FWM - 22. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

„To je hezké.“

Nate mi prohrábl vlasy. Ležíme na plyšové šalvějově zelené pohovce v obývacím pokoji. Rozdělal oheň v krásném kamenném krbu a je tu teplo a příjemně. Po našem běhu na pláži jsem se osprchovala, zatímco on připravoval oběd, a pak se ke mně připojil.

„Jak se ti podařilo zásobit kuchyň?“ Zeptám se a zavřu oči, líbí se mi, jak mi jeho prsty hladí vlasy.

„Obvolal jsem pár lidí,“ zamumlá.

„Musí být příjemné mít přisluhovače.“

Zasměje se a hravě mě zatahá za vlasy. „Já nemám přisluhovače. Mám miliony.“

Slyším v jeho hlase hravost, ale oči mám zavřené. Nechci vědět, kolik má peněz. Vím, že je ve své práci vynikající a že je zjevně bohatý.

„Do toho mi nic není,“ zamumlám.

„Neusínej na mě.“

„Líbí se ti, když na tobě spím.“ Hmm… pořád si hraje s mými vlasy a oheň hřeje. „Nepamatuju si, kdy jsem byla naposledy takhle uvolněná. Musíme sem jezdit často.“

„Můžeme sem jezdit, kdykoli budeš chtít, zlato.“

Zapnul satelitní rádio, když připravoval oběd, a hudba se rozléhá celým domem přes zvukový systém. Hraje I Won’t Give Up od Jasona Mraze a já se usmívám.

„Tuhle písničku miluju.“

„Vážně?“ Cítím, jak sahá po dálkovém ovladači a zvyšuje hlasitost.

Otevřu oči a podívám se mu do tváře. Jak jsem mohla mít takové štěstí?

„Rozmazluješ mě, víš?“

„To doufám. To je cíl.“ Jeho palec se mi dotkne tváře.

„Nemusíš. Jsem šťastná jen s tebou.“

„To I já, zlato.“

Posadím se a sevřu jeho tvář v dlaních. Vlasy má stále svázané a mě svrbí prsty, abych si je prohrábla.

„Můžu ti rozpustit vlasy?“ Zeptám se.

Jeho oči se rozzáří. „Můžeš si dělat, co chceš.“

Stáhnu mu z vlasů kravatu a prsty mu projedu hustou, inkoustově černou hebkostí. „Nestříhej je.“

„Dobře.“ Jeho ruce mě objímají a oči putují po mé tváři, trpělivě mě sledují, jak se dotýkám jeho vlasů, tváře, ramen.

„Jsi tak hezký,“ zašeptám.

Skloní se a položí své rty na mé, jen tak je tam položí a vdechne mě. Nikdy jsem netušila, že tak lehký dotek může být tak intimní. Nakonec mě sladce políbí a odtáhne se.

„Něco pro tebe mám.“ Zašeptá a já se usměju.

„Už bylo na čase, eso.“ Rychle se rozkročím na jeho bocích a usadím svůj střed nad jeho rozkrokem. „Tohle ráno mi připadá jako před několika dny.“

Zasměje se na mě, když mi rukama sevře zadek a přitáhne si mě blíž. „No, takhle jsem to přesně nemyslel, ale líbí se mi, jak přemýšlíš, zlato.“

„Aha,“ políbím ho na tvář a přikývnu k jeho uchu. „Co pro mě máš?“ Zašeptám.

„Když o tom tak přemýšlím,“ obtočí mi ruce kolem středu a než se naděju, ležím na zádech napříč gaučem, schovaná pod ním. „Tohle je skvělý nápad.“

„Mám dobré nápady, že?“ Zeptám se s drzým úsměvem a on se na mě potěšeně usměje a jeho šedé oči září štěstím.

„To máš, zlato.“ Zuby se mi škrábe podél čelisti, ruce má v mých vlasech, drží mě v klidu a pohlcuje mě polibkem, ze kterého se mi točí hlava. Mé ruce vklouznou pod pas jeho džínů a boxerek a já sevřu v dlaních jeho pevný, hladký zadek.

„Nate,“ zašeptám na jeho rty.

„Ano, krásko.“

„Dovnitř.“ Polibek. „Mě.“ Polibek. „Teď.“

Odstrčí se, aby se na mě podíval, jeho oči hoří stejně jako moje, a já ho chytím za poklopec. Prsty mi připadají neohrabané a trvá mi to několik pokusů, ale nakonec se mi podaří rozepnout mu zip, posunout kalhoty a slipy dolů natolik, abych odhalila jeho krásné, už tvrdé péro, a palcem mu přejedu po špičce, sem a tam po afektu.

„Kurva,“ zavrčí. Roztrhne kalhoty na jógu, které jsem na sebe hodila po sprše, v rozkroku, místo aby se zdržoval jejich stahováním, a strčí do mě dva prsty. „Bože, zlato, jsi tak mokrá.“

„Teď. Potřebuju tě hned.“

„Tohle bude rychlé, Jules.“

„Ano, rychle.“ Vedu ho skrz pysky k otvoru a on vklouzne dovnitř, až po okraj. Je tak hluboký, tak velký a já vím, že to nebude trvat dlouho, ani pro jednoho z nás.

Ježíši, ještě před dvěma minutami jsem mu chtěla usnout na klíně!

„Tak krásné.“ Jeho boky se rychle pohybují, tvrdě do mě buší a on si přitahuje mou nohu přes rameno, aby se do mě mohl zabořit ještě hlouběji.

„Svatý peklo, zlato.“ Chytám se jeho paží a držím se jako o život, když do mě rychle a tvrdě a tak hluboko vniká. Jeho ruce se mi napínají ve vlasech a on se opírá čelem o mé, když cítím, jak jím prochází orgasmus.

„Se mnou,“ zašeptá a mě to posune přes okraj a já se kolem něj roztřesu.

„Páni,“ zašeptám a políbím ho na nos.

„Bože, Julianne, nikdy tě nepřestanu chtít.“ Vytáhne se ze mě a změní naši polohu, takže ležím na něm, s hlavou na jeho hrudi. Kalhoty má stále stažené a ty moje jsou roztrhané, ale ani jednomu z nás to nevadí.

„Zpátky k tobě, eso. Jsi tak krásný, uvnitř i zvenčí.“ Položím mu ruku na srdce a jemně se usměju. „Mimochodem, děkuju.“

„Za to mi nemusíš děkovat, zlato. Je mi potěšením.“

Zasměju se a podepřu se na rukou, abych se mu mohla podívat do tváře. „To ne, ty chytráku. Díky za tenhle víkend. Potřebovali jsme ho.“

Zastrčí mi vlasy za ucho a vzdychne. „Jo, potřebovali.“

Zívnu a usadím se mu na hrudi, poslouchám jeho rovnoměrný tlukot srdce a užívám si rytmické stoupání a klesání s každým jeho nádechem.

„Pojďme spát,“ zašeptá a políbí mě do vlasů.

***

Probouzím se sama. Na oheň je přiloženo čerstvé poleno, z kuchyně se line vůně něčeho lahodného a rádio je stále zapnuté. Písničku, která hraje, nepoznávám.

Posadím se a protáhnu se. Po Natovi není ani stopy, a tak vstanu a běžím nahoru vyhodit zničené kalhoty na jógu a převléknout se do džínů. Když scházím ze schodů, zvednu iPhone a zapnu ho.

Hmm… kam Nate šel?

Sednu si zpátky na gauč a třu si rukama obličej ve snaze se probrat. Po šlofíčku jsem vždycky extra ospalá.

Na polštáři vedle mě začne zvonit telefon. Číslo nepoznávám.

„Haló?“

„Jules?“ zeptá se žena.

„Ano.“

„Ahoj, tady Marie Desmond z časopisu Playboy. Omlouvám se, že vás obtěžuji v sobotu.“

„Žádný problém, co se děje?“ Zamračím se a vstanu, abych se během hovoru prošla po místnosti. Co by asi tak mohli chtít?

„No, volám proto, že se chystáme na focení k výročí červencového čísla a vrací se nám některé z našich nejoblíbenějších dívek. Máte nějaké své aktuální fotky?“

„Ano, mám nějaké nedávné fotky, Marie, ale žádné nejsou nahé.“ Do prdele!

„To nevadí, budu ráda, když mi jich pár pošleš mailem.“

„Ani si nejsem jistá, jestli bych měla zájem pózovat pro výroční číslo.“ Přestanu se procházet před širokým oknem a sleduju, jak se oceán rozbíjí o písek pod námi.

„No, platí se za to padesát tisíc dolarů, Jules.“

„Padesát tisíc dolarů? Do prdele, Marie, to je dvojnásobek toho, co jsem dostala za měsíc, kdy jsem byla na titulní straně. Proč tolik?“

„Dostali jsme povolení vám, veteránkám, nabídnout tolik za tohle speciální číslo.“

„Já nevím, Marie. Ta část mého života už je dávno pryč a nejsem si jistá, jestli by otcovo srdce přežilo, kdybych znovu pózovala nahá,“ řeknu se smíchem a na druhém konci slyším Mariino pochechtávání.

„Já ti rozumím. Přemýšlej o tom přes víkend a v pondělí mi zavolej.“

„Dobře. Díky za příležitost, Marie.“

„Není zač. Brzy se ozvu.“

Zavěsím telefon a opřu si čelo o chladné sklo okna.

Do prdele.

„Sakra, ne.“

Otočím se za Natovým naštvaným hlasem a zjistím, že stojí vedle pohovky, opírá se o ni bokem a ruce má složené na hrudi.

„Chápu to správně, že jsi to slyšel?“

„V žádném případě, Julianne.“

„Neřekla jsem, že to udělám.“

„Neřekla jsi ne.“ Oči má ledové, čelist sevřenou a je strašně naštvaný.

„Nabídla mi padesát tisíc. To je dvojnásobek toho, co vydělají středoví herci.“ Tady vůbec nejde o peníze. Nepotřebuju je. Ale je to taková vzpruha pro moje ego, když vím, že mě pořád chtějí!

„Až se vrátíme domů, pošlu ti na účet sto tisíc. Odpověď zní ne.“ Jeho hlas je tak klidný, ale vyzařuje z něj hněv, a to mě opravdu štve.

„Já se tě neptala.“ Odpovídám zamračeně.

„Julianne…“

„Přestaň.“ Zvednu ruku a zavrtím hlavou. „Nejsem tvoje dítě, ani tvoje žena. Je to moje rozhodnutí, Nate.“

Vidím, jak mu v čelisti zaškube sval a jeho oči se na mých zúží.

„Takže chceš říct, že když mé přítelkyni, kterou náhodou miluju, nabídne časopis Playboy, aby pózovala nahá, nemám právo se k tomu vyjadřovat?“

„Ty mi svůj názor neříkáš. Ty mi kladeš na srdce, že nemůžu. Je mi dvacet šest let. Budu si dělat, co chci.“ Zkřížím ruce na prsou a pohlédnu na něj.

„Žádná diskuse?“ zeptá se tiše.

Zhluboka si povzdechnu a podívám se na své bosé nohy. Vím, že jsem tvrdohlavá a hloupá, ale sakra, nejsem jeho majetek!

„Nate…“ Rychle přejde přes místnost a uchopí mě za ruce a drží mě na místě.

„Nemůžu na to ani pomyslet, Julianne. Žádný jiný muž tě už nikdy neuvidí nahou, rozumíš mi?“ Jeho hlas je drsný, jeho oči mě prosí a můj mozek se zastaví.

„Nate…“ Zkusím to znovu, ale on mě znovu přeruší.

„Ne,“ zavrtí odmítavě hlavou. „Chci si s tebou vybudovat život. Tohle pro mě není jen románek. A tobě zavolá někdo, koho neznáš, a chce, abys pózovala nahá v celostátním časopise, a já tvé rozhodnutí vůbec neovlivním? Jak se mám kvůli tomu cítit?“

Kurva.

„Nate.“ Přistoupím k němu a on uvolní sevření, ale jeho tvář je tvrdá, jeho oči mě prosí, a já se zhluboka nadechnu, obejmu ho kolem pasu, přitisknu tvář na jeho hruď a pevně se držím. „Přestaň, zlato.“

Jeho paže se mi složí kolem ramen a on mě k sobě přitiskne.

Uklidňujícím způsobem ho pohladím po zádech, políbím ho na hruď a ustoupím, stále v kruhu jeho paží. Podívám se do jeho nejisté, unavené tváře a usměju se, můj hněv je pryč. Miluje mě. Chce mě chránit.

„Nikdy jsem nechtěla přijmout jejich nabídku, Nate.“

„Proč jsi ji prostě neodmítla?“ zeptá se tiše.

„Ze dvou důvodů: Za prvé, protože mi bylo příjemné tu nabídku dostat, a za druhé, protože jsem to s tebou paradoxně neprobrala. Víš, že mě to nezajímá. Ale opravdu mi lichotí, že si ze všech dívek, které si mohli vybrat, vzpomněli právě na mě.“ Pokrčím rameny a podívám se mu na hruď. „Doufala jsem, že na mě budeš pyšný.“

„Ale zlato, to jsem.“ Políbí mě na čelo a já cítím, jak z něj vyprchává napětí. „Jsem na tebe tak pyšný. Ale nedokážu se vyrovnat s myšlenkou, že bys zase pózovala. Prosím, odmítni je.“

„Jak jsem řekla, nechtěla jsem tu nabídku přijmout. Ale Nate, nemůžeš mi jen tak diktovat, co budu a nebudu dělat. Nejsem ten typ holky, která bude jen tak plnit tvoje rozkazy.“

„Já vím, ale sakra, naštvalo mě to.“

„To jsem si všimla.“

„Ty to neuděláš?“ Zeptá se tiše, prsty mi zakloní hlavu pod bradou a přišpendlí mě svým šedým pohledem.

„Ne.“ Přejedu mu prsty po hladké tváři. „Kromě toho by se bráchové a táta zbláznili.“

„Nejsou sami.“ Znovu mě políbí na čelo, vytrhne se mi z náruče, vezme mě za ruku a vede mě ke kuchyni. „Pojď, něco pro tebe mám.“

„Doufám, že je to jídlo, mám hlad.“ Usměje se na mě.

„Uvidíš.“

„Tento víkend jsi samé překvapení, pane McKenno.“

„Rád tě překvapuju. Jdeme ven.“

Podívám se dolů na své bosé nohy. „Mám si vzít boty a bundu?“

„Ne, bude ti dost teplo. Tady máš.“ Bez námahy mě zvedne do náruče a přitiskne si mě na hruď. Obtočím mu ruce kolem krku, políbím ho na tvář a vdechuju jeho čistou Nateovskou vůni.

„Krásně voníš. Mám ráda, když mě nosíš.“

Usměje se na mě, otevře posuvné dveře a vyjde na terasu. Slunce zapadá na vodu a barví oblohu do oranžova, červena a fialova. Je to ohromující.

Přistoupí ke schodům vedoucím dolů na pláž a začne po nich sestupovat.

„Nemusíš mě po všech těch schodech snášet.“

„Jsi v pořádku.“ Odpoví a snadno se přesune po schodech dolů. Dorazíme k altánku a já zalapám po dechu.

„Překvapení.“