RK - 51. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

V pondělí byla moje skříňka plná růží s dlouhými stonky.

V úterý to byly 2 kg čokolády.

Které byly samozřejmě mé oblíbené, a tak těžko se vyhazovaly.

Což se mi podařilo poté, co jich Oakley popadl pořádnou hrst.

Oakley si promne ruce. "Co si myslíš, že to bude dneska?"

Nevím, ale opravdu doufám, že to nebude zase něco k jídlu. Podařilo se mi shodit další 2 kg a nechci se nechat zlákat.

S vrčením otevřu skříňku.

Sakra. Cole zná moji slabost.

Oakley zvedne obočí. "To je -"

"Nick Jonas," povzdechnu si. "Jasně, že je."

A je podepsaný. Zatraceně s ním. Ať jde rovnou k čertu.

Cole, ne Nick. Nick je dokonalý.

Ale stejně jako ostatní věci, kterými se mě Cole snaží podplatit... i Nick musí jít.

"Je tu obálka," poznamená Oakley.

Podám mu ji. "Posluž si."

S radostí ji otevře ... a pak našpulí pusu. "Jsou to jen nějaké lístky na koncert." Pokrčí rameny. "První řada."

Skutečně zakňourám.

Bude tak zatraceně těžké je vyhodit do koše.

"Musíš to udělat za mě," řeknu mu. "Já nemám sílu."

Odfrkne. "S potěšením."

"Počkej." Pohladím lesklý obrázek. "Moc mu neubližuj. Je tak krásný."

Oakley protočí očima. "Víš, že bys mohla přijmout jeho dary ... a pak, víš ... přijmout jeho omluvu a dát mu další šanci."

"Pane Bože. Nezačínej s tím ještě i ty." Stačí, že ho Bianca obhajuje pokaždé, když mě vidí, a teď ještě Oakley?

Nevinně pokrčí rameny. "Omlouvám se, nemůžu si pomoci. Nikdy jsem ho neviděl tak nešťastného."

"Skvělé. Teď už ví, jaké to je.“

"Zapřísahal se, že do konce života nebude pít."

"Skvělý. Měl by se taky do konce života zapřísáhnout, že se nebude chovat jako kretén.“

"Sawyer, nechtěl ti ublížit. Má spoustu problémů."

A kdyby mi ty problémy řekl a pomohl mi pochopit, proč je takový, jaký je, a proč dělá věci, které dělá... přemýšlela bych o tom, že mu dám druhou šanci, kterou chce.

Ale on to neudělá...

Protože to není Cole.

"Skutečnost, že ty znáš jeho problémy a já ne, je velká část problému." Tiše se s Nickem rozloučím. Je na nic, že náš společný čas byl tak krátký. "Nemůže si mě koupit. Jestli chce, abych přijala jeho omluvu, musí mi k tomu dát důvod... a to může udělat jedině tak, že mi ukáže svou skutečnou podobu. Protože to je jediný Cole, kterému mám zájem odpustit." Zabouchnu dveře od skříňky. "Pokud jde o mě, Šťastná Sedmička se může jít vycpat -"

"Chápu to správně, že se ti nelíbily lístky na koncert?" Zeptá se Cole za mnou.

Probodnu ho pohledem. "Přestaň s těmi dárky. Dárky nejsou to, co chci.“

"Tak co chceš?"

"Skutečnost, že to pořád nevíš, je prostě ... smutná."

Snažím se odejít, ale on mě zablokuje. "Sawyer."

"Jdi mi z cesty."

Z mého srdce.