Infini - 30. kapitola

Překlad: Liv

Kor.: 16terez

Baylee Wright

„Bohudík a bohužel ho znám od dvanácti let,“ řekla jsem holkám v pokoji, když jsem v ruce třepala tubou vyschlé řasenky. Jsme všechny v županech a máme natočené vlasy, když se chystáme do klubu.

Sedím na zemi vedle Thory a před sebou máme drobné zrcátka. Jednu nohu mám nataženou do strany, tu druhou zastrčenou pod zadkem. A opravdu se snažím nemyslet na moje zprávy Lukovi nebo na to, že si právě povídá s mým bratrem. Telefon jsem na chvíli odložila, abych se vyhnula stresu.

„Spíš bohužel,“ souhlasila Katya, která seděla u stolu.

Poslední holku, která je tady s námi, jsem poznala před hodinou. Je to kamarádka Thory a třiadvacetiletá sestřenice Johna Ruize.

Camila Ruiz na očním víčku Katyi vykouzlila profesionální linku. Je v make-upu pochopitelně lepší, než my dvě dohromady. Nám se ani po dvou hodinách snahy nepodařilo udělat decentní kouřové líčení.

„Proč bohužel?“ zeptala se Camila.

Odfoukla jsem ze štětečku řasenky uschlý kousek. „Myslíš kromě toho, že má Dimitri sto různých výrazů jen pro vagínu?“ zeptala jsem se vážně.

„Tampónům říká náladové tyčinky a pičinky,“ dodala Katya.

„Taky často mluví o svém kouzelném péru.“

Katya přikývla. „A pokud je ti víc jak osmnáct a nejsi jeho příbuzná, zkusí to na tebe.“ Otevřela oko a podívala se na drobnou blondýnu vedle mě. „Thora ví svoje.“

Thora se natáhla po ubrousku. „Jo, nebylo to… příjemné.“

Camila se usmála a pronesla, „bohužel.“

Je vtipnější, než Thora, ale myslím, že Thora by řekla, že v téhle oblasti je lepší úplně každý.

Ztuhla jsem, když jsem sledovala, jak si Thora odličuje zbytek make-upu z očí, stříbrné pruhy z jejího dnešního vystoupení. Nechyběla ani v jednom představení Amour a nemůžu uvěřit, že ji do toho AE nutí i přesto, že je těhotná. Je to nepochopitelné.

Bolí mě z toho srdce. Protože vím, jaké to je být svázaná smlouvou a temnými hrozbami. Je to příšerný, bezmocný pocit. Nemůžu se zeptat, jak to snáší ani ji podpořit, protože svoje těhotenství ještě oficiálně neoznámila.

Taky neví, že jsme s Lukou tu novinu zaslechli, ale myslím, že si je mého podezření vědoma. Viděla jsem ji, jak běží do koupelny, tvář měla zkroucenou nevolností.

„Vyber si barvu, oslavenkyně.“ Camila zvedla čtyři rtěnky ke Katye. Myslím, že Katya právě přemýšlí, jaká barva je ta „správná“.

Kat si prohlíží rtěnky a pak Camilu, která už namalovaná je: jasně purpurová rtěnka, neonově žluté oční stíny, které na její hnědé pokožce vypadá jako zlatá záře lampionu. Camila má ráda odvážné a nápadné odstíny, kterých by se většina lidí bála.

„Kterou bych si měla vybrat?“ zeptala se Katya.

„Co budeš mít na sobě?“ uvažovala Camila.

„Ještě nevím. Můžete něco vybrat?“ zeptala se Thory a mě, když kývla k našemu společnému šatníku. Její dnešní oblečení jsem si vzala na starost, ale to je obrovské tajemství. Naštěstí to Thora ví.

„Rozhodně,“ řekla Thora, když jsme se postavily. Abychom nezkazily překvapení, předstíraly jsme, že hledáme outfit.

Thora vytáhla moje krátké smaragdové šaty a moje oči se v hrůze rozevřely, když je ukázala Kat. „Co tyhle?“

Snažila jsem se nereagovat. Nehni ani brvou. Ty šaty jsou šest let staré. Měla jsem v nich sex. Se starším bratrem Katyi.

Kat naklonila hlavu. „Nejsou moc obyčejné?“

„Ano,“ vyhrkla jsem. „Úplně nevýrazné. Najdeme lepší.“ Vytrhla jsem šaty z ruky Thory, která se mě beze slov zeptala „co je?“.

Nemohla jsem jí říct celou pravdu, tak jsem se k ní jen naklonila a zašeptala, „měla jsem v nich sex.“

Thora otevřela pusu, když udělala ohhh. A pak vrátila šaty do skříně. „Nemá cenu nabízet nic jiného,“ zašeptala. „Řekneme jí, aby si otevřela tvůj dárek. A taky ten od Luka. Na obálku napsal, ať to neukazujeme Nikovi.“

Usmála jsem se, když jsem slyšela Lukovo jméno. Nejsem si jistá, proč mi psal o jeho dárku. Myslím, že bude nadšená, až to uvidí.

Thora posouvala věšáky zleva doprava. „A její bratranci by měli dodat šperky.“

Jsme velmi odlišné – já a Thora. Vidím, jak moc chce, aby všechno dopadlo ku prospěchu všech, ale já už měla v životě tolik smůly, že mám problém věřit na štěstí.

Zašeptala jsem, „ohledně Kotových jsi až moc optimistická.“ V New Yorku dávali Kat na narozeniny obvykle vstupenku na nějakou akci. Standardně na něco zbytečného, co mohli využít sami. Jako třeba vstupenku na závod terénních motorek.

A vstup do golfového klubu.

„Katya řekla to stejné,“ zamumlala Thora. „Ale napsala jsem jim seznam a obchody, kde všechno najdou. Pokud nejsou schopní přečíst ani seznam, pak…“ zamračila se a je to úmyslné. Ne její NKO.

„Pokud to nezvládnou, je to jejich chyba,“ zašeptala jsem, „a Katya je ráda jen za to, že tady jsme.“ Ale chápu, jaké to je, chtít pro Katyu něco víc, zejména když žádá tak málo.

Tak pomalu, jak jsem se vploužila zpátky do Lukova života, se ploužím také do jejího. V noci ležíme v posteli a hodiny si povídáme o ničem a o všem. O baseballu, PzPhilly a módě, mých zájmech a těch jejích. Ale pořád je mezi tím vším napětí a strach, jestli to neskončí.

Jednou. Během vteřiny.

Tak jako to bylo poprvé.

„Nemusíš nad tím uvažovat,“ řekla Camila a hypnoticky mávala rtěnkami před Kat ze strany na stranu. „Která k tobě promlouvá?“

Katya si smutně povzdychla. „Já nevím.“

„Máš ráda třpytky,“ řekla Thora. „Ne?“

Souhlasně jsem kývla. Katya má několik péřových boa a většina z nich se třpytí.

Camila se začala hrabat v make-upu. „Můžu ti zvýraznit lícní kosti třpytkami.“

Katya si zastrčila pramínek vlasů za ucho. „Nebude to vypadat dětsky?“

„Nebude, a i kdyby si to lidi mysleli, tak co? Včera jsem byla za barem a jeden borec mi řekl, že moje zelená rtěnka vypadá jako ta sladká páska na jídlo Fruid Roll-Up.“

„A co ty na to?“ zajímalo Kat.

„Řekla jsem mu, že nedostane panáky zadarmo a přímo před ním jsem si nanesla další vrstvu.“ Camila zvedla tubu třpytivého rozjasňovače. „Zvedni hlavu.“

Kat poslechla. „Udělala bys to taky, Baylee?“ Kat nikdy nezapomene, že jsem v místnosti, i když pro většinu ostatních zmizím.

„Nejsem před cizími lidmi tak otevřená, pokud v sobě nemám aspoň tři panáky.“ Pokrčila jsem rameny. „Pravděpodobně bych se jen zamračila, vzala si pití a odešla.“

Thora se opřela o rám skříně. „Já bych se zakoktala a pak trapně čekala na reakci.“

Katya to promýšlela.

Doufám, že sama chápe, že nemusí být Camila ani žádná z Calloway sester. Nemusí být ani jako já nebo Thora. Může být prostě Katya Kotova. Ať už bude kýmkoliv, jsem ráda, že toho můžu být svědkem. Tohle bych si opravdu nerada nechala ujít.

Předstírala jsem, že studuju nový svetr, který si Katya koupila. „Kde děláš barmanku?“ zeptala jsem se Camily.

„V The Red Death. Dneska večer tam budu taky. Nemůžu si nechat ujít víkendová dýška. Navíc zajistím víc pití zdarma.“ Mezi zuby chytila štětec, aby mohla Katye zasponkovat pramen vlasů.

„Jak je možné, že jsi ještě nepoznala Dimitriho?“ zeptala jsem se, protože Kotovi většinu sobotních večerů berou The Red Death útokem. Na Dimitriho přišla řeč jen proto, že se Thora zeptala na moje nové popáleniny. Začala jsem vyprávět, jak mi Dimitri házel kužely. Ty popáleniny nejsou jeho vina, sám si dneska ráno omylem spálil krk, když mi asistoval.

Camila vzala štětec zpátky do ruky. „Obvykle se snažím od Kotovů držet dál, protože polovina z nich nedává dýška – bez urážky,“ řekla Katye.

Zasmála se. „Vsadím se, že jeden z nich je Abram. Je to skrblík. Nechce se složit ani na taxi.“

Pravda.

„Je to možné,“ řekla Camila. „Neznám je jménem. Jak vypadá?“

Katya se ho snažila popsat, zatímco já vrátila oblečení zpátky do skříně. Thora se mě beze slov zeptala, kde jsou ty dárky. Hlavou jsem kývla k šuplíku a Thora se k němu vydala.

„Jediný Kotova, kterého znám, je Timo,“ řekla Camila, „a to jen proto, že je často v bytě mého bratrance.“

„Snaží se vyhnout Sergeiovi,“ vysvětlila Katya. „Je to komplikované.“ Řekla to napjatě, jako by to nemohla vysvětlit líp. Nikdo do toho nevrtá, ale já i Thora víme, že nemají nejlepší vztah.

Opustila jsem skříň a v těle cítím těžkost, které se nemůžu zbavit. Tiše mě to obklopuje. I když to nezmíním.

Neexistuje žádný důvod, ale představa, že bych si lehla na podlahu nebo postel a poddala se tomu, zní strašně lákavě. Doufám, že hudba pomůže, tak jsem si začala hrát s digitálním stereem, které má Katya hned vedle make-upu.

„Který je tvůj nejoblíbenější?“ zeptala se mě Camila.

„Nejoblíbenější z Kotových chlapů?“ Sledovala jsem její myšlenkový pochod a mezitím klikla na soca playlist, který vytvořila Katya. Pokoj zaplavil optimismus a život, když začala zpívat Nori Amada. Usmála jsem se.

„Jop. Který?“

A můj úsměv je pryč, oči jsem trochu vytřeštila a nejsem schopná vymyslet odpověď. Katya se na mě mračí, zatímco Camila jí nanáší rozjasňovač na líčka.

„Je to jasné. Ne?“ zeptala se mě Katya.

Je. Ale nevím, jestli to můžu říct nahlas. Katya udrží tajemství, ale sama neví, proč já ani Luka o našem přátelství nemluvíme.

Ramena mi klesla. „Jo.“ Musím říct jeho jméno. „Je to Luka.“

Vždycky to byl Luka.

„Luka,“ zopakovala Camila. „Myslím, že se o něm John zmínil. Jak vypadá?“

Olízla jsem si rty a přemýšlela, než jsem začala mluvit. „Vysoký. Ne tak, jako Nikolai, ale na akrobata je vysoký. Tmavé vlasy, ani dlouhé, ani krátké. A typicky šedé oči Kotových.“ Odmlčela jsem se. „Bledý a oholený.“ Podívala jsem se do dálky a představila si Luku v Two Kings. Když čekal, až přistoupím. „Má rysy mezi mladistvostí a moudrostí a je tak přívětivý. Ta scéna na konci Titaniku, kde Leonardo DiCaprio natáhne ruku ke Kate Winslet? To je Luka. Okouzlující a laskavý.“ Cítila jsem úsměv na tváří. „Je ten, který sedí na loketní opěrce gauče a snaží se tě rozesmát, když jsi smutná.“

Jsem ztracená ve své hlavě, a když jsem se z toho transu dostala, uvědomila jsem si, že na mě všechny tři holky civí.

Narovnala jsem se. „Bývali jsme vážně dobří přátelé.“

„Nejlepší přátelé,“ vysvětlila Katya. „Luk vždycky říkal, že jsi jeho nejlepší.“ Přikývla, jako bych si ten titul zasloužila, ale bolí mě myšlenka, že teď už nemůžeme být ani kamarádi.

Jen spolupracovníci. Už napořád jen kolegové.

Zírala jsem na koberec a cítila, jak se mi svírá žaludek.

Camila zavřela rozjasňovač. „Nebyli jste spolu? Jako přítel a přítelkyně? Kamarádi s výhodami? Nic takového?“

„Ne,“ zalhala jsem a snažila se změnit téma. „Pokud někoho hledáš, můžu ti udělat seznam Kotovů, kteří jsou volní.“ Sobecky jsem věděla, že bych Luka vynechala.

„Nikoho nehledám.“ Camila přidala třpytky na oční víčka Katyi. „Už někoho mám.“

„Cože… od kdy?“ zeptala se Thora, když vyndávala fialový balíček a obálku ze šuplíku.

„Od včerejší noci. Craig se omluvil a pak jsme měli sex na usmířenou.“

Ze šokovaného pohledu na Thořině obličeji jsem dostala pocit, že to není dobrá zpráva.

Thora se zamračila. „A co se stalo s tím, že se jeho péra nedotkneš ani čtyřmetrovou tyčí?“

„Jeho péro je jediné, kterého jsem se dotkla,“ řekla Camila upřímně. „Zažila jsem s ním všechny moje poprvé a nemůžu se ho ještě vzdát.“

Tohle dobře chápu. „Co udělal?“ zeptala jsem se.

Thora a Camila si vyměnily pohled. Cítím, že Camila by radši řekla jen polovinu pravdy, ale Thora to nebude obhajovat.

„Máme velmi vášnivý vztah,“ řekla Camila vyhýbavě.

Thora je naštvaná, ale mlčí.

„Ty a Craig jste chvilku-spolu-chvilku-bez-sebe?“

„Spíš spolu než bez sebe, ale už je to tak tři roky. Bylo mi devatenáct, když jsem na něj narazila. Byla jsem na kávě s rodinou v malé kavárně a Craig a já jsme oba čekali, až se uvolní záchod. Začali jsme si povídat a okamžitě si sedli.“ Otevřela vínovou rtěnku a zeptala se Katyi. „Ano? Ne?“

Katya se usmála. „Je hezká.“

A pak jsme slyšeli hluk zpoza dveří. Kroky a příliš mnoho ruských slov a frází. Všechny jsme zmrzly na místě a podívaly se na dveře, ale nikdo nezaklepal ani nevstoupil.

„Kruci,“ zašeptala Camila, její medově hnědé oči byly v šoku rozevřené. „Jsou tam všichni?“

„Pravděpodobně,“ řekla Katya hlasitěji. „Pokud to nejsou moji bratři, tak sem nepřijdou. Nebudou tě otravovat.“ Má pravidlo, že do jejího pokoje nevstoupí žádný bratranec a všichni to respektují.

Trhly jsme sebou, když jsme slyšely zvuk rozbitého skla a já protočila oči. Bojím se o Rudyho. Ale vážně, svůj kaktus jsem nechala na stole v obývacím pokoji a je velká šance, že mi ho někdo schválně shodí na zem.

Kluci ve velké tlupě jsou idioti. Ne pořád, ale většinou je to pravda.

Šla bych Rudyho zachránit, ale jít mezi hlouček Kotových není nikdy dobrý nápad. Škádlili by mě. Vymýšleli by nevhodné vtipy v ruštině i angličtině. Pokud ví, že jste s tím v pohodě, zvednou vás a přehodí si vás přes rameno.

Já s tím v pohodě nejsem, ale Dimitri by mě napodoboval a snažil se mě vytočit. Nejde to tak snadno, takže by to bylo zbytečné.

Camila dokončila make-up Katyi: tmavě fialové kouřivé líčení se třpytivou šedou a stříbrnou. Její oči už nevypadají mladě ale smyslně. I s těmi třpytkami.

Katya se na sebe nemůže přestat usmívat do zrcadla. „Děkuji.“ Vypadá, jako by se měla rozbrečet.

Camila ji objala. „Až budeme mít víc času, ukážu ti nějaké tipy a triky.“

„To bude super.“

Znovu jsem sebou trhla, když jsem slyšela další ránu a pak smích a hlasitou podporu. „Do prdele,“ vydechla jsem a doufala, že je Rudy v pořídku. Jejich hluk úplně přehlušil soca hudbu.

Sedla jsem si na zem a namalovala si pusu červenou rtěnkou.

„Pravděpodobně se snaží Nika plácat po zadku,“ řekla nám Katya. „Vždycky to dělají dva dny, protože naše narozeniny oslavujeme, až když je mám já.“ Nikolai měl sedmadvacet už včera.

Camila přitiskla ucho ke dveřím, poslouchala je, ale zároveň nám šeptala, „jsem si se svou rodinou blízká, ale mám tam dost holek, aby to vykompenzovalo ten prudký testosteron. John je ten, kdo má samé bratry…“ odmlčela se a brada jí klesla. „Ach Bože.“ Zašklebila se a vypadalo to jako něco mezi smíchem a šokem. „Opravdu milují slovo cecky.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nechápu, proč prostě nemůžou říkat bradavky.“

„Nebo kozy,“ dodala Camila.

„Prsa,“ přidala se Katya a opatrně otevírala obálku.

Thora zírala na strop, hledala tam správnou reakci. „Ňadra?“

Všechny jsme se zasmály a pak se Camila odmlčela, aby mohla poslouchat. „Počkat,“ řekla tiše, „řekli Baylee.“

Chci to vůbec vědět?

Trošku. Možná.

No dobře, chci to vědět.

„Někdo zmínil ‚cecky‘ a tvoje jméno v jedné větě,“ řekla Camila a poslouchala dál. „To jsou blbečci.“

Už je mi to jasné a je mi to fuk. „Nestále mluví o tom, kdo má malé prsa. Jsem na seznamu.“ Mám áčka. Není to tajemství a navíc to není tak špatný seznam. Je to pro ně „není o co stát, nech to být“ seznam. Jejich fantazie mě nemůžou zajímat míň.

„Tak pojďme mluvit o jejich pérech,“ navrhla Camila a založila si paže na prsou. „Kdo z nich má nejmenšího ptáčka? Zařvu to.“

Jsem vždycky pro, pokud se jedná o škádlení Dimitrie. Takže jsem řekla, „Dimitri má nejmenšího ptáka.“

Camila popadla kliku, ale než otevřela, obrátila se na Katyu. „Když vystrčím hlavu, přijdou sem?“

„Ne. Nemají to dovoleno.“ Katya otevřela Lukův dopis a dárek jí spadl k nohám.

„Perfektní.“ Camila otevřela dveře, ne dost na to, aby byla vidět, ale dost na to, aby byla slyšet. Pak se zhluboka nadechla a zařvala, „DIMITRI MÁ NEJMENŠÍ PÉRO!“ Pak zabouchla dveře.

Všechny jsme vybuchly smíchy. Lehla jsem si na záda, břicho se mi zvedalo a zase klesalo, když jsem si musela obličej zakrýt rukama – směju se tak, až to bolí.

Slyším rozruch venku. Ruské nadávky a pak nadávky v angličtině, když jeden z nich zařval, „kdo to byl?! Kdo to řekl?“

Otočila jsem se na bok a hlasitě se smála. Když jsem otevřela oči, pomalu jsem se přestala smát a místo toho se usmála. Vidím, jak si Katya čte Lukův dopis.

V očích má lásku a slzy, které se snaží potlačit kvůli make-upu. Opatrně zvedla dárek.

Byla to občanka.

„Co to je?“ zeptala se Camila.

Katya jí to ukázala. „Luka mi dal falešnou občanku. Je na ní moje fotka a všechno.“

„Cool brácha,“ řekla Camila a s úsměvem se podívala na mě. Jako by věděla, že něco cítím, když se řekne jeho jméno. Jak by to mohla vědět? Vždyť jsme se zrovna poznaly.

Moje láska k Lukovi přece nemůže být tak zřejmá. Nebo ano? To by nás už někdo načapal.

Najednou jsem zaslechla zaklepání na dveře. Posadila jsem se.

Camila couvala k posteli, posadila se a pak se naklonila zvědavě dopředu.

„Nemůžeš tady!“ zařvala Katya.

Čekaly jsme na odpověď.