FWM - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Do prdele! Proč jsem to právě vypustila z úst?

Protože to chci vědět.

Nateovi se rozšíří oči a pak se zase nasere. „Julianne, kdybys mi poslední rok věnovala pozornost, všimla by sis, že mě nezajímá žádná ženská, ani na šukání, ani na nic jiného, kromě tebe.“

Ah. Vážně?

Vyhrne si rukávy do půli předloktí a otráveně si prohrábne vlasy a můj pohled se zaměří na jeho pravou ruku.

„Co je to?“ Přiblížím se k němu a nemůžu si pomoct, ale přejedu mu prsty po paži.

„Tetování.“ Na rtech ho polechtá úsměv a já mu ho oplatím.

„To ti sahá až nahoru po paži?“

„Ano. Je to rukáv.“

Panebože, to je sexy. Vypadá to jako kmenové a krouží mu to kolem předloktí, od zápěstí těsně nad ním a mizí pod košilí.

„Takže můj konzervativně vyhlížející šéf v obleku má tetování a propíchnutý penis?“ Zeptám se s úsměvem.

Nate se zasměje a znovu si lokne piva. „Ano. A nezdálo se, že by ti piercing vadil, pokud mě paměť neklame.“

A stejně tak mám promočené kalhotky a jsem v jednom ohni. Ne, vůbec mi to nevadilo.

„Ne, nevadí mi to.“ Usmívám se. „Jen jsem to nečekala. Jak dlouho už to máš?“ Znovu mu přejedu prstem po paži a Nate mě chytí za ruku a políbí ji, pak spojí své prsty s mými a položí si je do klína.

„Od mých dvaceti let.“

„Byl jsi zlobivý kluk?“ Zeptám se a škádlím ho.

„No, myslím, že občas ještě jsem.“ Usměje se, naplno, a mně to vyrazí dech.

„Moc často se neusmíváš,“ zamumlám.

„Neusmívám?“

„Ne, a máš skvělý úsměv.“

„Děkuju. Chceš znát tajemství?“

„Určitě.“

Nate se stále usmívá a v sexy šedých očích mu jiskří dráždivý záporák. Podepře si své nádherné nohy na otomanu před sebou a zkříží je v kotníku.

„Většina mých předních zubů je falešná.“

„Cože? Proč?“

„Protože mi je vyrazili.“

„Panebože! Měl jsi nehodu?“ Co se mu sakra stalo?

Nate se zasměje a já jsem úplně zmatená.

„Ne, dřív jsem se pral.“

„S kým ses pral?“

„S ostatními kluky, kteří se k tomu přihlásili.“

„Jsem ztracená.“ Zamračím se na něj. O čem to sakra mluví?

„Býval jsem bojovníkem UFC, Julianne.“ Pořád se usmívá, potěšený sám sebou.

„Ty děláš MMA?“ Zeptám se. Nemělo by mě to překvapovat, přesně takové tělo má.

„Ty znáš smíšená bojová umění?“ Zeptá se a obočí se mu zvedne skoro až k linii vlasů.

„Nate, mám čtyři starší bratry a otce. Nejenže mě všichni naučili, jak se bránit, ale donutili mě sedět a koukat na tyhle blbosti nebo je hrát na XBoxu celou dobu, sakra. K jejich velkému zděšení nosím make-up a miluju růžovou barvu.“

„Takže ty jste drsňačka, slečno Montgomery?“

„To jsem, pane McKenno.“

„Chceš mi to ukázat?“ Znovu se usmívá, potěšený mnou, a já mu úsměv oplácím. Kdo by řekl, že sedět a mluvit s Natem může být tak snadné?

A kdo by řekl, že budeme mít tolik společného?

„Hned teď?“

„Ne, až zítra. Pojď se mnou do posilovny.“

„Já nevím,“ zavrtím hlavou. „Mohla bych vážně ublížit té tvé krásné tváři.“

„Myslíš, že mám hezký obličej?“ Políbí mě na klouby, jeden po druhém, pak se nakloní a políbí mě na tvář.

„Víš, že máš hezký obličej.“

„Vím, že ty máš hezký obličej.“

„Je to jen obličej,“ odpovím a pokrčím rameny. Vždycky se mi dostávalo hodně pozornosti kvůli mému obličeji a mému tělu. Je to prostě genetika.

Nate na mě zúží oči a ústa mu vytvoří tvrdou linku. „Julianne, tvůj krásný obličej se vyrovná jen tomu, co máš uvnitř.“

Co to kurva je? Nikdo, vlastně žádný muž, nikdy neřekl nic o tom, co je ve mně. Ledaže by měl na mysli svého ptáka.

Zalapám po dechu a cítím, jak se mi rozšířily oči. Proto mě to k němu táhne. Úplně mě vyvede z míry.

„No, nejsi ty okouzlující?“ Zeptám se a zoufale se snažím odlehčit náladu.

Nate se znovu usměje. „Tak co, jdeš se mnou, nebo ne?“

„Jestli si myslíš, že mě zvládneš, tak jasně, půjdu s tebou.“

„Vzal sis cvičební úbor?“

„Ano.“

„Dobře.“

„Takže…“ Rozhlížím se po jeho krásném bytě. „To sis ho zařizoval sám?“

Nate se zasměje a já cítím, jak mě táhne v břiše. Miluju jeho smích. „Ne.“

„Pasuje to k tobě.“

„Myslíš?“ zvedne obočí a rozhlédne se po svém krásném bytě.

„Jo, je mužný, ale přívětivý a pohodlný. A kuchyň je zatraceně sexy.“

„Sexy, to mi sedí, ne?“ Zeptá se a znovu mě políbí na klouby, až mi přeběhne mráz po zádech.

Pokrčím rameny a zvednu obočí. „Máš své chvíle.“

„No, když už mluvíme o mé sexy kuchyni,“ Nate se ladně zvedne z pohovky a táhne mě s sebou. „Co bys řekla na dezert?“

„Dezert?“ Chabě zopakuju. Sledovat ho při chůzi mě přivádí k šílenství. Je tak ladný; o to tělo se očividně stará. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co zítra dokáže v posilovně.

„Mám čokoládový tvarohový koláč.“ Usměje se na mě a já zalapám po dechu.

„Ten mám nejradši.“

„Já vím.“

„Jak to víš?“

„Protože na každé pracovní večeři si ho vždycky objednáváš jako dezert.“ Pokyne mi, abych se posadila na stoličku u snídaňového baru, a vytáhne z lednice tvarohový koláč.

Dává pozor na to, co si objednávám u jídla?

„Takže jsem dneska byla tak trochu předem rozhodnutá?“ Nakloním hlavu na stranu a drze se na něj usměju a nemůžu si pomoct, ale baví mě sledovat, jak se kroutí.

„Ne, nic z toho, co děláš, se neočekává, Julianne, ale doufal jsem v to a pro jistotu jsem se připravil.“ Rozkrojí dort a z krásné tmavé mahagonové skříňky vytáhne dva bílé dezertní talířky. Připojí se ke mně a zakousneme se do nich.

„Ježíšmarjá, to je dobrota.“ Olíznu vidličku a zavřu oči. Když se ponořím zpátky pro druhé sousto, všimnu si, že se Nate nehýbe. „Co se děje?“

„Jsi tak sexy.“ Jeho oči hoří chtíčem a moje tělo začíná pod jeho žhavým pohledem šumět.

„Miluju čokoládu,“ zamumlám a ukousnu si další sousto. „Je to moje neřest. Moc nepiju, na nezdravé jídlo si nepotrpím, ale čokoláda přede mnou není v bezpečí. Jestli ten dortík neschováš, do rána ho vyleštím.“          

„Nevadí mi to, pokud se budu moct dívat, jak ho jíš.“

Směju se mu, když si ukusuju další kousek a on se zakousne do svého. Vděčně přikývne a olízne si rty.

Ach jo, ty rty. S těmi rty to umí.

„To vážně sedím u tebe v kuchyni a jím čokoládový tvarohový koláč?“ Zeptám se. Nemůžu uvěřit, že jsem tady. „Kdyby mi dnes ráno někdo řekl, že tady budu dnes večer, řekla bych mu, ať vyhledá lékařskou pomoc.“

„To je to tak velké utrpení?“ zeptá se a já v jeho hlase slyším bolest.

Ale ne, nechci ranit jeho city!

„Vůbec ne, jen mě to překvapilo. Tohle je prostě to poslední, co jsem čekala.“

„Jsem rád, že jsi tady,“ zamumlá a podívá se na svůj talíř, pak ten horký šedý pohled obrátí zpátky k mému.

„Já taky,“ odpovím a vezmu si poslední sousto dortu. „Když mi dáš takovýhle tvarohový koláč, nikdy neodejdu.“ Zasměju se, seberu prázdný talíř a odnesu ho do dřezu, opláchnu ho a vložím do myčky. Nate se ke mně přidá, postará se o své nádobí a pak se opře o pult a pozoruje mě.

„Moje lednička teď bude navždy plná čokoládového tvarohového koláče.“ Vřele se usměje a mnou pomalu projede horko při jeho koketním prohlášení.

„Neslibuj, co nemůžeš splnit,“ utrousím a vyskočím k němu na pult, svěsím nohy a sleduju ho. Bože, je na něj krásný pohled. Miluju pohled na jeho rozpuštěné vlasy a rozhodně chci vidět víc z toho tetování.

Zajímalo by mě, jestli jich má víc?

Olíznu si rty při pomyšlení, že bych mohla prozkoumat to žhavé tělo ve světle. Ano, vím přesně, kde budu dneska spát, a není to v náhradní ložnici.

„To je slib, který můžu dodržet, zlato. Minule jsem nechtěl, abys odešla.“ A pak se na mě podívá. Zamračí se a zkříží ruce na prsou. „Když už jsme u toho, proč jsi to udělala?“

Ah. Teď se o tom budeme bavit.

„Nedokázala jsem se vyrovnat s výčitkami ráno poté.“

„Jaké výčitky po ránu?“

„Říkal jsi, že si chceš ráno promluvit, a já jsem samozřejmě předpokládala, že to znamená, že si promluvíme ve stylu ‚tohle byla jednorázová záležitost‘, a abych byl upřímná, chtěla jsem nás oba ušetřit toho nepříjemného rozhovoru.“ Kousnu se do rtu a zavřu oči, znovu pocítím to ponížení.

„O tom jsem s tebou nechtěl mluvit, Julianne.“

Mé oči najdou jeho a já se chytím okraje hladké desky. „Nechtěl?“

„Ne.“ Zavrtí hlavou, zavře oči a pod nosem si zanadává. „Když jsem se probudil a ty jsi byla pryč, naštvalo mě to. Pak jsi se mnou několik dní nemluvila. Nakonec jsi mě pozvala ven s tebou a tvými přáteli a já si myslel, že jsme se dobře bavili, ale pak ses zase začala chovat profesionálně a v pohodě. Vím, že mi dáváš všechna znamení, že nemáš zájem, ale já se od tebe nedokážu odtrhnout.“

„Mám svou práci ráda, Nate. Tvrdě jsem pracovala, abych ji získala. A práce pro tebe mě baví. Jsi tak dobrý v tom, co děláš, a já se od tebe učím. Nemůžu ohrozit svou kariéru jen proto, že můj šéf je sexy a přitahuje mě.“

Nate se usměje a pak si otráveně prohrábne vlasy. „Nikomu do toho nic není, jestli se vídáme mimo kancelář.“

„Ale někdo se to dozví a pak by to pro nás oba mohlo skončit.“

„Mám velmi dobré právníky, Jules.“ Jules? Právě mi řekl Jules!!

Zavrtím hlavou a podívám se na své houpající se nohy. Chci ho a on mě nějakým zázrakem chce taky. Můžeme se tím zabývat, ať už je to cokoli, a držet to dál od práce?

„Hej,“ zamumlá a odstrčí se od pultu, aby se postavil mezi moje stehna. Obejme mě kolem zad a přitiskne si mě k hrudi. Je tak vysoký, že jsem jen o pár centimetrů vyšší než on, když tu sedím. „Nedělej si s tím tolik starostí, zlato. Vyřeší se to.“

Dívám se do jeho vážných očí, moje modré do jeho šedých, a prsty mu vjíždím do hebkých, dlouhých černých vlasů. Poprvé po osmi měsících se můj svět cítí správně. Chci vidět, kam to povede.

Chci ho.

Nakloním se k němu, jemně se dotknu jeho rtů a okusím koutek jeho úst. Nakloním se ještě víc, zabořím mu nos do krku a vdechnu jeho pižmovou, čistou vůni a navzdory svému nejlepšímu úsudku kariéristky se podvolím.

„Dneska s tebou budu spát,“ zašeptám.

„Díky bohu,“ zašeptá zpátky.