Hurricane - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hurikán

Jakmile se Guinevera ocitla na slunečním světle, prudce se otřásla jako člověk, který přestává brát drogy. Josef si ji ustaraně prohlížel a pak se ohlédl přes rameno, aby se ujistil, že Roxy je stále za nimi. Jakmile se ocitli v garáži připojené k budově, poslal Guinevere, aby si sedla do auta, a otočil se na Roxy. Srdce se mu při pohledu na ni rozbušilo na kaši.

Nebyl žádný důvod, proč ji dál vystavovat nebezpečí. Tahle situace byla už tak dost nepřehledná a on nechtěl, aby znovu přišla zkrátka. Ano, upíři po nich šli, ale to neznamenalo, že by nemohla najít místo, kde by před nimi byla v bezpečí. Kdyby zůstala tady a spolupracovala s Tajfunem, neměl by důvod se na ni zlobit.

Roxy se setkala s Josefovým pohledem a zdálo se, že ví, co se chystá říct. Zavrtěla hlavou. „Zůstanu s tebou.“

Takže by jejich dohodu ukončila jen tak, ale kvůli vlastní ochraně by neodjela? „Rox, to není tvůj boj. Tohle je moje volba, se kterou se musím vypořádat. A jestli to skončí chybou, bude to moje chyba. Nechci, aby se ti něco stalo.“

V očích se jí cosi mihlo, ale nedala najevo, že by chtěla ustoupit.

„Přestaň být tak tvrdohlavá.“ zavrčel, když se mu vlk sápal na hruď. „Nabízím ti tady východisko. Způsob, jak přerušit vazby a vrátit se domů. Nechceš ji přijmout?“

„Možná bych si raději zajistila to odstupné, které jsi mi slíbil.“

Josef si povzdechl, neměl náladu na její obvyklé žertování. Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a zadíval se jí přitom do očí. Snažil se beze slov naznačit, jak moc chce – potřebuje – aby od nich prostě odešla, aby byla v bezpečí.

„Ztrácíš čas tím, že se se mnou hádáš,“ vyhrkla Roxy. Udělala od něj krok zpět. „Pojďme. Nemáme moc času, než se sem dostane Tajfun.“

Zavrtěl hlavou – nehodlal ji nechat, aby se kvůli němu dál ohrožovala –, ale když otevřel ústa, ozvalo se v garáži ostré zapískání. Okamžitě se ze všech stran nahrnuli upíři. Přeskakovali auta a uhýbali kolem dodávek. Zevnitř auta Guinevere krátce zalapala po dechu.

„Nastup do auta a zamkni dveře,“ nařídil Josef Roxy.

Otevřela přední dveře, stiskla tlačítko zámku a znovu je zabouchla. Josef na ni zavrčel, ale to už se na ně vrhli upíři.

Neztráceli čas řečmi. Josef se vyhnul švihu mířenému do obličeje, když se otočil tak, aby byl zády k Roxy. Úzký prostor mezi auty by je znevýhodnil, kdyby se proměnili, a tak se přetočil na špičkách nohou a udeřil dlaní do nosu dalšího upíra, který po něm vyrazil. Uslyšel uspokojivé křupnutí. Další upír se na ně vrhl zleva a on se otočil, aby ho kopl do břicha. Když to udělal, vrazil do něj upír zprava a narazil ho do auta.

Síla úderu vymrštila auto na dvě kola. Uvnitř Guinevera vydala krátký výkřik, jak se drala dveřmi. Josef vydal ze sebe výkřik, když se mu drápy zaryly do břicha. Roxy se otočila a málem přišla o hlavu, když se na její obličej z různých stran snesly dva švihy. Uhnula pod údery a klesla na cementovou podlahu, aby se vyhnula dalším ranám. Josef chytil jednoho z útočníků za krk a šíleně s ním třásl, aby ostatní upíři nenašli otvor k jeho pokousání.

Roxy nohama smetla tři upíry z nohou a odkutálela se zpět. Otočila se a letícím kopem udeřila do obličeje jednoho z upírů, který Josefa přišpendlil k autu. Josef udeřil hlavou druhého a oba upíři se zapotáceli. Šel za nimi a nechal si z vlastních nehtů vyrůst drápy, aby se jednomu z nich ohnal po krku.

Auto ztěžka dopadlo na všechna čtyři kola. Kymácelo se a drncalo, ale Josef na to nehleděl, protože se na Roxy vrhli dva upíři. Skousl výkřik, rozbil tvář jednoho z útočníků o lebku druhého a pak skočil na její obranu. Odvrátil ji z cesty dvěma sadám drápů. V zádech mu explodovala bolest, až vykřikl. Roxy se otočila s vytřeštěnýma očima, jen aby jí upír sekl po zádech. Josef ji objal, když se zapotácela. Otočil se k nim zády, když se na ně snesl další útok. Projela jím další bolest, když ji chránil. Pěsti mu bušily do zad. Sklo se roztříštilo a Guinevera vykřikla.

Trhnul hlavou a přes bolest viděl, jak ji táhnou z auta. Upír, který nad ní stál, mu byl matně povědomý. Zrak se mu zakalil, jak jím projela další bolest. V upírově ruce se zablesklo cosi stříbrného. Guinevere to od sebe odstrčila a škrábla upíra drápem přes krk, ale nezdálo se, že by ho to nějak vyvedlo z míry.

„Josefe,“ zaúpěla Roxy. Ruce se jí zkroutily do jeho košile, když do něj stále útočně bušili. Jako by se upíři snažili jen zabránit v obraně Guinevery, ne je zabít.

Zaplavila ho vlna úzkosti. Kdyby se pohnul, otevřel by Roxy cestu k bití, před nímž ji teď chránil. Jestli se nepohne, Guinevere bude zabita.

Roxy do něj strčila. Její pohled se na něj zúžil. Oplácel jí pohled, když se mu v koutcích zraku začala stahovat tma. Zhluboka se nadechl a na okamžik pocítil vděčnost vůči Roxy za její odhodlání.

Pak se odstrčil.

Vrazil do upíra zezadu a vyvedl ho z rovnováhy. Roxy mu uskočila pod paží, jednoho upíra popadla a odhodila ho do auta, než zablokovala úder dalšího. Josef na chvíli ochabl a zhluboka dýchal, aby mohl nabrat sílu. Guinevera už mezitím klečela na kolenou a držela útočníkovi zápěstí, když se na ni pokoušel vrhnout nůž. Josef se vyhoupl nad auto a srazil upíra stranou. Guinevera ho sevřela tak pevně, že sebou praštila na bok.

Josef ji objal rukou a stáhl ji zpět a zároveň se otočil, aby mohl útočníka kopnout.

Zuřivé oči se setkaly s jeho, když upír uskočil z cesty. Oba vyskočili na nohy. Josef postrčil Guineveru za sebe.

„Pořád si hraješ na mazlíčka,“ vyhrkl upír. „Myslel jsem, že už ti narostly koule.“

Josef protočil oči a zaútočil. Tělem mu projela bolest a ještě než se dostal k upírovi, zakopl. Upír ho tvrdě udeřil do čelisti, zatímco Guinevera znovu vykřikla. Když padl k zemi, uslyšel, jak Roxy vydala bolestný výkřik. Upír nad ním klesl, rty stažené přes zuby. Josef napůl uhnul a ostrými zuby se vrhl na upírovo hrdlo.

Ozvaly se výstřely. Upír zavyl bolestí, když se stáhl. Josef pokrčil kolena na prsou a vykopl, čímž zasáhl upíra přímo do hrudi. Garáž naplnilo vytí, když dva vlci přeskočili auta a dopadli mezi upíry útočící na Roxy. Jeden byl malý s medově hnědou srstí, druhý obrovský, velký jako auta kolem nich a černý jako uhel.

Andy a Tajfun.

Do rvačky se zapojila další dvojice vlků, kteří se převtělili do lidské podoby, aby se mohli účinněji bránit upírům. Andy popadl Roxy za nohavici a snažil se ji odtáhnout pryč. Tajfun se prodíral upíry, jako by to byly hadrové panenky.

Upír, který napadl Josefa, se bránil dalšímu vlkovi. Hrom. Josef se vyškrábal na nohy. Prostor zaplavil pach smrti a krve, až se mu zvedl žaludek. Zatnul zuby a chytil Guineverinu za paži. Strčil ji zpátky do auta, nedbaje na rozbité sklo, které bylo rozházené po sedadle. Jestli ji odsud nedostane, půjde po ní Tajfun.

„Roxy,“ zavolal se srdcem až v krku.

Upír, s nímž Hrom bojoval, se osvobodil; smýkl pod dodávku. Hrom štěkl, ale nešel za ním. Místo toho se otočil, když Josef otevřel dveře na straně řidiče. Hromovy oči se rozšířily. Josef se napjal.

Když Hrom zaútočil na Guineveru, Josef nepřemýšlel. Okamžitě se přemístil a vrhl se před ni. Hromovy zuby mu rozervaly rameno a on bolestí vykřikl. Vzpínal se na zadních nohách, drápal se a snažil se dostat výš. Zuby zapraskaly. Do vzduchu vystříkla krev a srst. Hrom si vynutil převahu a srazil Josefa na zem.

Josef zavrčel – své jméno si nevysloužil pro nic za nic. Jen už dlouho takhle nebojoval. Hluboce se zabořil, protože jím stále ještě projížděla bolest. Vztek začal bublat a jeho vlk zavyl výzvou. Pokud chtěl být Hrom jeho nepřítelem, budiž! Pevně sevřel čelisti nad Hromovým čenichem a silně se otřásl. Hrom zafrkal a drápal se mu na nohy a břicho.

Bojovali tvrdě. Josefovi se námahou začínala zatemňovat mysl, ale nepolevoval. Nemohl dopustit, aby Guineveře někdo ublížil!

„Přestaňte,“ vykřikla Guinevera.

Zdálo se, že se všechno zastavilo. Hrom uvolnil sevření Josefa a Josef uvolnil své sevření. Otočili se a uviděli, jak Guinevera vystupuje z auta. Ruce měla sevřené v bok, když boj utichl. Upíři využili útlumu k útěku. Guineveřin pohled se však upíral na Tajfuna. Zvedla ruce na znamení kapitulace a zavrtěla hlavou.

„Vím, jak to vypadá, ale není to…“

Tajfun se vrhl k zemi; Josef vydal zmučené zavytí. Vyrazil vpřed, ale noha se pod ním podlomila. Guinevera se vrhla na zem, ale Tajfunovi to bylo jedno. Jeho zuby připomínající nože se jí zaťaly do hlavy – a najednou vydal bolestné zavytí a šlehl kolem sebe. Na jeho zadní straně to Roxy trhlo na stranu, jak se mu zuby zaryly do zadní nohy.

Ne!

Josef se vymrštil zpátky na nohy, když jí Tajfun švihl jednou obrovskou tlapou po hlavě. Roxy se přikrčila, a když se jí zuby Tajfuna sevřely napůl na krku a napůl na rameni, vydala ze sebe bolestné zavytí. Josef udeřil Tajfuna do boku a zuby mu rozerval hustou kůži. Tajfun se na něj otočil a v očích se mu zablesklo… rudě? Josefovi přeběhl mráz po zádech.

Nevěděl, že Tajfun je berserker.

Když se k němu teď Tajfun blížil, medově hnědý vlk se náhle vrhl mezi ně. Roxy zavyla a zaútočila, když se Tajfunovy čelisti zaklesly nad jejím bratrem. Trhala s Tyfunovým tělem, ale ten si toho zřejmě nevšiml a silně Andyho roztřásl. Josef se na něj vrhl z druhé strany a Hrom se vrhl zepředu; štípl Tyfuna do čenichu, čímž ho přiměl Andyho pustit, a pak odskočil. Jako by tam ostatní ani nebyli, vyrazil Tyfun za ním.

Josef se krátce setkal s Hromovým pohledem, když se převaloval a blýskal bílým břichem. Ostatní vlci se na Tajfuna soustředili, napjatí a strnulí. Tajfun při pohledu na Hromovu kapitulaci ztuhl a zůstal stát, třásl se a z tlamy mu kapala krev.

Byla to jediná šance, kterou mohli dostat. Proměnil se zpět do své lidské podoby a chytil Guineveru kolem pasu. Hodil ji zpátky do auta a pak popadl Roxy. Ta na něj vyjela, ale proměnila se zpět do lidské podoby, když ji Josef strčil dovnitř také.

„Andy,“ zavolala.

Několik vlků se otočilo. Josef popadl bezvládného, krvácejícího vlka a zvedl ho. Jeden z nich zavrčel a Tajfun se znovu otočil. Ale Josef už Andyho uložil dozadu ke Guinevere a Roxy. Vrhl se na místo řidiče, nastartoval motor a zařadil zpátečku. Tajfun vyrazil. Zapištěli z jeho dosahu a Josef zařadil rychlost. Vyřítil se z garáže a cestou srazil z cesty několik vlků.

Upír se vrhl rozbitým oknem, právě když se dostali zpátky na ulici. Roxy zalapala po dechu a Guinevera vykřikla. Upír však nevypadal, že by se o ně zajímal.

Vrhl se mezi sedadla k Josefovi. Josef sebou trhl a snažil se mu uhnout, ale bylo to marné; jeho zuby se mu zaryly hluboko do ramene. Projela jím oslepující bolest. Vydal ze sebe zavytí, jak jeho vlk ztuhl. Upír se mu vytrhl; Roxy ho tvrdě udeřila do obličeje a pak ho vykopla ze dveří, kde ho vzápětí přejelo auto za nimi.

„Josefe!“ Vrhla se mezi sedadla a popadla volant, aby zabránila jejich srážce.

Cítil, jak jím proudí jed, a snažil se jí říct, aby od něj odešla. Kdyby jí ublížil, nikdy by se sebou nedokázal žít.

„Vydrž,“ vydechla Roxy. „Jen zůstaň se mnou. Vím, kam jít.“