HH - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Dane

„Jsou Vánoce!!!“ Křičí Jaxon za mými dveřmi.

Zasténám, podívám se na budík a zjistím, že je chvíli po šesté.

„Jaxone, zlatíčko, co jsem ti říkala o křičení?“ Nelin přísný hlas mi vykouzlí úsměv na tváři. Neochotně vstanu z postele, vezmu si tepláky a otevřu dveře ložnice.

Stanu tváří v tvář Nel s vlasy v rozcuchaném drdolu, bez make-upu a v boxerkách a tričku s mojí kapelou. Kousnu se do rtu, abych jí neřekl před Jaxonem něco nevhodného.

Když to mezi námi začalo, souhlasili jsme, že nikdy nebudeme spát ve stejné posteli, když bude okolo Jaxon. Nel ho nechtěla mást a já to respektoval. Ale vidět ji takto? Oblečenou, jako by právě vylezla z postele, s ospalkami v očích a zíváním, zatímco jde se svým synem do obýváku? Způsobuje to, že ji chci chránit každou buňkou svého těla.

Také se vydám do obývacího pokoje. Střetnu se s pohledem Nel, která je v kuchyni a připravuje celou konev kávy. Jaxon už se vzrušeně prohrabuje hromadou dárků, které tu Santa nechal v noci a Nel mu připomíná, aby počkal na ni. On zamumlá něco o tom, aby pohnula, ale ona se jen usměje a ignoruje ho, zatímco nalévá kávu do dvou hrnků a jeden mi po cestě kolem podá.

„Ahoj,“ řeknu, chytím ji za ruku a přitáhnu zpátky k sobě. Ten sexy pohled v jejích očích mi způsobí zrychlení tepu. Sevřu ji pevněji, skloním hlavu a sladce políbím.

„Veselé Vánoce.“ Chutná jako káva s mlékem a příchutí máty. Podívám se na jednu její ruku a začnu se smát. „Koukám, že jsi našla další cukrové paličky.“

Pokrčí rameny, stoupne si na špičky a políbí mě na bradu.

„Nesuď mě.“ Zvednu ruce v gestu kapitulace a jdeme do obývacího pokoje, kde má Jaxon rozbalené už tři dárky.

„Jaxone!“ Řekneme oba najednou. Ty malé oči těkají mezi námi a hromádkou hraček hromadících se vedle něj.

„Omlouvám se! Nemohl jsem si pomoct! Trvalo vám to moc dlouho!“ Jaxon se usměje tak zářivě, že si nemyslím, že by ho mohl někdo z nás potrestat, dokonce i kdybychom chtěli.

Malýma ručkama chytne další dárek pod stromečkem a roztrhá ho, jako bychom s Nel nestrávili celý večer pečlivým balením.

A tak probíhá ráno. Nel mi sedí u nohou, já lehce kreslím vzory na jejím odhaleném rameni. Jaxon otevírá dárky, hraje si s hračkami, dokud ho nepřestanou bavit. Pak si stěžuje, že už nepotřebuje další oblečení. Ponožky na Vánoce, prý nejsou nutné. Ale až po snídani, kdy jsou všechny dárky rozbaleny a veškerý balící papír odstraněn si začnu uvědomovat, jaký pocit mi právě prochází celým tělem.

Láska.

Jak sleduju sedět Nel s Jaxonem na podlaze, hrají si s novou závodní dráhou od Santy a oba se smějí, když auta vylítnou opačnými směry, než měli jet, uvědomím si, že jsem zamilovaný. Nejen do Nel, ale i do Jaxona a do rodiny, kterou bychom se mohli stát. Než můžu říct něco hloupého a zkazit to, vstanu z gauče a odnesu naše talíře do kuchyně.

Stojím tu s rukama opřenýma o dřez, s hlavou skloněnou, očima zavřenýma a snažím se uklidnit bušící srdce. Nikdy předtím jsem nic takového necítil. Naprostou a úplnou potřebu mít u sebe někoho po celou dobu a jen pomyšlení, že bych byl od těch dvou pryč jen na minutu, způsobuje, že se celý třesu.

Jak mám sakra jet nahrát další album, když vím, co na mě tady čeká? Jak se mám rozloučit s těmito dvěma, protože musím odletět do LA a přitom vše, co chci je zůstat tady a vyhřívat se v tomto pocitu po zbytek života?

„Jsi v pořádku, hezoune?“ Zašeptá Nel, obejme mě kolem pasu a políbí mezi lopatky. Otočím k ní tvář a v očích se mi musí odrážet vše, co cítím, protože její výraz v očích změkne. „Mluv se mnou, co se děje?“

Vezmu její tvář do dlaní, lehce a sladce ji políbím. Poté se k sobě přitiskneme čely, zatímco jí stále držím obličej a vyhrknu. „Myslím, že jsem se do tebe zamiloval.“ Je tohle chyba? Nemám ponětí, ale pomyšlení, že tato slova neřeknu, bolí víc, než následky.

Je potichu, tak otevřu oči a vidím, jak jí slzy stékají po tvářích. Setřu je, zatímco ona zavírá oči, zvedne ruce a chytí mě za moje, které stále svírají její tvář.

„Taky tě miluju.“ Zašeptá a já už to déle nevydržím.

Zajmu její rty v trestajícím polibku, zapomenu, že jsou Vánoce, že si Jaxon hraje v druhém pokoji a zapomínám, že moje kariéra způsobuje víc problémů, než toho dobrého. Vše, na čem mi teď záleží je, že je přitisknutá ke mně, přitáhnu si ji blíž a vstřebávám tuhle chvíli. Budu si na tento pocit naprostého štěstí moct vzpomenout kdykoli, ať už se stane cokoli.

Polibek mě začíná rozpalovat, v tom mi začne zvonit telefon z obýváku, tak neochotně odtrhnu rty od jejích.

„Musím to vzít.“ Zamumlám.

Hravě mě kousne do spodního rtu a pak ho vsaje do úst. Nemůžu si pomoct a zasténám, protože vzrušení mi zamíří přímo do ptáka.

„Slibuji, že se vrátím.“

Mrkne a já zamířím do obývacího pokoje, kde uvidím na mobilu tvář Frankieho.

„Do prdele,“ zamumlám, než otevřu přední dveře, přijmu hovor a zabouchnu je za sebou.

„No, bylo načase, abys zvednul ten zatracený telefon,“ stěžuje si a uráží Frankie. Zvednu oči ke stropu. Samozřejmě, že je ožralý na Boží hod, nečekal bych nic míň.

„Co chceš Frankie? Jsou Vánoce.“

Falešně se zasměje a já si povzdychnu a přemýšlím, co mám dělat, abych se vyvléknul z tohoto hovoru. A rychle.

„Ach ruším tebe a tu tvou zasranou malou rodinku?“ Neujde mi jed odkapávající z jeho slov a já si slíbím, že Brentovi jednu ubalím, hned jak ho uvidím, za to, že řekl Frankiemu o Nel a Jaxonovi, ale právě teď se musím soustředit, abych zjistil, proč volá.

„Vynech je, proč voláš?“ Opřu se o zeď a jednou nohou se též o ni zapřu.

„Nahraješ tohle album, Dane.“

Zavrtím hlavou, nechápu, proč si nemůže prostě dát pro jednou oraz a nechat mě se nadechnout.

„Nenahraju, vím, že jsi šel do vydavatelství. Promluvím si s nimi, ale teď mi musíš nechat čas na přemýšlení.“

„Vezmi si čas na přemýšlení. Vydavatelství se mnou souhlasí. Jestli tu nebudeš do tří dnů, budeš zažalovaný za porušení smlouvy.“

Než ta slova doputují až do mého mozku, zavěsí. Zůstanu stát na chodbě a přemýšlím, co mám sakra dělat. Mám tři dny, abych to zjistil. Přemýšlím také o tom co sakra řeknu Nel, ale teď jsem úplně bez nápadu.