TF - 4. kapitola

Překlad: Marťa

Melinda zvedla svůj hrnek kávy z kulatého stolku na terase a zamrkala na mě. „Chodíš s Danem? S Danem, jako tvém šéfem Danem?“

Rezavé křeslo na terasu z tepaného železa zaskřípalo, když jsem se na něm trochu zavrtěla. „Ano.“ Obvykle mě uklidňovalo sedět na dvorku mých pěstounů a poslouchat zvuk praskajícího dřeva v ohništi. Dnes? Ani moc ne. Protože jsem jim musela lhát. Věděla jsem, že by mnou byli zklamaní, protože jsem nebyla profesionální a zapletla jsem se se svým šéfem, ale nemohla jsem jim říct pravdu.

Upila jsem z láhve od piva a připravila se na přednášku „není to chytré, mohla bys ohrozit svoji práci“. Nebránila bych se. Ani náhodou. Jejich obavy byly oprávněné.

Jako by pes vycítil mé napětí, Ranger ke mně přistoupil. Hladila jsem jeho krátkou, hrubou srst a bylo mi čím dál víc nepříjemné, jak se to ticho vleklo.

Podívala jsem se na Melindu právě včas, abych viděla, jak se na Wyatta samolibě usmála.

„Říkala jsem ti to,“ posmívala se mu.

Stáhla jsem obočí. „Co?“

Wyatt pokrčil rameny. „Nejsme hloupí, miláčku. Sami jsme se dopracovali k tomu, že vy dva o sebe máte zájem. Chci říct, že jsi dala jasně najevo, že pro něj může být občas peklo pracovat, ale ani jednou jsi neřekla, že uvažuješ o tom, že skončíš.“

Melinda přikývla. „Když jsi poprvé dostala tu práci, řekla jsi nám, abychom se nevzrušovali, že tě pravděpodobně za pár týdnů vyhodí. Týdny plynuly a ty jsi tam stále byla. Týdny se změnily v měsíce a ty zase v roky. Pokud není něco, co nevím, nikdy ti nevyhrožoval, že tě vyhodí.“

„Jsem ve své práci dobrá,“ řekla jsem.

„O tom nepochybujeme,“ ujistil mě Wyatt. „Ale my naši holčičku známe. Víme, že ztratíš veškerý takt, pokud na tebe někdo moc zatlačí. Nemůžeš říct, že nebyly chvíle, kdy jsi mu narovinu neřekla, co si myslíš.“

„Dobře, tak jsem mu tu a tam něco řekla nebo ho nazvala hrubým debilem. Ale zjistila jsem, že Dan chce mít alespoň pár lidí, kteří k němu budou upřímní. Kdo prohlédne skrz jeho titul generálního ředitele a nebude kolem něj našlapovat po špičkách. Samozřejmě, kdybych mu někdy projevila svůj postoj v přítomnosti ostatních, pravděpodobně by mě na místě vyhodil.

„Wyatt řekl, že ty a Dan nepřekročíte platonickou hranici,“ dodala Melinda. „Ale já řekla, že se to nakonec stane. S tím, co k němu cítíš, dokážeš bojovat jen určitou dobu. Takže, kdo udělal první krok, ty nebo on?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ach ne, neřeknu ti podrobnosti o tom, jak to všechno bylo.“ Chtěla jsem jim lhát co nejméně. „Ale řeknu, že je to vážné.“

„Vážně to myslíš ty nebo oba?“ Zeptala se.

„My oba.“ Promnula jsem si paži, když se mi o kůži otřel závan chladného vzduchu a rozhýbal pampelišky a vysokou trávu. „Vím, že si musíš myslet, že je na to příliš brzy, abych si byla jistá…“

„Ne, miláčku, nemyslím,“ řekla Melinda. „Vy dva jste poslední čtyři roky trávili skoro každý den ve společnosti toho druhého. Možná jste spolu nespali, ale váš vztah pravděpodobně už nějakou dobu není emocionálně platonický. Dlouho jste měli určitý druh partnerství na pracovišti. Pokud vám na sobě záleží, dokážu si představit, že pro vás je téměř snadné přejít do skutečného partnerství.“ Stiskla mi ruku. „Jsem za tebe ráda a doufám, že to vyjde.“

A teď jsem se cítila hrozně. Byli tak chápaví a podporovali mě a já byla zatracená lhářka. Wyatt vstal, popadl z hromady nějaké dříví a hodil ho do ohniště. „Už jsi to řekla tátovi?“

Povzdechla jsem si. „Ne. Já jen… bojím se, že to nepřijme dobře. Nemá rád změny.“

„Tvé štěstí je pro něj ale důležité.“ Wyatt se znovu posadil a zvedl ze stolku láhev piva. „Bude za tebe rád, když si bude myslet, že tě Dan učiní šťastnou.“

„Ano, ale pokud se nějaká část Simona bude cítit ohrožená nebo vyvedená z rovnováhy tím, že mám v životě muže, mohla bych zjistit, že jednám s Deaconem.“

„Nikdy jsme se s Deaconem nesetkali tváří v tvář – nezdá se, že by měl zájem mluvit se mnou nebo Melindou. Ale podle toho, co jsi mi o něm řekla, nevěřím, že by ti ublížil.“

„Mohl by se však pokusit zranit Dana.“ Vzteklý Deacon nebylo nic hezkého. Viděla jsem, jak se vrhal na lidi a srážel je na zem. „Pak by Simon, Freddie a Maggie byli naštvaní.“

Melinda dlouze vydechla. „Ta situace mi trhá srdce, víš.“

Přikývla jsem. „Jo, mě taky.“

„Ví o tom Dan?“ Zeptala se.

Zavrtěla jsem hlavou. „Řeknu mu to ve správný okamžik. Už tak je těžké tu situaci vysvětlit. A pak budou následovat otázky, na které nebude zábava odpovídat.“

V tu chvíli se zevnitř ozval zvuk zavírání dveří.

„Ach, to jsou pravděpodobně Heather a Junior,“ řekla Melinda. „Předtím volala, že nás navštíví.“

Nechala jsem si své naštvané zasténání pro sebe. Věděla jsem, že Melindu a Wyatta bolelo, že jsme si s Heather nepadly do oka. Přála jsem si, kvůli nim, aby to nějak šlo. Ale i kdyby se toho mezi námi nestalo tolik, Heather by nikdy neměla zájem, abychom měly sesterský vztah.

Nikdy jsem úplně nepřišla na to, proč mě tak nenáviděla. Možná to bylo jednoduše tím, že veškerá pozornost jejích rodičů byla zaměřená na ni, dokud jsem nepřišla. Byla jsem první dítě, které si osvojili a Heather mě přiměla cítit se nevítaná.

Dobře, to bylo podceňované. Byla to epická mrcha, která mě ráda záludně šikanovala a terorizovala.

Shazovala mě na zem, nutila mě jíst psí žrádlo, kousala mě dost na to, aby to zanechalo stopy a několikrát na mě vytáhla nůž. To na tom nebylo ani to nejhorší.

Když se to Melinda a Wyatt konečně dozvěděli, byli zděšení a zničení. Také tvrdě zasáhli proti Heather. Jejich tresty nebyly fyzické, ale byly vysoce účinné. Zneužívání pak přestalo, ale ona pokračovala jinými zkurvenými způsoby. Dokonce i teď, jako dospělá, dělala Heather takové malicherné sviňárny, jako bylo flirtování s mými kluky, způsobovala scény na mých narozeninách nebo mě častovala ponižujícími komentáři. Měla patologickou potřebu cítit se nadřazená všem ostatním, zvláště mě.

Možná byla jen zkurveně pošahaná – byla jsem té teorii docela otevřená. Chci říct, určitě nebylo normální mít zvrácenou radost z působení dramatu a ničení, díky čemuž se Heather cítila silná.

Věděla jsem, že Melinda a Wyatt se obviňovali sami a často se divili, kde s ní udělali chybu. To jsem nenáviděla. Byli to dobří lidé a zasloužili si to nejlepší.

Na terasu vyběhl Junior a široce se usmíval. „Babičko!“

„Ahoj, pane.“ Melinda mu pomohla vylézt na její klín. „Chyběl jsi mi.“ Vtiskla mu několik polibků na tvář, až se zasmál.

Usmála jsem se. „Ahoj, chlapečku.“

Nesměle mi zamával, protože věděl, že je to lepší, než mi projevit jakoukoliv náklonnost před svou matkou – Heather to neměla ráda. Objímala jsem ho, když se nedívala.

Vždycky byl oblečený v drahých značkových šatech, stejně jako Heather. V některých ohledech se k němu chovala, jako k panence. Dokonce i, jako k doplňku. Ale aspoň k němu nebyla krutá. Krmila ho a udržovala v čistotě, což byla víc, než udělala moje matka pro mě.

Heather vykročila na terasu, jako by to bylo přehlídkové molo a dlouze se na mě zadívala, ale nic neřekla. Otočila se k matce a přehodila si lesklé hnědé vlasy přes rameno. „Mami, doufala jsem, že byste ty a táta mohli Juniora na pár hodin pohlídat. Mám rande.“

„Samozřejmě, že ano,“ odpověděla Melinda.

„Milujeme, když můžeme s naším malých chlapečkem strávit čas,“ dodal Wyatt.

Nebylo hezké, že mě před Juniorem tak často shazovala, ale pro dítě bylo lepší, že kolem sebe měl lidi, kteří mu otevřeně projevovali lásku. Nikdy jsem neviděla Heather ho líbat nebo objímat.

„Pověz mi o tom muži, se kterým se vídáš,“ řekla jí Melinda.

Heatheřiny rudě namalované rty se zkroutily. „Potkala jsem ho minulý týden v baru. Jmenuje se Thad Drummond Je právník. Bydlí poblíž přístavu. Líbil by se ti. Původně jsem se s ním chtěla setkat včera večer, ale, no… musela jsem to přesunout.“

Pravděpodobně proto, že jeho žena toužila po jeho společnosti. Nikdy jsem ho nepotkala, ale věděla jsem, že byl ženatý. Jak? Svobodní muži nebyli pro Heather žádná výzva. Muž ji přitahoval jen tehdy, když byl ženatý. Jakmile svou ženu opustil, Heather ztratila zájem a brzy poté odešla. Ale ne dřív, než ji muž zahrnul drahými dárky.

Její oči se na mě podívaly. „Možná bych se mohla zeptat, jestli pro tebe nemá bratra. Jsi příliš dlouho single. Neměla bys to vzdávat jen proto, že sis doposud žádného muže neudržela.“

„Heather,“ řekl Wyatt. Bylo to varování.

Vytřeštila oči. „Co? Jen to říkám.“

„Ale stalo se to, že se Vienna s někým vídá,“ přerušila ji Melinda a stiskla mi ruku. „Mám z tebe obrovskou radost, miláčku.“

„A kdo je ten muž?“ Zeptala se Heather s tvrdým pohledem.

„Jmenuje se Dan Davenport,“ řekla Melinda. „Musím říct, že se mi jméno Dan moc líbí. Opravdu se těším, až se s ním seznámím.“

„Počkej, mluvíš o jejím šéfovi?“ Heather se na mě podívala. „Chodíš se svým šéfem?“

„Ano,“ řekla jsem, než jsem usrkla z láhve.

„A to jsem si myslela, že jsi chytrá.“ Odfrkla si Heather. „Spát se svým šéfem je jistý způsob, jak nakonec přijít o práci.“

„Ne, pokud k sobě chovají vážně city, což chovají,“ řekla Melinda. „Možná bys mohla zkusit být za ni šťastná.“

Heather zaplanuly oči. Zhluboka se nadechla nosem a pak pokrčila rameny. „To je jedno. Vrátím se za pár hodin. Neboj, nebudu kufr. Tedy opilá.“

Přimhouřila jsem oči. Záměrně řekla „kufr“, protože věděla, jaké vzpomínky mohlo to slovo probudit – vzpomínky, které jsem rychle schovala zpátky do jejich mentálního šuplíku.

„Heather,“ napomenul ji Wyatt.

Ta mrcha se ušklíbla, vrátila se do domu, a pak odešla.

Napětí mi spadlo z ramen a znovu jsem se napila piva. V pekle bylo pro tuto ženu zvláštní vyhrazené místo. „Juniore, kde jsou moje pusinky?“

Poté, co jsem s ním strávila několik pěkných minut povídáním a rozesmáváním ho, jsem sledovala, jak se plazil do svého stanu v zadní části dvorku.

Melinda mi položila ruku na paži. „Omlouvám se za Heather, miláčku.“

„Nemusíš se omlouvat,“ řekla jsem jí. „Neudělala jsi nic špatného.“ Než mohla ta žena trvat na tom, že nějak na tom vinna byla, že byla Heather taková, jaká byla, dodala jsem: „Další poznámka, měli byste vědět, že se pes znovu snaží podhrabat se pod plotem.“

Wyatt zaklel a vstal. „Rangere, o tom jsme už mluvili.“

 

Bylo udivující, kolik žen se pokusilo prodrat se do Danovy kanceláře, aby ho buď viděly, nebo na něj číhaly. Pravděpodobně by čekaly nahé – což nikdy nebudu vědět jistě, protože jsem jim nikdy nedovolila jít dovnitř. Nikdo nevstoupil do jeho kanceláře, pokud tam nebyl a nesouhlasil s tím. Ale ta atraktivní, spoře oděná zrzka přede mnou to nechápala. Candace si povzdechla. „Potřebuji jen minutu jeho času.“

To, co si lidé zřejmě neuvědomovali, bylo, že téměř každá minuta Danova dne se počítala. Často šel ze schůzky na schůzku – některé byly interní, některé externí, některé byly krátké, jiné trvaly hodiny. Takový byl život mnoha generálních ředitelů.

Vždycky jsem mu nechala hodinu každý den volnou pro případ, že by na poslední chvíli musel hasit nějaké požáry nebo potřeboval trochu času „pro sebe“. Dnes žádné požáry nebyly a on prohlásil, že chce svou volnou hodinu strávit „nerušeně“.

„Pokud chcete nechat vzkaz, panu Davenportovi ho předám,“ řekla jsem.

Ukázala na jeho kanceláře. „Ale no tak, je přímo tam.“

„Dal mi velmi jasně najevo, že ho nikdo nemá rušit.“

Její ústa se zkřivila do sebevědomého, smyslného úsměvu. „Věřte mi, mě bude chtít vidět.“

Uf. „Pak jsem si jistá, že bude více, než šťastný, když uslyší, že jste mu tady nechala vzkaz a on se vám ozve.“

Přimhouřila oči. „Víte, Hope mě varovala, že mi můžete bránit v tom, abych ho viděla. Řekla, že měla pocit, že ho chcete celého jen pro sebe. Jako byste u něj měla šanci.“ Candace položila obě ruce na stůl. „Snažila jsem se být milá, ale už jsem s vámi skončila. Jděte a řekněte mu, že jsem tady a udělejte to hned nebo vás nechám vyhodit.“

Och, jak originální. „Necháte mě vyhodit?“

„Jsem jedna z nejlepších kamarádek jeho švagrové. Co myslíte, že vy řekne, až mu řeknu, že ses ke mně chovala, jako malá mrcha?“

Naklonila jsem se k ní a ztišila jsem hlas. „Myslím, že skutečná otázka zní… co řeknete, až se vás lidé zeptají, proč vás z o-Verve vyvedla ochranka? Myslíte, že jim nezavolám? Zavolám. Dělám to pořád. Vážně, takové sračky se stávají tak často, že z toho nedělají vědu. Můžete se s nimi seznámit nebo můžete nechat panu Davenportovi vzkaz a odejít. Nechám vás vybrat.“

Na tvářích jí naskákaly rudé skvrny. „Ty malá snobská děvko.“

„‚Snobská’ to je trochu drsné.“

„Mohla bych tě zničit během vteřiny a…“

„Nevím, proč jsi tady,“ ozval se hlas. Klidný, ale temný hrozbou. „Taky je mi to jedno. Vypadni z mé budovy nebo tě nechám vyvést ochrankou.“

Krátce jsem se přes rameno podívala na Dana. Kráčel k mému stolu, oči upřené na Candace.

„Dane,“ vydechla a najednou se z ní všechen vztek vypařil. Přinutila se k úsměvu. „Přišla jsem tě jen pozdravit…“

„Slyšel jsem, co jsi říkala.“ Jeho tón byl, jako hedvábí, ale vrazil.

Nadšení z její tváře opadlo. „Proč jsi na mě naštvaný? Jen jsem tě chtěla vidět. Ona mě nenechala! Věděl jsi, že brání lidem, aby tě viděli?“

Neskutečné. „Občas je to součástí mé práce.“

Dan udělal další krok vpřed. „Nemůžeš sem přijít a mluvit s mojí OA, jako s kusem hovna.“

„Já jsem…“

„Nazvala jsi ji děvkou,“ zašeptal, ale v jeho tónu hlasu toho bylo dost na to, aby sebou zrzka cukla. „Urážet Viennu je něco, co nebudu tolerovat.“

Candace mu věnovala prosebný pohled. „Dane.“

„Pár hovorů, Candace. Stačilo by mi jen pár telefonátů, aby se tvůj pečlivě vybudovaný svět rozpadl. Vyšla by najevo tvá drogová závislost. Prosákla by ven aféra, kterou jsi měla s obchodním partnerem tvého otce. A byl by zveřejněn jistý specifický bod, který chceš skrýt.“

Vykulila oči. „Ne. Ne, to nemůžeš.“

„Můžu. A udělám to. Pokud se neomluvíš Vienně a nevypadneš z mé budovy.“

Candace se ke mně otočila a ztěžka polkla. „Je mi to líto. Opravdu.“

Ne, nebylo. Jen jí bylo líto, že ji zaslechl.

Candace se se vší důstojností, kterou dokázala posbírat, otočila a pospíchala k výtahu.

Dan se na mě podívala a řekl: „Moje kancelář.“

Následovala jsem ho do velké místnosti a zavřela dveře.

„Opravdu je závislá na drogách?“

„Ano.“ Dan se usadil do svého koženého křesla. „Kokain brala už od čtrnácti.“

„Jak to víš? Jak víš o všech těch věcech?“

„Máme spoustu společných přátel, kteří si rádi povídají.“

„Byla si naprosto jistá, že ji budeš chtít vidět.“ Což mě přimělo přemýšlet, jestli spolu spali.

„Ne, neměl jsem s ní sex.“

Skoro jsem zírala. „Nikdy jsem neřekla, že ano.“

„Ale zajímalo tě to.“

Vidíte? Byl to zatracený čaroděj.

„Navzdory Hopeinu podivnému přesvědčení, že její přítelkyně a já spolu něco máme, tak ne. Candace mi učinila spoustu nabídek, ale mě ‚zoufalství a lpění‘ nepřitahuje.“

„Nejsem si jistá, že jí to už došlo.“

„Po tom, co se právě stalo, se už nevrátí.“ Jeho pohled přejel po mé tváři. „Jsi v pořádku?“

„Je mi fajn. Vypořádala jsem se i s horšími.“

„Hope nebude šťastná, až tu historku uslyší od Candace. Tohle byl test.“

Zamrkala jsem. „Test?“

„Hope naléhala na svoji přítelkyni, aby sem přišla. Její teorie byla pravděpodobně taková, že když Candace odmítnu, je velká šance, že s tebou chodím.“

Přikývla jsem. „Aha.“

„Nejen, že jsem ji odmítl – což bych udělal v každém případě, protože ji nemám rád – vyhrožoval jsem, že ji zničím čistě proto, že tě urazila. Hope bude vnímat ten akt obrany, jako jednoznačné znamení, že se ty a já vídáme.“

Založila jsem si ruce na prsou a pokrčila rameny. „Přehnal jsi to.“

Obočí se mu stáhlo. „Já, co?“

„Vyhrožoval jsi, že světu odhalíš všechno její špinavé prádlo.“

„A nežertoval jsem.“

„Nazvala mě ošklivým jménem, to bylo vše.“

„To nevadí. Nikdy bych nesnesl verbální útok na někoho, kdo mi patří.“

Zaklonila jsem hlavu. „Skutečně bys byl připravený někomu zničit pověst jen proto, že urazil tvoji přítelkyni?“

Opřel se do křesla. „Co myslíš?“

Dlouho jsem se na něj dívala. „Myslím, že jsi nemilosrdný, nelítostný parchant, který by každého, kdo by ti zkřížil cestu, katapultoval do nekonečné hory sraček.“

Přikývl. „A tady to máš.“

 

Naše druhé rande bylo velmi podobné tomu prvnímu – všechny ty jemné doteky a tichý rozhovor. Lidé se znovu dívali a šeptali si. Opět jsem se to snažila ignorovat. Dan mi opět věnoval tak intenzivní pozornost, že jsem měla upřímně pocit, jako by se jeho svět točil kolem mě.

Jeden pár nás skutečně oslovil. Pozdravil Dana a požádal ho, aby mě představil. Když mě označil za svoji OA, usmáli se… jako by to byl kód pro něco jiného.

Na druhou stranu, jídlo bylo zatraceně božské.

Buď byl v restauraci ten večer někdo z naší budovy, nebo znal někoho, kdo tam byl, protože po o-Verve se rychle rozneslo, že Dan a já jsme šli na rande – něco, co jsem se dozvěděla od Hanny, když přišla k mému stolu a zeptala se, proč mě viděli na večeři s Danem.

„Randíte? Prosím, řekni mi, že spolu chodíte,“ řekla se sepjatýma rukama a vypadala vzrušeně.

Nejasně jsem odpověděla. „Dan nerandí.“

„Podle mého zdroje jsi nebyla oblečená na obchodní schůzku. „Měla jsi na sobě ošukej-mě šaty, rozpuštěné vlasy a proběhlo hodně pečlivého osahávání.“

Povzdechla jsem si a řekla: „Nebyly to ošukej-mě šaty.“

„Líbá dobře?“

„Jak to mám vědět?“

Hanna ohrnula rty. „Fajn. Buď si taková. Ale budu vás dva sledovat odtamtud.“

Když jsem o tom později řekla Danovi, zdálo se, že ho potěšilo, že se začala šířit zpráva o našem „tajném vztahu“. Moc mě to nepotěšilo, protože se nakonec budu muset vypořádat s posměšky a lidmi, kteří mě budou obviňovat, že spím se svým šéfem, abych dostala přidáno nebo tak něco. Ale věděla jsem dopředu, že se to stane. Metaforicky jsem se k tomu sama upsala a budu to řešit, až přijde čas.

Jak však dny plynuly, zdálo se, že zaměstnanci byli většinou nadšení myšlenkou, že „se Dan zamiloval do jedné z našich“ namísto prominentní dědičky nebo modelky. Jistě, proběhly nějaké malicherné poznámky od několika žen, ale to jsem čekala. Přehlížela jsem to, dokud by nezačali žvanit. Doufejme, že strach lidí z Dana je udrží v tom, aby se chovali co nejlépe.

Když nastala sobota, šli jsme na třetí rande. Bylo to v podstatě opakování těch dvou předchozích – nóbl restaurace, drobné, ale majetnické doteky, spousta očního kontaktu.

V pondělí ráno to fungovalo, jako obvykle. Původně jsem se obávala, že to falešné randění nějak pronikne do dynamiky našeho pracoviště, ale zdálo se, že se nám oběma podařilo všechno v pohodě zaškatulkovat.

Byla jsem v polovině procesu posílání některých odchozích emailů, když zazvonil telefon v kanceláři. Upřímně řečeno, během dne zvonil tolikrát, že jsem se několikrát v noci probudila přesvědčená, že ho slyším.

Zvedla jsem sluchátko a řekla: „Dobré ráno, máte…“

„Dan Davenport?“ Ozval se známý hlas. „To je ten chlap, se kterým chodíš? Dan Davenport?“

Zvedla jsem ruku. „Pracuji, Owene.“

„Pro chlapa, se kterým taky chodíš, ne?“

„Proč tě to napadlo?“ Zeptala jsem se nevzrušeně.

„Můj šéf vás viděl v sobotu na večeři. Řekl, že jste se k sobě opravdu měli.“

„Dan a já spolu často chodíme na obchodní večeře.“

„Nesnaž se mi lhát, Vee. Ježíši, nemůžu uvěřit, že jsi s Davenportem. Nedává to smysl. Nikdy bys nebyla tak neprofesionální, abys začala spát se svým šéfem.“

Ne, to bych nebyla. Jen by mě bavilo si to představovat. Byla by to spousta a spousta zábavy.

„On vztahy nenavazuje, Vee. Možná ti nabídne flirt, ale to je vše. Ty máš na víc. Pokud to nevidí, nezaslouží si tě.“

„A ty ano?“

Povzdechl si. „Ne. Zklamal jsem tě. Ale nemyslíš si, že jsme oba za tu chybu platili už dost dlouho?“

Zamračila jsem se. „Zdá se, že máš šílenou a utkvělou představu, že jsem na tebe celé ty roky čekala.“

„Milovala jsi mě, Vee. Milovala jsi mě natolik, že jsi nosila můj prsten. Myslím, že část tvého já mě stále miluje, i když to možná nechceš.“

„Mýlíš se. I když bych nebyla šťastná s nikým jiným, k tobě bych se nikdy nevrátila. Nikdy. Už mi nevolej.“ Položila jsem sluchátko.

„Problém?“ Zeptal se hlas za mnou.

Puls se mi zrychlil, ale podařilo se mi nenadskočit. Pomalu jsem se otočila čelem k Danovi a založila si ruce. „Jen Owen.“

Dan zkroutil ústa a kývnul bradou ke své kanceláři. Teprve, když jsem ho následovala dovnitř a zavřela dveře, promluvil znovu.

„Co chtěl?“

„Volal, aby se zeptal, jestli jsi ten chlap, o kterém jsem mu řekla, že s ním chodím,“ odpověděla jsem. „Jeho šéf nás zjevně v sobotu viděl.“

„A?“

„Nepotvrdila jsem ani nevyvrátila, že spolu chodíme, ale zdá se, že Owen si je jistý. Přesto nevěří, že to se mnou myslíš vážně. Myslí si, že chceš jen flirt. Také nemůže pochopit, že dělám něco tak neprofesionálního, jako je spaní se svým šéfem.“

„Hmm.“ Dan se opřel o stůl. „Tento víkend jdeme na další rande.“

„Další restaurace?“ Zeptala jsem se.

„Ne. Na charitativní ples, Tentokrát půjdeš, jako moje plus jedna. Ne, jako moje OA. Jako moje oficiální rande.“

Zvedla jsem obočí. „Takže s tím vyjdeme ven, abych tak řekla?“

„Ano. Lidé na akci budou klást otázky, zejména moji bratři. Řekneme jim, že spolu chodíme pár měsíců. Nechci, aby si mysleli, že jsme spolu stěží začali randit. Chci, aby věřili, že je to vážné. Takže se ujisti, že budeš na sobotní gala v plné herecké formě – uděláme jim tam pekelnou šou.“