FG - 23. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Griff

Griff ještě nikdy nešel do práce s takovou neochotou.

Půl dne netrpělivě čekal, až Ash skončí službu. Ale když se mu konečně podařilo ho na požární stanici oslovit, Fénix ho rázně odmítl, aby se hned pokusil upálit jednoho z jeho měničů.

„Nejsi ve stavu, abys teď mohl učinit takové rozhodnutí,“ řekl mu Ash. Velitel hasičů se ani nestačil převléknout z výstroje, kolem něj byl stále cítit těžký kouř. „A v každém případě nejsem ve stavu, kdy bych se o to mohl fyzicky pokusit. Musím si odpočinout a ty se musíš zamyslet. Musíš si být naprosto jistý, že tohle je jediná cesta vpřed. Přemýšlej. Pokud mě k tomu přiměješ, už to nepůjde vzít zpět.“

To nejlepší, čeho byl Griff schopen, bylo donutit Ashe, aby mu neochotně slíbil, že pokus provede zítra, pokud si to do té doby nerozmyslí. Věděl, že to neudělá. Teď, když byl Reiner Dannyho alfou i otcem, měl na chlapce dvojnásobný nárok. Jeho právní postavení bylo prakticky nezpochybnitelné.

Griff věděl, že Hayley schovala Dannyho pas, ale to by Reinera dlouho nezdrželo. Stačilo, aby pro Dannyho získal valtyrský pas, a mohl ho kdykoli odvézt ze země. Nic by mu nestálo v cestě.

Musím ho zastavit. Musím se umět proměnit.

Kdyby Ash spálil jeho orla a zůstal by z něj měnič lva, pak by mohl vyzvat Reinera přímo. Pokud by přežil jeho orel… no, situace by byla méně zjevná, ale alespoň by byl legálně měničem. Hayley by měla pádné argumenty pro to, aby si Dannyho ponechala ve své péči.

Pokud by ani jedno z jeho zvířat nepřežilo… o takové možnosti odmítal byť jen uvažovat. Nezbývalo mu tedy nic jiného než sledovat, jak minuty ubíhají mučivě pomalu. Nebýt jeho nemocné nohy, přešlapoval by jako lev v kleci.

Jeho vlastní lev se procházel, donekonečna kroužil v jeho mysli a pod kůží se mu vařil vztek a ponížení. Jeho obviňující orlí oči sledovaly každý lví pohyb. Vyčítal lvu, že kvůli Reinerovi přišel o Dannyho, a Griffa stálo veškeré sebeovládání, aby udržel svůj vztek na uzdě. Jeho pařáty se sevřely na jeho kostech a snažily se je zkroutit do vlastního tvaru. Cítil, jak jeho tělo vibruje, jen nepatrně, ale těsně na hraně nekontrolované proměny.

Za normálních okolností by zavolal, že je nemocný – nemohl riskovat záchvat uprostřed řídicí místnosti. Ale měl naplánovanou večerní směnu, která byla vždycky málo obsazená díky tomu, že vyžadovala nezvyklou pracovní dobu. Kdyby se nedostavil, nechal by hasičský sbor v nebezpečném podstavu lidí. Nemohl by ohrozit město jen kvůli své osobní krizi.

Navíc by mě samozřejmě nejspíš vyhodili, pomyslel si Griff s pochmurným humorem, když jel výtahem nahoru do řídicí místnosti.

Už teď byl ve zkušební době díky své zmrzačené ruce. Být hasičským dispečerem bohužel obnášelo hodně psaní. Další černý puntík v rejstříku by ho stál místo. A to by ho stálo životní pojištění… což by zase stálo spoustu peněz Hayley.

Alespoň jednu výhodu má nevyléčitelný stav, na který lékaři nevěří. Pojišťovací průmysl tomu také nevěří.

V tuto chvíli měl pro Hayley mnohem větší cenu mrtvý než živý. Mohl se jen modlit, že až s ním Ash zítra skončí, aby to už nebyla pravda.

„Vypadáš jako hovno,“ pozdravil ho Kevin, když vstoupil do řídicí místnosti.

„Taky tě rád vidím,“ odpověděl Griff a ztuhle se složil do křesla. Rozhlédl se po jinak opuštěné kanceláři. „Kde je Claire? Myslel jsem, že má dnes večer službu s tebou.“

„Hádám, že jsi nebyl jediný, kdo trávil Halloween opilý. Volala, že je nemocná.“ Kevin se podrážděně zamračil a sundal si sluchátka z uší. „Ani nevíš, jak rád tě vidím, i když vypadáš jako psí zvratky. Chce se mi už zatraceně dlouho čůrat.“

„Jsem přihlášený,“ řekl Griff a nasadil si vlastní sluchátka. Rychlým, nacvičeným pohledem zkontroloval stav oddělení a všiml si, že všechny hasičské vozy už vyjely k událostem. „Jak vidím, rušná noc.“

„To bys nevěřil. Dokonce jsem musel přesměrovat hovory na naše záložní řídicí střediska, aby je vyřídila.“ Kevin už mířil ke dveřím. „Hele, vlastně mám takovou vtipnou historku o jednom dřívějším žertovném telefonátu. Povím ti ji, až se vrátím.“

Griff se zamračil na obrazovku, když Kevin odcházel. Nelíbilo se mu, jak záložní dispečink rozděloval zdroje a nenechával si nic v záloze. Všechny posádky už byly naskládané. Kdyby přišlo nové volání…

Jako na zavolanou na něj zapípala náhlavní souprava. Nacvičeným pohybem stiskl tlačítko pro příjem. „Hasičská a záchranná služba Východního Sussexu. Jak vám mohu pomoci?“

„Pane Griffe!“

Srdce se mu při známém hlase zastavilo. „Danny?“

„Snažil jsem se ti předtím volat, ale nebyl jsi tam. Ten druhý muž mi řekl, abych už nevolal, pokud nebude velký požár.“ Danny se zastavil a odkašlal si. „Myslím, že oheň je teď už dost velký.“

Běž!, zařval hlasitě jeho lev. Griff ztratil cenné vteřiny v křeči celého těla, lví zběsilé drápy mu rvaly mysl. Jeho orel byl bouří křídel a drápů, které mu bušily do vnitřní strany lebky. Naše mládě je v nebezpečí! BĚŽ!

„Danny, kde jsi?“ podařilo se mu přes bolest vydechnout.

„V tátově domě. Táta tady není. Já, ehm, hodně jsem na něj křičel, on pak utekl do lesa a já jsem dům zamkl.“ Danny se znovu rozkašlal, zvuk byl jako čepel pily přes Griffovo vlastní hrdlo. „Pane Griffe, ten oheň se teď opravdu rozhořel hodně.“

„Posílám ti pomoc, Danny.“ Jeho zdravá ruka přeletěla po klávesnici, pevně, navzdory agónii, která mu zmítala kostmi. Krátce ztlumil Dannyho linku a místo toho přepnul na vysílání pro celou posádku. „Červený kód, červený kód, všechny posádky reagují! Mám dítě uvězněné v hořící budově! Potřebuji tým, hned!“

Aniž by čekal na slovní odpověď, přepnul zpět na Dannyho. Zachoval tichý a klidný hlas bez ohledu na to, jak na něj křičely jeho vnitřní bestie. „Dobře, Danny. Potřebuju, abys mi řekl, kde přesně v tom domě jsi.“

„Nahoře v ložnici, kde je telefon.“

„To je dobře,“ řekl povzbudivě, i když to tak nebylo. Nahoře to bylo opravdu velmi, velmi špatné. „A kde je oheň?“

„Dole.“ Dannyho hlas zněl vysoko a kolísavě. „Všechno dole hoří. Omlouvám se, pane Griffe, to jsem nechtěl!“

„To je v pořádku, Danny.“ Bezhlesně zavrčel na ETA, které se mu objevilo na obrazovce, když posádky reagovaly na upozornění. Příliš pomalu, příliš pomalu! „Jsou dveře do ložnice zavřené?“

„Ano, zavřel jsem je, abych zastavil ten kouř, ale pořád to jde dovnitř opravdu rychle.“ Danny polkl vzlyk. „Zkoušel jsem otevřít okno, ale zaseklo se. Prosím, prosím, přijďte pro mě.“

Musel se chytit stolu a zapřít se, protože jeho tělem otřásl záchvat. Jeho šelmy byly cílevědomé s potřebou dostat se ke svému mláděti. Svaly se mu svíjely proti sobě a snažily se zkroutit do křídel a tlap. Každé vlákno jeho bytosti volalo, aby se rozběhl chlapci na pomoc.

Ale Danny teď potřeboval jeho lidskou mysl, ne zvířecí instinkty.

„Pomoc už přichází, Danny.“ Třásla se mu ruka na ovládacím panelu, jak horečně měnil priority úkolů a posílal k Reinerovu domu všechna hasičská auta, která mohl. „Drž se dole, mimo kouř.“

Prsty se mu zlomily a ohnuly v polovině vytáčení Ashova nouzového kontaktního čísla. Marně škrábal po klávesách, jeho tlapky nebyly schopné stisknout jednotlivá tlačítka. Jeho řídicí deska vyhodila tucet chyb, jak se systém snažil zpracovat nesmyslné příkazy.

Pokusil se žádost o pomoc vyslat telepaticky – ale cítil, jak se mentální výkřik odráží od vnitřní strany jeho vlastní lebky. Nikdy se mu tímto způsobem nepodařilo navázat kontakt s jinými měniči.

Zbývalo mu jen tolik obratnosti, aby na sluchátkách stiskl tlačítko pro ztlumení zvuku. „KEVINE!“ zařval. „PŘIJĎ SEM!“

„Ježíši Kriste! Copak se člověk nemůže ani vyčůrat kolem…“ Kevin se ve dveřích zastavil.

„Převezmi to!“ Griff spadl ze židle a musel si stoupnout na všechny čtyři, jak se mu zkroutila páteř. „Zavolej Ashe!“

Kevin nechápavě zavrtěl hlavou. Tvář mu zbělela šokem a začal couvat.

Griff neměl čas na vysvětlování ani na přemlouvání. Upřel na druhého dispečera oči a naplno rozvinul svou alfa dominanci. „Stůj.“

Kevin ztuhl jako jelen ve světle reflektorů auta.

„Jdi k řídicímu pultu.“ Griff se snažil udržet hrdlo a jazyk v lidské podobě. „Zavolej velitele hasičů Ashe.“

Kevin se pohyboval strnule jako robot a udělal to.

Projel jím nával úlevy, když uslyšel, že Ash hovor přijal. „Ashi, pošli tým k Dannymu,“ nařídil Griff a nečekal, až Ash promluví. „Je uvězněný v ohni. Běžte!“

Telefonní linka okamžitě utichla, Ash neztrácel ani vteřinu na odpověď. Přesto v duchu cítil Fénixovo potvrzení, krátkou, planoucí telepatickou komunikaci jako záchranný maják, který se rozzářil v noci.

„Já ho cítím,“ pronikl mu hlavou Chaseův mentální hlas, stejně rychlý a nezadržitelný jako sám pegas. „Jsme na cestě, Griffe.“

„Já už jsem ve vzduchu,“ o vteřinu později poslal zprávu i Dai. „Vezu Johna a Hugha.“

„Nezklameme tě, přísežný bratře.“ Johnův telepatický tón byl ostrý a soustředěný. Griff cítil, jak po obloze přivolává mraky a formuje je do proudu dost silného na to, aby utopil jakékoli ohnivé peklo. „Řekni svému synovi, že přicházíme!“

Griff vydechl. Uvolnil své alfa držení nad třesoucím se Kevinem. „Promiň. Teď potřebuju, abys…“

Kevin se rozběhl jako králík. Neměl šanci obnovit svou nadvládu, než mu druhý dispečer zmizel z dohledu.

Zavrčel a proklínal se, ale už bylo pozdě s tím něco dělat. Jeho nepravidelný tlukot srdce se zrychlil, když si uvědomil, že od Dannyho už nejméně minutu nic neslyšel. Sluchátka měl stále nasazená, šikmo přes prodlužující se lebku. Podařilo se mu chytit drápy kolem mikrofonu a znovu ho zapojit. „Danny? Slyšíš mě?“

„Prosím, přijďte, pane Griffe, prosím!“

Panika v Dannyho hlase bolela víc než jeho kroutící se kosti. „Moji přátelé už jsou na cestě. Zůstanu tady s tebou, dokud nedorazí. Nebude to trvat dlouho. Chase může najít kohokoli, pamatuješ?“

Musím ho udržet v klidu. Dát mu něco, na co se může soustředit. Ještě chvíli…

„Danny, mám pro tebe velmi důležitou práci,“ podařilo se mu dostat ze sebe přes zaťaté tesáky. Zavřel oči a soustředil se na zvuk Dannyho drásavého, namáhavého dechu v uchu. „Potřebuju, abys mi zkontroloval dveře. Proplaz se, po břiše jako had. Dveře neotvírej, jen se jich dotkni a zjisti, jestli jsou horké. Můžeš to pro mě udělat? Hned?“

Uslyšel šoupání a pak bolestný výkřik. „Spálilo mě to!“

To znamenalo, že tudy není úniku – a kdyby Danny otevřel dveře, oheň by se nasál do místnosti. „Danny, neotvírej ty dveře. Vidíš nějaké přikrývky nebo polštáře?“

Dannyho přepadl dlouhý záchvat kašle. Když konečně odpověděl, měl chraplavý a skřípavý hlas. „Ano, je jich tu spousta.“

„Chci, abys jich co nejvíc nacpal pod dveře. Zablokuj je, aby se kouř nedostal dovnitř. Ujistěte se, že se držíš při zemi, rozumíš?“

„Dobře,“ zašeptal Danny a znělo to velmi malým a vystrašeným hlasem. „Musím položit telefon. Určitě neodejdeš pryč, že ne?“

„Slibuju, že tu budu. Nikdy tě neopustím, nikdy.“

Vzdáleně si uvědomoval, že se choulí do klubíčka, srst a peří se mu dere z kůže, klouby praskají a kroutí se. Ale dokud ještě mohl mluvit, bylo všechno ostatní nepodstatné. Nevšímal si bolesti, nevšímal si svých šelem, nevšímal si toho, co se dělo s jeho zmučeným tělem. Nezáleželo na ničem jiném než na Dannym.

I když Reiner přerušil jejich pouto, stále cítil jeho ozvěnu, jako přízračnou končetinu. Griff se na ni zuřivě soustředil a blokoval všechno kromě toho slabého, chabého spojení. Poslal do toho tenkého spojení všechnu svou sílu, všechnu svou hrdost, všechnu svou odvahu.

„Vidíme dům.“ Ashův mentální hlas mu slabě zněl v hlavě. „Jsme skoro tam, Griffe. Řekni mu, ať ještě chvilku vydrží.“

„Dokázal jsem to!“ Danny se opět ozval, mnohem silněji než předtím. „Kouř už nepřichází tak rychle.“

„Výborně, chlapče,“ odtušil Griff. „Moji přátelé už jsou skoro tam. Jen vydrž.“

„Pane Griffe, jste v pořádku? Zníte divně.“

„O mě se neboj.“ V krvi se mu rozhořel prvotní oheň a pohltil jeho vědomí. Bojoval už jen o pár vteřin jasného vědomí. „Přelez k oknu. Už vidíš mé přátele?“

„Hmm… ne. Jen…“ Danny bez varování vykřikl.

„Danny?“ Linka se odmlčela. „Danny!“

„Mám ho!“ Daiův vítězný telepatický řev se ozýval v Griffově roztříštěné mysli. „Máme ho, Griffe. Je v bezpečí.“

To bylo vše, co Griff ještě potřeboval slyšet.

Danny je v bezpečí. Už ho můžu opustit.

Jeho bestie se zvedly a pohltily ho.