FWM - 23. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Nate mě spustí na nohy a já stojím před ním, jeho ruce spočívají na mých ramenou, jsem jako přikovaná. Altán se proměnil v krásné, romantické útočiště. Ohniště uprostřed rustikálního prostoru plápolá, na jedné straně je prostřený stůl plný talířů pokrytých stříbrnou kopulí a láhev šampaňského se chladí ve stříbrném kbelíku s ledem. K jednomu z plyšových venkovních křesel je přisunut otoman a na něm jsou podepřeny velké barevné polštáře a deky.

Po obvodu prostoru, podél stropu i zábradlí, jsou rozmístěna bílá vánoční světýlka, která dodávají prostoru jemnou záři.

K tomu se přidává úžasný oranžový, červený a fialový západ slunce, který se odehrává nad hlubokým modrým oceánem, a já jsem v životě neviděla nic tak krásného.

„Řekni něco,“ zašeptá Nate.

„Páni,“ zamumlám.

Nate mě otočí, abych stála čelem k němu, a jeho nádherné šedé oči tančí humorem. „Co myslíš?“

„Jsi romantický a rozmazluješ mě.“ Uchopím jeho tvář do dlaně.

„Luke ti může dávat sentiment a romantiku na plátně, ale mým úkolem je dávat ti ji ve skutečném životě, zlato. Zvykni si na to.“ Nakloní se a jemně položí své rty na mé, políbí mě tak, jak to umí jen Nate, a já si povzdechnu.

„Pojďme tě nakrmit.“

Přistoupíme ke krásně prostřenému stolu a Nate zvedne stříbrné kopulovité pokličky z talířů. Na talířích jsou vystavené pokrmy, které jsou úžasné a příliš krásné na to, abychom je snědli.

„Dobře,“ řekne Nate a ukáže na každý pokrm. „Máme tu škeble plněné chorizem, salát Caprese na crostini,“ usměje se na mě, „což znamená sýr, rajčata a bazalku na opečeném chlebu, krabí koláčky a steak obalený ve slanině.“

„Sakra, to vypadá výborně.“ Podá mi talíř a my se do něj pustíme a navršíme si jídlo na talíře. Nalévá nám každému sklenku šampaňského a vede mě k plyšové lenošce. Sedíme vedle sebe, v indiánském stylu, talíře na klíně, s výhledem na oceán.

„Přípitek.“ Zvedne sklenku a já ho následuji. „Na tebe, Julianne. Za to, že se díky tobě cítím živý a šťastný, ať už jsme kdekoli.“

Usměju se na svého muže, stále ještě přemožená tím úžasně romantickým gestem. Nikdy jsem nebyla takhle romantická. „Děkuju,“ zašeptám.

„Je mi potěšením.“

Cinkneme skleničkami a usrkneme lahodného růžového šampaňského, pak se pustíme do večeře.

„Jak jsi to všechno udělal?“ Zeptám se s kouskem steaku v ústech.

„Služebnictvo,“ odpoví s pokrčením ramen a já se rozesměju.

„Vážně, kdy? Tohle tady nebylo, když jsme si šli ráno zaběhat.“

„Nechal jsem to udělat dnes odpoledne, když sis zdřímnula.“

Ukousnu si z crostini Caprese a pozoruju ho, zatímco žvýkám. Má rozpuštěné vlasy, na sobě černé tričko, které ukazuje jeho krásné tetování, a modré džíny mu dokonale padnou. Nate se na mě podívá a jeho oči změknou. Odhrne mi drobek z pusy a palcem mi přejede po spodním rtu.

„Co?“ Zeptám se.

„Vypadáš nádherně, když ti na kůži tančí světlo ohně, a tvé krásné modré oči vypadají šťastně.“

Ah. Ano, dneska večer je ve velmi romantickém módu.

„Děkuju,“ zašeptám, úplně zaujatá jeho pohledem.

Znovu se napiju lahodného šampaňského a dojídám jídlo na talíři. „To bylo vynikající.“

„Mmm…“ odpoví, když si také vezme poslední sousto. Vezme můj talíř a ubrousek, odloží je stranou ke svému, otočí se ke mně a rozevře náruč. Snadno mu vklouznu mezi nohy a opřu si hlavu o jeho hruď, abych si užila výhled.

„Je tu opravdu krásně, eso.“

„Jsem rád, že se ti to líbí.“ Políbí mě do vlasů, obejme mě kolem ramen a přitiskne mě k sobě.

„Kdybychom neměli práci, nikdy bych nechtěla odejít.“

„Jak už jsem řekl, můžeme sem přijít, kdykoli budeš chtít.“

„Měli bychom se snažit jezdit jednou za měsíc. A vzít s sebou Nata, Luka a dítě. Těm by se tu taky líbilo.“

„To zní skvěle.“ Znovu mě políbí do vlasů a já se usměju. Je tak milý a líbí se mi, že má rád mé přátele.

Slunce se teď noří do vody a na hladině se odrážejí oranžové odlesky. Obloha je tmavě fialová a v dálce vidím, jak se k ní valí tmavé mraky.

„Možná budeme mít štěstí a dnes v noci přijde zimní bouřka.“ Pohladím ho po pažích, které mi spočívají na hrudi.

„Máš ráda bouřky?“ zeptá se.

„Na pláži ano. Jsou úžasné.“

„Dáš si dezert?“

„Vždycky, vždycky mám místo na dezert, zlato.“

Nate se zasměje, když kolem mě leze ke stolu a vrací se se dvěma malými samostatnými čokoládovými cheesecaky.

„Ach ano. I tady mě dokážeš nakrmit čokoládovým cheesecakem.“

„Samozřejmě. Je to tvůj oblíbený.“

„Jaký je tvůj oblíbený?“ Zeptám se a zakousnu se do opadavého dezertu. „Ježíšmarjá, ten je dobrý.“

„Ty.“ Odpoví a jeho oči hoří, když sleduje, jak si slízávám čokoládu ze rtů.

„Dneska jsi romantický.“ Ukousnu si další sousto a zasténám.

„Vážně ti to vadí?“ zeptá se s úsměvem.

„Ne, je to příjemné. Neříkej to Natalii.“ Nate se zasměje a nabídne mi kousek tvarohového koláče ze svého talíře, který s radostí přijmu, a nabídnu mu kousek svého.

Takhle dojíme své dezerty, navzájem se krmíme, a pak se usadíme na polštáře a vypijeme další sklenku šampaňského.

„Něco pro tebe mám. Celý den jsem se ti to snažil dát, ale pořád jsi mě rozptylovala.“ Zničeně se na mě usměje a sáhne do kapsy džínů.

„Nemusíš mi nic dávat, Nate. Celý tenhle víkend je úžasný.“

„No, tohle je pro mě výjimečné a chci, abys to měla. Proto jsme se dneska ráno zastavili u mého táty.“ Vytáhne ruku z kapsy, ale v pěsti drží, ať už je to cokoli.

„Dobře,“ zamumlám a pobídnu ho, aby mluvil dál.

„Už jsem ti říkal, že máma zemřela, když jsem byl hodně malý. Moc si toho o ní nepamatuju, většinou jen to, co mi vyprávěl táta, ale pamatuju si, že byla moc hezká a že byla hodně láskyplná.“

„Určitě byla nádherná, Nate. Stačí se na tebe podívat a nikdo by o tom nepochyboval.“

Usměje se na mě a přejede mi hřbety prstů po tváři.

„V roce, kdy zemřela, jsem jí k narozeninám, které by měla dnes, dal tohle.“ Otevře pěst a uvnitř je stříbrný řetízek s krásným stříbrným přívěskem ve tvaru srdce.

Podívá se na mě a stále se usmívá. „Rád bych ti ho dal.“

Cítím, jak mi klesá čelist, a sleduji, jak jednou rukou bere srdíčko do prstů, druhou mi objímá ruku a vkládá mi teplý kov do dlaně.

„Nate…“

„Milovala by tě,“ pokračuje. „Přál bych si, aby tě poznala. Chci, abys to měla.“

Pátrám v jeho očích a jsem tak dojatá. Dává mi něco po své matce. Jestli tohle nekřičí závazek, tak už nevím, co ano.

„Otoč to,“ zašeptá.

Na zadní straně je vyrytý nápis Love, Nate.

Do očí mi vhrknou slzy, když polštářkem prstu rozetřu sladká slova. Přemáhají mě emoce.

„Já vím, že to nejsou diamanty, ani nijak divoce drahé…“

Než stihne doříct slova, vylezu mu na klín a obtočím mu ruce kolem ramen, zabořím mu obličej do krku a pevně se držím a nechávám se unášet slzami.

„Hej, to je v pořádku, zlato.“ Jeho ruce se pohybují nahoru a dolů po mých zádech, konejší mě a hladí.

„Moc ti děkuju,“ zašeptám mu do krku a nedokážu se mu podívat do očí, aby viděl moje slzy. „Tohle je ten nejkrásnější dárek, jaký mi kdy kdo dal.“

„Hej.“ Zatlačí mi na ramena, takže se na něj musím podívat, a on se na mě usměje, zatímco mi palci stírá slzy z tváří. „Můžu ti to nasadit?“

„Ano, prosím.“ Nabídnu mu vlhký úsměv, odhrnu si vlasy z krku a trpělivě čekám, až mi jej sepne. Spadá mi pár centimetrů pod klíční kosti a leskne se v měkkém světle ohně.

„Je to krásné, Nate, děkuji.“

„Není zač.“

V dálce najednou zahřmí a oba se podíváme k vodě, když do temných mraků, které se k nám blíží, udeří blesk.

„Vypadá to, že nás ta bouřka čeká,“ zamumlám.

„No, i když jsem se s tebou chtěl milovat tady, vypadá to, že to bude plán B.“ Nate se postaví, natáhne ke mně ruku a pomůže mi vstát. Podá mi naše skleničky a láhev šampaňského, pak mě zvedne do náruče a stoupá po schodech.

„Vážně, Nate, já umím chodit.“

„Nemáš boty.“

Ani se mu z té námahy špatně dýchá.

Do prdele.

„A co jídlo a oheň?“ Ptám se.

„Cateringová firma se za pár hodin vrátí, aby to uklidila.“

„Aha.“

Postaví mě nahoru na schody a políbí mě na tvář, vezme mi z rukou svou sklenici a láhev a vede mě dovnitř a po schodech nahoru do hlavního apartmá. Vejdeme do koupelny a Nate pustí vodu, aby se napustila vana, a v celé prostorné místnosti zapálí několik svíček, pak zhasne světla, takže se prostor koupe v jemných svíčkách.

Ze zadní kapsy vytáhne dálkový ovladač – nevěděla jsem, že ho má! – a zapne zvukový systém a z reproduktorů se opět ozve píseň I Won’t Give Up od Jasona Mraze.

„To jsi udělal schválně?“ Ptám se.

„Ne, to je jen náhoda,“ zamumlá.

Spustí naše skleničky a šampaňské na podlahu vedle vany, a když je všechno připravené, otočí se ke mně a pomalu se ke mně blíží, v rytmu písničky. Začne zpívat spolu s ním, tiše: „Nevzdám to s námi, i kdyby se obloha zkřivila, dal jsem ti všechnu svou lásku, pořád se dívám vzhůru…“

Přitáhne si mě k sobě, jednu ruku mi obtočí kolem malého pozadí, vezme mě za ruku a začne se pohupovat s hudbou, tančí se mnou po prostorné, krásné koupelně ve světle svíček, zatímco venku obloha vybuchuje blesky. Skloní obličej vedle mého a jen tak tak se mě dotkne tváří, otočí obličej a otře se nosem o mou tvář, až mi přeběhne mráz po zádech a po rukou a nohou.

„Nevzdám to s námi,“ zašeptá mi do ucha a já cítím, jak mě znovu bodají slzy do očí. Kde jsem našla tohohle krásného muže? A jak jsem mu mohla tak dlouho odolávat?

Když píseň dozní, Sade začne skřehotat o tom, že tohle není obyčejná láska, a Nate se odtáhne, oči mu ožívají láskou a on mi jemně odhrne vlasy z tváře. „Miluju tě, zlato.“

„Miluju tě, Nate.“

***

Voda je teplá a voní levandulí. Nate sedí opřený o konec vany a já mu ležím mezi nohama, opřená o jeho hruď.

Obloha venku tančí v lehkých a proměnlivých černých mracích a odráží se na rozbouřené vodě pod námi. Líbí se mi, že vana stojí ve skleněném výklenku, takže můžeme sledovat podívanou.

„Kde ses naučil takhle tančit?“ Ptám se. Nate si stříkne můj sprchový gel do dlaní a tře si je o sebe, dokud není s pěnou spokojený.

„Posaď se trochu dopředu.“ Předkloním se a on mi začne masírovat záda a ramena, masíruje mi svaly a já se v něm rozplynu.

„Svatý Mojžíši, eso, ty to s rukama umíš.“

Uchechtne se za mnou a pokračuje ve slastné masáži.

„Nikdy jsem neměl lekci tance. Myslím, že mě rytmus naučila bojová umění.“ Jeho ruce sklouznou pod čáru vody a on mi v pomalých, uvolňujících kroužcích masíruje spodní část zad.

„Mmm… miluju, jak se pohybuješ,“ zamumlám.

„Opravdu?“ Slyším v jeho hlase úsměv.

„Mmm hmm… Mohla bych tě pozorovat celý den.“ Políbí mě na krk a znovu si mě přitáhne k sobě, jeho ruce krouží nahoru k mým prsům.

„Miluju tvoje prsa,“ zašeptá.

„Když jsem byla mladá a pózovala pro časopis, přemýšlela jsem o jejich vylepšení, ale teď jsem ráda, že jsem to neudělala.“

„Nemusíš si je vylepšovat, zlato. Jsou dokonalé tak, jak jsou.“ Přejede mi palci po bradavkách, až se mi naběhnou, a já se mu opřu rukama o stehna, prohnu se v zádech a zatlačím mu prsa do dlaní.

Jeho levá ruka sklouzne po mém trupu mezi nohy a prstem mi lehce přejede po klitorisu.

„Bože, zlato.“

„Pst, mám tě,“ zašeptá mi u ucha a sevře lalůček mezi zuby. Cítím jeho erekci na zádech, jeho ruce mi pustoší citlivou kůži a voda je teplá a voňavá. Venku se ve větru kymácejí stromy a do oken teď buší déšť, který odráží blesky, jež šlehají po rozbouřené obloze.

Otočím se v Nateově náručí a rozkročím se na jeho bocích. Políbím ho, nejdřív něžně, ruce v jeho vlasech, a pak sladký polibek prohloubím a propletu naše jazyky. Jeho ruce mi zvednou zadek a on se odtáhne, oči upřené na mé, ústa pootevřená, jak se nadechuje.

„Potřebuju být v tobě, zlato.“

Natáhnu se mezi nás a obtočím ruku kolem jeho penisu, jednou zatáhnu nahoru a dolů, pak navedu špičku ke svým záhybům a spustím se na něj.

„Kurva, ty jsi tak malá,“ zavrčí.

„Kurva, ty jsi tak velký,“ odpovím a usměju se, čelo se mi opře o jeho. Vlčím úsměvem mě nad sebou začne soustavně zvedat a spouštět, nevšímá si vody, která šplouchá přes okraj, a jsme ve víru chtíče. Nemůžu se ho nabažit. Tisknu se kolem jeho délky, jeho piercing se otírá o to nejcitlivější místo a já cítím, jak se mi kolem něj důvěrně stahují svaly.

„Udělám se,“ zašeptám.

Chytne mě za boky a přitáhne si mě k sobě, vmáčkne se do mě, jeho divoké šedé oči se upírají do mých, a zavrčí: „Pusť to.“

A já to udělám.