FWM - 8. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

„Určitě musíš jít domů?“ Nate se opírá o dveře volné ložnice a sleduje, jak si balím tašku. Zabalím své růžové Louboutinky do ubrousku a vložím je do kufru.

„Jo, musím. Musím vyprat prádlo a připravit se na pracovní týden.“ Usměju se na něj a překvapí mě, jak je nádherný. Pořád si ještě zvykám na to, že ho vidím oblečeného jen tak. Má na sobě měkké šedé tričko, které ukazuje jeho svalnaté bicepsy v místě, kde se kříží s jeho impozantním hrudníkem. Bože, jak já miluju to tetování na jeho pravé paži. Vybledlé modré džíny mu visí nízko na bocích. Je bosý a vlasy má rozpuštěné.

Zachytím jeho pohled a na těch krásných rtech se mi rozhostí pomalý, sexy úsměv. Ví, že oceňuju, co vidím.

Chlapa, kterého oceňuju.

„Kdy tě zase uvidím?“ zeptá se.

„Asi za dvanáct hodin, eso.“ Usmívám se, když přidávám poslední věci do kufru a zapínám ho.

„Víš, co myslím, chytrolíne.“

„Večeře zítra večer?“ Zeptám se.

„Mám zítra pozdě večer tu obchodní schůzku.“ Zamračeně si prohrábne vlasy. „Máš nějaké plány na narozeniny?“

Můj pohled překvapeně vystřelí zpátky k němu, oči mám dokořán. „Jak víš, kdy mám narozeniny?“

„Jules, pracujeme ve stejné kanceláři. Minulý týden kolovalo přání k tvým narozeninám. Nemluvě o tom, že mám přístup k tvé osobní složce.“

„No, to je prostě… děsivé.“

„Narozeninová přáníčka jsou děsivá?“ Jeho stříbrošedé oči se mi vysmívají a já si nemůžu pomoct, ale musím se zachichotat.

„Ne, strašidelné je, když čteš můj osobní spis.“

„Miluju tvůj smích.“

„Nesnaž se z toho vyvléct sladkými řečičkami, eso.“ Dám si ruce v bok a ze všech sil se snažím tvářit přísně. Nate se odstrčí ode dveří a odpluje k místu, kde stojím u jeho volné postele. Vezme můj obličej do svých velkých dlaní a něžně mě políbí na čelo.

„Jen jsem se o tobě chtěl dozvědět víc, Julianne.“

Ach.

„Takže máš nějaké plány na narozeniny?“ zeptá se znovu.

„Ne.“

„Dobře. Rád bych byl na tvé narozeniny s tebou.“ Opřu si ruce o jeho džíny obepnuté boky a opřu si čelo o jeho hrudní kost. Jeho ruce sklouznou zpátky na mé tváře a do mých vlasů a dlouhou chvíli takhle stojíme, ani jeden z nás nechce, abych odešla.

„To by se mi líbilo. Děkuji.“ Zamumlám.

Cítím, jak se mi usmívá na temeni hlavy, a narovnám se, abych se na něj podívala. „Nechtěl bys přijít v úterý večer ke mně na narozeniny? Můžeme zůstat doma, dívat se na film nebo cokoli jiného.“

Zamračí se a přejede mi palcem po spodním rtu, čímž mě nabije elektřinou. „Chceš zůstat doma?“

„Ano. Chci je strávit s tebou. Nic jiného nepotřebuju.“

Nate se skloní a jemně mě políbí na rty, pak si opře čelo o mé. „Jestli to tak chceš, zlato, tak mi to nevadí. Přinesu s sebou večeři.“

Usměju se na něj. „Dobře.“

„Určitě musíš jít?“ zeptá se znovu, zatímco mi prsty pročesává rozcuchané vlasy.

„Určitě. Ale uvidíme se ráno.“ Zamračí se a podívá se mi na rty, pak zase do očí. Dech se mi zatají při pohledu na zranitelnost, kterou tam vidím. „Co se děje?“

„Zítra bude práce prostě jiná. Děkuju ti, že jsi mi dopřála tenhle víkend, Julianne. Chtěl jsem ho už dlouho. Myslím, že nechci, aby to skončilo.“ Přejedu mu prsty po zarostlé tváři.

„Děkuju ti, Nate. Za všechno. Bylo to skvělé.“

Přistoupím k němu blíž, obtočím ruce kolem jeho trupu a opřu se břichem o jeho pánev. Musím zaklonit hlavu, abych se mu podívala do střízlivé tváře. On dál drží mou hlavu v těch úžasných rukou, prsty má zapletené v mých vlasech. Dlouho se mi dívá do očí, po tváři mu přechází široká škála emocí a já jsem jím fascinovaná.

Nakonec se skloním, znovu ho políbím na hruď a opřu se o něj tváří a pevně ho obejmu. Obejme mě kolem ramen a kolébá mě sem a tam, líbá mě na temeno hlavy a vdechuje mě.

„Cestou domů jeď opatrně,“ zašeptá a já se usměju.

„Pojedu.“ Odtáhnu se a natáhnu se, abych si vzala kufr, ale Nate, mě odstrčí a zvedne ho sám. Vezme mě za prázdnou ruku a projdeme bytem a sejdeme k mému autu. Ukládá mi tašku na zadní sedadlo a cudně mě líbá.

„Zavolej mi, až se vrátíš domů.“

„Dobře. Uvidíme se zítra, eso.“ Drze se na něj usměju, nastartuju své autíčko a zamávám mu, když se rozjíždím.

Provoz je v tento nedělní večer slabý, takže mi netrvá dlouho, než se dostanu domů. Vybalím si kufr, začnu prát a pak si z kabelky vytáhnu telefon.

Čeká na mě zpráva.

Tento víkend jsem se skvěle bavil.

Usmívám se a odpovídám.

Já taky.

Po chvíli odpoví on.

Jsi doma?

Ano. V pořádku. Prádlo je uvnitř. Co děláš? Jdu do kuchyně, vezmu si jablko a láhev vody, usadím se na gauč a zapnu televizi, abych se podívala na jednu ze svých, reality show.

Chvíli pracuju.

Usměju se, když si ho představím, jak sedí u stolu, celý sexy v tričku a džínách. Ráda bych ho při práci rozptýlila. Ano, to je na seznamu úkolů pro nepříliš vzdálenou budoucnost.

Moc pracuješ. Pošlu zprávu a fascinovaně sleduju, jak se v televizi strhne hádka mezi dvěma otravnými ženami v domácnosti. Nevím, proč se na tyhle sračky dívám. Nikdy bych to nikomu nepřiznala a jediný důvod, proč Natalie ví o mé závislosti na hospodyňkách, je ten, že ji se mnou sdílí.

Tohle tajemství si vezmeme do hrobu.

Zazvoní mi telefon. Nepracoval bych, kdybys tu ještě byla.

Ušklíbnu se. Ne? Co bys dělal, kdybych tam byla?

Odpoví téměř okamžitě. Líbal bych každý centimetr tvého úžasného těla.

Ach, můj bože. Můj obličej se rozdělí do širokého úsměvu a já si schoulím nohy pod sebe, jak se usadím k sextování se svým mužem.

Jen jestli to můžu oplatit. Ráda bych svými ústy obkreslila tvoje tetování.

Rád bych ti ústy obkreslil kundičku.

Do prdele!

Mmm… s ústy to umíš, eso.

Ženy v domácnosti na sebe v televizi pořád křičí, tak ji ztlumím. Můj telefon cvrliká.

Vrať se sem a já ti ukážu, jak dobře umím používat ústa.

Jsem v takovém pokušení.

Myslela jsem, že máš práci?

Ty jsi vždycky důležitější než práce, zlato.

Sakra, on umí být tak sladký.

Opravdu bez něj nechci spát, ať už se sexem, nebo bez něj, ale potřebuju trochu odstupu. Tohle je tak nové. Nechci, aby na mě vyhořel. A zítra se musím dát do kupy kvůli práci.

Nápodobně. Odpovídám. A pak: Jdu brzy spát, abych se vzpamatovala z úžasného sexu o víkendu a snila o tobě. Uvidíme se ráno.

Dobrou noc, krásko. Dobře se vyspi.

Ale já dobře nespím. Většinu noci se převaluju a přeju si být s Natem.

Kurva, mám to špatný.

***

Je pondělí ráno. Můj dlouhý pětikilometrový běh dnes ráno před prací nijak neuklidnil mé nervy z návratu do práce po úžasném víkendu s Natem.

Zapínám počítač, a zatímco se probouzí, jdu hledat kávu, abych se pokusila probudit i sebe. Vcházím do odpočívárny pro zaměstnance a u kávovaru stojí a nalévá si šálek nikdo jiný, než Nate. Projede mnou oheň a je to šok, když ho vidím zpátky v jeho ostrém obchodním obleku, s vlasy staženými dozadu, vypadá profesionálně a… sexy.

Jsem vděčná, že je ke mně otočený zády, takže mám chvilku na to, abych si na tvář nalepila neutrální výraz a přistoupila k němu tak, jak bych to udělala před dvaasedmdesáti hodinami.

„Dobré ráno,“ řeknu a jsem na sebe pyšná, že jsem zachovala příjemný, normální tón. Nate se na mně otočí a v těch šedých očích se na okamžik objeví žár a pak vychladnou. Zamíchá si kávu, odhodí drobná červenobílá brčka a kývne na mě, aniž by se mi podíval do očí.

„Julianne.“

A s tím se otočí na podpatku a odchází do své kanceláře.

Postavím se čelem ke kávě, zády k místnosti, a pevně zavřu oči. Dobře, to bolelo. Vím, že si na to musím zvyknout. Tady se pro nás nemůže nic změnit. Ale když vidím ten chlad v jeho očích a vím, že se ho nemůžu dotknout… kurva.

Naleju si kafe a vrátím se do vlastní kanceláře, kde na mě čeká e-mail od Nata, ve kterém mě žádá, abych sestavila nějaké údaje o účtu a co nejdřív mu je poslala.

Pak vytáhnu z kabelky telefon, abych zkontrolovala, jestli mi nepřišly nějaké zprávy, a je tam textovka, od Nata, kterou jsem dostala před dvěma minutami.

Dobré ráno. V těch černých šatech vypadáš úžasně. Chtěl jsem tě ošukat v odpočívárně, ale myslím, že by se to neslušelo.

Proboha! Zachichotám se a mé ublížené pocity zázračně zmizí.

Vypadáš dnes ráno k sežrání. Skoro jsem zapomněla, jak jsi v těch oblecích sexy. Samozřejmě, že jsi sexy i bez obleku, eso.

Včera večer jsi mi chyběla.

Povzdechnu si nad tou poslední zprávou.

Taky jsi mi chyběl. Spal jsi dobře?

Vyvolám na počítači internet, abych se pustila do práce, kterou si Nate vyžádal, když mi zacvrliká telefon.

Ne.

Ach.

To mě mrzí. Máš nějaký volný čas kolem oběda? Zeptala bych se, paní Glover, ale tohle není profesionální požadavek.

Zahloubám se do svého průzkumu a uvědomím si, že od mé poslední zprávy uplynulo nejméně deset minut. Zamračím se a přemýšlím, jestli mi odpoví, když mi zacvrliká telefon.

Právě jsem vymazal třicet minut v půl jedné. Řekl jsem Jenny, že se s tebou potřebuju sejít na oběd.

Na stole mi zazvoní telefon.

„Jules Montgomery,“ zvednu to.

„Tady paní Glover, Jules. Pan McKenna žádá o schůzku s vámi na oběd v půl jedné.“ Zní zdvořile a rázně.

„Děkuji, paní Glover. Budu tam.“

Zavěsí a já zvednu telefon.

Je to rande.

***

Mohlo to ráno proběhnout ještě pomaleji? Každá minuta byla nesnesitelná, jak jsem seděla, sledovala hodiny a přála si, aby čas uběhl. Konečně ve dvanáct dvacet pět vypínám počítač, zamykám stůl, beru iPad a cílevědomě kráčím do Nateovy kanceláře.

„Můžeš jít dál, Jules,“ usměje se na mě paní Glover a já projdu dveřmi Nateovy kanceláře, vděčná, že z nich není vidět do recepce, a zavřu za sebou dveře. Potichu otočím zámkem.

„Takže,“ otočím se k němu čelem a usměju se a užívám si pohled na něj, jak sedí za svým stolem. Jeho oči jsou vřelé, když mě pozoruje, jak přecházím přes místnost k jeho stolu.

„Takže,“ odpoví.

„Jen pro upřesnění, teď nejsi můj šéf.“

„Dobře.“

Obejdu jeho stůl a on se na židli otočí tak, aby stál čelem ke mně a díval se na mě. V koutcích rtů mu koketuje úsměv a já mu neodolám. Nakloním se, položím ruce na opěrky jeho židle a políbím ho, jazykem se mu protlačím kolem rtů, dráždím ho a stahuju se, a on mě najednou obejme kolem ramen a přitáhne si mě na klín.

Jednou rukou mě objímá kolem pasu a jednou rukou mi sahá do vlasů, pevně si mě k sobě přitahuje a přebírá kontrolu nad polibkem. Líbá mě, jako by to potřeboval, jako by umíral žízní a já byla prvním nápojem vody, který za poslední dny viděl. Je to vzrušující, opojné, a já mu obtočím ruce kolem krku a držím se ho. Po dlouhých minutách strávených v Nateově náruči si vzpomenu, jaký byl můj původní plán pro toto setkání u oběda, a vstanu z jeho klína.

„Kam jdeš?“ Chytne mě za ruku, ale já ji vytáhnu z jeho dosahu a kleknu si na zem mezi jeho nohy.

„Nedaleko.“

Jeho oči se rozšíří. „Julianne…“

„Pšššt,“ přitisknu mu prst na rty, abych ho umlčela. „Jen se posaď a užívej si, zlato. Nic nezlepší pondělí tak jako kouření.“

Rozepnu mu kalhoty a vytáhnu z boxerek jeho velké, tvrdé péro a hned obtočím rty kolem hlavičky, dráždím jazykem jeho apa a Nateovy boky se v křesle prudce zvednou.

„Do prdele, bejby!“ Chytne mě za vlasy do dlaní a drží se mě, zatímco já se pohybuju nahoru a dolů po jeho krásném péru, svírám ho rty, saju ho a pak se zase nořím dolů, dokud neucítím ten kov vzadu v krku.

Sténám proti němu a honím ho rukou, zatímco druhou rukou mu hmatám po šourku. Nikdy jsem se necítila víc sexy, silnější, víc pod kontrolou a miluju to. Miluju, když Nate šílí touhou po mně.

„Bože, ano, Jules… vykuř mi ho… kurva, zlato.“ Jeho nezbedná slova mě pobízejí a já se pohybuju rychleji, tvrději, až se najednou postaví, zvedne mě za ramena, ohne mě a najednou je ve mně. Jednou rukou mě chytne za vlasy, stáhne mě dozadu, až je to jen z téhle strany bolestivé, a pevně mě chytí za boky, jak do mě vniká a vytahuje se, znovu a znovu, než zachrčí, jak se ho zmocní vyvrcholení, a strhne mě s sebou.

Vyklouzne ze mě, ustoupí a já cítím, jak mi mezi nohama stéká vlhkost. Nate, zalapá po dechu. „To je ta nejvíc sexy věc, zlato.“

S úsměvem vstanu, stáhnu si sukni a políbím ho na bradu, když si ho schová a zapíná si kalhoty. „Můžu použít tvou koupelnu, prosím?“

„Samozřejmě, posluž si. Ještě jednou se omlouvám.“ Gestem ukáže na dveře, které vedou do jeho soukromé koupelny, a já vejdu dovnitř a umyju se.

„Vypadá to, že nám zbývá asi deset minut do konce tohoto oběda, pane McKenno.“ Vpluju zpátky do jeho kanceláře a najdu ho, jak stojí u okna, ruce zkřížené a dívá se na výhled na Sound a Space Needle. Přistoupím k němu zezadu, obejmu ho a vtisknu mu polibek na záda.

Přikryje mi ruce svýma a dlouho tak stojíme, až se nakonec zeptám: „Co se děje?“

„Vůbec nic.“ Otočí se ke mně a vtiskne mi jemný polibek na tvář. „To bylo milé překvapení.“

„Jestli mi budeš dál posílat sexový text tak, jak to děláš, budu ti každý den připravovat milé překvapení.“ Mrknu na něj a on se na mě potěšeně usměje.

„Jaký máš zatím den, zlato?“

„Dlouhý. Tvůj?“

„Stejný. Ale teď už je to lepší.“ Políbí mě, posadí se na židli a přitáhne si mě zpátky na klín. „Po zbytek dne budu mít schůzky, takže tě uvidím až zítra.“

Obejmu ho kolem ramen a zabořím mu obličej do krku. „Dobře.“

„Přijď po práci ke mně. Můžeš u mě zůstat přes noc.“ Rytmicky mi masíruje spodní část zad a mně se chce vrnět.

„Máš pozdní schůzku, pamatuješ?“

„Chci jít k tobě domů.“

Opřu se a pátrám v jeho upřímných očích. Nechci mu říct ne. Včerejší noc bez něj byla hrozná.

„Nechci bez tebe spát,“ zašeptá. Jak mu můžu odolat?

„Dobře,“ zašeptám zpátky a znovu mu zabořím obličej do krku, užívám si těch posledních pár minut s ním, než se budeme muset vrátit do práce. „Budu tam.“