FSD - 7. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

John sestoupil do nejhlubší propasti oceánu a bojoval tam s krakeny, slepý v naprosté černotě. Hlídkoval pod kilometry tlustým ledem v polárním kruhu, kde byl tak silný mráz, že při něm mrzla i dračí krev. Postavil se zuřícím pekelníkům a po dvou nohách vstoupil do srdce ohně, kam se ještě žádný mořský drak neodvážil.

Přál si, aby se teď ocitl na některém z těchto míst. Nejtemnější, nejchladnější vody nebo nejdivočejší oheň by byly lepší než tento pohodlný, krásně vyzdobený lidský taneční sál.

Sloužit jako Griffův sekundant při lidském obřadu páření se ukázalo jako nejtěžší věc, kterou kdy v životě dělal. John vynaložil veškerou sílu vůle, aby si po celé odpoledne zachoval patřičně zdvořilý a spokojený výraz, ale v nejhlubších, nejskrytějších zákoutích duše se svíjel a řval hořkou žárlivostí.

Ten zářivý pohled jeho přísežného bratra, když spojil ruce se svou stejně rozzářenou družkou, jejich očividné dokonalé štěstí, když byli navždy spojeni… John po tom toužil s intenzitou, která přesahovala jakoukoli pouhou touhu po zlatě.

Žádný větší poklad nemůže existovat. Chci ho pro sebe. Dal bych všechno, co mám, až do poslední perly, kdybych mohl pocítit to štěstí byť jen na jednu jedinou zářivou vteřinu.

Ale jediné, za co by to nevyměnil, byla jeho čest. Bez ohledu na to, jak jeho vnitřní člověk vyl závistí, bez ohledu na to, jak moc toužil spojit se s vlastní družkou, jako se Griff spojil s tou svou, nemohl.

A tak stál, seděl a usmíval se po celou dobu nekonečného lidského páření a toužil každým kouskem své bytosti, aby ten mučivý den konečně skončil.

Až budu doma, všechno bude v pořádku. V hlubinách, kde není vzduch, který by mi ji připomínal při každém nádechu. Slané moře mě bude kolébat a smyje ze mě poskvrnu země. Budu zase sám sebou.

„Už je obřad páření dokončen?“ zeptal se Hugha prostě, zatímco na druhé straně tanečního sálu se šklebící Griff točil se svou družkou na začátku zřejmě nějakého tradičního lidského tance.

„Ale ne,“ odpověděl Hugh. Opřel se o stěnu v jejich stinném koutě a pozoroval šťastný pár. „Tohle je jen první tanec, pro ženicha a nevěstu. Po něm si ještě musíš zatančit se všemi družičkami.“

John se na něj zděšeně zadíval. „Se všemi?“

Griff měl sedm sester, všechny byly orlí nebo lví měniči. Nevěsta neměla ani tak skupinu družiček, jako spíš celou čestnou stráž. Kdyby je Hayley zformovala do týmu, mohla by pohodlně převálcovat malou armádu.

„Všechny,“ potvrdil Hugh. „Jo, a pak tu máme házení kyticí. Pak se bude ještě tančit a pít a později musíme Griffa a Hayley zasypat konfetami. To bude nejspíš kolem půlnoci.“

Pokud síla pářícího pouta vůbec souvisela s délkou pářícího obřadu, pak Griff a Hayley budou nejdůkladněji spojeným párem v celé historii měničů. „A jsi si jistý, že je k tomu všemu nutná moje přítomnost?“

„Rozhodně.“ Hugh se napil šampaňského. „Obřad by byl úplně v háji, kdyby tam svědek po celou dobu nebyl. Jestli teď odejdeš, partnerské pouto Griffa a Hayley se rozpadne a všechno to bude tvoje vina.“

John se na něj podezřívavě podíval. Nemohl si pomoci, ale měl podezření, že zdravotník možná nemluví úplně pravdu. Také si nemohl nevšimnout, že ho Hugh za celý den nespustil z očí.

„Štítný bratře, začínám si myslet, že jsi byl přidělen jako můj hlídač,“ řekl a oči se mu zúžily. „A že se snažíš oddálit můj odjezd.“

„Moje čest je hluboce uražena i tvým pouhým náznakem.“ Hugh se vytáhl do své plné výšky, takže temeno jeho bělovlasé hlavy bylo někde na úrovni Johnovy hrudní kosti. „Žádám satisfakci. Vyzývám tě na souboj.“

John na něj zamrkal. Pokud mohl soudit, zdravotník to myslel naprosto vážně.

„Jako vyzyvatel mohu určit místo a čas,“ dodal Hugh. „Vybírám si příští úterý.“

Navzdory sobě samému se Johnovi zvedl koutek úst. „Statečná snaha, štítobrácho. Ale omlouvám se za svou neúmyslnou urážku, a proto musíš svou výzvu stáhnout.“

Hugh pokrčil rameny a znovu se opřel o zeď. „Za pokus to stálo.“

„Hluboce se mě dotýká tvoje snaha donutit mě, abych se zdržel,“ řekl John jemně. „Ale oddalování nevyhnutelného jen umocňuje bolest z rozchodu. Povinnost mého odchodu mne volá.“

K Griffovi a Hayley se teď na parketu přidávaly další páry. Chase a jeho družka Connie prošli kolem, Connie se smála, když ji Chase vymrštil do vzduchu. Měnič rudého draka Dai Drake vykročil se svou družkou Virginií klidnějším krokem, jednou silnou paží ji objímal kolem pasu a druhou kolébal jejich dřímající malou dcerku. Dokonce i velitel ohně Ash se musel zúčastnit, když ho za obě ruce násilím vytáhla na parket labutí měnička Rose, majitelka hospody U úplňku.

Takhle si je chci pamatovat. Všichni moji nejdražší přátelé, kteří se spojili na oslavě.

Téměř všichni jeho nejdražší přátelé. John se bokem podíval na Hugha, který také sledoval tanečníky. Zdravotníkův pohledný obličej měl obvyklý lehce sardonický výraz, ale v jeho ledově modrých očích se objevil náznak zádumčivosti.

„Ty také stojíš stranou.“ John položil jednu ruku na Hughovo rameno. „Ale když jsem nečekaně našel družku já, možná se ty rovněž mýlíš ve svém přesvědčení, že musíš být navždy sám. Doufám, že je tomu tak.“

„Věř mi, že by to pro mě dopadlo ještě hůř, než to dopadlo pro tebe.“ Hugh se na něj zamračil, ta chvilková zranitelnost se opět skrývala za jeho bodrou obranou. „Jestli chceš jít, tak prostě jdi. Nemusíš mi na odchodu začínat přát neštěstí.“

„Pak tedy odejdu dřív, než budu moci udělat další chybu.“ John přesunul ruku, aby sevřel Hughovo předloktí, v gestu jednoho bojovníka druhému. „Bylo mi ctí a výsadou nazývat tě svým přítelem.“

Hughovy prsty se na jeho paži sevřely. Ačkoli zdravotníkův výraz zůstával bezstarostný, fyzický kontakt znamenal, že John za sarkastickým chováním svého druha vycítil skutečný smutek.

Znamenalo to také, že si nemohl nevšimnout Hughova hlasitého telepatického výkřiku, i když nebyl namířen na něj.

Ztrácím ho! Chasi, proboha, řekni mi, že už je tady!

„Kdo už je skoro tady?“ Zeptal se John nahlas.

Hugh trhl rukou, jako by se popálil. „Copak ti tvoje matka nikdy neřekla, že je neslušné odposlouchávat rozhovor cizích lidí?“

V hlavě se mu zformovalo strašlivé podezření. „Ano,“ řekl chladně. „Ale ne tak neslušné, jako se zbaběle pokoušet podkopat čest druhého. To by byl skutečně bezohledný čin. Zvláště od spolubojovníka.“

Provinilý výraz, který se mihl Hughovou tváří, řekl Johnovi vše, co potřeboval vědět. V krvi mu vzplál hněv nad tou zradou.

Jak mohl? Jak mohli?

Hugh otevíral ústa, ale John mu nedal šanci, aby se jakkoli chabě vymluvil. Otočil se k záchranáři zády – jen aby zjistil, že mu cestu blokuje Chase.

„Teď se uklidni…“ Chase začal a zvedl ruce.

„Uhni mi z cesty,“ zavrčel na něj John a disharmonické zvuky rozhořčení, které se mu draly z hrdla, téměř přehlušily lidská slova.

Chase měl sotva polovinu jeho hmotnosti. John držel svou plnou sílu na uzdě, ale přesto jedinou ranou, přirazil měniče pegase na stěnu, až mu vyrazil veškerý dech. Nevšímaje si šoku v Chaseových očích ani Hughova vyděšeného zaklení za zády, se John otočil a odcházel – a byl opět nucen zastavit se uprostřed kroku.

„Hodláš mě také hodit do zdi, Johne?“ Zeptal se klidně Dai, široká ramena napjatá a zelené oči planoucí.

Měnič rudého draka by byl skutečně mnohem hrozivějším protivníkem, ale to nebylo to, co Johna přimělo zastavit se. Dai stále kolébal spící nemluvně, její drobnou hlavičku téměř schovanou v jeho velké ruce.

„Tohle je podlá taktika, příbuzný,“ zavrčel John tiše, aby dítě nerušil.

„Nejsem žádný rytíř. A jsem připraven bojovat špinavě, pokud to bude nutné, abych ti zabránil udělat tu nejhorší chybu tvého života.“

„Jestli je to chyba, tak je to moje chyba!“ Johnovy ruce se zkroutily v pěst a roztřásly se. „Jak se někdo z vás opovažuje tvrdit, že ví, co je pro mě nejlepší? Žádný suchozemec by nikdy nemohl doufat, že pochopí srdce oceánu. A teď ustupte!“

„Začínáte budit pozornost, pánové.“ John se zarazil nad tichým, ale ledovým hlasem velitele ohně Ashe. „Ovládejte se.“

Fénixovi se jako vždy podařilo objevit se přímo u jeho lokte, aniž by si toho všiml. Rose stála po Ashově boku a svraštila obočí, když se po všech rozhlédla. Záhadná měnička měla schopnost vidět, co se skutečně skrývá v lidském srdci. John byl zvědavý, co vidí teď.

„Nedovolím, aby kdokoli z vás dnes vrhal stín na Griffinovo štěstí,“ pokračoval Ash a temným, chladným pohledem přejížděl po své posádce. „V čem je problém?“

Dai trhl bradou na Johna. „Snažil se vyklouznout.“

John se reflexivně napřímil do pozoru, když se k němu obrátily Ashovy oči. „Veliteli. Jak jsem ti řekl dnes ráno, mé další povinnosti mne volají a já musím odpovědět. Můj úkol zde je splněn. Už nemám důvod se dále zde zdržovat.“

„Ale tvá družka…“ Chase začal, ale Ash lehce zvedl jednu ruku. Měnič pegase okamžitě zmlkl.

„Vím o tvých pokusech nalákat sem Johnovu družku bez jeho vědomí.“ Ačkoli se Fénixův vyrovnaný hlas a neutrální výraz nezměnily, nesouhlas z něj sálal jako žár z pece. „Johne, chceš ji vidět?“

John otevřel ústa, aby řekl ne, ale to prosté slovo mu uvízlo kdesi v hrdle. Chtěl ji vidět. Z celého srdce po tom toužil. Nemohl se zneuctít lží, kterou by vyslovil.

„Nejde o mé touhy,“ řekl nakonec bolestně. „Je to otázka nutnosti.“

Fénix mírně přikývl, jako by mu rozuměl. „Daifydde. Ustup stranou. Nech ho projít.“

„Zůstaň tam, Dai, nebo už do mé hospody nevkročíš.“ Rose si založila ruce na svých bujných bocích a zamračila se na všechny kolem. „Johne, poslouchej své přátele. Vím, co máš na srdci. Není to povinnost, co tě žene do moře. Je to strach, prostě a jednoduše jen zbabělost.“

„Rose.“ Ash udělal nepatrný pohyb, jako by jí chtěl položit ruku na rameno, a zadržet ji, ale pak se zarazil. „Je to Johnovo rozhodnutí. Musíme ho respektovat.“

„Ach, někdy bych tě ráda praštila.“ Rose se otočila na Ashe a pohlédla na Fénixe bez sebemenšího náznaku rozechvění, že tak neuctivě oslovuje nejmocnějšího měniče v Evropě. „Jsi stejně špatný jako on. Všechno to stoické utrpení. No a co Johnova družka? Copak ona do toho rozhodnutí nemá co mluvit? Proč má John jednostranně rozhodovat o tom, co je pro ně oba nejlepší?“

John měl vzácný zážitek vidět Fénixe vypadat rozladěně. Trhlina v Ashově klidu trvala jen okamžik, než se opět zacelila a jeho výraz se ustálil do obvyklé netečnosti.

„Chase,“ řekl Ohnivý velitel a otočil se k měniči pegase. „Kde je teď Johnova družka?“

Chase zaváhal, jeho černé oči sklouzly z velitelových, jako by se nedokázaly setkat s jeho pohledem. „Aha, no. Přesně v tuhle chvíli… vlastně není v mém dosahu.“

„Cože? Pořád je nejméně sedm kilometrů daleko?“ Hugh se se zasténáním plácl rukou do čela. „Celý den se honím za vlastním ocasem, abych tomu přerostlému idiotovi zabránil předčasně odejít, a ty mi teď řekneš, že ani nepřijde?“

John by měl být vděčný, že jeho družka chápe bezvýchodnost jejich situace stejně dobře jako on. Měl by být vděčný za její vlastní čestnou povahu a sílu vůle. Mělo se mu ulevit.

Místo toho se cítil, jako by ho někdo vykuchal.

Šli ji najít a přivést ke mně… a ona odmítla?

Ash zvedl na Rose jedno obočí. „Zdá se, že Johnova družka má stejný názor jako on.“

„Ne,“ řekla Rose pevně. „Zdá se, že Chase je opilý.“

„Co prosím?“ Chase vypadal smrtelně uraženě. „Vypil jsem jen jednu láhev šampaňského! K tomu, aby mě to srazilo pod stůl, je potřeba mnohem víc, jak bys měla vědět.“

„No, já vím jen to, že tvůj pegas je naprosto zdecimován alkoholem. Ale moje labuť ne. S mou schopností vycítit partnerské pouto není nic v nepořádku.“ Roseiny plné rty se zkřivily do úsměvu, když vítězoslavně ukázala přes celou místnost. „Johnova družka stojí přímo támhle.“