RK - 49. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

COLE

Mám pocit jako by mi v hlavě bušilo kladivo.

Pokud by tím kladivem byl sekáček na led.

Zmateně si prohlédnu okolí.

Proč spím na Oakleyho gauči?

Podívám se dolů na zem. Bianca tam leží schoulená s dekou a polštářem.

Nemám tušení, kolik je hodin, a zaboha si nedokážu dát dohromady střípky toho, jak jsem se tu ocitl.

"Dobře sis zdřímnul?" Zeptá se Oakley.

Otočím hlavu směrem ke kuchyni. "Kolik je hodin?"

Popadne z lednice láhev vody a řekne: „Těsně po třetí ráno.“ Přistoupí ke mně a podá mi ji. "Tady máš."

"Dík." Otevřu víčko a dlouze se napiju. Hrdlo mám jako smirkový papír. "Co se dneska stalo?"

Posadí se na židli naproti mně. "Znáš tu událost s asteroidem, která vyhubila všechny dinosaury?"

"Jo?"

"No, to, co se stalo dnes v noci, bylo podobné... jen horší."

No, do prdele. "Tak zlé, co?"

Oakley se netváří pobaveně. "Jo."

Posadím se. "Dobře, Oaku. To napětí mě zabíjí. Vybal to na mě.“

Jeho výraz ztuhne. "Oak? Nebo ubohý vyhulenec, co rád šuká MILFky?“

Nemám tušení, o čem mluví. Teda tak trochu jo, protože je vyhulenec a svou nevlastní matku píchal ... ale ...

Zamračím se, když mi hlavou proběhne vzpomínka na to, jak jsem ta slova vykřikl v Christianově obýváku.

"Kurva. Omlouvám se, chlape. Nechtěl jsem - “

"To je v pořádku. Já se přes to přenesu." Věnuje mi upřený pohled. "Totéž však nemůžu říct o Sawyer."

Má pravdu. "Jo, napadlo mě, že bude naštvaná, že jsem zmlátil jejího šéfa."

Ale až jí řeknu, že Bianca lhala – a protože lhala i ona, myslel jsem si to nejhorší a šel po něm, určitě mi odpustí.

Nakonec.

Oak se zasměje, ale není v tom ani špetka humoru. "Brácho, to, že jsi praštil pana Gonzalese, je ten nejmenší průser, který jsi způsobil."

Zvedne se mi žaludek. "Co tím myslíš?"

Vstane a vydechne. "Tak se na to podíváme... kde mám začít?" Poškrábe se na bradě. "Co takhle s tím, jak Sawyer vešla na Christianův dvorek a našla tě s Casey ve vířivce? Uznávám, že jsi byl v bezvědomí, takže jsi nejspíš neměl tušení, co se děje, a že had využil situace – ale stejně ti to nezabránilo pozvat Sawyer, aby se k vám dvěma připojila.“

Prakticky cítím, jak se mi kousek po kousku hroutí svět. Bez ohledu na to, jak moc jsem na Sawyer naštvaný, že mi lhala, nebo jak moc jsem byl podělaný z toho, co Stone řekl o Liamovi, nikdy bych se Casey nedotkl.

Rozhodně ne dobrovolně.

"Já bych..." promnu si tvář. Nechce se mi věřit, že bych Sawyer někdy takhle ublížil... znovu. "To bych Sawyer neudělal. Moc mi na ní záleží."

Hruď mi naplní hrůza.

Díky tomu vím, že mluví pravdu.

Ubližuji lidem, na kterých mi záleží nejvíc.

Vždy jsem to dělal. Vždy budu.

Kriste. Tohle jsem rozhodně posral.

"Normálně bych souhlasil, ale viděl jsem to na vlastní oči, člověče." Pokrčí rameny. "Přes to všechno, si nemyslím, že jsi ji šukal – nejspíš proto, že jsi byl tak opilý, že se ti ani nepostavil – ale, hej, je to jedno malé požehnání, ne?"

Na Casey není nic požehnáním.

"Musím se omluvit."

Na to, že to nedělám moc často, to vypadá, že je to všechno, co dělám, když jde o Sawyer.

Oakley se zamračí. "Jo, nemyslím si, že omluva bude stačit. Chci říct, kdyby to byla jediná věc, kterou jsi udělal ... možná. " Jeho oči zvážní. "Ale nebyla."

Znovu mi vyschne v puse, a tak dopiju zbytek vody.

"Řekni mi všechno."

Potřebuji to slyšet ... takhle můžu přijít na to, jak to vyřešit.

Jak to napravit.

"No, potom, co tě našla s Casey, jsi ji nahnal do domu a obvinil ji, že s tebou chodí kvůli pozornosti."

V hrdle mi uvízne sten. "Sawyer není děvka toužící po pozornosti."

Oakley luskne prsty. "Zvláštní, že to říkáš – protože přesně tak jsi jí nazval ... přede všemi." Začne počítat na prstech. "Taky jsi jí řekl, že je ufňukánek. Řekl jsi jí, jak moc se ti nelíbí. No, tobě a všem ostatním. Pak jsi říkal nějaké sračky o tom, že jsi naživu a volný ... a pak jsi jí nazval zbabělcem, který na to nemá, a řval jsi na ni, ať tě nechá na pokoji a přestane tě mučit.“

Bojuji s dýcháním.

Možná jsem to Sawyer řekl ... ale rozhodně jsem nemluvil o ní.

Svaly na hrudi se mi napnou. "Liam."

Oakley se zamračí. "To řekla i Bianca."

"Stone o něm začal mluvit a já se neovládnul."

"No, ten Stone je pěkný kretén." Znovu si sedne na židli. "A ty taky, protože po tom všem ... jsi všem řekl, jak má skvělý kozy." Nadechne se. "Teda, to nebyla urážka, ale víš, jaká je Sawyer."

Nejspíš se cítila ponížená. Nejenže nesnáší, když lidé mluví o jejím těle... to, že jsem o ní přede všemi mluvil jako o kusu masa...

"Ježíši Kriste. Prosím tě, řekni mi, že jsem po tomhle zavřel hubu."

"Člověče, kéž bys to udělal, protože ta sračka, co jsi udělal potom, byl definitivní hřebíček do tvé rakve."

"Co jsem udělal?"

"Rozhodl ses uspořádat malou soutěž mezi tebou a Sawyer."

Dá se říct, že jsem zmatený. "Soutěž?"

Plácne se do nohy. "Juhú. Říká ti to něco?"

Nelze říct, že ano. "Ne."

"No, to by mělo, protože přesně tohle jsi řekl ... než se tvůj egoistický zadek zeptal všech v místnosti, jestli tě chtějí šukat." Jeho nozdry vzplanou. "Holky mimochodem šílely. Ale to samé se nedá říct o chudince Sawyer, když se karty obrátili a zeptal se kluků, jestli by chtěli ji.“

Když už si myslím, že to nemůže být horší ... je to tak.

"Já -"

Přimhouří oči. "A tehdy jsem ji políbil."

Můj pocit viny se rychle mění ve vztek a vstanu. "Cos udělal, ty hajzle?"

Stejně jako já se postaví. "Políbil jsem Sawyer."

"Proč kurva -"

"Protože kluk, se kterým byla nadšená, že jde na rande, se otočil a veřejně ji zmasakroval ... znovu." Ukáže si na hruď. "V žádném případě jsem nehodlal dopustit, aby si ta holka myslela, že je bezcenná, protože její opilý přítel si procházel nějakýma sračkama a rozhodl se ji na noc použít jako svůj pověstný boxovací pytel, ty bezohledný čuráku." Ušklíbne se a pokrčí rameny. "Taky jsem věděl, že tě to přiměje, abys mě praštil, a když ses chtěl rozmáchnout, uhnul jsem a ty jsi spadl na zem. Tehdy to skončilo."

Uvnitř mě se zavlní výčitky svědomí... takové, jaké jsem zažil jen jednou v životě.

"Musím ji vidět."

Oakley zavrtí hlavou. "Musíš té holce prokázat laskavost a nechat ji chvíli vychladnout."

"Nemůžu."

Držet se dál od Sawyer nepřipadá v úvahu... nikdy.

Hledám v kapse klíče, ale je prázdná. "Má je ještě Bianca?"

"Asi jo, ale tvoje auto je u Christiana."

Nevadí. Půjdu tam pěšky, když budu muset.

Nedostanu se tam však dost rychle. "Potřebuji svézt."

"Kam?"

"K ní domů."

Oakley se na mě podívá, jako by mi narostla další hlava. "Určitě jsi ještě opilý. Je půl čtvrté ráno."

"To je mi jedno."

Oakley začne protestovat, ale já ho přeruším. "Přestaň se chovat, jako bys nikdy předtím nic nepodělal."

S povzdechem vytáhne klíče z kapsy. "Fajn, tak jdeme. Ale až tě její táta střelí do tvého hloupého zadku, nechoď za mnou brečet."

Sakra, v tuhle chvíli si to zasloužím.