FG - 21. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar, Jířa

Hayley

Jakmile se vrátím z práce, vyrazím rovnou do obchodu, pomyslela si Hayley a sledovala Griffa, jak se pohybuje po kuchyni. A koupím kondomy. Hodně a hodně kondomů.

Griff neměl jinou možnost, a tak si dnes ráno znovu oblékl svůj halloweenský kostým – ačkoli nesebevědomá lehkost, s jakou si oblékl kilt, dávala najevo, že to pro něj opravdu není jen kostým. Zajímalo by ji, jak často ho nosí. Přemýšlela, jak často by ho mohla přesvědčit, aby ho nosil.

„Tak často, jak budeš chtít,“ řekl, aniž by vzhlédl od mazání toastu.

Hayley se zatvářila na jeho široká záda. „Dobře, je jasné, že budeme muset stanovit nějaká základní pravidla ohledně používání tvých orlích schopností.“

Griff po ní hodil škádlivý pohled. „Myslel jsem, že se ti můj orel docela líbil.“

„To, co se mi líbí v ložnici, a to, co se mi líbí v kuchyni, jsou dvě naprosto odlišné věci,“ informovala ho upjatě.

Jako jeden, se oba nejdříve podívali na kuchyňský stůl a pak jeden na druhého. A oba vyprskli smíchy.

Zazvonil zvonek u dveří. „To budou Reiner a Danny,“ řekla a snažila se ovládnout chichotání. Opravdu, opravdu nechtěla, aby se některý z nich zeptal, co to bylo za vtip. „Taky přesně na čas. Měl jsi pravdu, Reinerovi jsme mohli věřit. Možná bychom z přespávání u táty mohli udělat pravidelnou akci.“

Když procházela kolem, Griff ji políbil. „V to doufám.“

Hayley, která stále zářila z krátkého objetí, se rozzářila, když otevřela vchodové dveře. „Ahoj…“

„Kde je?“ Dveře se zabouchly, když se Reiner dral dovnitř. Zalapala po dechu, když se kolem ní prohnal a narazil jí do zdi.

„Co to proboha…?“ Ve dveřích kuchyně se objevil Griff a stále držel nůž na máslo. Oči mu náhle zlatě zahořely a hlas mu zapraskal jako bič. „Reinere! Stůj!“

Reiner odrazil Griffův alfa příkaz a ani se nezastavil. Měl divoký, vítězoslavný výraz a vyceněné zuby. Táhl za sebou vzpírajícího se Dannyho za jedno zápěstí a vyrazil přímo k hasiči.

„Nemáš nade mnou žádnou moc,“ zavrčel mu přímo do obličeje. „Griffine MacCormicku, vyzývám tě!“

„Omlouvám se, pane Griffe,“ zablábolil Danny. Tvář měl zasaženou pocitem viny. „Nechtěl jsem to říct. Omlouvám se, omlouvám se!“

„Není to tvoje vina, chlapče.“ Griff nespouštěl oči z Reinerových. Ten neustoupil ani o píď. „Reinere, nech to mládě jít. Hned.“

„Nemáš nade mnou žádnou moc,“ opakoval Reiner, ale otevřel ruku. Danny vletěl Hayley přímo do náruče.

„To je v pořádku, zlato, to je v pořádku,“ šeptala mu marně. Celé jeho malé tělo se žalostně třáslo, jako by měl prsty v elektrické zásuvce.

„Hayley, odveď Dannyho nahoru.“ Griffův hlas byl velmi klidný, neprozrazoval nic z napětí v jeho těle. „Tohle není něco, na co by se měl dívat.“

„Běž nahoru do svého pokoje, zlato.“ Postrčila Dannyho směrem ke schodům, ale sama ho nenásledovala. „Dospělí si potřebují na chvíli promluvit. To bude v pořádku.“

Když Danny zmizel v ložnici, otočila se a postavila se Reinerovi. „Ty. Vypadni z mého domu.“

Reiner se pohrdavě zasmál a s úšklebkem se na ni podíval. „Máš nade mnou ještě menší moc než on…“

Griff ho bez náznaku varování udeřil přímo do obličeje. Reiner se zapotácel, a než se stačil vzpamatovat, přitlačil ho ke zdi a jedním předloktím se vzepřel přes krk měniče.

„Budeš respektovat území mé družky,“ řekl stále se smrtícím klidem. „Můžeš mě vyzvat, ale nemáš právo zasahovat tady.“

„Tak to půjdeme ven,“ odplivl si Reiner. Oči se mu horečně leskly. „Vyzývám tě kvůli tvé pýše, alfo. Proměň se a postav se mi jako lev.“

„To nemůže, Reinere, víš, že nemůže!“ Hayley se pokusila Griffa odtáhnout, ale stejně dobře se mohla pokusit pohnout horou. „Griffe, prostě ho vyhoď. Nemůže tě nutit, abys s ním bojoval.“

„Ale ano, můžu,“ řekl Reiner. „A taky že budu. Bojuj se mnou, alfo. Braň svou hrdost, nebo o ni přijdeš.“

Griff velmi pomalu Reinera pustil. „U soudu je soubojová aréna. Uděláme to pořádně, se svědky.“

„Griffe, on tě zabije!“ Otočila se na Reinera. „Reinere, prosím tě. Prostě ho nech jít. Prosím. Pro Dannyho dobro, neubližuj mu.“

Reiner se trochu napřímil, hruď se mu dmula, jako by si její prosby užíval. „Předpokládám, že bych mohl přijmout formální kapitulaci.“

„Vzdá se, samozřejmě že se vzdá,“ blábolila, než Griff stačil cokoli říct. Chytila Griffa za paži, jeho svaly byly pod jejími prsty tvrdé jako železo. „Griffe, prosím tě. Udělej to.“

Z jeho hrdla se vydralo divoké zavrčení. Viděla, jak se mu na čele perlí pot, poznala, jak těžce musí bojovat, aby udržel svá zvířata pod kontrolou.

Jestli to takhle půjde dál, Reiner se ho nebude muset ani dotknout. Jeho vlastní bestie ho roztrhají na kusy jako první.

„Udělej to pro mě,“ zašeptala a prosila ho každým kouskem duše, aby ji poslechl.

Griff ztěžka polkl. Opatrně se vyprostil z jejího sevření. Nikdy nepřerušil oční kontakt s Reinerem, klesl na kolena a zaklonil hlavu, aby odhalil hrdlo.

Reinerovi se zaleskly oči. „Ještě níž, beto. Na břicho.“

„Reinere…“ začala, ale Griff na ni jen velmi mírně zavrtěl hlavou.

„To bude v pořádku,“ řekl tiše. „Neboj se.“

Pak se před Reinerem úplně rozkročil, lehl si na předek s hlavou otočenou na stranu. Reiner se divoce usmál a položil mu obutou nohu na krk. Hasič se ani nepohnul.

„Přijímám tvou podřízenost,“ řekl Reiner vítězoslavně. „Teď jsem Dannyho alfa.“ Když Griff nereagoval, Reiner se na něj zadíval a celou svou vahou mu přitlačil na krk. „Porazil jsem tě! Dej mi ho!“

Neviděla, že by Griff vůbec něco udělal, ale z Dannyho pokoje se náhle ozval pronikavý, srdce drásající výkřik. Ať už se mezi oběma lvy stalo cokoli, Danny to zjevně vycítil.

„Dobře, je to hotové, nech ho vstát!“ Strčila do Reinera, když se nahoře s bouchnutím otevřely Dannyho dveře. „Pusť ho, než to Danny uvidí!“

Reiner neochotně sundal nohu z Griffova krku. Chtěla mu pomoci vstát, ale nevěděla, jestli by to nebylo jen další ponížení. V agónii nerozhodnosti se nad ním vznášela, když se ztuha zvedal na nohy.

„Griffe, Griffe!“ Danny se vrhl ze schodů a přímo do Griffa, málem ho znovu srazil. „Kde jsi? Proč už nejsi v mé hlavě? Říkal jsi, že mě nikdy neopustíš, slíbil jsi mi to!“

„Je mi to líto, chlapče.“ Griff ho jednou krátce objal a pak ho pustil. „Jen si pamatuj, co jsem ti říkal o pravém alfovi.“

„Pojď sem, Danny,“ nařídil Reiner. „Teď jsem tvůj alfa já.“

Danny nechápavě zavrtěl hlavou. „Ale pan Griff…“

„Řekl jsem, pojď sem!“ Reinerův hlas zněl zvláštním rozkazovačným tónem, který Hayley dosud slyšela jen od Griffa.

Danny se na Reinerův rozkaz od Griffa odtrhl jako pes, kterého tahají za obojek. Němě zíral z Griffa na Reinera a Hayley, jako by se všichni náhle změnili v cizí lidi.

„To bude v pořádku,“ řekl Griff stejně tak Hayley jako Dannymu. Jeho zahořklá, zahanbená ramena prozrazovala lež. „Neboj se. Hned půjdu.“

„Ne, on půjde.“ Postavila se Reinerovi a z celého srdce si přála, aby se mohla proměnit ve lva. „Vypadni, než zavolám policii. A už se sem neopovažuj chodit.“

„Vrátím se pro syna,“ opáčil Reiner. „Jak a kdy se rozhodnu. Nebo bys to raději chtěla slyšet od mého právníka?“

Griffova ruka jí dopadla na rameno a varovně ho stiskla. „To není třeba.“ Obrátil se k Reinerovým nohám, aniž by zvedl hlavu. „Jsi alfa. Máš právo vidět své mládě.“

„A ty ne.“ Reinerův tón opět nabral onen děsivý podtón alfa rozkazu. „Danny, toho muže už neuvidíš. Nebudeš s ním pod jednou střechou. Pokud sem přijde, musíš okamžitě odejít.“ Jeho hlas se zvýšil s jakousi závratnou zlomyslností, jako když dítě mává ukradenou pistolí. „V žádném případě se s ním nesetkáš, ani s ním nepromluvíš. Rozumíš?“

„Ano, tati,“ zašeptal Danny a jeho malý obličej byl stále ještě bílý šokem. Okamžitě začal od Griffa ustupovat, jeho pohyby byly nucené a trhavé. V hrdle se mu zvedlo panické zakňučení, když zády narazil na zeď.

„To je v pořádku, chlapče.“ Griff obcházel Reinera a nikdy se k němu neotočil zády. „Už jdu. Hayley, zavolám ti později. Neboj se. Slibuju, že to napravím.“ Naposledy na ni vrhl nerozluštitelný pohled a odešel.

„Ty… ty…“ její ruce se zkroutily v bezmocné pěsti. „Vypadni.“

Reiner ustoupil, ale ve dveřích se zastavil. Usmál se na ni. „Můžeš si vzít svého syna. Nebo můžeš mít svého druha. Ale ne obojí. Uvidíme, kterého z nich budeš milovat víc.“