HH - 19. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Nellie

„Co to s tebou je?“ Zeptám se ho hned, jak vejdu do pokoje poté, co jsem uložila Jaxona.

Dane sedí u mě na gauči a hledí do mobilu stejně, jako to dělá poslední dva dny. Už od Vánoc je jakoby vzdálený, rozrušený, nervózní a já už to déle nevydržím.

„Co?“ Zamumlá s očima stále na telefonu. Zamířím do kuchyně a naliju si sklenici vody. Vrátím se do pokoje, kde se konečně na mě podívá a tak se posadím vedle něj.

„Dane, vím, že tě něco trápí. Vidím to pokaždé, když se na mě podíváš a upřímně to slyším pokaždé, když tě Jaxon naštve. Co se stalo na Vánoce?“

Pár vteřin je ticho, než se zhluboka nadechne a zaboří hlavu do rukou.

„Nic se neděje!“ Zařve. Podívám se na chodbu, doufám, že nevzbudil Jaxona. Když nic neslyším, úlevně si vydechnu.

„Dobře, fajn. Tak ty to chceš hrát takto?“ Zamumlám, vstanu z pohovky a zamířím k předním dveřím. Uchopím kliku a otočím se zpět k němu. „Vím, že tě něco trápí, ale dokud ke mně nebudeš upřímný, tak už nadále nejsi v mém bytě vítaný.“ Otevřu dveře a naznačím mu, aby odešel, i když doufám, že to neudělá. On vstane, sebere telefon ze stolku a jde ke mně. Srdce se mi maličko láme. Má popelavou tvář, vím, že mi chce něco říct, ale je příliš vyděšený.

„Nel…“

Zavrtím hlavou. „Zavolej mi, až se rozhodneš být ke mně upřímný.“ Zavřu dveře a poté, co slyším bouchnout dveře přes chodbu, se opřu o dřevo a sklouznu na podlahu. Jak se může vztah tak moc změnit jen za pár dnů? Jak může odejít, když jediné o co ho žádám je, aby mi důvěřoval?

Po uschnutí poslední slzy vstanu z podlahy a zamířím do obývacího pokoje, uklidím skleničky a jídlo, které Dane nashromáždil za posledních pár hodin. Sednu si na pohovku, opřu se a zírám do stropu a snažím se přijít na to, proč si pořád vybírám muže, kteří se více zajímají o své vlastní životy a ignorují tak lidi kolem sebe.

Nevím, jak dlouho tu sedím, ale když uslyším lehké zaklepání na dveře, zhluboka se nadechnu. Vím přesně, kdo je za nimi.

Otevřu dveře a bojuju s nutkáním ho obejmout, když se jeho smutné a vyděšené oči setkají s mými.

„Nechci tě ztratit, ani Jaxona.“

Nic neřeknu.

„Vím, že jsem to posral, ale jsem připravený mluvit.“

Ustoupím a nechám ho vejít. Když se oba usadíme, zhluboka se nadechne.

„Zítra se musím vrátit do LA.“ Řekne rozhozeně a já jen sedím, dokud se na mě znovu nepodívá.

„Promiň, na chviličku jsem myslela, že jsi řekl, že zítra odjíždíš do LA…“ to nemůže být pravda, ale podle provinilého pohledu v jeho očích vím, že je. „Proč jsi mi to neřekl?“ Snažím se nenaštvat. Udržet klidný hlas, aby se Jaxon neprobudil do hádky, kterou nepotřebuje vidět.

„Nevěděl jsem, co říct…“

Mé oči musí vyzařovat, že mu tyhle kecy nežeru, protože se dá rychle dohromady.

„Nikdy jsem nechtěl, aby se tebe nebo Jaxona tenhle život dotknul. Je toxický a já vím, že když se tam vrátím, zase mě nasaje zpět a já tě nechci ztratit. Ne, když jsme právě začali.“

„Dane, takhle vztah nefunguje. A jestli chceš, abychom se posunuli dopředu, potřebuju, abys se mnou mluvil. Už jsem jednoho muže opustila, protože nechtěl věci řešit a nemám problém to udělat znovu, ale ráda bych to věděla dřív, než se náš vztah stane vážnějším.“

Skloní pohled k prstům, které má položené na kolenou. „Dobře, tady je pravda…“

Lehce skloním hlavu, když mi začne všechno vyprávět… a čím víc toho řekne, tím víc se mi láme srdce.

„Tak teď víš všechno. Musím se vrátit zpět, protože když to neudělám, vydavatelství mě zažaluje za porušení smlouvy a byl by z toho kurevský bordel.“

Na chvíli je ticho a já zpracovávám vše, co mi řekl.

„Jak dlouho tedy budeš pryč?“ Slyším, jak se mi láme hlas, ale snažím se to zamaskovat. Ale nepovede se mi to, přisune se ke mně, vezme mě za ruku a zvedne si ji k ústům, pak ji lehce políbí.

„Věř mi, když ti říkám, že nechci ani odjet. To, co jsme tu v posledních několika týdnech stvořili je nebe, ale musím se vrátit. Musím se ujistit, že všechno dám k ledu, aby mě to v budoucnosti nehonilo.“

„Nevím, jestli se dokážu vyspořádat s tím, že se tam vracíš.“

Stiskne mi prsty a připomene mi tak, že mě stále drží.

„Vím, že se o nás zajímáš a že miluješ život, který sis tu zařídil, ale co když se tam vrátíš a uvědomíš si, že je to život, který chceš? Co když –“

Utne mě přiložením prstu k mým ústům.

„Na světě není nic, co by mě přimělo opustit tebe a Jaxona. Vím, že náš vztah je nový a že jsme právě teď na vratké půdě, ale musím odejít a potřebuju, abys mi věřila, že chci být s tebou a jen s tebou, zatímco budu pryč. Jo?“

„Dobře.“ Zašeptám, doufám, že strach, který se objeví v okamžiku, kdy odejde z tohoto bytu, udržím na uzdě, protože jsem do něj zamilovaná a on má schopnost rozbít mé srdce na milion kousků.