FG - 26. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Griff

„Jsi si jistý, že jsi na to dost silný, přísežný bratře?“

„Johne, jestli se mě na to zeptáš ještě jednou, přísahám, že se zvednu z vozíku a zbytek cesty ujdu po svých,“ opáčil Griff. „Tlač mě rychleji, sakra. Nejsem ze skla. Jestli si nepospíšíme, prošvihneme závěrečný verdikt.“

John zazpíval tichý, ustaraný akord, ale zrychlil tempo. Navzdory tomu, co Griff říkal měniči mořského draka, mu každé drobné nadskočení kol na dlážděné podlaze soudní síně způsobovalo mučivé výboje v útrobách. Zatnul zuby – jak nejlépe uměl, vzhledem k tomu, že čelist už nedokázal pořádně zavřít – a vydržel.

Musíme tam být. Musíme být po boku naší družky, když to potřebuje.

Nevěděl, jestli ta všepohlcující, hnací myšlenka pochází od jeho lva, orla nebo od jeho vlastní mysli. Všichni tři byly tak propletení, že už je ani on nedokázal od sebe odlišit. Instinkty jeho lva, instinkty jeho orla… všechno to teď byly jen jeho instinkty.

A každý instinkt ho nutil jít za svou družkou.

Kdyby bylo po Griffově vůli, byl by po jejím boku po celou dobu třídenního slyšení. Ale nemocniční lékaři ho rázně odmítli propustit. Když se na ně rozzuřil, prostě mu píchli sedativa a spoutali ho. Jakýkoli projev hněvu byl podle nich zřejmě jen dalším příznakem jeho labilního, bestiálního stavu.

Samozřejmě, když se probral a pokusil se místo toho s lékaři klidně domluvit, usoudili, že Hayley zřejmě nemůže být opravdu jeho družka, protože neprojevoval dostatečné citové rozrušení z její situace. Griff byl ve velkém pokušení ukázat jim, jak velké rozrušení dokáže vyvolat, ale to by ho jen znovu přivázali k posteli.

Místo toho se usmál a přikývl. A jakmile lékaři odešli, zavolal Johnovi.

Krátce nato nemocnici postihla silná, náhlá a podivně lokalizovaná povodeň. Personál oddělení pro měniče byl příliš zaneprázdněn panikou nad dvěma metry mořské vody, která se valila kolem jejich odpočívárny, než aby si všimli pacienta, který byl tiše odvážen.

„Toho si vážím, víš,“ řekl Griff Johnovi. „Můžeš to považovat za splátku svého životního dluhu.“

John zavrčel, když zvedl celý invalidní vozík – včetně Griffa – aby ho snesl po schodech dolů. „Tohle, splátka životního dluhu? Tohle je důstojné dobrodružství, přísežný bratře. Jsem ti zavázán, že jsi mi dovolil se ho zúčastnit.“

Griffovi zasyčel dech mezi tesáky, když vozík znovu dopadl na zem. „Jednoho dne mi budeš muset dovolit, abych ten dluh zrušil, víš?“ řekl.

„Možná.“ Na Johnových přísných ústech se objevil lehký úsměv. „Ale ne dnes. Tady?“

„Ano.“ Griff slyšel Michaelův kultivovaný, odměřený hlas i přes tlusté zavřené dveře. „Potichu. Dělají závěrečná prohlášení.“

Musíme zůstat vysoko a v úkrytu. Musíme prozkoumat terén, abychom mohli posoudit, jak se nejlépe připojit k našemu druhovi v tomto lovu. Musíme se tiše plížit, dokud nebudeme připraveni k útoku.

Naneštěstí měl sedm stop vysoký modro-vlasý rytíř tlačící zcela zahalenou postavu na vozíku tendenci přitahovat pozornost lidí. Zvlášť když na ně někdo začal křičet a mávat, jakmile se objevili.

„Pane Griffe!“ Nadšeně vykřikl. Jen zadržující ruka sociálního pracovníka, který seděl vedle něj, zabránila chlapci, aby se Danny vrhl přímo na Griffa. „Jsi tady, jsi tady!“

Griff se ušklíbl pod maskovací kapucí, když se kolem velké kruhové výslechové místnosti otočily hlavy. K Michaelově cti je třeba říct, že právník sotva na vteřinu zaváhal, než plynule pokračoval v přednášení závěrečné řeči. Také soudce a soudní úředníci se vrátili k práci, i když mnozí z nich na něj ještě chvíli zvědavě hleděli.

„Nevěděla jsem, že přijdeš!“ Zašeptala Hayley, když John zaparkoval vozík vedle jejího místa. Její ruka našla tu jeho a vděčně ji stiskla přes prostěradlo, které ovíjelo jeho pokřivené tělo. „Ani jsem nevěděla, že tě propouštějí!“

„To nevěděla ani nemocnice,“ opáčil. „Vysvětlím ti to později. Jak to jde?“

Zavrtěla hlavou. „Myslela jsem, že Reiner nebude mít moc šancí, ne po tom, co se stalo u něj doma. Ale jeho právník nějak překroutil všechny Dannyho výpovědi, aby to znělo, jako by on byl nějaký mladistvý delikvent a žhář. Teď se to všechno pořád vrací k otázce, kdo může být Dannyho alfou. Michael tvrdí, že to nemůže být Reiner, protože tomu se nedá svěřit Dannyho blaho.“

Tmavé kruhy pod očima vypadaly na její popelavé pleti jako šmouhy od sazí. Griff věděl, že se o ni zbytek týmu Alfa staral – o to se postaral –, ale ona stále vypadala, jako by celé dny skoro nejedla a nespala.

„…Vynikající svědectví od různých, významných občanů místní komunity měničů,“ říkal Michael. Světla nad hlavou vyrazila modré odlesky z půlnoční kůže vílího tvora, když držel tlustý svazek papírů. „V neposlední řadě je to osobní prohlášení Fénixe, známého jako Ash, který dosvědčuje, že podle jeho profesionálního názoru nenese můj klient absolutně žádnou vinu na požáru z večera prvního listopadu. Tvrdím, že to naprosto vyvrací a zavrhuje tvrzení pana Ljonssona, že tento incident lze použít jako důkaz k odmítnutí vazby mého klienta. Dále namítám, že vzhledem k tomu, že k požáru došlo v době, kdy měl pan Ljonsson výhradní odpovědnost za Daniela Jamieho Parkera –“

Griff si všiml, že Reinerův právník na něj upřeně hledí. Griff toho muže poznal – byl to známý žraločí měnič s vynikajícími výsledky a pověstí prohnaného člověka. Naposledy se s ním Griff setkal při soudním procesu se žháři. Griff vypovídal proti klientovi toho žraločího měniče.

Při té příležitosti právník prohrál.

Žralok se dotkl Reinerova rukávu a naklonil se, aby mu zašeptal do ucha. Oba se dali do soustředěného, šeptem vedeného rozhovoru.

Hayley si jich také všimla. „Co mají za lubem teď?“

„To nevím.“ Ke Griffově zklamání nedokázal přes Michaelovu zanícenou obhajobu ta slova pořádně rozeznat. „Ale má to něco společného se mnou. A Reiner se netváří, že by z toho měl radost.“

Hayley se kousla do rtu. „Doufejme, že to znamená, že je to pro nás dobré znamení.“

„Děkuji vám, pane Cabelle,“ řekl soudce, když Michael dokončil svou výpověď. „Chcete vy nebo váš klient ještě něco dodat?“

Michael vrhl rychlý, zkoumavý pohled na Hayley a Griffa. Oba v odpověď lehce zavrtěli hlavou.

„Nemáme žádné další důkazy, které bychom mohli předložit, ctihodnosti.“ Michael se posadil na Hayleyinu druhou stranu.

Soudce se obrátil k Reinerovi a jeho právníkovi. „Pane Paucusi, vaše závěrečná řeč, prosím.“

Měnič žraloků vstal. „Než přistoupím k závěrečné řeči, rád bych předložil ještě jedno svědectví ve prospěch svého klienta, ctihodnosti.“

Soudkyně pokrčila prsty a vrhla na Paucuse přísný pohled přes špičku brýlí. Griff ji nepoznával. Předtím se zabýval pouze trestními případy, ne rodinnými soudními záležitostmi. Z řeči jejího těla poznal, že je vlčí měnič… a také že už se těší, až případ uzavře. Nevypadala, že by ji tohle vyrušení na poslední chvíli potěšilo.

„Měl jste tři dny na to, abyste předkládal svědectví ve prospěch svého klienta, pane Paucusi,“ řekla soudkyně právníkovi. „Je nějaký důvod, proč se zdá, že vám tohle až dosud nepřišlo na mysl?“

Měnič žraloků se zdvořile uklonil. „Tento svědek byl dříve nedostupný. Omlouvám se za tuto nesrovnalost, ale jsem pevně přesvědčen, že toto svědectví by mělo být vyslechnuto, než přijmete konečné rozhodnutí.“

Soudkyně si odfrkla. Očima přelétla k hodinám a zpátky k právníkovi. „Můžete mít pět minut. Víc ne, pane Paucusi. Toto není jediné slyšení, které je na dnešek naplánováno.“

„Děkuji, Vaše Ctihodnosti.“ Žralok se podíval přímo na Griffa. „Předvoláváme Griffina MacCormicka na lavici svědků.“