jí to líbilo. Neměla jsem ponětí, co s ní bylo, ale měla jsem podezření, že se to brzy dozvím. Snobové to tak obvykle dělali.

Dan klesl zpět do židle a znovu si položil ruku přes opěradlo mé židle. Ostatní se posadili na svá místa… což bohužel znamenalo, že Jenny seděla vedle mě. Uf. Rychle se objevil číšník a nalil nápoje, než zase zmizel.

Travis se podíval ze mě na Dana. „Takže vy dva spolu teď chodíte?“ řekl opatrně vyrovnaným hlasem. Ale objevila jsem v něm náznak skepse.

„Chodíme,“ potvrdil Dan.

„Jak dlouho to trvá?“ Zeptal se Kent zdánlivě potěšeně.

„Pár měsíců,“ odpověděl Dan.

Travisovi spadlo obočí. „Opravdu? To bych netipoval. Udělal jsi dobře, když jsi to udržel pod pokličkou.“ Jeho oči sklouzly ke mně. „Není divu, že jsi odmítla mého přítele. Tajně jsi pásla po mém bratrovi.“

Odmítla jsem jeho přítele, protože to byl stejně, jako Travis, naprostý kretén. A vůbec jsem nepásla „po“ Danovi. Když Travis viděl, jak Dan ztuhl, zvedl na uklidnění ruku. „Já vím, já vím. Nemám dovolovat svým přátelům, aby dělali do tvých zaměstnanců. Ten večer jsme byli v baru trochu opilí.“

„Počkej,“ řekla Jen. „Pracuje pro tebe, Dane?“

„Je to jeho OA,“ řekla jí Hope.

Jenny svraštila obočí, když na něj zírala. „Myslela jsem, že se zaměstnanci se nezaplétáš.“

„Očividně jsem udělal výjimku,“ řekl Dan a zvedl svou sklenici šampaňského.

„No,“ začala Hope, „to by ses měl považovat za šťastlivce, že je Vienna ochotná přehlédnout tvé mnohé… činy, Dane. Chci říct, byla to ona, kdo objednával květiny pro ty ženy, a rezervovala vám místa na večeři, takže ví, že jsi ji několikrát podvedl.“

Málem jsem obrátila oči v sloup nad nepříliš jemnou připomínkou Danovy minulosti.

„Když už mluvíme o kořistech, některé z nich jsou tady,“ otočil se na mě Travis. „Pokud se ti budou ušklíbat nebo s ním pokoušet flirtovat, prostě je ignoruj.“

Nenáviděla jsme, že mi jeho komentář stáhl vnitřnosti, ale opravdu jsem opovrhovala myšlenkou být v blízkosti Danových bývalek. Všechny byly ladné a elegantní a oblečené ve značkových šatech. Přesto jsem nedovolila, aby Travis viděl, jak mě jeho slovní šíp zranil. „Malé lidi je snadné ignorovat.“ Včetně něho.

Přimhouřil oči, když jasně zachytil mou narážku.

„Dost, Travisi,“ řekl Dan a přejel prsty po mém předloktí.

Travis zvedl ramena, celý neviňátko. „Co?“

„Snažíš se, aby se Vienna cítila nepříjemně. A to se mi zatraceně nelíbí,“ řekl Dan tichým hlasem, z něhož kapal mráz.

„Co takhle změnit téma?“ Navrhl Kent.

Co kdyby šli Travis a Hope sakra domů?

Konverzace byla poté trochu trapná, takže jsme s Danem většinou mluvili spolu. Číšník se brzy vrátil, dolil nám skleničky a přijal objednávky na večeři.

„Doufám, že si s jídlem pospíší,“ řekla jsem Danovi. „Mám hlad.“

„Nejprve uspořádají aukci,“ řekl.

„Plánuješ něco přihodit?“

„Mám v plánu vyhrát.“

„A jak jsi si jistý, že vyhraješ všechno, na co přihodíš?“

Věnoval mi lítostivý pohled, jako bych byla hloupá, jako kámen, že jsem si myslela něco jiného. Také se mu později podařilo vyhrát dvě umělecká díla, o která se ucházel.

No, samozřejmě, že ano.

Po skončení aukce dorazila večeře. Když lidé jedli, náš stůl konverzoval, ačkoliv Dan i Kent Travise většinou ignorovali. To způsobilo, že víc pil a byl čím dál víc otravnější.

Když bylo po večeři a začala hrát jemná hudba, Dan mě vzal za ruku.  „Zatanči si se mnou.“ Nebyla to žádost.

Na tanečním parketu si mě přitáhl tak blízko, že jsem se k němu tiskla. Což v podstatě přivedlo moje nervy k šílenství. Stál vzpřímeně a jednu ruku mi položil na spodní část zad, jak jsme se pohupovali - pomalu, smyslně, intimně.

Kolem nás tančily další páry, ale nevěnovala jsem jim žádnou pozornost. Až příliš mě uchvátil způsob, jakým Danovy tmavé oči zíraly do mých. Měkké a vřelé, jako tmavá čokoláda. Bože, dokázal to hrát skvěle.

„Neřekla jsi mi, že na tebe dotíral Travisův přítel,“ řekl tak tichým a jemným hlasem, že jsem skoro přehlédla ten hněv. „Kdy se to stalo?“

„Před měsícem nebo tak.“

„A proč jsem se o tom nedozvěděl?“

Pokrčila jsem rameny. „Nestálo to za to hlásit. Pozval mě ven. Já řekla ne. Přestaň se mračit. Měl bys vypadat šťastně.“

Ústa se mu stáhla do úsměvu. „Přesně, to jsem.“ Hladil mě prsty po zádech. „Jestli na tebe někdo něco takového zkusí znovu, chci o tom slyšet.“

Pomalu jsem přikývla. „Dobře. Tak, vím, proč se nelíbí Travisovi a Hope, že se mnou chodíš. Co má za problém Jenny? Myslíš si, že touží po tom, aby Kent dostal svůj podíl z tvého svěřeneckého fondu?“

Váhal s odpovědí. „Nejsem si jistý, co má za problém.“

„Nečekal jsi, že na mě bude hrubá, že ne?“

„Ne. Ale Jenny je komplikovaná osoba. Nepochybně se za to později bude cítit špatně.“

Možná, ale Hope a Travis ne. Vědomě jsem se snažila, aby na mém výrazu nebylo poznat podráždění a řekla jsem: „Rozčiluje mě, že Travis tolik touží po podílu na tvém svěřeneckém fondu.“

„Cítí, že na něj má větší právo, než já, protože jsem finančně zajištěnější, než on. Ale i kdybych nebyl, stále bych chtěl svůj podíl. Ve skutečnosti nemá mnoho zábran - proto tak často Hope podvádí. Ale ona mu dělá totéž, takže...“ Dan pokrčil rameny.

Zavrtěla jsem hlavou. Nechápala jsem, proč spolu zůstávali, když tak nerespektovali sebe ani jeden druhého.

„Mají Kent a Jenny lepší vztah?“

„Ano, i když už si nejsou tak blízcí, jako kdysi. A vzhledem k některým věcem, které Kent řekl, se hádají tak často, že Kent jednou uvažoval, že by se odstěhoval, aby jim oběma poskytl trochu prostoru. Nemyslím si, že by se ženil tak mladý, kdyby podmínky jeho svěřeneckého fondu nebyly takové, jaké byly. Myslím, že možná čekal, až přijde někdo, kdo se k němu bude hodit lépe.“

„Vydržel jsi tak dlouho, protože jsi měl nějakou naději, že potkáš někoho, na kom by ti záleželo?“

„Ne. Jen jsem nespěchal, abych dostal peníze tak rychle, jako moji bratři. Chtěl jsem si v životě vytvořit vlastní cestu.“

A vytvořil, což jsem hluboce respektovala. Založil o-Verve sám a vybudoval ho pouhou tvrdou prací. Ztišila jsem hlas na šepot, když jsem se zeptala: „Kdybych řekla ne, nevezmu si tě, co bys udělal? Zeptal by ses nějakých dalších zaměstnankyň?“

„Ne. Pronásledoval bych tě, dokud bys neřekla ano.“

Zamrkala jsem. „To nemyslíš vážně.“

„Žertuji snad někdy?“

„Nikdy, ale...“

„Vienno, jsem muž, který dostane, co chce. Vždycky. Žádné výjimky. Nikdy se nezastavím ani neustoupím, dokud to nemám.“

Nechtěla jsem, aby se mě to dotklo, ale stalo se to a já doufala, že se mi to neodrazilo ve tváři. Neuvědomila jsem si, že se koušu do rtu, dokud jeho oči neklesly k mým ústům. Přejel očima jejich tvar, troufale a očividně. Bez přemýšlení jsem vyplázla jazyk, abych si navlhčila spodní ret. Sval na jeho tváři sebou cukla a ruka na mých zádech se napnula.

Jeho pohled se vrátil k mému, žhavý a intenzivní. Ztěžka jsem polkla. Ježíši, někdo by na mě měl vylít kýbl vody.

Hudba se změnila a splynula do melodie, která byla o něco rychlejší, než předchozí píseň. „Musím použít toaletu,“ řekla jsem.

„Doprovodím tě.“

„To není nutné,“ ujistila jsem ho, ale stejně to udělal. V překvapivě luxusní koupelně jsem udělala, co bylo potřeba. Málem jsem zakopla, když jsem vyšla a kabinky a našla u umyvadel stát Owenovu ženu.

Zastavila se v úpravě rtěnky a usmála se na mě. „Ahoj znovu.“

„Ahoj,“ řekla jsem jednoduše. Rychle jsem si umyla a osušila ruce, dychtivá odtamtud vypadnout. Otočila jsem se ke dveřím a...

„Nebyla jsi jen Owenova kamarádka,“ vyhrkla Tiffany. „Že ne?“

Kurva. Pomalu jsem se otočila na patě a jen na ni zírala a nevěděla, co říct.

„Je toho víc, ne?“

V duchu jsem zasténala. „Opravdu by ses na to měla zeptat Owena.“

„To jsem udělala. Odpálil mě, což mě nutí věřit, že toho je hodně, co nevím. Prosím, řekni mi to. Kdybys byla mnou, chtěla bys, abych k tobě byla upřímná.“

Sakra, kdyby tak neměla pravdu. Olízla jsem si rty. „On a já jsme spolu na střední škole chodili. Byli jsme také pět měsíců zasnoubení, ale on to zrušil a šli jsme si každý svou cestou.“

Polkla a o krok ustoupila. „Musel toho litovat. Pojmenoval naše dítě po tobě.“

„Byla jsem jeho kamarádkou mnohem déle, než jeho přítelkyní. Byli jsme na tom lépe, jako přátelé a oba jsme to věděli. Byl prostě první, kdo to zkusil. Jsi to ty, koho si vzal. S tebou si vybudoval život a měl s tebou dítě.“

„A jsem to já, se kterou se brzy rozvede,“ řekla kousavým tónem, který mi řekl, že s tím nesouhlasila tak, jak se zdálo. „Nesnáším, že jí dal tvé jméno.“

„Taky se mi to nelíbí.“ Protože to způsobilo zbytečnou bolest lidem, kteří si to nezasloužili. Otevřela jsem pusu, abych se omluvila, ale ta chyba nebyla moje. Pocit viny jsem také neměla, ale stejně jsem s ní cítila.

Tiffany se otočila zpátky k zrcadlu a roztřeseně se nadechla. S vědomím, že jsem ta poslední, od koho by chtěla utěšit, jsem vyšla z toalety.

Dan čekal o pár metrů dál, hluboce zabraný do rozhovoru s mužem, kterého jsem neznala. S lehkým úsměvem na tváři jsem přešla k nim.

„Díky, že jsi na mě počkal,“ řekla jsem Danovi a byla jsem si jistá, že zbytečná vina se v mém hlase ani výrazu neodrazila. Ale on přimhouřil oči.

Než se stačil zeptat, co se děje, představila jsem se muži, se kterým mluvil, a který se mnou bezostyšně flirtoval. Celých pět sekund.

Ve chvíli, kdy mě Dan objal a přitáhl k sobě, nijak méně, než vlastnicky a muži odumřela slova na rtech.

„Rád jsem tě viděl, Richarde,“ řekl Dan. „Brzy si zase promluvíme, jsem si jistý.“ Odvedl mě a zašeptal mi do ucha. „Co se děje?“

Povzdechla jsem si. „Potkala jsem na toaletě Tiffany. Položila mi pár otázek. Už tušila, že mezi mnou a Owenem bylo něco víc, než jen přátelství z dětství.“

„Nepřekvapuje mě to. Většinu večera na tebe zíral.“

Vážně? Byla jsem tak zaujatá Danem, že jsem si toho nevšimla. „Právě teď je ublížená.“

„Je to jeho chyba. Ne tvoje.“

„Vím. Pořád se cítím špatně. V její kůži bych byla zdrcená, kdybych slyšela, jak můj manžel pojmenoval naše dítě po své bývalé. Jméno jí změnit nemůže. No, mohla by, ale bylo by těžké přimět holčičku, aby pochopila, proč je to potřeba. Nevím, jestli opravdu chápe, že to, co udělal, bylo špatné.“ Vydala jsem podrážděný zvuk. „Přála bych si, aby sem dnes večer nepřišel.“

„Já ne. Potřeboval nás vidět spolu a dostal zprávu, že jsi zadaná. A pro jeho ženu je lepší, když zná pravdu. Stejně by se to dříve, nebo později dozvěděla.“

„Možná. Ale nenávidím, že jsem to byla já, kdo jí to musel říct.“

Vyjel mi rukou po zádech nahoru a stiskl mi zátylek. „Pamatuj, že později - až ji to nebude tolik bolet - bude ráda, že jsi s ní jednala upřímně.“ Odmlčel se. „Jsi připravená odejít?“

„Víc, než připravená.“

Dan vytáhl z kapsy telefon a poslal zprávu, nepochybně Samovi. „Teď, pokud můžeš, setři si hněv z tváře nebo si budou lidé myslet, že se hádáme.“

Zhluboka jsem se nadechla, uklidnila se a setřela svůj výraz z tváře.

„Bude, až se usměješ.“

Myslela jsem na Freddieho, který mi vždy dokázal zvednout náladu, a cítila jsem, jak se mi zvedají koutky úst. „Hotovo.“

Znovu mi stiskl zátylek. „Hodná holka.“

Ach, to neměl říkat. Moje tělo se zase celé chvělo.

„A co tvoje obrazy?“

„Pošlou mi je domů.“

Vrátili jsme se k našemu stolu, a pak jsme šli dolů. Lidé nás tu a tam zastavovali. Chtěli mluvit s Danem, ale on umně uhýbal jejich snaze vtáhnout ho do hluboké konverzace.

Venku jsme vklouzli do Samova čekajícího auta. Všimla jsem si, že je vysunutý nahoru, abychom měli soukromí. Otočila jsem se k Danovi a řekla: „Myslíš, že jsme dosáhli toho, kvůli čemu jsme přišli?“

„Chceš říct přesvědčit lidi, že jsme pár? Ano.“

„Co se stane dál?“

„Dál ti nasadím prsten na prst. Ale ne, dokud nebudeme ve Vegas.“

A teď se mi zase sevřel žaludek. „Můžu si ten prsten vybrat?“

„Ne.“

Zamračila jsem se. „Proč ne?“

„Vybrala by sis něco nenápadného.“

„No a?“

„No, já tak jemný nejsem. Lidé by to poznali.“

Povzdechla jsem si. „Fajn. Jen nevybírej něco příliš velkého a drahého - to je vše, co chci.“

„Hmm.“

Nelíbil se mi ten zvuk. Zavrtěl jsem hlavou a obrátil pohled zpět k oknu. Tohle byla příšerná noc.