TCC - 9. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Zrovna jsem upíjela z plechovky dietní coly, kterou jsem měla přitisknutou ke rtům, když do mého obývacího pokoje vešla tmavá postava. Zkusila jsem zakřičet, ale místo toho jsem se zakuckala. Bublinky mi uvízly v krku a já jsem začala panikařit.

Ta osoba vešla z chodby na světlo. Nebyl to nikdo jiný než můj současný, možná budoucí exmanžel.

„Kurva,“ zamumlal Nick a spěchal ke mně. „Dýchej, Emmy.“

Cola mi kapala po bradě a vylezla mi i nosem, zatímco mě Nick plácal po zádech. „Kapesník,“ zasípala jsem.

Z kapsy vytáhl červený šátek a strčil mi ho do tváře. „Tady.“

Otřela jsem si tvář a zhluboka se několikrát nadechla, vychutnávala si kyslík.

„Co to má kruci být, Emmy?“ ječel Nick.

„Cože? Jaké co to má kruci být! Co je to kruci s tebou? Proč ses mi vloupal do domu? Vyděsil jsi mě k smrti!“

„Proč máš vypnutý bezpečnostní systém?“

„Je pět třicet. Zrovna jsem přišla domů.“

„Potřebuješ ho mít nastavený celou dobu. Funguje to jen, když je to zatraceně zapnuté.“

„Uklidni se,“ řekla jsem a protočila oči. „Vysoce pochybuju, že se mi v pátek o půl šesté, tady v Prescottu v Montaně někdo pokusí vloupat do domu. I když už je venku tma.“

„Jo? Možná se zeptej Gigi Clearyové, kterou unesli.“

Můj hněv vyprchal, když jsem si uvědomila, že byl naštvaný, protože byl vyděšený.

Logan byl stejný, příliš ochranářský a rychle se rozzlobil, když si myslel, že jsem lehkomyslná. A i když mě to rozčilovalo, podvolila jsem se. Neměla jsem energii probírat tenhle směšný požadavek a dráždit jeho ego špatným způsobem.

„Dobře.“ Zvedla jsem ruce na znamení kapitulace. „Nastavím to nepřetržitě. A co tu děláš? Myslela jsem, že chceš jíst ve městě.“

Dneska odpoledne mi psal a ptal se, jestli bychom nemohli povečeřet v restauraci. Byly to už dva týdny, kdy se mnou začal pravidelně večeřet a ani jednou nevynechal.

Většinou jsme jedli u mě doma, ale několikrát mě vyzvedl ze školy a vzal mě na různá místa ve městě. O víkendech přicházel dřív a místo aby mi uvařil, vařili jsme spolu, mé kuchařské lekce trvaly celý večer.

„Jess mi volal a říkal, že mají na farmě takovou last-minute party.“

„A má přítomnost se očekává?“ zeptala jsem. Jedna moje část chtěla jít ven a udělat něco společenského, ale ta druhá chtěla zůstat doma v legínách.

„Má přítomnost se očekává, takže i tvoje,“ řekl.

„Dobře. Půjdu se převléknout.“ O patnáct minut později jsem byla připravena k odchodu. Vzala jsem si super přiléhavé džíny, protože byly skoro jako legíny na jógu, a velký černý svetr. Ale jelikož jsem nechtěla působit ledabyle, doplnila jsem to černými kozačkami ke kolenům.

Když jsem klapala po schodech, dívala jsem se, kde je Nick. Líbilo se mi, že ze schodů vidím skoro většinu hlavní chodby a kuchyně.

Nick chodil kolem zadní stěny obýváku, měl k uchu přitisknutý telefon. Když uslyšel mé podpatky, rychle svůj hovor ukončil.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se.

„Jo. Připravená?“

„Ano. Ale neměli bychom něco přinést?“

„Pivo. Vyzvedl jsem ho při cestě sem, takže se už nemusíme vracet do města.“

Jak jsme projížděli tmou, Nick se natáhl a vzal mě za ruku. Přitáhl si ji ke rtům a promluvil mi do kůže. „To jsou ale boty.“

„Cože?“ zeptala jsem se. „Co je s nimi špatně?“

„Jsou sexy jako čert. Někdy zjistím, jak vypadáš, když máš na sobě jen tyhle boty a nic jiného,“ řekl.

Byla jsem ráda, že v autě byla tma a nemohl vidět, jak se červenám. Po těle mi naskočila husí kůže a pohlaví mi začalo nad touhle myšlenkou pulzovat.

Nick neudělal nic jiného než že mě poslední týdny políbil a všechno nechával v mezích slušnosti. Rychle mi přejel rty po tváři nebo spánku, jeho lehké strniště mi působilo mravenčení. Častěji se sklonil a políbil mě na špičku nosu.

A takhle přesně jsem to chtěla. Nebyla jsem připravená na nějaký posun. Ale tělo proti rozhodnutí mozku protestovalo. V tuhle samotnou chvíli bylo nažhavené.

Odůvodnila jsem si to nedostatkem sexuální aktivity. Neměla jsem sex od doby, co jsem se přestěhovala z New Yorku, což bylo před pěti měsíci. Tehdy jsme s Loganem měli skvělý sexuální život. Mé pocity byly jen výsledkem náhlého přerušení. Že?

Nick se zasmál. „Přestaň myslet na sex, Emmy.“

Kruci.

Sexuální napětí v pick-upu bylo tíživé. Samozřejmě že věděl, že myslím na sex, takže nemělo smysl to popírat. Naštěstí jsme byli na místě a brzy jsme zabočili na štěrkovou cestu, která vedla ke Clearyovým.

Farma byla mimo město a nedaleko ode mě. Jejich pozemek byl zasazen dál do prérie, ale zadní část končila stejným lesem, který obklopoval můj dům.

Když jsme šli k obrovské garáži, která stála kolmo k domu, všechna ta sexuální energie, kterou jsem cítila, byla nahrazená obavami.

Nick musel mou nervozitu vycítit, nebo slyšel mé bušící srdce, protože si přehodil pivo, které nesl, a vzal mě za ruku.

Jeho chycení za ruku mělo být uklidňující, ale naopak to věci ještě zhoršilo.

Naposledy, co jsem tu byla, jsem vypadla hned potom, co začala Halloweenská party. Od toho večera jsem viděla Clearyovy, ale nikoho jiného. Prescott byl příliš malý, aby Nickovi přátelé a známí nevěděli, kdo jsem. Co si o mě pomyslí?

Obvykle jsem se příliš nestarala o to, co si lidé myslí, ale tady to bylo jiné než ve městě. Chtěla jsem v Prescottu zapadnout a bála jsem se, že to nepůjde.

Ale to mi nezabrání v tom to zkusit.

Chtěla jsem být místními milovaná, jako Gigi Clearyová. Každý o ní mluvil s obdivem. I když nebyla původem místní, byla jednou z obdivovaných občanů. Chtěla jsem být obdivovaná učitelka. Aspoň tak dlouho, dokud tu budu žít.

Všichni lidé tady byli Nickovi přátelé a dlouhodobí obyvatelé Prescottu. Co si o mě pomyslí, když si tam nakráčím a budu se Nicka držet za ruku?

„Nestresuj se, Emmy,“ řekl.

„To se ti snadno řekne. Jsou to tví přátelé. Já jsem jen odloučená manželka.“

Nick se zastavil pár metrů od garážových dveří. „Tohle jsou dobří lidé a nebudou soudit. Navíc všichni ví, že důvod, proč jsme byli odloučení, byl z mé strany.“

„Cože? Tys jim to řekl?“ zeptala jsem se.

„Jo. Nijak jsem to neupřesňoval, ale dal jsem jim najevo, že veškerý hněv nebo nepřátelství, které ke mně cítíš, jsem si plně zasloužil. Všichni vědí, že to já jsem udělal blbost.“

„Proč jsi jim to říkal?“

„Prescott je malé město. Nechtěl jsem, aby se šířily drby a vymklo se to z rukou,“ řekl.

Aniž bych ho žádala, chránil mou reputaci. Nikdy se nedozví, jak moc to pro mě znamenalo, ale tak to chodí. „Díky,“ zašeptala jsem.

„Půjdeme tam dovnitř a ženy si tě ukradou.“

„Jsem si jistá, že budu v pohodě.“

„Ty budeš. Já ne. Těch posledních pár týdnů jsem si užíval mít tě jen pro sebe.“

Uměl být tak neskutečně sladký. „Lhala bych, kdybych řekla, že trochu necítím to samé.“

„My to zvládneme, Emmy.“ Než jsem stihla odpovědět, postrčil mě dovnitř.

Garáž byla vyzdobená balónky, konfetami a krepovým papírem. Přes zadní zeď visel velký nápis Šťastné výročí únosu!

„Slečno Austinová!“ zavolala Rowen ve stejné chvíli, kdy její matka vykřikla, „Emmeline!“

Nick se nepletl. Nebyla jsem tam ani pět vteřin, když mě Gigi odtáhla do chumlu žen, které stály vedle stolů s občerstvením. Bylo na nich tolik jídla, že by mohly soupeřit s večírky mého otce.

„Emmeline, seznam se s Maisy Holtovou,“ řekla Gigi, představila mě překrásné blonďaté kamarádce, která měla mandlově vykrojené šedé oči a vřelý úsměv. Na rukách držela malé tmavovlasé dítě s tmavě hnědýma očima. „A tohle je její syn Coby. Není sladký?“

„Je rozkošný,“ řekla jsem a naklonila jsem se, abych s malým cukrovala. „Kolik mu je?“ zeptala jsem se Maisy.

Usmála se. „Pět měsíců.“

Věděla jsem o Maisy Holtové z novinového archivu, kterým jsem se minulý podzim prohrabávala. Cobyho otec byl drogový dealer, který unesl jak Gigi, tak Maisy a chtěl je zavraždit.

„Tohle je moje tchyně Noelle.“ Pokračovala Gigi s představováním. „A tohle je Sara Phillipsová. Pracuje se mnou v nemocnici, a její manžel Milo je jeden z Jessových zástupců.“ Sara byla mladá žena s jahodově-blond vlasy a zelenýma očima.

„Kde je tvoje miminko?“ zeptala jsem se Gigi, když skončilo představování. „Umírám touhou ho vidět.“

Každý den přišla Rowen do školy a podala mi zprávu o tom, co Ben dělal minulou noc. Narodil se dva týdny před Vánocemi a jeho hrdá velká sestra o něm mluvila pořád.

„Půjdu ho ukradnout Jessovi. Zabral si ho jen pro sebe.“ Usmála se a odešla na jinou stranu garáže, kde se srocovali muži.

„Slečno Austinová, chcete vidět moje koťata?“ zeptala se Rowen a tahala mě za ruku.

„Oh, to bych moc ráda,“ řekla jsem, když mě vedla do malého výklenku. Seznámila jsem se se všemi jejími kočkami, než přišla Gigi s malým spícím uzlíčkem v náručí.

„Ten je velký že?“ zeptala jsem se, když mi ho položila do náruče. Nepohybovala jsem s v okolí miminek, ale byla jsem překvapená, jak těžký v šesti týdnech byl. Benn nebyl o moc menší než Coby Holt, i přes věkový rozestup.

„Je velký. Podle růstových tabulek je na devadesáti pěti procentech.“

„Ó můj,“ řekla jsem. „Takže co se dnes slaví? Neměla jsem šanci se zeptat Nicka, když jsme sem jeli.“ Ten unikátní nápis mě udivoval.

„Maisy a já jsme byly před rokem uneseny a rozhodly jsme se, že místo skrývání doma, uspořádáme party.“

Nickova přemrštěná reakce na vypnutý alarm mi teď dávala větší smysl.

Věnovala mi vědoucí úsměv. „Jess z té party taky nebyl nadšený. Od chvíle, kdy se narodil Ben, mi sotva něco dovolí. Ale já už na té mateřské blázním, takže jsme to s Maisy naplánovaly, když byl v práci. Pak jsem dnes ráno přišla na stanici a řekla mu, aby nakoupil pití a řekl to kamarádům.“

Zachichotala jsem se. Způsob, jakým do toho svého manžela uvrtala, byl zábavný.

„Emmeline,“ řekl Jess po mém boku.

„Ahoj, Jessi. Gratuluju k malému Benovi. Jak se máš?“

„Jde to. Ale bylo by to lepší, kdyby mě moje žena poslouchala.“

„To se nestane, šerife,“ řekla Gigi.

„Chtěl jsem se stavit ve škole a promluvit si. Nevadí, kdybychom to udělali teď?“ zeptal se.

„Vůbec.“

„Chci si promluvit o těch botách,“ řekl.

Nakrčila jsem nos, jak jsem se snažila skrýt svou grimasu.

Jak jsem očekávala, volalo mi spoustu rodičů, když jsem před Díkůvzdáním dala svým žákům boty. Kromě Masonových rodičů byli Clearyovi jediní, se kterými jsem ještě nemluvila.

V každém telefonátu jsem rodičům řekla pravdu. Nebo okleštěnou verzi pravdy.

Že je věnoval jeden bohatý přítel z New Yorku. Vlastně to byl nápad ředitele Garcii, abych nepřiznávala, že jsem je koupila sama. Nechtěl, aby mezi dalšími učiteli nevznikla nevraživost, nebo aby se přitáhla pozornost k Masonovi. Za tuhle radu jsem byla vděčná, a doteď ten příběh fungoval.

Ale měla jsem pocit, že ta poloviční pravda šerifovi z Jamison County stačit nebude.

„Omlouvám se, jestli vás to pohoršilo,“ řekla jsem jim.

„Nepohoršilo. Domyslel jsem si, že se něco děje, když Rowen přišla domů a říkala jí o svém kamarádovi Masonovi. Ty věci, co mi řekla, nejsou dobré. Mluvil jsem dneska s Nickem a něco jsem zjistil,“ řekl Jess.

„Myslím, že je úžasné, když jsi koupila všem dětem boty jen proto, aby měl Maison taky nějaké,“ řekla Gigi.

„Díky. Nikdo nezná pravý důvod. Trochu jsem těm ostatním lhala. Nechci, aby se lidi montovali do Masonova života. Tohle nepotřebuje.“

„Trochu se v tom pošťourám,“ řekl Jess. „Ale než to udělám, chci vědět, co všechno víš.“

„Moc ne.“ Zamračila jsem se. „Pravděpodobně toho řekl víc Rowen než mně. Před pár týdny jsem se ho ptala, jaký je jeho dům a nic neřekl.“

„Hmm,“ zamumlal.

„Ředitel Garcia řekl, že než půjdeme za úřady, musíme mít dobře podloženou dokumentaci. Proto jsem za tebou ještě nešla.“

„Zajistím, aby věděl, že jsi nepřišla ty za mnou, ale já za tebou,“ řekl Jess. „Ale Garcia zapomíná, že nežijeme v L.A. Nemusí vytvořit složku, než se na tu situaci podíváme. Zvlášť když jde o dítě.“

„Díky. Ani neumím říct, jak se o Masona bojím.“

„Jsi dobrá učitelka, Emmeline,“ řekla Gigi. „Jsem ráda, že máš Rowen.“

Na tváři se mi rozlil široký úsměv a já jsem ho nasměrovala k Benovi, který mi pořád spal v náručí.

Nebyla jsem si jistá, co se stane, ale jedna moje část doufala, že budu pořád ještě v Prescottu v době, kdy už bude moct chodit do mé třídy.

Po našem rozhovoru o Masonovi jsme s Gigi šly zpátky za ostatními ženami a daly si jídlo z bohatých táců. Maisy a já jsme si okamžitě padly do noty. Byla milá a energická a moc ráda jsem poslouchala její příběhy z Fan Mountain Inn, Prescottského jediného motelu, kde pracovala jako manažerka.

Garážová party Clearyových se dostala na můj žebříček pěti nejlepších společenských událostí a to ještě nebyl konec.

Gigi zrovna dokončila příběh o tom, jak postavili garáž, aby nahradili starou stodolu, kde ji kousl chřestýš, když jsem za zády ucítila Nickovo teplo.

Otočila jsem hlavu a zeptala se, „U mého domu jsou hadi?“

„Ne. Jsi moc vysoko v horách. Je tam příliš chladno.“

„Dobře.“ Jen slyšet Gigiin příběh mi působilo husí kůži. Nebyla jsem fanynkou plazů nebo brouků.

„Pojď sem, Emmy. Hrajeme kulečník,“ řekl Nick. „Ty taky, Maze. Jsi Silasova parťačka.“

„Nevím, jak se hraje kulečník,“ řekla jsem, když jsme šli ke stolu vzadu v garáži.

„To je v pořádku. Maisy taky není moc dobrá, takže my vám se Silasem pomůžeme, dámy.“

„Hej! Já už jsem se zlepšila,“ řekla Maisy.

„To určitě. Proto mi Silas řekl, aby s ním mohla hrát Gigi a vzal si tě jen jako poslední možnost.“

„To neudělal,“ řekla Maisy.

„Udělal.“

„Silasi Grante!“ zakřičela Maisy. Odešla k místu, kde se všichni muži bavili a uhodila jednoho blonďatého muže do ramene dřív, než předala Coby ohromnému muži s tmavými vlasy a hnědou bradkou.

Byl to jediný muž ve skupině, který byl vyšší než Jess, a jeho rozměry byly znepokojivé. Hranaté úhly jeho čelisti mu dodávaly přísný pohled, ale když si na paži položil Cobyho, jeho celá tvář se uvolnila.

Když jsme s Nickem došli ke skupině, začal s představováním.

„Emmy, tohle je Beau Holt,“ řekl. „Beau pracuje pro Lesní Správu a vede záchranný tým v Jamison County.“

Možná to byly ty tři skleničky vína, co už jsem měla, nevím, ale moje obvykle zdvořilé pozdravení mi nešlo přes pusu. Místo toho jsem zaklonila hlavu, hodně, abych se mohla podívat Beauovi do tváři, a řekla jsem nahlas něco, co mělo zůstat jen v hlavě.

„Nejsi zrovna malý.“ Připlácla jsem si ruku na svou drzou pusu a vykulila na Beaua oči. „Promiň,“ řekla jsem skrz prsty.

Na jeho tváři se objevil široký úsměv a celý kroužek lidí vybuchl smíchy.

Nick se uchechtl. „Tohle je Silas Grant.“ Silas byl ten blonďatý muž, kterého Maisy uhodila. Jeho svalnaté tělo bylo podobné Nickovu, ačkoli Silas byl o pár centimetrů vyšší.

Když jsme si potřásli, otočila jsem se k poslednímu muži ve skupince. Nepotřebovala jsem představit. Po vyslechnutí Sařina příběhu o tom, jak se seznámila se svým mužem na popáleninové jednotce, jsem věděla, že je to Milo. Měl nahoře na hlavě jizvu od spáleniny a další pod čelistí.

„Milo Phillips,“ řekl.

„Emmeline Austinová.“

„Emmeline, slyšel jsem, že jsi před lety nebyla dočasně při smyslech a vzala si tohohle kreténa,“ řekl Silas a bradou kývl směrem k Nickovi.

„Ty jsi tak kurevsky vtipný,“ zamumlal Nick.

„Tak hrajeme kulečník nebo co?“ zeptala se Maisy.

„Hrajeme,“ řekl Silas.

„Coby, zůstaneš se strýčkem Beauem?“

„Jo,“ odpověděl Beau za něj.

Těkala jsem očima mezi Holtovic sourozenci. Nikdy bych netipovala, že malá blonďatá Maisy je sestrou toho tmavovlasého obra.

„O co hrajeme?“ zeptal se Nick Silase.

„Večeře?“ navrhla Maisy. „Můžeme se jeden večer setkat v restauraci. Ti, co prohráli, platí?“

„Beru,“ řekli jednohlasně Nick a Silas.

O pět minut později byly všude po stole rozhozené koule a Nick se mi nakláněl přes rameno, aby mě naučil, jak udělat strk.

O patnáct minut později jsem byla kvůli tomu Nickovu postávání naštvaná. Pokaždé, když jsem se připravila na šťouch, přerušil mě a řekl, abych zasáhla jinou kouli. Pomalu jsem mu naznačovala, ať mě to nechá zkusit, ale neposlouchal.

Pak jsem toho měla dost. „Mohl bys mě nechat? Vytáčíš mě! Jsi mizerný učitel!“

„Cože? Ne, nejsem. Jsem úžasný učitel. Ty jsi jen špatná studentka. Tohle není nejlepší šťouch.“

Cítila jsem, jak ve mně bublá vztek, ale než jsem mohla znovu vyštěknout, párkrát jsem se zhluboka nadechla a připomněla si, že všichni lidé tu naši hru sledují. „Tvé ego je přebujelé. Můžeš mě to prostě nechat zkusit po mém? Všem je jedno, jestli minu, ne?“

„Mně ne. Vyhráváme.“

„Běž pryč.“

„Zasáhni tu se zeleným pruhem. Ne tu modrou.“

„Ne.“

„Emmy,“ zavrčel. „Zelený pruh.“

„Nenuť mě, Nicku. Nebude se ti líbit, až ti to vrátím.“

„Oh, jo? Co uděláš?“

Otočím se k našemu publiku. „Hej, lidi, věděli jste, že Nick je posedlý pánským striptýzem? Jeho oblíbená show ve Vegas je Thunder From Down Under. Miluje ji tak moc, že mě přiměl jít tam s ním, než jsme se vzali.“

Garáž explodovala smíchy. Silas se přesunul k Nickovi, poplácal ho po rameni, zatím co se ohýbal smíchy.

„Já ji žeru!“ ječel Silas.

Namířila jsem na Nicka potutelný úsměv, zatímco on se na mě mračil. „Modrý pruh. Jinak jim řeknu o tom, jak jsi ječel jako malá holka, když jsme byli na kolotoči.“

Smích v místnosti ještě zesílil, zatímco Nick se skoro ušklíbl. Sklonil se a zašeptal mi do ucha. „To ani není pravda, Emmy.“

„Modrý pruh,“ zopakovala jsem.

„Fajn. Zasáhni kteroukoli kouli chceš,“ řekl.

Minula jsem, ale bylo mi to jedno. S úsměvem na tváři jsem se znovu opřela o stěnu, zatímco šla na řadu Maisy.

„Vy dva se kočkujete víc než Jess a Gigi. Je to zatraceně zábavné. Nemůžu se dočkat večeře,“ řekl Silas.

„Díky,“ řekla jsem.

Silasova slova mi potvrdila něco, co jsem si posledních pár týdnů začínala uvědomovat. S Nickem jsme se škádlili tak, jak jsem po tom toužila. Tak, jak jsem to záviděla Jessovi a Gigi. Být s Nickem bylo příjemné. Hodili jsme se k sobě a byla jsem v jeho přítomnosti svá.

Roky jsem předstírala, že jsem Emmeline Austinová, ta z New Yorské smetánky, jak se ode mě očekávalo. Ta Emmeline říkala jen to, co bylo vhodné a kultivované. Její chování bylo dokonalé. Její hlásané názory nebyly nikdy přísné, ani nešly proti proudu.

Můj otec očekával, že budu tou Emmeline. Mí přátelé. Do značné míry i Logan.

Já jsem tu Emmeline neměla ráda.

Ale nejednou v průběhu posledních dvou týdnů večeří s Nickem, jsem necítila, že musím maskovat své emoce nebo krotit své názory. Měl mě rád takovou, jaká jsem byla. Žádné přetvářky. A moje opravdové já kolem něj rozkvetlo.

Všechno, co jsem kdy ve vztahu chtěla, jsem měla se svým manželem.

Jaká ironie.

V ten samý den, kdy jsem si uvědomila, že možná s Nickem máme budoucnost, mi přišly v poště mé rozvodové papíry.