TCC - 12. kapitola

 Překlad: Lenuszka

„Haló,“ řekla jsem do telefonu schoulená v křesle v obýváku.

Můj otec mi minulý týden opakovaně volal a já jsem mu to nebrala. Volal většinou, když jsem učila a nemohla jsem mluvit. A jeden z jeho telefonátů jsem ignorovala, protože jsme s Nickem sledovali další western.

Pravděpodobně mě chtěl sjet za rozchod s Loganem, takže jsem nespěchala s nějakým zpětným voláním.

Ale byla neděle časně ráno a neměla jsem dobrou výmluvu proto, abych ho zase ignorovala. Nick spal v mé posteli nahoře a bylo lepší ten telefon vyřídit dřív než později.

„Je extrémně hrubé nezavolat zpátky, Emmeline,“ řekl můj otec.

„Souhlasím a omlouvám se. Měla jsem náročný týden, ale chápu, že to není dobrá omluva.“

„To není. Tvé způsoby upadají. Asi kvůli tvému novému prostředí. Přenesli to na tebe ti necivilizovaní vesničani?“

Obvykle bych tuhle urážku nechala být, ale byla jsem v polospánku a ještě jsem neměla svou dávku kofeinu, takže mi lehce uklouzla odpověď.

„A pak komu upadají způsoby?“

„Nemluv se mnou takovým tónem!“

Trhla jsem sebou a podržela si telefon dál od ucha. „Mohu se zeptat na důvod tvého tak ranního telefonátu, otče? V Montaně je koneckonců sotva šest ráno. Samozřejmě si uvědomuješ, že jsem v jiném časovém pásmu.“

„Vadí mi tvůj přístup, Emmeline,“ řekl. „Volám proto, že jsem minulý víkend na dobročinné akci narazil na Logana.“

Má intuice byla správná. Volal kvůli Loganovi. Překvapilo mě, že mu to trvalo tak dlouho. Byl začátek února a rozešli jsme se v listopadu.

„A?“

„A byl s tvou kamarádkou z vysoké. Nějakou Alicí Leysovou.“

Tohle trochu zabolelo, ale nebyla jsem dramaticky překvapená. Nepochybovala jsem, že až Alice zjistí, že je Logan znovu single, okamžitě se do toho vloží. Jen jsem doufala, že s ním má upřímné úmysly, nejen jeho peněženku.

Ale samozřejmě do ničeho z toho svého otce zasvěcovat nebudu. Jen jsem doufala, že tenhle rozhovor bude jen o kritice kvůli Loganovi a že Steffie nic neuklouzlo a neřekla mu o Nickovi.

„A?“ zeptala jsem se znovu.

„A!“ zaječel.

Nevím, proč jsem vyskočila. Nemělo mě překvapit, že křičí.

Tentokrát jsem si nedala telefon zpátky k uchu. Pokračoval v křiku a pro dobro svých bubínků jsem to poslouchala několik desítek centimetrů od ucha.

„Jak můžeš být tak hloupá? Vybrala sis život někde v zapadlém městě a proč? Abys učila tupá děcka nebo dospělé idioty? Dostaň sem svou prdel a naprav to s Loganem. Ta tvoje údajná kamarádka se po něm věšela. Pokud budeš mít štěstí, pořád budeš mít šanci dostat ho zpátky. Pošlu pro tebe letadlo. Hned, Emmeline.“

„Nevrátím se do města,“ řekla jsem. Můj hlas byl pevný, i když mi srdce bušilo a třásly se mi prsty.

„Vrátíš,“ nakázal.

„Nevrátím.“

Křik ustal, což znamenalo, že se věci mnohem víc zhoršily. Kdykoli chtěl Trent Austin poučit své děti, dělal to uštěpačnými, ale tichými útoky. Když křičel, měla jsem šanci.

„Překvapuješ mě, Emmeline.“ Jeho tón byl normální, ten samý, jaký používal se svými kamarády z jachtklubu nebo se svým krejčím. „Vždycky když si myslím, že už mě nemůžeš víc zklamat, klesneš tak hluboko za má očekávání, že je zázrak, že jsem vůbec nějaká měl. Není překvapením, že jsi musela nabízet sexuální služby, abys byla úspěšná v získávání peněz pro charitu. Pověz mi. Proto byl tvůj tým vždycky tak ve vedení? Protože jsi šukala ty nejbohatší sponzory?“

Zavřela jsem oči a klesla hlouběji do křesla. Věděl, že bych se nikdy nenabídla kvůli darům na kampaň, ale musel tu lež vyslovit, aby mi připomněl, že může pořád poškodit mou pověst.

Proč jeho urážky pořád bolely? Většinu svého života jsem bych udělala cokoli, abych ho potěšila. Myslela jsem, že to po svém podvodu všechno odsunul stranou. Že od chvíle, co jsem opustila svou práci a přestěhovala se do Montany, už nebude bolet, když mi řekne, že jsem zklamáním.

Ale bolelo.

Stejně jako bolelo, jaké špinavé a zákeřné lži šířil o své vlastní dceři jen proto, že jsem si nevzala muže podle jeho výběru.

Ta malá holka uvnitř mě pořád doufala, že jednoho dne na ni bude její otec pyšný. Potřebovala jsem si s tou holčičkou od srdce promluvit a říct jí, aby vzala rozum do hrsti. To už se nikdy nestane.

„Víš, že jsem nikdy s žádným klientem nespala. To je lež, otče.“

„To záleží na tobě,“ řekl. „Nastoupíš do letadla.“

„Ne.“

„Nastoupíš do toho zatraceného letadla a napravíš to!“

Tentokrát když jsem sebou škubla, se můj telefon nezastavil kousek od mé tváře. Místo toho cestoval k Nickovu uchu, když mi ho vytrhl z ruky.

Nick měl tvář jako z kamene a sval na jeho čele se pohnul, když můj otec pokračoval s jeho nadávkami.

„Drž tu svou hubu,“ zavrčel Nick. „Už s ní nikdy takhle mluvit nebudeš.“

Nastražila jsem uši, ale sotva jsem slyšela otcovu odpověď, „budu s ní mluvit, jak uznám za vhodné.“

„Skončil jsi, kámo. Ještě jednou jí zavolej a řekni jí něco jiného, než jak je krásná, chytrá a laskavá a budeš mluvit se mnou,“ řekl a zavěsil.

Oba jsme si dali chvilku, abychom se dali dohromady. Jeho hruď se zvedala hlubokými nádechy a já jsem předpokládala, že se snaží uklidnit svůj hněv.

Moje hruď dělala to samé, ale to bylo proto, abych se štěstím nerozbrečela.

Takové to je, když se za mě někdo postaví, bez otázek nebo omezení? Úžasné.

Když jsem byla malá, hrála smírčího soudce moje máma, ale její taktika vůči mému otci byla vždy změna tématu. Odvedla jeho pozornost od čehokoli, na co si stěžoval a já jsem vyklouzla. Bohužel si mě vždycky znovu našel, když nebyla nablízku a nemohla fungovat jako nárazník.

A protože to stálo spoustu neúnavné energie, velmi zřídka jsem si něco dokázala obhájit.

Ale Nick ne. Stál v mém obýváku, na sobě jen pyžamové kalhoty, a byl rozzuřený. Ať už slyšel cokoli, stačilo to. Bez váhání mě bránil před jedinou osobou, která mě vždycky nutila cítit se méněcenně.

Nick se sebral dřív než já a klekl si před mé křeslo.

„Kurva. Je mi to líto, Emmy. Je to debil. Jsi v pořádku?“

Uslzenýma očima jsem se podívala do Nickových a přikývla. Natáhla jsem se a přejela mu prsty po vousech na tváři, zatímco jsem se naklonila a přitiskla své rty k jeho.

Chtěla jsem být tak blízko Nickovi, jak jsem se mohla dostat.

Byla jsem připravená.

Jemně jsem ho líbala na ústa, dokud se nepřidal a nepřevzal vedení. Otevřela jsem mu ústa, když vklouznul jazykem dovnitř, hladil mě, zatímco se naše rty spojovaly hlouběji a hlouběji. Jeho chuť opanovala má ústa, a když jsem se roztřeseně nadechla, nos mi naplnila jeho vůně. Všechny mé smysly byly pohlcené Nickem.

Sjel mi rukama k pasu a zvedl mě z křesla. Župan, který jsem měla, se rozhalil, jak jsem mu omotala nohy kolem pasu a spojila je za jeho zády. Naposledy jsem pohladila jeho vousy, než jsem mu omotala ruce kolem krku.

Nepustil moje ústa ani na chvíli, kdy mě nesl nahoru po schodech a k mé posteli. Když jsme šli, Nick mi vyhrnul tenkou bavlněnou látku mých kraťas a vklouzl mi rukama do kalhotek.

Zalapala jsem po dechu, když mi dlaněmi zmáčkl zadek a natlačil si mě na svou tvrdost pod flanelovým pyžamem.

Když jsem cítila, jak moc mě chce, skoro mi jiskřila kůže. Každý centimetr mého těla mravenčil. Mé pohlaví pulzovalo a já jsem natlačila své boky k jeho, snažila jsem se třením utišit trochu z té bolesti.

Nick nás položil na postel a nalehl na mě, čímž mě zatlačil hluboko do matrace. Nohama jsem ho objala kolem boků a podívala se mu do životem hýřících oříškových očí plných chtíče a žáru.

Aniž by přerušil oční kontakt, natáhl ruku na noční stolek a vrátil se zpátky s kondomem. Kdy je tam dal? To bylo jedno. Jen jsem byla ráda, že je má.

Když se odklonil, zvedla jsem hlavu, abych mohla sledovat jeho pohyby. Jeho hruď byla svalnatá a vyrýsovaná, svaly jeho břicha byly dokonale zřetelné. Nemohla jsem se dočkat, až ty ostré linie na kyčlích přejedu jazykem. Špičky prstů mě svrběly, abych mu projela ty tmavé chloupky na hrudi a v podbřišku.

Byla jsem na něj tak připravená, že jsem sebou škubla, když mi zahákl palce za pas svého pyžama a sundal ho. Pohled na jeho tvrdé péro mi do středu vyslalo znovu mravenčení.

Navlékl si kondom, přišel ke mně a stáhl mi župan z ramen a pak i mé tílko. Oboje hodil na podlahu, krátce nato následovaly mé šortky a kalhotky.

Nick mě chytil kolem žeber a zvedl mě, položil mě dál na postel. Pak se jedním mocným přírazem ponořil hluboko. Pevně jsem zavřela oči, jak jsem si užívala ten oheň a roztahování, jak se mu mé tělo přizpůsobovalo.

„Emmy,“ zavrčel, když se jeho boky tvrdě přitlačily k mým.

Na chvíli se ani jeden z nás nepohnul. Pak když jsem otevřela oči, díval se mi do nich zpříma.

Hlavou mi probleskla vzpomínka. Na nás dva v úplně stejné poloze, ne dlouho po našem svatebním obřadu. Ani devět let tuhle vzpomínku neotupilo.

Natáhl se, svou rukou našel mou a naše prsty se přirozeně spojily. Dal mi naše spojené ruce nad hlavou a sklonil se, aby mě políbil na špičku nosu.

Ta bolest mezi nohama byla moc a já jsem potřebovala, aby se Nick pohnul.

„Nicku,“ prosila jsem, přitiskla své boky k jeho.

Bez zaváhání se se mnou začal milovat. Pohyboval se ve mně ve stálém, neuspěchaném rytmu. Chloupky na jeho hrudi se mi s každým přírazem třely o bradavky.

Užívala jsem se pocit našich spojených těl. Nebylo nic víc než být s Nickem. Ani čas to nezměnil.

Můj orgasmus se tvořil pomalu, ale mohutně. Byl dlouhý a tvrdý, tělo se mi třáslo, když se mé vnitřní stěny smrskly kolem jeho péra. Vzdechy, které jsem vydávala, byly hlasité a netlumené. Všechno v té chvíli bylo čisté a skutečné.

Chvilku potom, co jsem se začala vracet do reality, se Nickovy svaly napjaly a on mi zabořil hlavu do krku, zavrčel, jak se udělal.

Oba jsme na chvíli zůstali spojení, jak jsme se snažili nabrat dech a zklidnit naše bušící srdce.

„Chybělas mi, Ženo,“ zašeptal mi Nick do vlasů.

„Tys mi taky chyběl.“

Zvedl se ze mě, pak mě naposledy zlehka políbil na mou klíční kost, než odešel do koupelny, aby se vypořádal s kondomem.

Na chvilku jsem se nechala pohltit teplem štěstí, než jsem se znovu posunula na polštáře a zakryla se jednou přikrývkou.

Pořád bylo brzy a já jsem si přála na chvíli zdřímnout. Pak můžeme začít tenhle den nanovo. Tentokrát bez neurvalých telefonátů mého otce.

Ačkoli bych hlasovala pro opakování kvůli tomu neuvěřitelnému sexu.

Na postel dolehla jeho váha, pak si mě přitáhl k hrudi a pevně mě objal.

Moje teorie o tom, proč chtěl vždycky ležet jako lžičky, bylo proto, že měl lepší pozici pro čichání k mým vlasům. Vždycky se několikrát dlouze nadechl, když se uvelebil. S každým nádechem a výdechem se jeho tělo zklidnilo, dokud neusnul.

Já jsem se sama nadechla a znovu se usmála.

Sex, ranní šlofík a Nick. Vypadalo to na parádní neděli.

***

Po zdřímnutí jsme s Nickem znovu sešli dolů, abychom připravili snídani. Zatímco sex byl poprvé pomalý a sladký, náš druhý zážitek zahrnoval mnohem delší předehru a končil Nickem, který mě šukal zezadu.

V době, kdy z trouby vytáhl slaný koláč, jsem umírala hlady.

„Tohle je vážně dobré.“ Seděla jsem zadkem na stoličce u ostrůvku a užívala si obrovský kus quiche. Krusta byla zlatavá a křupavá. Vejce byla lehká a krémová. Zelenina dodávala jídlu spoustu chutí a barev.

Byla jsem vyhladovělá. Jediná věc, co se mi na tom quichi nelíbila, že se pekl skoro hodinu.

Zakřenil se. „Lepší než cereálie?“

„Říkej si, co chceš, ale mé cereálie jsou aspoň rychle připravené.“

Celý týden si z mého výběru cereálií dělal srandu. Dostala jsem se k nim až na vysoké. Teď jsem se jich nemohla nabažit. Ve spíži jsem měla asi jedenáct krabic, všechny v různých variantách.

„Co chceš dneska dělat?“ zeptal se.

Bylo skoro poledne a jediná produktivní věc, co jsem doteď udělala, byla sprcha.

„Musím si do školy na zítra udělat učební plán. Už ho mám skoro hotový, takže potřebuju už jen tak třicet minut. A ty?“

„Myslel jsem, že bychom mohli zajet k horkým pramenům. V tuhle roční dobu by tam nemělo být tolik turistů, a je fakt zábava vylézt z té horké vody a skočit do sněhu,“ řekl.

„To zní dobře. Ale do sněhu si skákej sám.“

Zakřenil se a natáhl se po telefonu, který začal zvonit. „Brick.“

Opravdu jsem doufala, že Jess volá, aby Nickovi řekl, že našli toho zloděje. Cítila jsem se se svým bezpečnostním systém dobře a když tu na noc zůstával i Nick, ale určitě by se mi ulevilo, kdyby toho kriminálníka alespoň identifikovali. Pak bych možná mohla zjistit, proč si vybral za cíl můj dům.

„Jo. Budeme tady,“ řekl a zavěsil. „Jess se kolem desáté staví. Chce si s námi promluvit o pár věcech.“

„Dobře. Půjdu se nahoru obléct. Myslíš, že stihneme ty horké prameny?“ zeptala jsem se.

I když ten nápad jen zmínil, byla jsem pro. Hodina v horkém bazénu zněla skvěle. Mé svaly byly napjaté ze včerejšího výletu na sněžnicích. Navíc jsem se mohla podívat na Nickovo parádní tělo v plavkách.

„Jestli to s Jessem nebude trvat dlouho, měli bychom mít čas. Jen si vezmi pod oblečení plavky. Není tam moc místa na převlečení.“

Přikývla jsem a šla nahoru, doufala jsem, že Jess má dobré zprávy.

O patnáct minut později jsme všichni seděli u kuchyňského ostrůvku.

„Omlouvám se, že vás otravuju v neděli,“ řekl Jess. „Ale myslel jsem si, že budete chtít vědět novinky co nejdřív a nechtěl jsem tě rušit ve škole.“

„V pořádku. Týká se to toho vloupání?“ zeptala jsem se.

„K tomu bohužel nic nového nemám. Jsme ve slepé uličce.“ Zamračil se. „Jsem tu kvůli Masonu Carpenterovi.“

Od oslavy „Výročí únosu“ to bylo týden a já jsem o Jessovi neslyšela. Slíbil, že se podívá na Masonovu situaci doma, a jestli byl tady, znamenalo to, že něco našel. Doufala jsem, že to mému žákovi pomůže.

„Tento týden jsem se sešel s Garciou. Řekl jsem mu, že si dělám starosti ohledně jednoho Rowenina spolužáka. Řekl mi, že mu posledních pár měsíců podáváš informace,“ řekl Jess.

„Řekl jsi mu, že jsem za tebou byla?“ zeptala jsem se.

„Ne. Ale připomněl jsem mu, že než bude cokoli zapisovat do složky, má zavolat mi. Vlastně vypadal, že se mu ulevilo. Myslím, že se bál, že bych mu řekl, ať si jde po svých,“ řekl.

„Díky.“ Nemyslím si, že by se můj šéf zajímal o náš rozhovor, ale taky jsem nechtěla, aby si myslel, že nerespektuju jeho autoritu.

„Tak na co jsi přišel?“ zeptal se Nick.

„Moc toho není. Ale je to začátek. Kluk se sem přestěhoval z Bozemanu, aby tu žil se svou tetou, Kirou Robertsonovou,“ řekl Jess.

„Tu neznám,“ řekl Nick.

„Ani nemůžeš. Nepohybuje se nikde kolem davu. Spíš v pozadí. Před Prescottem ji zabásli za držení marihuany a řízení v opilosti. Tady zatím nic, ale ptal jsem se kolem a viděli ji s jedním starým známým Wese.“

„Kruci,“ zamumlal Nick.

„Pardon, jsem trochu mimo. Wes?“ zeptala jsem se.

„Wes Drummond. Vedl tu obchod s narkotiky. Zemřel asi tak před rokem. Zavraždili ho ti samí lidi, kteří unesli Maze a Gigi,“ řekl Jess.

„Proč tedy Mason žije s ní?“ Jestli měla jeho teta problémy s návykovými látkami, měli jí Masona odebrat z péče. V žaludku se mi dělal uzel, když jsem pomyslela, co se v tom domě mohlo dít.

„Zavolal jsem Bozemanskou policii a ti se podívali do jeho složky. Masonova matka šla před pár měsíci do vězení. Proto je s tetou. Masonova matka dělá z Kiry svatou. Chápu, proč ho k ní soudce poslal. Cokoli bylo lepší než to, kde byl,“ řekl Jess.

„Co se stalo s jeho matkou?“ zeptal se Nick.

„Pět let za prostituci a držení omamných látek. Její záznam je jako knížka. Finální trest, který převážil misky vah, byl přímo předtím, než sem toho kluka umístili. Přistihli ji sjetou jako sáňky, kouřila ho nějakému chlapovi, zatímco se Mason schovával v koutě. Našli u ní v bytě všechny možné druhy drog. Vypadalo to, jako by je schovávala svému příteli, který byl smažka a kuplíř.“

Bylo mi zle. Každou chvilku se mi ten slaný koláč chtěl vrátit pátky. Co za hrůzy musel za svůj krátký život Mason vidět? Pravděpodobně bylo štěstí, že byl naživu. Není divu, že se uzavřel do sebe.

„Tohle se bude zhoršovat,“ řekla jsem. „Mason se sice dostal ze strašné situace do trochu lepší, ale i tak to není přijatelné. Musí pro něj existovat lepší místo.“

Na konci mého proslovu se mi zachvěly rty a zradil mě hlas.

Nick mě objal kolem ramen a přitiskl si mě blíž.

„Mluvil jsem se sociální pracovnicí,“ pokračoval Jess. „Dělá náhodné prohlídky a pokaždé, když je poblíž, kontroluje to. Jejich dům je starý, ale řekla mi, že je čistý a Mason vypadá, že se o něj starají. Kluk je tichý, ale když se ho zeptala, jestli se mu tam líbí, řekl, že ano.“

„To není možné!“ vykřikla jsem. „Je skoro vždycky špinavý. A je hrozně nešťastný.“

„Když jsem té pracovnici ukázal tvé zprávy, byla v šoku,“ řekl Jess.

„Co s tím bude dělat?“

„Příští týden nebo deset dní udělá několik prohlídek. Zastaví se neohlášeně a uvidíme, jak to bude vypadat.“

„To může?“ zeptal se Nick.

„Ano. Její teta je pořád ve zkušební době. Jakýkoli přešlap a dítě jí vezmou. Kira přijde o příspěvky od státu. Nepřekvapuje mě, že je při návštěvách té sociální pracovnice všechno v pořádku. Ale souhlasím s Emmeline. Něco se děje. Jen to potřebujeme dokázat. Doufejme, že dřív, než ta teta zjistí, že ji Masonova učitelka podezírá,“ řekl Jess.

„A co když ta náhodná kontrola potvrdí naše domněnky? Co se stane potom?“ zeptala jsem se.

„Půjde k pěstounům do města.“

„A bude to lepší nebo horší, než to má teď?“

Jess se uchechtl a zaplašil úsměv, zatímco Nickova hruď se mi začala třást za zády. Očividně jsem řekla něco směšného. Jen jsem netušila, co.

„Co?“

„Emmy, tohle není New York. Devětadevadesát procent rodin, které žijí v Prescottu, jsou dobří a upřímní lidé.“

„Dobře. Takže pěstounská péče by bylo zlepšení.“

„Jo,“ odpověděl.

„Co můžu udělat?“ zeptala jsem se Jesse.

„To, co doteď. Posílej Garciovi své zprávy. On je nasměruje ke mně. Drž se, dokud sociální pracovnice neprovede tu kontrolu. A teď už vám dám prostor.“ Jess mávnul rukou, když se otočil u hlavních dveří.

„Díky, Bricku,“ řekl Nick.

„Jessi?“ zavolala jsem, než odešel. „Díky, že jsi po Rowen poslal ten modrý kabát. Mason byl moc rád, že si může hrát venku, aniž by si z něj dělali legraci.“

„Vyřídím to Georgii,“ řekl a vyšel ven.

„Myslíš, že Mason bude v pořádku?“ zeptala jsem se Nicka.

„S tebou jako se svou učitelkou má tu nejlepší šanci.“