FSD - 6. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

A po bezesné noci a dlouhém dopoledni stráveném pročítáním jedné webové stránky za druhou, kde našla různé pseudovědy, nesmysly a naprosté lži, nebyla Neridia o nic blíž k tomu, aby přišla na nějaký plán.

Lidé pátrají po příšeře z Loch Ness už téměř sto let, aniž by cokoli našli. Jak já sama můžu doufat, že to bude lepší?

Smutně si zamíchala čaj a zadívala se z okna kuchyně na klidnou hladinu jezera. Celý život žila u těchto širokých vod. Znala všechny nálady jezera Loch Ness: mihotavé a veselé, zachmuřené a zamračené, deštěm bičované, nebo třeba také rozzlobené.

Teď se nemohla zbavit pocitu, že se jí jezero vysmívá. Byl obzvlášť krásný letní den a voda jako by se v ranním slunci mimořádně třpytila. Jako by se jezero vymykalo z normálu, aby nakreslilo oslnivý závoj přes tajemství ukryté ve svých hlubinách.

Jak ho najdu?

Neměla tušení. Věděla jen, že to musí udělat.

Bylo to víc než jen touha získat zpět otcovu perlu. Nebyla to ani pouhá vědecká zvědavost. Ještě víc než po tom, co je, toužila vědět, kdo je. Odkud pocházel? Jak mohl dělat to, co dělal? Proč se rozhodl odhalit své tajemství právě jí?

Proč se na ni díval, jako by byla odpovědí na jeho modlitby a zároveň jeho osobním peklem na zemi?

Zvonek u dveří přerušil její bezvýsledné přemítání. Zbavila se otázek, které jí vířily hlavou, a šla otevřít.

Jako první ji napadlo, že její nečekaní návštěvníci musí být nejlépe oblečení svědkové Jehovovi na světě. Oba muži byli dokonale upraveni, měli uhlově černá saka a vesty, kravaty v barvě slonové kosti a elegantní manžetové knoflíky.

Také oni měli ohromené a trochu nevěřícné výrazy, když jejich pohledy postupně putovaly vzhůru, až k její tváři.

Na ten druhý pohled byla zvyklá. To první však bylo nové.

„Mohu vám nějak pomoci?“ zeptala se bojovně.

Přes všechno jejich elegantní oblečení vyzařovala z obou mužů zastrašující aura síly a moci. Jejich svalnatá ramena napínala na míru ušitá saka. Nebyli zrovna děsiví, ale něco v nich probouzelo hluboké zvířecí instinkty.

„No,“ zamumlal vyšší a tmavší z dvojice se silným irským přízvukem. „Rozhodně jsme na správném místě.“

Druhý z nich – zavalitý, hranatý muž s překvapivě zlatýma očima – si odkašlal, jako by se musel vzpamatovat. „Tak to vypadá. Omlouvám se, že vás obtěžuji, děvče. Jsem Griff MacCormick z Hasičské a záchranné služby Východního Sussexu. Tohle je můj kolega, Chase Tiernach-West.“

Neridia na ně překvapením zamrkala.

Hasiči? Žádné hasiče jsem nevolala. Zvlášť ne z druhé strany Británie!

„Jsme tu jménem jiného našeho přítele,“ pokračoval Griff. Měl místní horalský přízvuk a pod sakem měl slavnostní kilt se samozřejmou lehkostí rodilého Skota. „Někoho, koho jste včera potkala.“

Trhla sebou a napadlo ji, jestli tím nemyslí někoho z té party opilců, která ji napadla. Stoupla si stranou za polootevřené dveře, připravená je zase zabouchnout. „Nevím, o čem to mluvíte.“

Griff se na ni usmál a vřelost toho výrazu zahnala její nedůvěru. „Ale já myslím, že víte.“

Tmavovlasý muž – Chase – s úsměvem zvedl jednu ruku. Z prstů mu visel tenký zlatý řetízek. Na jeho konci se točila perla jejího otce a leskla se v ranním světle.

„Rádi bychom si s vámi promluvili o mořském drakovi,“ řekl Griff. „Můžeme dál?“

***

„Já jsem jeho co?“ Neridia se zadívala na Griffa.

„Jeho družka,“ zopakoval hasič. Povzdechl si a prohrábl prsty hustou blonďatou hřívu vlasů po ramena. „S touhle částí mají lidé vždycky problémy. Ale stačí mi věřit na slovo. Každý měnič má jednoho pravého partnera, jen jednoho člověka na celém světě, který je jeho dokonalým partnerem. A ty jsi ta Johnova.“

Třela si kořen nosu a bojovala s nutkáním šíleného smíchu. „Abych si to ujasnila. Snažíš se mi říct, že ta mořská příšera je můj dokonalý partner? Mořská příšera, která je zároveň jakýmsi, středověkým rytířem z tajného podmořského království?“

„Mořský drak, ne příšera,“ řekl Griff mírně. „A jak vždycky rád zdůrazňuje, je to rytíř-Poet. Nikdy jsem nepřišel na to, proč je to tak důležité, ale zřejmě ano.“

Spráskla ruce. „Aha, dobře. Můj dokonalý protějšek je pedantský mořský drak-rytíř-monstrum-cokoliv. To je mnohem lepší. Jsem klidnější.“

Chase, který zatím neřekl ani slovo, vydal ze sebe tlumený záchvat smíchu. Griff po něm střelil podrážděným pohledem.

„Vím, že to musí vypadat bizarně, ale slibuju ti, že John je tvůj druh,“ řekl Griff a otočil se k ní. „Možná to nezní, jako byste měli mnoho společného…“

„Nezní to, jako bychom měli cokoliv společného?“

„No, jedna věc tu je,“ zamumlal Chase a očima přelétl její tělo od hlavy až k patě.

„Nemůžeš zakládat vztah na výšce,“ odsekla. „Co máme dělat, sbližovat se kvůli nenávisti k nízkým stropům? Takhle láska nefunguje! Potřebuješ společné cíle, společné zážitky, společné hodnoty. To říkají všechny rady o vztazích. To bych měla vědět! Dělala jsem si kvůli tomu tabulky!“

Chase na Griffa povytáhl obočí. „Zeptej se jí, jak dobře jí to zafungovalo.“

Neridia se na něj zamračila. „Já sedím přímo tady. Je nějaký důvod, proč se mnou nechceš mluvit přímo?“

„Slíbil Johnovi, že s tebou nebude mluvit,“ řekl Griff a jeden koutek úst se mu pobaveně zvedl. „Naštěstí, ze mě John zapomněl podobný slib vymámit, jinak bychom tenhle rozhovor vedli pantomimou nebo si psali na papír. Každopádně, ať si myslíš, co chceš, jsi Johnova družka. Takže chceme, aby ses vrátila s námi. Potřebujeme, abys mu promluvila do duše.“

I když její mysl stále křičela, že tohle všechno je čiré šílenství, srdce jí při té vyhlídce trochu poskočilo. Nevěřila na všechny ty řeči o lásce na první pohled, ale nemohla popřít, že ho chce znovu vidět. Stále si pamatovala na to šumivé vzrušení, které vyvolal sebemenší dotek její kůže na jeho…

Sevřela ruku kolem otcovy perly – musela pro ni najít nový řetízek, než ji bude moci znovu nosit –, aby se soustředila, a snažila se ovládnout své směšné emoce. Víc než kdy jindy si přála, aby její rodiče byli stále s ní. Teď by se jí opravdu hodil matčin bystrý postřeh nebo otcova tichá moudrost.

Co by sis o tom všem myslela, mami? Co bys mi řekl, abych udělala, tati?

Její máma byla energická přírodní síla, která se vždy s radostí vrhala do všech nových zážitků. Nepochybně by jí bez váhání řekla, aby šla. Ale její otec byl opatrný a rozvážný muž. Varoval by ji, aby teď byla opatrná. Nechtěl by, aby se jí něco stalo.

Chtěla získat svou perlu zpět, a to se jí podařilo. Chtěla vědět, kdo a co byl ten tajemný cizinec, a teď to věděla. Opravdu mohla doufat v něco víc? Stálo jí to za to riziko, že bude odmítnuta, a to přímo do očí?

Asi bych neunesla, kdyby se na mě chladně podíval a odvrátil se…

„Podle toho, co jsi řekl, to nevypadá, že by se mnou tvůj John chtěl mluvit,“ řekla. „Jak můžu být opravdu jeho družka, když je tak odhodlaný držet se ode mne dál?“

Chase roztáhl ruce s dlouhými prsty. „Řekni jí, že její druh je velmi ušlechtilý, velmi čestný a občas velmi, velmi hloupý.“

„Chase má pravdu,“ řekl Griff. „Jak jsem řekl, John je rytíř a mořský drak. Řídí se přísným kodexem cti, přísahal dodržovat určité rytířské sliby. A jedním z těchto slibů je bohužel i cudnost. Myslí si, že by bylo nečestné, kdyby měl družku.“

„A ty si myslíš, že můžu změnit jeho názor?“ Zeptala se s velkou nedůvěrou.

„Musíš.“ Griff se ušklíbl. „Ne že by to bylo snadné. John je ten nejtvrdohlavější člověk, jakého jsem kdy potkal. Bude se držet toho, co považuje za správnou cestu, i kdyby z něj měla zůstat jen stín. Ale my jsme jeho přátelé. Nemůžeme stát stranou a nechat ho, aby se zničil.“

„Na pár let jsem ztratil družku.“ Chase promluvil do prázdna, jako by mluvil jen sám k sobě. „To, že jsem s ní nebyl, mě málem přivedlo k šílenství. A dělal jsem všechno, co bylo v mých silách, abych ji opět získal zpátky.“

„Tvoji družku?“ Neridia se na něj zadívala. „Počkej, ty jsi taky, dračí měnič?“

Chaseovi se rozzářily černé oči. Začal se zvedat na nohy, ale Griff ho chytil za paži a zavrtěl hlavou. Chase se znovu posadil a vypadal trochu nespokojeně.

„Nikdy neprovokuj Chase, aby se předváděl,“ řekl jí Griff nevrle. „Zvlášť ne v takhle malé místnosti. Je to měnič pegase. Mimochodem, já jsem gryf. Napůl lev, napůl orel.“

Řekl to tak nenuceně, jako by o nic nešlo. Zatočila se jí hlava. „Kolik různých typů měničů existuje?“

Griff pokrčil rameny. „Myslím, že to nikdo pořádně neví. Británie je ale tak trochu magnetem na ty neobvyklejší typy. Tyhle ostrovy mají dlouhou historii, pokud jde o mystické záležitosti. Proto je tu John. Byl vyslán, aby pátral po mořském drakovi, který byl naposledy spatřen na jižním pobřeží Anglie.“

Bylo to, jako by celý život žila v temné cele a myslela si, že to je celý svět. A teď někdo otevřel dveře a ona viděla, o kolik toho přišla…

„Jak…“ začala, ale Griff zvedl ruku a předešel ji.

„I když bych tě rád seznámil s celou historií měničů, nemluvě o tom, že bych ti řekl víc o tvém druhovi, nemám čas.“ Vstal a podíval se na hodinky. „Někde musím být, do prdele. Za dvacet minut.“

„No, tak rychle lítat umím,“ řekl Chase s úsměvem a také se zvedl. „Škoda, že to nejsem já, kdo se žení.“

Neridii spadla čelist. „Griffe, tohle všechno jsi mi přišel říct ve svůj svatební den?“

„Doufám, že ti to dává tušit, jak je to důležité,“ řekl Griff a frustrovaně stiskl rty, když se spěšně dobýval zpátky do saka. „Neboj se, tuhle cestu jsem si domluvil se svou družkou, mou nastávající. Má o Johna stejný strach jako my. Tak co, půjdeš s námi?“

„S tebou? Hned teď?“ Podívala se na své příliš krátké pánské kalhoty a nelichotivé tričko. „Na svatbu? Takhle?“

„Jsem ženich, takže můžu určovat pravidla oblékání.“ Griff k ní natáhl ruku. „A vůbec, bylo by jedno, kdybys měla na sobě pytel. John si stejně bude myslet, že jsi tam ta nejkrásnější žena.“

Rázně zavrtěla hlavou a ustoupila. „Já… já nemůžu. Potřebuju čas. Musím o tom přemýšlet.“

Griff otevřel ústa, ale Chase mu poklepal na rameno. „Jestli nehneš tím svým chlupatým zadkem, můj opeřený příteli, tak se to všechno stane velkým problémem. Je přece tradicí, že svědek si bere nevěstu, když se ženich neukáže.“

Griff si odfrkl, ale dál se nehádal. „Tady.“ Podal ji hotelovou vizitku. „Tady se bude konat recepce. John tam bude dnes večer. Bude to tvoje poslední šance si s ním promluvit, než navždy odjede. Prosím, slib mi, že přijdeš.“

Kousla se do rtu. „Co když se bude zlobit, že jsi ho takhle za jeho zády obešel?“

„Ach, jsem si naprosto jist, že na mě bude naprosto rozzuřen. Ale na tebe?“ Griff se na ni přes rameno usmál a zamířil ke dveřím. „To je nemožné. Jsi jeho…“

Náhle se zarazil, uprostřed věty a uprostřed kroku. „Kde jsi k tomu přišla?“ zeptal se a jeho zlaté oči se zúžily.

Sledovala linii jeho pohledu a viděla, že jeho pozornost zřejmě upoutal jeden z obrazů na vzdálené stěně. Byla to jen malá akvarelová studie Lochnesky při západu slunce, vyvedená v mlhavých odstínech. Téměř se ztrácela mezi většími a odvážnějšími uměleckými díly, která ji obklopovala, přesto na ni Griff zíral, jako by v místnosti nebylo nic jiného.

„Můj táta byl umělec. Tohle je jen jedno z jeho komerčních děl.“ Gestem ukázala na rozmazanou siluetu lochnesské příšery, kterou její otec namaloval v pozadí. „Vždycky si stěžoval, že se zaprodává turistickému ruchu, ale prodávaly se jako housky na krámě. Takových obrazů musel namalovat stovky. Proč?“

„Hm.“ Griffovo obočí se stáhlo k sobě. „Říkala jsi, že ‚byl‘ umělec?“

„Zemřel,“ řekla tak vyrovnaně, jak to jen dokázala. I po čtyřech letech ji ta slova bolela. „Ale jestli se ti to dílo opravdu líbí, místní galerie ho nejspíš ještě má…“

„Opravdu je teď ta správná chvíle?“ Chase ji přerušil. „Griffe, tvoje družka je milá a trpělivá dáma, ale mám podezření, že i ona by mohla být poněkud rozmrzelá, kdybys přišel pozdě na svatbu, protože jsi byl příliš zaneprázdněný kritikou umění. Co je tak důležitého na starém obraze?“

„Možná nic.“ Griff se otřásl a odvrátil se… i když jeho pohled ještě chvíli zamyšleně spočíval na Neridii. „Nebo máš možná s Johnem společného víc, než si myslíš.“