HH - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Dane

Jsem hotový.

Hotový.

Úplně paf, Nel stojí přede mnou, děkuje mi, že jsem se postaral o jejího syna a ty nádherné hnědé oči způsobují, že se mi zastaví srdce. Tahle žena by mě mohla požádat o cokoli a já bych jí to dal.

Jak jsem se dostal od k šukání anonymních fanynek každou noc k představám o líbání jediné? Snažím se zachovat klid, zatímco jdeme zpět do bytu, sleduju ji, jak jde do druhé ložnice a zavře za sebou dveře.

Nevím, jak dlouho jsem tu stál. Dotek jejích rtů stále přetrvává, jak uklízím nepořádek po Jaxonovi a mě od vyrábění ozdob. Ozdoby jsou na můj vkus trochu moc, ale zdá se, že je to dítě miluje a to je vše, na čem záleží. Jakmile je vše uklizeno, zamířím do kuchyně a z ledničky si vezmu pivo.

„Myslela jsem, že už budeš v posteli.“ Nellin hlas prorazí mlhu a já zírám na ženu, která převzala všechny stránky mého života. „Jaxon si vybere svojí daň na většině lidí. Jsem překvapená, že stále stojíš.“ Uchechtne se svému vtipu. Černé vlasy ji volně splývají na ramenou, staré tričko definitivně zažilo lepší časy a pár světle růžových kraťasů vykukují zpod trička s každým krokem namířeným ke mně.

„Jo, jen jsem potřeboval něco silnějšího, než je Capri Sun.“ Oba se zasmějeme při vědomí, že má lednička je teď naplněná těmahle sračkama, dětskýma jogurtama a ovocnýma svačinkama.

„Vím, že je to pravděpodobně dost daleko od života, na který jsi byl zvyklý.“

Nakloním hlavu na stranu a přemýšlím, co tím myslí. „Viděla jsem obrázky roztroušené po bytě.“

V mých očích se musí odrážet zmatek, protože se usměje a pokračuje. „Také jsem viděla platinové desky a cd, co schováváš ve skříni.“ Jde k jediné skříni, co mám v chodbě a já zavřu oči, vzpomínám, že jsem je tam schoval a doufal, že na ten život na chvíli zapomenu.

„Proč jsi mi neřekl, že jsi byl v kapele? A jak to tak vypadá, tak ve velmi slavné?“

Jak ji mám odpovědět, když ani já sám odpověď neznám? Tak se zhluboka nadechnu a aspoň to zkusím.

„Nechtěl jsem, abys poznala tuto moji stránku.“ Toto prohlášení nás oba zastihne nepřipravené, jde ke mně a opře se o ostrůvek naproti mně.

„Co je tak špatné na téhle stránce?“

Pohled zvednu ke stropu a snažím se vymyslet způsob, jak jí to vysvětlit, aniž bych zněl jako egoistický kretén.

„Samo o sobě na ní není nic špatného. Jen jsem prostě žil určitým způsobem…“ ztichnu a doufám, že pochopí, ale zasténám, když uvidím její škádlivý pohled v očích.

„Takže mi říkáš, že jsi byl mužská děvka a dostal jsi, co jsi chtěl lusknutím prstu?“

Na okamžik se urazím, chci bránit svojí pracovní morálku a to, co jsme vytvořili, ale vím, že nechtěla urazit moji kariéru, jen sexuální život.

„Nemůžu za to, že se na mě ženské vrhali, ať už jsem šel kamkoli.“

Zvuk, který z ní vyjde je něco mezi zasténáním a překvapeným zalapáním po dechu.

„Wau, celá ta pozornost musela být vážně hrozná, co?“

Tohle není reakce, kterou jsem očekával.

„Proč jsi odešel?“

Odlehčená atmosféra zmizí a najednou celá ta váha, které jsem se vyhýbal, mi znovu usedla na ramena.

„Něco mi chybělo,“ snažím se vysvětlit, co jsem cítil ten večer našeho posledního turné. „Když jsem byl na pódiu, jako bych byl jiný člověk. Jako bych se stal někým jiným.“

Přikývne, ale neřekne ani slovo.

„Ale když jsem se vrátil domů? A snažil se napsat písničky, o kterých jsem doufal, že je budou fanoušci milovat, padla na mě tíha, která nechtěla zmizet, a s každým albem to bylo horší.“

„Bojuješ sám se sebou.“

A ona jen tak shrnula všechny mé pocity do čtyř prostých slov. Protože ano, přesně tak se cítím a já strávil celý minulý rok snahou to zjistit.

„Takže ses rozhodl opustit kapelu a teď co? Snažíš se být normálním člověkem?“ Sarkasmus v jejím hlase nelze nepostřehnout, tak se odstrčím od pultu a jdu pomalu k ní.

„A co ty víš o tom být obyčejným člověkem? Protože z místa, kde stojím, jsi cokoli, jen ne obyčejná, zlatíčko.“

Nakloní hlavu na stranu, přemýšlí, co tím myslím, takže se k ní nakloním, dokud nemám rty jen pár milimetrů od jejího ucha.

„Jsi zatraceně neuvěřitelná, způsob, jakým se staráš o Jaxe, pracuješ na plný úvazek a přitom vypadáš jako z mého mokrého snu.“

Podle toho, jak nasaje dech, vím, že jsem ji ovlivnil, tak když mi zasténá do ramene, prsty zaryju do jejích boků, najdu lem trička a přitáhnu si jí blíž. Už jsem skončil s bojováním proti těmto pocitům.

„Dane, nemůžeme…“ zašeptá, prsty mě svírá v pase a pevně se mě drží.

„Proč ne? Já vím, že to cítíš. Že mě chceš tak moc, jako já tebe.“

Sklání hlavu, dokud jí neopře o můj hrudník a než si to můžu lépe promyslet, políbím jí na spánek. Miluju povzdech, který ji unikne z úst.

„Cítím, myslím, že je to zcela zřejmé podle toho, kolikrát byla má ústa přitisknutá na tvých.“

Mé zavrčení je bezděčné, ale nevyhnutelné.

„Ale naše životy do sebe nezapadají. Obzvláště teď, když vím, že jsi víc, než jen můj soused. Jsi slavný, Dane, a já nemůžu dopustit, aby mé dítě bylo toho součástí.“

„Kdo říká, že se chci vrátit?“ A je to tady. Pravda, kterou jsem v sobě držel několik týdnů.

„A kdo říká, že ten chlap, co nahrál všechna ta alba, napsal všechny ty písně a spal se všemi těmi ženami, ještě vůbec existuje?“

Zavrtí hlavou, kterou má stále přitisklou na mé hrudi, nevěří mým slovům.

„Já už tím chlapem nejsem. A pokud mám být k sobě upřímný, už jím nejsem velmi dlouhou dobu.“

Konečně zvedne hlavu, naše pohledy se střetnou a touha ovládne její rysy. Vím, že už se nedokážu držet nazpět. Tak se skloním a políbím ji. Protože je to jediná věc, kterou právě teď chci. Víc než hudbu, hit, víc, než vzduch. Prostě ji chci cítit u sebe.