HH - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Nellie

„Proč jsi mě sem přivedla?“ Zeptám se Jenny, která do sebe hází dalšího panáka Jagera, jako by to byla její práce. „Víš, že tahle místa nesnáším.“ Rozhlížím se po místnosti a zaboha nemůžu přijít na to, co by mělo tohle místo být… je to bar? Klub? Kombinace obojího? Netuším.

„No tak, Nel, musíš se uvolnit, dát si pár drinků a na pár hodin na všechno zapomenout.“

Protočím oči, protože mi do značné míry říká, že bych na pár hodin měla zapomenout, že mám syna a já nemůžu říct, že bych jí to vyčítala. Potřebuju se uvolnit, což je jediné vysvětlení, proč mám před sebou panáka, abych se nemusela o nic starat. Kopnu ho do sebe.

„Tady!“ Zakřičí Jenn přes pulzující hudbu a než se naděju, mám před sebou další dva, vypiju je tak rychle, jak jen dokážu, než si to rozmyslím.

„Kdybych byl tebou, trochu zpomalím.“ Hluboký hlas za mnou způsobí vlnu vzrušení, která projede mým tělem, zavřu oči a představuju si, jak by mohl vypadat. Otočím se a naše oči se střetnou. V ústech mám najednou sucho a v úžasu mi spadne brada, protože muž přede mnou je nejkrásnější lidskou bytostí, jakou jsem kdy v životě viděla a to zahrnuje i osobní setkání s Ryanem Goslingem.

Jeho rozcuchané černé vlasy kontrastují se zelenýma očima, které se spojují s mými s takovou intenzitou, že se musím podívat jinam, než jeho směrem. Tmavé strniště pokrývá ostrou čelist a já uvažuju, jaký by to byl pocit mít ho mezi stehny… prsama…

Přestaň Nellie. Nepředstavuj si tohoto chlapa, podobného Ianu Somerhalderovi nahého… i když by to mohlo vystačit mému mozku na dalších pár let.

„Promiňte?“ Řeknu, když si vzpomenu na slova, která pronesl, před okamžikem. Věnuje mi úsměv, který by dostal většinu žen na kolena a jestli si nedám pozor, budu jedna z nich.

„Říkal jsem, že možná budeš chtít zpomalit. Dáš si jich moc –“ ukáže na tři prázdné panáky přede mnou – „a budu tě sbírat z podlahy.“ Snažím se nepředstavovat si tenhle obrázek. Jeho paže obalené kolem mého těla, jak mě vynáší předními dveřmi. „A podle toho, co jsem slyšel říkat tvojí kámošku, jich už pravděpodobně víc nezvládneš.“

Teď si získá moji pozornost.

„Díky za varování, jak hezké od vás.“

Můj sarkasmus mu neujde, jeho úšklebek se změní na plnohodnotný úsměv, který rozzáří celou jeho tvář, což způsobí, že určité moje části těla, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno mrtvé, se probudili k životu.

„A od nynějška mi prosím řekněte, jak mám žít svůj život. Nepotřebuju chůvu.“ Řeknu, otočím se od něj, chytnu Jenn za ruku a zatáhnu ji na taneční parket. Lituju svých slov od okamžiku, kdy jsem odešla, vím, že se jen snažil být milý a přesto ten hlásek v zadní části mé hlavy staví ty stěny stále výš a výš.

Jak tancujeme, Jenn s uplynulým časem ukazuje o kolik je lepší; snažím se na sobě necítit oči jistého nádherného muže, jež mě sledují. Snažím se nepředstavovat si, jaké by to bylo mít přitisklé jeho tělo k mému, zatímco bychom se pohybovali na hudbu a jen na pár minut zapomněli na naše životy. Přesto, když konečně sesbírám dost kuráže, abych se ohlédla, doufám, že zachytím jeho pohled, ale on je pryč. Hernajs. 

***   

„To se mě teď vážně chceš zbavit?“ Ptám se Jenny, která si právě upravuje účes u zrcadla na záchodcích, pak vytáhne rtěnku a upraví si rty, zatímco se dívá na svůj odraz.

Jen pokrčí rameny, stiskne rty k sobě a usměje se.

„Matt chce jít k sobě a já ho nehodlám odmítnout… viděla jsi toho chlapa?“

Samozřejmě, že jo. Je to typický sportovec s blonďatými vlasy, modrýma očima a odpovídajícím tělem. Rozhodně Jennin typ a přesný opak toho mého.

„Právě teď jsi hrozná kamarádka.“ Chci, aby cítila vinu, a podle jejího úsměvu vím, že to ví. Tohle je Jenn a já nevím, proč jsem od ní čekala něco víc, protože je stejná, jako když jsme byli na vysoké.

„Jo jo. Není moje chyba, že jsi netančila s žádným z mužů, kteří k tobě přišli.“

Odvrátím oči, protože vím, že má pravdu, ale není moje chyba, že jsem neustále myslela na konkrétního chlapa se zelenýma očima a úsměvem, který si přeju ještě jednou vidět.

„Okej, fajn. Běž si vrznout za nás za obě. Já prostě půjdu domů a budu čekat na jediného muže v mém životě.“

Tázavě na mě pozvedne obočí a já se uchechtnu.

„Jaxona, ty debilko.“

Vykulí oči, když se obě začneme smát. Soucitně se na mě podívá, než mě políbí na tvář.

„Miluji tě, zítra ti zavolám.“

Ani nemám čas odvětit něco sarkastického, jako nezapomeň na ochranu, kondomy zachraňují životy! Než vypadne ze dveří a já zůstanu sama.

Vyjdu z koupelny a zamířím k baru, abych zaplatila účet za obě, rozhlédnu se kolem a doufám, že ještě naposledy zahlédnu toho muže, který okupuje všechny mé myšlenky. Smířím se s tím, že dnešek byla pohroma, zaplatím účet a zamířím ke dveřím.

Když mi listopadový chladný vítr zasáhne nohy, uvažuju, proč jsem si myslela, že je dobrý nápad obléct si tyhle šaty a proč mě nenapadlo vzít si silnější kabát. Vytáhnu telefon a zjistím, že se vybil někdy v době, kdy jsem byla v baru, takže udělám jedinou věc, kterou můžu… vzhlédnu k obloze a přemýšlím, co jsem udělala, že jsem si tohle zasloužila.

Tiše zašeptám. „Proč?“

„Je všechno v pořádku?“

Trhnu sebou, když poznám ten hlas, ten který mě očaroval na celou noc. Pomalu se otočím, až se ty zelené oči střetnou s mými a děkuju komukoli, kdo ho poslal mým směrem.

„Jop, právě se snažím rozhodnou, jestli se jedná o krutý žert nebo prostě karmu za to, že jsem důvěřovala své kamarádce.“

Opírá se o cihlovou zeď s jednou nohou na zemi a druhou opřenou o zeď. Je to nejžhavější muž, jakého jsem kdy viděla, hlavně poté, co se na jeho tváři objeví úsměv.

„Kde je tvá kamarádka?“ Podívá se na prázdnou ulici, odstrčí se od zdi a zamíří ke mně.

„Šla domů s nějakým chlápkem.“ Pokrčím rameny, jako by se nejednalo o velký problém, ale vážně, právě jsem chtěla jít domů, sundat si tyhle šaty a zalézt do postele.

„A nechala tě úplně samotnou, i když věděla, že jsi trochu pila?“

Nemohu zcela určit jeho tón. Ráda bych řekla, že je naštvaný na Jenn, že mě tu nechala, ale úšklebek na rtech mi ukazuje náznak pobavení.

„Bohužel ano a taky mě tu nechala s vybitým telefonem, takže se nemám jak dostat domů.“

Podívám se na ulici s nadějí, že zahlédnu projíždět taxi, ale samozřejmě žádné nevidím.

„Dostala jsi se do docela svízelné situace.“ Oči mu jiskří, když ke mně přistupuje, jeho kolínská zasáhne všechny mé smysly.

„Myslela jsem, že jsi odešel.“ V duchu zasténám a zvedne se mi žaludek ze slov, které jsem právě vypustila z pusy.

„Nemyslel jsem si, že si všimneš.“

Ty zelené oči si mě prohlíží a já pokrčím rameny. Snažím se uklidnit své srdce, když ke mně přistoupí o další krok. Díky čemuž mé smysly jedou na plné obrátky.

„Myslel jsem si, že jsi příliš ponořená do ukazování svého úžasného těla při tancování.“ Prst zahákne za pásek na mé bundě a zatáhne, takže spadnu na jeho hruď.

„Co to děláš?“ Zašeptám, očima vyhledám jeho a vidím v nich čišet čirou touhu.

„Něco, co jsem chtěl udělat od chvíle, kdy jsi ode mě odešla.“

A než se můžu dále vyptávat, skloní hlavu a já vím přesně, co se stane.

„Nemyslím si, že je tohle chytré,“ zamumlám, oči nechám zavřené, protože jsem příliš v rozpacích, že zastavuju od polibku toho nejkrásnějšího muže, kterého jsem viděla.

„Kdo říká, že jsem chytrý?“ Poškádlí mě. Otevřu oči, jen abych ho našla jak na mě hledí spalujícím pohledem. Nahlas polknu, jak mu přes rty přeběhne namyšlený úsměv. „Říkáš, ať odejdu, ale myslím… že chceš, abych zůstal.“

Ještě jednou zavřu oči, snažím se najít kuráž říct ne, protože je to zodpovědné, ale každá buňka v mém těle křičí, že chce vědět, jaký je to pocit mít jeho rty na svých.

Takže navzdory svému nejlepšímu úsudku udělám jedinou věc, kterou jsem si nemyslela, že někdy udělám. Přitáhnu si ho k sobě, uvolním se v jeho náručí. Zahodím všechnu svoji úzkost, strach a políbím ho.