TCC - 19. kapitola

 Překlad: Lenuszka

Zavřela jsem pusu a poslouchala, jak se Nick, jeho otec a muži jeho otce baví. Zůstávala jsem zticha, ale to neznamenalo, že by mi to v hlavě nešrotovalo.

„Ne,“ řekl Nick na Dravenův požadavek.

Založit oheň? Nick oheň likvidoval. Nezakládal je.

„Nežádal bych tě, kdyby to někdo jiný zvládl,“ řekl Draven. „Potřebuju to udělat správně. Beze stop.“

„To se nestane, tati. Nehodlám se zaplétat do vašich sraček.“

Draven seděl klidně na gauči a zíral na Nicka, jeho hnědé oči ho hypnotizovaly, jako by se odmítal vzdát. „Jen potřebuju, abys přijel a dal nám nějaké rady, pomohl nám zjistit, jak to místo zapálit, aniž by se přišlo na moje chlapy.“

„Ne,“ zopakoval Nick, jeho postoj byl pevný a neochvějný.

„Proč ne?“ zeptal se Stone. „Tahle sračka je vážná, Nicku. Prokaž nějakou zatracenou loajalitu.“

Hněv toho muže mě překvapil. Jestli měl někdo v místnosti ztratit kontrolu, očekávala jsem, že to bude Draven. I Jet se teď tvářil vážně. Ale Draven ne. Jeho výraz zůstával chladný.

Draven zvedl ruku, čímž okamžitě utišil Stoneův protest. „Tahle věc s Warriors neskončí dobře, jestli nám nepomůžeš.“

„Neblafuj tady se špatnými konci. Z první ruky jsem viděl, co se stane nevinným, kteří jsou zachyceni mezi rivalitou motorkářských gangů,“ řekl Nick.

„To, co se stalo s Travelers a tvou matkou bylo tragické,“ řekl Draven. „Podcenil jsem je a neudělám tu samou chybu s Warriors. Ze všech lidí bys měl právě ty chápat mou potřebu zasáhnout první, zabránit škodám a obětem.“

Při zmínce o jeho matce Nick už tak napjatý ztuhnul jako kámen. Svaly na předloktí mu pulzovaly a ruce sbalil do pěstí.

„Bude ve větším bezpečí, pokud nám pomůžeš,“ řekl Draven.

„O tom kruci vážně pochybuju,“ vyštěkl Nick.

Ta „ona“ jsem musela být já a musela jsem souhlasit s Nickem. Pomoct otcově motorkářskému gangu by jen způsobilo problémy.

„Přemýšlej o tom,“ řekl Draven nenuceně, jako by Nicka žádal o to, aby upravil své plány na večeři, ne aby se postavil proti všem zásadám hasiče.

„Má odpověď se nezmění,“ řekl Nick.

„Uvidíme,“ zamumlal Draven a vstal z gauče.

Jet a Stone ho následovali. Všichni tři šli beze slova ke dveřím. Zády ke mně jsem měla dobrý výhled na zadní část jejich vest.

Ve staroanglickém písmu tam stálo Tin Gypsies nad vyšívanou lebkou. Pod ní stál nápis Žiju, abych jezdil. Toulám se volně. Jedna polovina lebky byl nomád s barevným šátkem na hlavě a černými kruhy kolem očí, úst a nosu. Druhá polovina byla celá protkaná stříbrnými vlákny, takže vypadala jako kovová. Za tou polovinou lebky byly červené, oranžové a žluté plameny. Na plátně by to byla opravdu krásná práce. Na zádech jejich vest to bylo děsivé.

Od dveří jsme s Nickem sledovali, jak muži nasedli do velké černého pick-upu a odjeli pryč.

„Už jsi jim někdy dřív pomohl?“ zeptala jsem se, když zmizeli z dohledu.

„Jednou.“

Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.

„Nejsem na to hrdý, Emmy,“ zašeptal a šel na gauč.

„Kdy?“ zeptala jsem se.

„Hned po Vegas,“ řekl Nick. „Dash byl celý žhavý, aby se připojil ke klubu a zrovna mi zavraždili kamaráda. Myslel jsem, že když pomůžu, možná se věci uklidní a Dash se naučí se bránit. Takže jsem pomohl otci vypálit základnu Warriors. Zrovna jsem dokončil svůj výcvik tady s minulým hasičským velitelem. Ujistil jsem se, že původ ohně nikdo nevystopuje.“

„Byl někdo zabit?“ zeptala jsem se.

„Ne.“ Zavrtěl hlavou a zapadl do gauče. „Řekl jsem otci, že nepomůžu, pokud si nebudu jistý, že je ta budova prázdná.“ Jeho ramena klesla, sklopil oči k podlaze. Byla jsem si jistá, že se Nick sám trestal celé roky za to, že otci pomohl.

Mně se mezitím v hlavě otáčela kolečka, jak jsem se snažila vstřebat fakt, že Nick pomohl svému otci při spáchání opravdového trestného činu. „Nejsem si jistá, co říct.“

„Řekni, že mě neopustíš, když teď víš o mé minulosti.“

Má odpověď byla automatická a pravdivá. „Neopustím tě.“

„Řekni to ještě jednou.“

„Neopustím tě.“

Nick se zvedl z gauče a vešel přímo do mého prostoru. Otřel se svými rty o mé, pak se mi svou vousatou tváří přitulil ke krku a líbal hranu mé čelisti.

Z hrdla mi unikl tichý povzdech. Líbání čelisti byla novinka. Dělal ji jen pár týdnů a pokaždé jsem z toho měla husí kůži. Ten chlap přesně věděl, jak mě přimět se chvět.

Nickova ústa našla má a já jsem znovu vzdychla. Jeho jazyk opanoval mou pusu a já jsem neměla jinou možnost než zaklonit hlavu a umožnit mu plný přístup. Přejel mi po žebrech, zvedl si mě do náruče a nesl mě do kuchyně, než mě položil na ostrůvek, sundal mi kalhoty od pyžama.

Když jsem pod zadkem ucítila granit, měla jsem už jen černé saténové kalhotky. A pak už ani ty ne.

„Zavři oči, Emmy.“ Položil mi dlaň na hruď a jemně mě zatlačil dozadu, takže jsem se položila. Rukou mi pomalu cestoval ke kolenům, hladil holou kůži mých nohou.

Začal na mé pravé straně, poséval mi polibky na vnitřní stranu stehen a jemně mi odsunul kolena od sebe. Pak udělal to samé vpravo.

Ty jeho vousy mě zabijou.

Chtěla jsem otevřít oči, ale věděla jsem, že nesmím ignorovat jeho příkazy. Když jsme spolu blbli, byl ve vedení. A jelikož jsem z toho vždycky, opravdu vždycky měla potěšení, neprotestovala jsem.

Čekat, až se mě Nick dotkne, byla agónie. Byla jsem důkladně připravená a navnaděná na jeho ústa, ale nedočkala jsem se. Uplynula nějaká doba, aniž bych něco slyšela, ani jeho dech. V místnosti bušilo jen mé srdce a bylo slyšet, jak jsem zadýchaná.

Způsob, jakým Nick vnímal a četl mé tělo, mě vždycky dostal. Ve vteřině, kdy jsem chtěla začít protestovat, jsem na svém pohlaví ucítila jeho dech.

Jedno dlouhé olíznutí a já jsem prohnula záda do luku.

„Moje sladká Emmy,“ zašeptal, než mě olízl podruhé, tentokrát odspodu nahoru, takže špičkou jazyka podráždil můj klitoris.

Zalapala jsem po dechu, když mě lízal a sál můj klitoris, jemně ho vtahoval a natahoval, dokud se mi všechny svaly v těle netřásly.

Nick mě obvykle několikrát skoro přivedl k vrcholu a pak zase zvolnil, než jsem se mohla udělat. Ale dneska ne. Věnoval se mi, dokud se nedostavil orgasmus.

Když jsem vybuchla, vykřikla jsem Nickovo jméno, svíjela se na ostrůvku, když mé tělo zachvátilo potěšení, a on do mě strčil jazyk.

„Tak dobré,“ zalapala jsem po dechu, když se můj orgasmus pomalu uklidnil.

„Ještě jsme neskončili, ženo.“ Cítila jsem špičku jeho péra u svého vstupu, roztíral si mou vlhkost po kondomu. Vklouzl dovnitř, na chvíli se zastavil, aby si mé tělo zvyklo a pak se do toho opřel.

Chytil mě rukama zezadu za kolena, čímž je doširoka roztáhl, zatímco boky pumpoval vpřed. Nick mě šukal tvrdě a hrubě. Kuchyní se ozýval zvuk pleskající kůže.

Za víčky jsem viděla bílé skvrny, když jsem se chytila granitového povrchu a hledala oporu, když mi tělem projel další intenzivní orgasmus. Každý sval se mi stáhl kolem jeho tlustého péra.

Nickovo bušení ještě zesílilo, jak se hnal za svým vlastním uvolněním. Otevřela jsem oči, abych sledovala, až se udělá. Zvedl hlavu ke stropu. Tepny na krku se napjaly těsně předtím, než se mu otevřela ústa a hluboce zavrčel.

Objala jsem ho nohama kolem boku a zvedla jsem se z ostrůvku, abych se mu mohla přitisknout k hrudi. Jeho tvrdé péro ve mně pořád cukalo a já jsem mu projela prsty ve vousech a přitiskla si jeho ústa k mým, ochutnávala jsem samu sebe.

Přerušila jsem náš polibek, abych nasála trochu nutného kyslíku a zkolabovala mu na hruď. Kořeněná vůně Nickova potu mi zaplnila nosu a já jsem ztěžka dýchala do jeho krku.

„Řekni to ještě jednou,“ zašeptal.

„Neopustím tě.“

***

Večer jsem byla hotová a ráda, že jsem zpátky u Nicka. První věc, kterou jsem udělala, že jsem se převlékla z pracovních věcí do Nickovy flanelové košile a bavlněných ponožek. Pak jsem se k němu připojila v kuchyni, usrkávala jsem ze sklenky víno, zatímco on nám chystal večeři.

„Jaký jsi měla den?“ zeptal se Nick.

„Dlouhý,“ řekla jsem. „Jsem vyčerpaná. Ale práce byla fajn. Nemůžu ti ani říct, jak je fajn vidět Masona ve škole umytého a nakrmeného. Opravdu vykoukl i ze své ulity.“

Poslední dva týdny u Drummondových udělaly s Masonem zázraky. Od incidentu v přívěsu Kiry Robertsonové, jsem měla několik nočních můr, ale Nick mě vždycky střežil, přitiskl si mě blíž a ujistil mě, že všechno bude v pořádku. Vidět dnes šťastného Masona mi za každou noční můru stálo.

Konečně byl schopný se chovat jako šestileté dítě, kterým byl. Jen jsem doufala, že jeho čas u Drummondových vydrží, že možná ve svých srdcích udělají místo, aby se stal stálým členem jejich rodiny.

„Jsem rád,“ řekl Nick. „Ten kluk si nějaké to štěstí zaslouží.“

„Určitě. Jak ses měl dnes ty?“

„Brutálně. Jsem hotový,“ řekl. „Oběhal jsem město, abych vyzvedl dvě bedny s penězi z těch snídaňových losů, což byla pravděpodobně má dobrá činnost. Skoro jsem usnul za stolem. Dneska si půjdeme brzy lehnout.“

„Hádat se s tebou nebudu. Takže jsi spočítal peníze?“

Přikývnul a zakřenil se.

„A?“ zeptala jsem se a zapíchla mu prst do hrudi.

Zasmál se a třel si svůj prsní sval. „Au!“

Protočila jsem oči. „Nicku! Řekni mi to!“

„Devět tisíc, dvě stě padesát dolarů.“

„Jo!“ zakřičela jsem a zvedla jsem paži do vzduchu. „Ten zbytek snadno získáme z prodeje kalendářů.“

„Ta tombola byla velká. Ani neumím říct, jak moc jsem ti za tvou pomoc vděčný.“

„Není třeba. Udělala jsem to ráda.“

Pracovat po boku Nicka, aby dosáhl svých cílů, byla zábava. Janě, mohla jsem mu prostě vypsat šek na deset tisíc dolarů, ale nechtěla jsem mu pomáhat svými penězi, ale svými nápady. A výsledek za všechnu tu dodatečnou práci stál.

„Takže, slyšel jsi o tátovi?“ zeptala jsem se.

Přikývl. „Jo. Ale o tom si promluvíme po večeři.“

„Dobře.“

Problémy s Dravenem mi dneska celý den zahlcovaly myšlenky. Většinou jsem se bála, jak se cítí Nick. Jestli chtěl počkat s rozhovorem na potom, nemohlo to znamenat nic dobrého.

K večeři jsme měli jednoduché, ale lahodné sendviče a pak jsme se přesunuli do obýváku, abychom před spaním chvíli relaxovali. Nick zapálil oheň, já jsem se natáhla na gauči, užívala jsem si praskání dřeva.

Doma.

Můj dům byl pět minut odtud. Ale tady s Nickem jsem se cítila jako doma.

Bylo by skvělé tu jednou společně bydlet. To by bylo, kdybych ho naprosto neodcizila žádostí o rozvod. A čím déle to budu odkládat, tím pravděpodobněji se to stane.

Ale se vším tím dramatem s jeho otcem, nebyl pravý čas s tím přijít. Nick už další stresy nepotřeboval, takže jsem naši konverzaci na toto téma zase odložila.

Oheň praskal a Nick si vedle mě sedl na gauč. „Jess mi dneska volal a informoval mě o tom příteli Robertsonové.“

„A?“

„Ten přítel byl uznán vinným ve všech obviněních. Myslím, že ho tu hezky dlouho neuvidíme.“

Žádný soud a pobyt v nápravném zařízení znamenalo, že šance znovu vidět toho blbečka se rovnala nule.

„A bude ještě líp,“ řekl. „Hádej, kdo se tento víkend sbalil a přestěhoval do Wyomingu?“

„Teta Kira?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Ano.“

„Sbohem.“ Usmála jsem se zamávala rukou ve vzduchu.

„To byly ty dobré věci, Emmy,“ řekl Nick.

Nakrčila jsem nos.

„Otec mi volal celý zatracený den. I Dash se o to několikrát pokusil. Snaží se na mě taky tlačit, abych pomohl.“

„Zvažuješ to?“

„Ne,“ řekl. „Ale ty telefonáty a návštěvy jsou jen začátek. Otec je zatraceně tvrdohlavý a zřídka se vzdává. Začne situaci eskalovat jeho přesvědčovacími technikami.“

„Co to znamená?“ zeptala jsem se.

„Výhrůžky. Pravděpodobně něco najde, aby použil tebe proti mně. Donutí mě k tomu.“

„Ó můj Bože,“ zašeptala jsem.

„Ještě se neděs,“ řekl.

„Pozdě.“

„Nic ti neudělá, Emmy.“

„Zrovna jsi řekl, že by vyhrožoval mnou.“

„Jo, to jo. Ale ne fyzické násilí. Odhaduju, že už se šťoural a zjistil, že máš peníze. Tam asi začne. Už ho vidím, jak mě vydírá. Asi pohrozí, že ti hackne bankovní účet a vybílí ho.“

„Hodně štěstí, Dravene.“

Můj otec byl paranoidní, co se týče bezpečnostních a kybernetických útoků. Utratil stovky tisíc dolarů, aby nás všechny udržel fyzicky v bezpečí. Ale Trent Austin utratil miliony, aby ochránil své jmění a svých dětí. I když osobně nezdědil jmění po dědovi, vždycky se ujistil, že peníze mě a mého bratra jsou v bezpečí.

„Jeho hacker je dobrý. Může se to stát,“ řekl Nick.

„To pochybuju,“ řekla jsem, „ale ať to zkusí. Ve skutečnosti doufám, že to zkusí a až narazí na otcovy bezpečnostní bloky, nasere ho to.“

„Jestli se tam dostane, už nikdy ty peníze neuvidíš.“

„Jestli je to to, co je potřeba, abys nemusel udělat nic nezákonného, tak ať.“

„Vážně, Emmy? Nevím, jestli to můžu nechat zajít tak daleko, riskovat, že kvůli mně o všechno přijdeš.“

„Je to manipulativní blbec. Neopovažuj se mu vzdát, Nicku,“ řekla jsem. „Není to správné. A jestli se mu nepostavíš, nikdy nepřestane a nenechá nás na pokoji.“

„Já vím.“ Dlouze si povzdechl a ramena mu klesla. Nick na těch ramenou nosil takové závaží. Přála jsem si, aby mu jeho rodina přestala dál nakládat. Nesnášela jsem, když jsem ho viděla takhle poraženého.

„Nesnáším tvého otce!“ Vystřelila jsem z gauče a začala přecházet před krbem.

„Taky to není moje oblíbená osoba.“

„Co dál? Co dalšího by mohl udělat kromě toho, že půjde po mých penězích?“

„Nevím,“ řekl a projel si rukou ve vlasech. „Něco vymyslí.“

„Je něco, co můžeme udělat, abychom ho odradili?“

„Asi ne. Když jsem dneska mluvil s Dashem, žádal jsem ho, aby tátovi znovu vysvětlil, proč to neudělám. Myslím, že to pochopil, ale nakonec bude stejně vždycky věrný otci a tomu zatracenému klubu.“

„Tak se prostě musíme vypořádat s tím, co přijde. Dravena se nebojím. Může si tlačit, jak chce, já se nevzdám. A ani ty ne.“ Dál jsem přecházela sem a tam a v hlavě si dávala dohromady všechno, co jsem hodlala Dravenovi říct, až ho příště uvidím.

„Pojď sem, Emmy,“ řekl Nick.

„Ne. Na to jsem moc rozčílená.“

Nick mě chytil za zápěstí a stáhl si mě přes celý prostor na klín. „Miluju tvoje rozhořčení, Emmy. Miluju, že je to kvůli mně. Všechno ti řeknu, abys byla připravená. Ale nechci, aby ses zbytečně rozčilovala a strachovala se. Uděláme to, jak jsi řekla. Vypořádáme se s tím, co přijde. Dobře?“

Přikývla jsem.

„Strašně moc pro mě znamená, že by ses vzdala peněz jen, abych se já mohl vyhnout dalšímu černému puntíku. Ale nemyslím si--“

Přitiskla jsem mu prst na rty a utišila jeho argument. „Jsou to jen peníze. Na nich nezáleží. Na tomhle ano,“ řekla jsem a položila m ruku na srdce. „Prosím, nevzdávej se.“

„Nevzdám se.“

„Slibuješ?“

„Slibuju.“

***

Velikonoční neděle. Den, který mi připomínal barevné nabírané šaty. Můj otec vždycky trval na tom, abych nosila nějaké propracované oblečení pro malé holčičky kvůli výročnímu brunchi mé rodiny pořádanému v našem newyorském sídle. Zaměstnanci strávili celý týden připravováním zahrady, kde schovávali sladkosti. Všechny děti, včetně mého bratra, běžely ven, aby všechny ty velikonoční dobroty našly.

Všechny děti kromě mě.

Já jsem byla nucená zůstat na naší verandě a napřed připraveným plným košíkem sladkostí, aby mé šaty nepřišly k úhoně. Lovení vajíček ztratilo svoje kouzlo, když jsem byla teenager, a student vysoké tuhle aktivitu považoval za infantilní.

Takže tento rok jsem konečně mohla udělat to, po čem jsem toužila celý svůj život: lézt v trávě a špíně, hledat ve všech koutek plastová vajíčka plná sladkostí.

A vyzvala jsem Nicka, aby mi pomohl. Zrovna byl venku a schovával vajíčka, zatímco já jsem stála u okna v jídelně a špehovala.

Strávili jsme spolu klidný svátek. Glazovaná šunka už byla v troubě spolu s výbornými brambory, které udělal Nick. Taky jsme měli vrstvený salát, který jsem udělala včera večer. Gigi mi dala recept a ujistila mě, že to nelze zkazit.

„Emmeline!“ zakřičel Nick, vyděsil mě od okna. Ukazoval na mě obývákovým oknem. „Přestaň podvádět!“

Vyplázla jsem jazyk a opustila svou pozici, abych si dala další dietní colu. Proč jsem si myslela, že to bude sranda? To očekávání mě zabíjelo.

Zatímco jsem čekala na Nicka, zazvonil mu telefon. Draven.

„Odmítnout!“ řekla jsem telefonu a zmáčkla červené tlačítko.

Byl to už týden od nevítané návštěvy Nickova otce a Dravenovy telefonáty neustávaly. Každou hodinu Nickův telefon zazvonil a nikdo ho nevzal. V pátek se Draven rozhodl začít volat i na můj mobil.

A samozřejmě. Ve vteřině, kdy Nickův telefon přestal zvonit, můj začal. „Ach, pro lásku…“ Ale to mi nevolal Nickův otec. Byl to můj.

Nemluvila jsem se svým otcem měsíce, ne od toho telefonátu, kdy mi spílal, že jsem ukončila vztah s Loganem. Naše jediná komunikace probíhala přes e-mail a novinky od Steffie. Poslala jsem mu kartičku s gratulací k zasnoubení. On mi poslal účet za Freda Andrewse, který mi dělal rozvodové papíry.

„Ahoj, tati.“

„Emmeline. Ahoj.“

„Veselé Velikonoce. Steffie psala, že váš výroční brunch dopadl dobře.“

„To nepopírám. Máš plány na svátky?“

„Nick a já spolu povečeříme. Pak si odpočineme.“

„Samozřejmě. Tvůj manžel,“ řekl. „Přesně důvod, proč volám. Fred Andrews mi řekl, že ještě neobdržel tvé rozvodové papíry. Kdy plánuješ skončit to směšné manželství?“

Vyztužila jsem páteř a zhluboka se nadechla. Byl čas říct otci, aby se kruci držel pryč od mého života. Tělem mi projížděla nervózní energie, když jsem se nutila zachovat pevný hlas.

„To není tvoje věc, otče. A než mě přerušíš, chci to říct jasně. Tohle s tebou probírat nebudu. Mé vztahy jsou přesně takové. Moje. To, co se rozhodnu udělat se svým manželstvím, není tvoje starost. Teď si s tebou ráda promluvím o jiných věcech, o kterých chceš. Ale tohle je uzavřené. Rozumíš?“

„Překvapuješ mě, Emmeline,“ odpověděl otec svým ledovým hlasem. „Tvoje hloupost. Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit. Můžu tě zničit.“

„Udělej, co musíš, otče. Znič mou reputaci mezi svými přáteli. Je mi to jedno. Nevrátím se do New Yorku. Můj život je tady a ty nemůžeš udělat nic, abys to změnil.“

„Nerozumím ti,“ vyštěkl.

„Ne. A ani ses o to nikdy nepokusil!“ zakřičela jsem. „Vždycky jsem s tebou chtěla mít pěkný vztah. Vždycky. Ale žít podle tebe už pro mě není možnost a nebudu pokračovat, pokud mi chceš vyhrožovat a zrazovat mě, protože konečně žiju život, ve kterém jsem šťastná. Sbohem, otče. Veselé Velikonoce.“

Ukončila jsem hovor a hodila telefon na linku.

Udělala jsem to. Konečně. Odkázala jsem otce do patřičných mezí. Měla jsem to udělat už před lety, místo toho jsem vždycky utekla a vyhýbala se konfrontaci.

Rychle jsem vyšla ven. Srdce mi bušilo a pořád jsem se třásla, ale v mé chůzi byla hrdost.

Seskákala jsem po schodech verandy a zamířila přímo k Nickovi. Byl ohnutý za stromem, ale vstal, když slyšel mé kroky. V době, kdy jsem od něj byla pár kroků, jsem se rozběhla. On stál a rozevřel náruč, jak jsem mu do ní vběhla. Omotala jsem mu nohy kolem pasu. Ruce kolem ramen.

„Co se stalo?“ zeptal se a pevně mě držel. Na venkovní světle se jeho brčálově zelené flíčky kolem panenek blýskaly.

Na tváři se mi rozlil široký úsměv. „Poprvé za celý život jsem se nedržela zpátky a usadila svého otce.“ Vystřelila jsem paži do vzduchu a zaklonila hlavu. „Ano!“

Pak jsme se oba začali smát.

O tři minuty později jsem měla pod nehty špínu. Na džínách jsem měla fleky od trávy. Ve vlasech jsem měla větvičky. A úsměv na tváři mě neopouštěl. Našla jsem všechna skrytá vajíčka až na jedno.

„Vzdávám se,“ řekla jsem Nickovi.

„Přímo tady,“ řekl a naznačil bradou k verandě. A samozřejmě jsem hned uviděla zářivě žluté vajíčko.

„Děkuji.“

„Cokoli, po čem tvé srdce touží, Emmy.“

Tváře mi zrůžověly. Opravdu se mi líbilo, když to říkal.

Když jsme dokončili hledání velikonočních vajíček, pracovali jsme s Nickem společně v kuchyni, abychom připravili sváteční večeři. Měli jsme plné talíře a posadili jsme se k jídelnímu stolu.

„Takže co chtěl tvůj otec?“ zeptal se Nick.

Byla jsem ze svého osobního vítězství tak nadšená, že se mě na to venku nezeptal. Ale teď, když to udělal, byla moje šance říct mu pravdu. Že jsem si myslela, že rozvod bude pro náš vztah dobrý.

Sebrala jsem odvahu už poslední týden, ale pak mě vyrušil jeho otec, který ho nutil pomoct klubu. Od té doby jsem nenašla ten správný čas, abych s tím začala. Ale teď jsem si přála, abych to bývala přednesla dřív. Tenhle rozhovor nám dneska určitě zničí Velikonoce.

A je to tady.

Otevřela jsem pusu, ale hned ji zase zavřela, když se ozvala služební vysílačka. Doprovázel ji zvuk pípání pagerů na hasičské stanici a vibrování jeho mobilu.

„Kurva,“ zamumlal a spěchal k pageru.

„Je všechno v pořádku?“

„Hoří kino.“