Hurricane - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hurikán

Druhý den mu zavolali. Josef zvedl telefon a srdce měl až v krku. Guinevera seděla opodál a ruce se jí kroutily v klíně, jak ho sledovala. Jeho vlk vrčel, zuby se blýskaly a drápy se mu draly na hruď jako fyzická věc. Josefa překvapilo, že se ještě nevytrhl na svobodu.

„U telefonu Josef Downing.“

„Ahoj, Hurikáne,“ ozval se hlas. „Mělo mě napadnout, že se rozběhne za svým vlčím mazlíčkem.“

Josefovi se zúžily oči. Hlas mu zněl povědomě, ale nedokázal ho zařadit. „Kdo je to?“

„Toho si nevšímej, moje identita není důležitá. Důležité je, abychom se my dva domluvili na něčem, co bude výhodné pro nás oba. Teď máš něco, co chci já, a já mám něco, co chceš ty. Jsem si jistý, že se dokážeme dohodnout.“

Josef zaskřípal zuby. Jestli něco neměl rád, tak to, že na něj lidé tlačí. Snažili se ho vydírat. Přemlouvat ho, aby dělal to, co chtějí oni, a ne to, co chce on nebo co je pro něj dobré. Jeho vlk zavrčel a vyrazil. Prudce se stáhl a přinutil se k tomu, aby se zachoval rozumně.

„A ty navrhuješ rovnou výměnu? Guinevere za Roxanu?“

„To jsem si myslel, ano.“

Pohlédl na upíří královnu, která při jeho slovech zbledla. Žvýkala si nehet na palci, pak si zřejmě uvědomila, co dělá, a spustila ruku zpátky do klína. Její oči byly velké a prosebné, ale Josef se k ní otočil zády. I když jeho vlk skučel a chtěl ji utěšit, ujistit ji, že nedovolí, aby jí někdo ublížil.

Roxy byla na řadě jako první. Byla to jeho zodpovědnost. Byla to jeho chyba, že se do toho vůbec zapletla. Kdyby byl chytrý, poslal by Guinevere na cestu, ať si to vyřídí sama. Koneckonců, nebylo to to, co udělala ona jemu? Nebyla to snad její vina, že ho vyhodili z Bratrstva? Celý život se věnoval ochraně civilistů před upíry – a ano, adrenalinový zážitek, když ho pronásledují policisté, měl své výhody, které nemohl popřít – ale kvůli ní, kvůli tomu, že se jí rozhodl věřit a důvěřovat jí, mu to všechno vzali. A co udělala ona, kromě toho, že se k němu prostě otočila zády?

Nehodlal však jen tak přistoupit na požadavky této osoby. „Budu o tom muset přemýšlet. Chci si promluvit Roxanou.“

„To si nemyslím.“

„Jestli to neuděláš, budu muset předpokládat, že jsi ji zabil, a já budu muset jít za Tajfunem, abych sehnal operační skupinu, která v souladu se smlouvou vstoupí do tvého království a připraví ho o několik upířích životů.“

Guinevera se při tom zatvářila ještě znepokojeněji. Divoce zavrtěla hlavou, ale on ji ignoroval. Pokud nechtěla, aby její lid byl vyvražděn, musela mu pomoct získat Roxy zpět. Nechtěla se nechat vydat těm upírům? Musela mu k tomu dát zatraceně dobrý důvod. Pokud věděl, byl to tucet jejích milenců, kteří se o sobě dozvěděli a naštvali se.

Na druhém konci telefonu se ozvalo bzučení, pak se muž rozchechtal. „Jsi stejně tvrdohlavý, jak si tě pamatuju. Guinevera si své mazlíčky vybírá dobře. Velmi dobře. Promluvíš si se svou přítelkyní.“

Josef ho neopravil. Kdyby si mysleli, že pro něj Roxy není důležitá, tak by ji zabili. To nehodlal dopustit jen proto, že jí platil za sex. Byli v tomhle… nebyl to vztah, ale byl to obchodní vztah… No, ať už to bylo cokoli, byli v tom už několik let. Jistě, hráli si na přítelkyni a přítele kvůli jeho image na veřejnosti. Ale to, že to nebylo skutečné, neznamenalo, že ji nechá brutálně zavraždit.

Zanedlouho se v telefonu ozval Roxyin hlas. „Říkala jsem jim, že s únosci nevyjednáváš.“

Zněla nevzrušeně, stejným suchým tónem, jakým komentovala televizní reality show. Vydal ze sebe tichý štěkot smíchu. Jeho vlk si úlevně povzdechl. Jedna jeho část se obávala, že Roxy zemře výměnou za upíra, kterého při útoku zabil.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se. „Nepokousali tě?“

„Jeden se o to pokusil. Roztrhla jsem mu hrdlo.“ Roxy zněla spokojená sama se sebou a v jejím hlase zazněl náznak vzdoru. Dokázal si představit, jak se na své věznitele dívá. Srdce se mu díky tomu trochu uvolnilo. „Myslím, že z toho nemají moc velkou radost.“

„Tak to tě neměli unášet. Ale neboj se, než se naděješ, budeš zpátky.“

„Ale prosím tě. Nespěchej. Je hezké si odpočinout od tvého fňukání.“

Josef se tomu musel zasmát. Bylo to prostě tak Roxanino. Nikdy se nenechala ničím vyvést z míry. Najednou se ozvalo šramocení, Roxy zavrčela a pak se upír znovu ozval.

„Zavolám ti zpátky, až budeš mít čas na rozmyšlenou. Jen si pamatuj, že pokud nezemře Guinevere, tak zemře Roxanne.“

Ozvalo se cvaknutí. Jakákoli lehkost, kterou pocítil, když uslyšel Roxannin hlas, okamžitě zmizela. Strčil si telefon do kapsy a tiše vydechl. Ozvalo se cvaknutí. To znamenalo, že ten, kdo ji unesl, používá pevnou linku. A ne jen tak ledajakou, ale jednu z těch starých pevných linek s kabelem. Stará škola. Což znamenalo, že nejspíš nemají obranu proti vystopování své polohy.

„Nemůžeš jim mě vydat,“ řekla Guinevere a hlas se jí třásl. „Zabijí mě.“

„Jsem si toho vědom.“

Guinevera sebou trhla. Znovu ji chtěl utěšit. Mohl však věřit, že to jen nehraje? Založil si ruce na prsou a zkoumal ji. Byla hubenější, než když ji viděl naposledy? Kolik stresu by musela upírka prožít, aby zhubla? Nebo to bylo kvůli pití krve měničů, která ji dělala víc člověkem?

„Vím, že se na mě pořád zlobíš.“ Guinevera spustila ruce v bok a zvedla bradu. V očích se jí zableskl vzdor. „Ale když se nedokážeš přimět k tomu, aby ti záleželo na tom, jestli žiju, nebo umřu, tak bys měl aspoň vědět, pro co umírám. Není žádným tajemstvím, že mé království má s Bratrstvem přátelštější vztahy než jiná království.“

Josef si odfrkl. ‚Méně nepřátelské‘ byl výraz, který by použil. Neznamenalo to ‚přátelštější‘.

Guinevera se hnala dál a nevšímala si ho. „Jsou i jiní králové a členové mého dvora, kterým to připadá… nechutné. Využili mého současného stavu k tomu, aby zinscenovali převrat. Potřebuji jen čas, abych obnovila svou plnou sílu, a pak se o ně postarám. Pokud budu zabita, bude to znamenat, že moji nepřátelé – naši nepřátelé – půjdou po měničích. Vím, že si to nepřeješ.“

Mohl by jí věřit? Josef se snažil prohlédnout její vážný výraz. Byla pravda, že z jejího království měli méně potíží a ona se se svými poddanými, kteří vybočili z řady, rychle vypořádala. Pravdou také bylo, že její království bylo jedno z mála, které raději kupovalo darovanou krev, než aby zabíjelo tuláky, kteří se zatoulali na jejich území.

„Můžeš zůstat tady, jak jsem řekl,“ řekl jí a snažil se, aby jeho hlas byl přísný. „Ale taky zůstaneš schovaná a já nebudu riskovat, že Roxy bude v bezpečí.“

„Takže je to pravda?“ Guineveřina ramena trochu poklesla. „Je to tvoje přítelkyně. Není to jen bulvár?“

„Do toho ti nic není,“ řekl jí na rovinu.

Otočil se na patě a odešel od ní. Měl ještě práci. Nebyl čas přemýšlet o nějaké ženě nebo po ní tesknit. Zvlášť když tou ženou byla upírka.

***

Poté, co se Josef spojil s několika kontakty u orgánů činných v trestním řízení a telefonních společností, zjistil, kde upíři Roxy drží. Jakmile tuto informaci získal, řekl Guinevere, aby zůstala v místnosti pro případ paniky, speciálně určené k zadržování upírů nebo vzteklých měničů, a zavolal starému příteli. Hrom, alfa Ivywoodské pobočky, si vyslechl, co mu chce říct – i když mu Josef řekl, že upíři chtějí peníze, ne jejich zbloudilou královnu –, a domluvil si schůzku.

„Je to Tajfunovo území,“ varoval ho Hrom. „Nebude mít radost z toho, že se takhle pleteš do záležitostí Bratrstva, Hurikáne.“

„Jsem si toho dobře vědom,“ odpověděl Josef. „Ale Roxy tam nenechám.“

„Kryju ti záda. Budeme tam co nejdřív.“

Josef šel do garáže a vytáhl si motorku. Už dlouho na ní nejezdil, ale návrat do ulic byl jako závan čerstvého vzduchu. Usmíval se sám pro sebe, když se proháněl provozem a řezal každou zatáčku, kterou mohl. Bože, tohle mu chybělo. Nebyla to jen motorka, byla to jízda vstříc nebezpečí s úmyslem roztrhat upíry, aby ochránil nevinné životy. Všechny charitativní dary světa se nemohly přiblížit přímé akci, kterou teď podnikal.

S Hromem se setkal po několika hodinách čekání na místě setkání. Byl s ním tucet dalších členů gangu a Hrom ho chytil za ruku a tvářil se vážně.

„Seš si jistý, že tohle je to, co chceš udělat?“ zeptal se Hrom tichým hlasem. „Tajfun by to…“

„Ne, nepochopil.“ Pokud by se do toho Tajfun zapletl, bylo by víc než pravděpodobné, že bude dál naléhat a dozví se o Guineveře. I kdyby o tom všem mluvila pravdu, Tajfun by tomu nevěřil. Josef pochyboval, že by jeho hněvu znovu unikl. „Pojďme.“

Hrom si ho chvíli prohlížel, než přikývl. Josef se za jízdy zařadil na známé místo po jeho pravici a v uších mu zněl řev motocyklových motorů. Zmocnil se ho pocit klidné jistoty. Chystal se dostat Roxy zpátky. O tom už nebylo pochyb.

K chatrnému motelu uprostřed ničeho dorazili těsně před soumrakem. Nebylo třeba zastavovat a vymýšlet plán; společně se vydali na motorkách směrem k motelu. Když ho míjeli, všichni seskočili z motorek a prorazili okna, přičemž se proměnili.

Josef se při nárazu překulil, pak vyskočil na nohy a oklepal si z kabátu skleněné střepy. Odporný upíří pach byl tak silný, že se z něj dávil. Když se do něj ostatní okamžitě pustili, držel se zpátky. Chřípí se mu rozšířilo, když zvedl hlavu a hledal Roxyin pach.

Tady! Zachytil tenkou linku a proklouzl po podlaze pod upírem (chvíli mu trvalo, než ho vyvedl z rovnováhy), než se prodral chodbou. Podlaha se pod jeho hřmotnými tlapami zachvěla a zuby se mu zakroutily vrčením. Kdyby si nedali pozor, celé tohle místo by se jim zhroutilo kolem uší!

Tyto obavy se rozplynuly, jakmile Roxyin pach zesílil. Otevřel dveře a našel upíra, který ji vytahoval z klece. Popadl ji za vlasy a trhl jí hlavou na stranu, přičemž se mu zableskly tesáky.

Josef se vrhl na upírova záda a zuby se mu zaťaly do krku. Klopýtli a upadli. Když drápy rval upírovi záda, Roxy ze sebe vyrazila vrčení. Tvrdě do něj strčila, jednou rukou chytila upíra za čelist a držela si jeho tesáky od těla. Josef prudce škubl a odtáhl upíra zpět natolik, aby se Roxy mohla proměnit. Roztrhla upírovi hrdlo a vyplivla z úst plno krve.

Josef k ní nastražil uši. Roxy švihla ocasem, ušklíbla se a přeskočila ho, když se do místnosti nahrnuli další upíři.