HH - 21. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Nellie

Jaxon hlasitě klepe na dveře a křičí, že je hladový a potřebuje snídani. Zasténám do polštáře. Nesnáším sluneční paprsky, které prosvítají skrze závěsy. Nejsem ranní ptáče. Nesnáším to celou svojí bytostí, a přesto mám dítě, které miluje vstávat v šest ráno, dokonce i v sobotu, kdy by měl spát. Zatraceně, kdy bych měla spát já.

„No tááák, mami, můj žaludek se chystá sníst sám sebe!“ Zakřičí a já si nemůžu pomoct a rozesměju se.

Mé dítě je stejně dramatické, jako kterákoli dívka, kterou potkáte. Vylezu z postele, a zastrkám vlasy, které se mi přes noc uvolnily zpět do drdolu. Přemýšlím, jaký by byl můj život bez něj. Zavrhnu tyhle myšlenky, nenávidím je. Zvednu telefon z nočního stolku, kde byl celou noc na nabíječce.

 

DANE: Chybíš mi 

 

Danova zpráva mi vykouzlí úsměv na tváři. Ranní zprávy od něj jsou vždycky stejné. Že mu chybím, že se nemůže dočkat, až spolu budeme mluvit. Ale jestli mám být upřímná, nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím. Všechny ty klepy na zpravodajských kanálech se mi dostávají pod kůži. Jenn mi říká, že je mám přestat sledovat a vím, že má pravdu, ale hádám, že se ráda trápím.

Zrovna jdu do kuchyně, když uslyším zaklepání na dveře a než můžu jít otevřít, Jaxon už otvírá a křičí „Dane!“ Vrhne se do náruče muži, o němž jsem snila celý měsíc, že ho uvidím. Jeho černé vlasy kontrastují se světlou kůží a v jeho očích vidím, jak moc je unavený.

„Jaxone Jamesi, co jsem ti říkala o otevírání dveří!“ Zakřičím, nesnáším se za to, protože nerada křičím na své dítě, ale nervozita, jež narůstá v mé hrudi je pohlcující, a já nevím, co dělat.

„Promiň mami,“ zamumlá s přitisknutou bradou k hrudi, zatímco hledí do země.

Bože, převalí se přese mě obrovská vina, když vidím slzy v jeho očích. Přikrčím se k němu, je to skoro až příliš.

„To je v pořádku, zlatíčko. Proč nejdeš na chvíli do svého pokoje, abych si mohla s Danem promluvit.“

Chce se dohadovat, očividně s ním chce také strávit čas, ale nemůžu mu to dovolit. Ne dokud se nedozvím, proč přišel a dokud mi neřekne, že se vrací.

„Jaxone…“ varuju ho, on oddupe do svého pokoje, kde práskne dveřmi. Rozhodně si s ním o tomhle budu muset později promluvit. 

„Je konec,“ řekne s domýšlivým úsměvem na tváři, na té, která mi za posledních pár týdnů tolik chyběla.

„Co?“ Zašeptám, doufám, že myslí přesně to, co myslím já.

„Je konec.“ Slzy, jež posledních pár minut hrozily, že začnou téct, mi kanou po tvářích, když vchází do bytu, vezme moji tvář do dlaní a přitiskne čelo k mému.

„Vážně jsi doma nadobro?“ Potřebuju ještě jednou ujistit, že je to realita. A když se uchechtne, zvednu oči a on mě odmění úsměvem, který tak moc miluji. Vím, že je to pravda.

Místo odpovědi skloní ústa a pohltí mě ve spalujícím polibku.

Jakmile se odtáhne, vede mě na pohovku, kde si mě přitáhne do klína.

„Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho,“ zamumlá proti citlivé kůži na mém krku. „Přepsal jsem všechna práva na Blanked Edge. Už nebudu dostávat žádné honoráře a dal jsem Frankiemu a Brentovi právo používat moji tvář, dokud nenajdou nového frontmana.“

Oněměle uvažuju, zda to, co udělal, bylo správné rozhodnutí.

„Také jsem dal vydavatelství všechna práva na mé texty, hlavní nahrávky a všechny písně, které jsme nahráli, ale nikdy nevydali.“

„Ale ty jsou tvoje. Nechceš si je nechat, kdyby ses chtěl vrátit zpět k hudbě?“

Zavrtí hlavou, zvedne mé rty k sobě a lehce mě políbí.

„Už tenhle život nepotřebuju. Budu vždycky milovat hudbu? Jasně, ale už nadále nemám touhu hrát a být slavný.“

Tázavě na něj pohlédnu a on se usměje.

„Nevzdávám se hudby nadobro, zlatíčko. Můžu třeba prodávat své texty jiným umělcům, jestli někdy budu znovu psát. Tohle je vše, co potřebuju. Přísahám.“

Chystám se ho znovu ptát, ale on mě políbí, uvažování se mi zamlží natolik, že zapomenu, co jsem chtěla.

„Takže vydavatelství přistoupilo na tyto podmínky?“ Zeptám se po pár minutách, kdy se snažím popadnout dech, a Dane se začne smát.

„Sakra ne. Také po mě chtěli zaplatit sedm milionů dolarů za ztrátu, kterou utrpí, když kapela nahraje další album beze mě.“

Vykulím oči a on mě sevře pevněji kolem pasu.

„A ty jsi s tím v pohodě?“

„Opravdu ne, ale dostal jsem, co jsem chtěl a stálo to za to.“

Nic neřeknu, hladí mě po stranách krku a způsobuje mi husí kůži.

„Myslel jsem vážně, co jsem řekl o Vánocích. Zamiloval jsem se do tebe, tebe a Jaxona. Nezáleží, co se stane, tohle se nikdy nezmění. Ty jsi to jediné, co jsem neviděl přicházet a přesto si nedokážu svůj život bez tebe představit.“

Položím ruku na zadní část jeho krku a přitáhnu si ho k sobě. „Polib mě,“ přikážu a on bez zaváhání uposlechne. Zprvu je polibek sladký, téměř smyslný, ale po pár minutách mě začne pohlcovat, dokud neuslyším Jaxona běžet zpátky k nám, tak se od sebe odtrhneme.

„Kdy bude Brian zase hlídat?“

Usměju se, než odpovím, že tento víkend.

„Buď připravená, miláčku, protože si vynahradíme ztracený čas.“

Bože, to doufám.