Hurricane - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Roxy

„Jdi do prdele!“ Roxy kopla do dveří klece a silně za ně škubla.

Upíři na druhé straně, kteří jí právě rozbili velmi drahý telefon, se jen zasmáli. Jeden z nich se na ni zahleděl a očima sjel po její postavě. Proklínala skutečnost, že si ve spěchu, jak se oblékala, když Josef přivedl do domu tu upíří mrchu, zapomněla vzít podprsenku.

„Ty jsi vážně pěkně sprostá holka, co?“ řekl upír a přistoupil blíž. „Nechceš tu svou pusu použít jinak?“

„Jen jestli chceš, aby ti ukousli ptáka,“ zavrčela Roxy hluboko v hrdle, ačkoli jí bušilo srdce a věděla, že se jí na kůži lepí strach. Celou cestu až sem se prala, což mělo za následek, že jeden z útočníků přišel o oko a druhý si na krku ošetřoval několik kousanců. Z krku jí kapala krev a ona věděla, že kdyby po ní něco nechtěli, už by byla mrtvá.

Byla zvyklá jednat se členy gangu. Když byla součástí nevěstince, vždycky kolem ní byli strážní, kteří vyhazovali muže, kteří začali být příliš drsní nebo chtěli víc, než jim náleželo. A teď byla s Hurikánem, který sice už nebyl členem, ale pořád byl stavěný jako dům z cihel a měl dost přátel a peněz na to, aby sejmul každého, kdo jí byl nepříjemný.

Ale proti pěti upírům? Její sebeobranný výcvik na to nestačil. Nehodlala jim však dovolit, aby viděli, jak moc je vyděšená.

Upír, který se na ni vrhl, o krok ustoupil a zvedl ruce, oči mu svítily a přitom se stále chechtal. „Ale ne, to nesmíme udělat. Říkám ti, štěňátko, že kdybys dala upírovi šanci, už by ses k ostatním psům nikdy nevrátila. Křivky, jako jsou ty tvoje, by se měly uctívat, ne slintat. Byl bych ochoten za to zaplatit.“

Mrkl na ni, až jí naskočila husí kůže.

Další upír, ten, který přišel o oko, plácl prvního. „Drž hubu, kámo. Je to naše vězeňkyně, ne jedna z tvých kořistí.“

„Mohla by být obojí!“

„Šéf říkal, že máme zabít tu mrchu královnu. Místo toho jsme dostali tuhle vlčí mrchu, co myslíš, že nám udělá?“

Nadržený upír se zadíval na svého společníka. „Copak nevíš, kdo je ten vlk? Je to přítelkyně nejbohatšího muže ve státě! Takhle vydá Guineveru, aby ji dostal zpátky.“ Luskl prsty a znovu se na ni zahleděl. „A když takhle vypadá, vsadím se, že za ni dostaneme i slušné výkupné. Hej, to se rýmuje.“

Roxy protočila oči, i když jí srdce stále bušilo. Do krku se jí vkradl nepříjemný pocit, když si vzpomněla, jak se Josef díval na Guineveru. Roxy byla zpočátku trochu zaujatá, ale teď, když si vzpomněla, věděla, co ten pohled znamená. Nepřivedl ji do svého sídla proto, že by chtěl, aby mu byla zavázána nějakou službou.

Byl zamilovaný.

Zvrácený pocit v ní vyvolával touhu křičet. Samozřejmě, že byl zamilovaný do takové sexbomby. Ale do upírky? Jak by mohl?

Musí v tom být něco víc, pomyslela si a pak sebou trhla. Není divu, že chce jenom štětku.

„Hele, proč jsi tak smutná?“ Nadržený upír se k ní znovu přiblížil. „Bojíš se, že tě tvůj přítel po tomhle nebude chtít? Neboj, zlato, my se tě nedotkneme. Máme přece svá pravidla. Takže jsi byla prostitutka, že? Četl jsem o tobě v novinách. Taky jsem kdysi byl.“ Upírův úsměv mírně pohasl a jeho oči se zahleděly do dálky. „Nebyl to lehký život. Tak jsem skončil jako upír, víš? Já –“

„Nepotřebuje slyšet tvůj životní příběh,“ zavrčel upír s pohřešovaným okem. „Drž sakra hubu, vole!“

Otevřela ústa dřív, než si to stačila rozmyslet. Možná se tu daly získat nějaké informace. „Jdeš po té upírce, kterou Josef přivedl domů,“ vyhrkla. „Kdo je to? Nazval jsi ji královnou. To bylo doslova?“

Bezoký se na ni zadíval, ale nadrženec vypadal, že je jen rád, že má něco, o čem může mluvit.

„No jo. Guinevera je naší královnou už nějakých pět set let. Jednoho dne sem vpadla, vzala si krále a pak ho zabila. Bylo to celé velmi dramatické. Víš, myslím, že ona je ta Guinevera, víš? Ta, která je zodpovědná za pád Kamelotu.“

Roxy se kousla do jazyka, aby mu neřekla, že Kamelot není skutečný. „Když je to tvoje královna, proč ji chceš mrtvou?“

„Protože zapomněla, co znamená být upírem.“ Chybějící oko se k ní přikradl a zbývajícím okem se na ni zadíval. Zápach zkaženého ovoce byl zblízka ještě silnější, přestože se mu kolem obličeje vinul obvaz a zakrýval prázdný důlek. „Jde jí jen o příměří a smlouvy. Když král Cromwell čelil potížím proti vám zvířatům, co udělala? Nic! Jen seděla na zadku a tvrdila, že se jí to netýká. Jako by jí vyhovovalo, když ji vy, špinavá zvířata, tupíte.“

Nevěřícně na něj zírala. Upírka, která je spokojená se svým údělem a nejde po měničích, aby je roztrhala na kusy? Tomu by uvěřila až za sto let.

Chybějící oko se chytil mříží její klece, úšklebek Nadržence mu teď osvětloval tvář. Jenže zatímco Nadrženec byl právě, no, nadržený, v Bezokém se mísil vztek, nenávist, odpor a jasná výzva. Odvážila se zjistit, kam až ho dokáže dotlačit. I když by to nejraději udělala a dokázala mu, že se nebojí, měla strach. Kdyby ho dotlačila příliš daleko, nemohla počítat s tím, že ho ostatní upíři zastaví, bez ohledu na Nadržencův slib.

Ustoupila od stěny klece a její vlk na ni zavrčel. Podařilo by se jí roztrhnout Bezokému hrdlo, kdyby se o to pokusila? Nejspíš ne. Nejlépe by udělala, kdyby ho pořezala drápy, ale ty byly příliš tupé na to, aby způsobily skutečné škody. Mezi mřížemi nebylo místo, aby si mohla otevřít tlamu.

„Vzdáváš to, bestie?“ zavrčel Bezoký a jeho hlas zněl vztekle. „Příliš malá a bázlivá? Kde je teď tvůj hlas? To chceš prostě utéct se staženým ocasem? Nebo snad chceš mít mezi nohama něco jiného?“

Roxy se odvrátila, i když stále napínala uši, jestli se neozve nějaký zvuk otevírané klece. Dokázala si poradit se sexuálními posměšky. Dokud to byly jen posměšky. Zvedal se jí z toho žaludek a v hrdle jí hrklo, ale byla na to zvyklá. Dokázala se s tím vyrovnat. K čertu, slyšela stejně hrozné posměšky, jako když šla po ulici.

„Kámo, nech ji na pokoji,“ řekl Nadrženec a zněl teď nervózně. „Víš, že šéf nebude mít radost, když ji nebudeme mít v perfektním stavu.“

Bezoký znovu zavrčel. Ozval se solidní mlaskavý zvuk a Nadrženec si bolestně oddechl. Panty zavrzaly a Roxy se otočila. Bezoký vešel do cely, zatímco ostatní upíři se shromáždili kolem. Několik z nich vypadalo dychtivě po nějakém vzrušení, zatímco ostatní se tvářili nervózně. Roxy se rozbušilo srdce, když zaujala obranný postoj.

„Co se stalo tvému šéfovi,“ začala, ale Bezoký ji nenechal domluvit.

„Šéf tě nechtěl. Chtěl Guineverinu hlavu. Můžeme ji získat jinak, proč bychom se měli smiřovat s takovým prudičem, jako jsi ty? Měniči mi zabili rodinu. Nic jsme nedělali, jen jsme existovali.“

Roxy se posunula dozadu, v hrdle jí zavrčelo. „Tvoje existence znamená smrt jiných lidí.“

„Lidé se za lidi nepočítají a vy psi taky ne. Víš, kolik mám v mozku historie? Viděl jsem, jak hoří knihovna v Alexandrii. Co jsi viděla ty?“

Pach krve, který jí stále ulpíval na oblečení a kůži, na okamžik přebil hnilobný zápach upírů. A vzpomněla si. Na sebe, osmnáctiletou dívku, která seděla u stolu a plakala, když zírala na účty a věděla, že nedokáže vydělat dost peněz, aby je všechny zaplatila. Vyděšená, že jí dvanáctiletého a desetiletého bratra vezmou a uvrhnou je do pěstounské péče, kde se nebudou moct ze strachu z odhalení měnit. Už nikdy je neuvidí. Pocit odhodlání zajistit, aby se to nikdy nestalo.

Vzpomněla si, že o dva roky později, když už žili v autě a sotva měli co jíst, přišla do nevěstince a řekla madam, že chce práci. Její první klient si výslovně přál nezkušenou dívku. Nebyla panna, to zdaleka ne, ale sex za peníze byl něco úplně jiného než sex pro potěšení. Byl milý, něžný a dal jí zapomenout na všechno mimo to, co dělal s jejím tělem. Pak už to bylo snadné.

A pak si vzpomněla, jak viděla, jak její matka se vzteklým leskem v očích rozervala otci hrdlo poté, co ji kousl upír. Tehdy se obrátila proti svým dětem. Roxy si vzpomněla na šílenství v jejích očích. Byl to krátký okamžik, kdy v těch očích viděla svou matku – a pak se její matka vrhla na zlomenou nohu židle a probodla se. Trvalo pět minut, než zemřela, a upír se celou tu dobu smál.

Pak přišel Tajfun, roztrhal upíra a řekl jim, že jestli někomu řeknou, co viděli, vrátí se pro ně.

Nos jí ucpal pach zkaženého ovoce. „Co jsem viděla?“ vydechla. „Viděla jsem, jak moji rodiče umírají jen kvůli tomu, že se upír nudil.“

Bezoký nikdy neměl šanci. Vrhla se k němu a napůl se přitom proměnila. Zuby se jí vycenily, čenich se prodloužil a ona se mu zabořila do krku. Obě jeho ruce vystřelily a zasáhly ji přímo do hrudi, což jí vyrazilo dech, ale její hybnost už stačila na to, aby je oba srazila k zemi. Zaryla mu drápy do paží a přišpendlila ho k zemi, když mu sevřela čelisti na krku a škubla sebou.

Sladký, hnilobný zápach zesílil, když mu z proříznuté krční tepny vytryskla krev.

Roxy se přes jeho tělo vrhla ke dveřím klece, ale jeden z dalších upírů je zabouchl. Vrazila do dveří, ale ty se vahou upírů na druhé straně ani nepohnuly a rychle je zamkli. Nadržený zíral ve smíšeném šoku a hrůzy na Bezokého, pak se setkal s jejím pohledem a pokrčil rameny.

„Stejně jsem toho kreténa nikdy neměl rád,“ zavrčel.

Roxy zbytečně škubla dveřmi. „Pusťte mě ven, nebo vás všechny do jednoho stihne stejný osud!“

Z chuti upíří krve na jazyku se jí dělalo špatně. Ostatní upíři se podívali na Bezokého a pak se odvrátili. Zdálo se, že mezi nimi není žádná čest. Zdálo se, že jim je jedno, že právě zabila jednoho z nich.

„Zbabělci!“ vykřikla. Nikdo z nich neodpověděl.

Než se dala na ústup, ještě jednou zarachotila dveřmi. Zvedl se jí žaludek a vyplivla krev. Jak dlouho hodlali čekat, než se spojí s Josefem a budou požadovat výkupné? A zaplatí ho? Spíš by je prostě vystopoval a všechny zabil… ale pak si vzpomněla, jak se díval na Guineveru. Ta jemnost a naděje v jeho očích.

Nehodlal ji vyměnit za Roxy. Nevzdal by se nějaké dávno ztracené lásky výměnou za svou prostitutku. Oči se jí začaly plnit, i když si zlostně odháněla slzy. Proč na ni v poslední době všechno tak špatně působilo? Vždyť brečela kvůli zatraceným reklamám! Nebylo to tak, že by to mohla svádět na menstruaci.

Ale jednu věc věděla. Josef si pro ni možná přijde, ale kdyby došlo na ni, nebo na Guineveru, vybral by si Guineveru. Upírku. Ženu, o které se nikdy předtím nezmínil. A to jí zkroutilo žaludek ještě víc než pach mrtvého upíra.