neděle 7. listopadu 2021

RK - 6. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

Vzhledem k tomu, že jsem si ve skřínce zapomněla učebnici dějepisu a musela jsem se pro ni vrátit, je parkoviště prázdné, když se blížím ke své dodávce.

Tedy kromě Oakleyho, který stojí u svého BMW.

Předpokládám, že čeká na Colea, ale o chvíli později vedle něj zastaví auto a Loki vystoupí.

Zpomalím kroky a sleduji, jak předá Oakleymu papírovou tašku.

Člověk nemusí být géniem, aby mu došlo, co v ní je.

Neslyším, co Loki říká, ale ať už je to cokoli, Oak znervózní.

Žaludek se mi naplní olovem, když Loki naskočí do auta a odjede.

Bylo by snadné zapudit Oakleyho jako nějakého narkomana, který se nikam nedostane, a vyhnout se mu, ale já nemůžu.

Jistě, má problémy, ale je v něm tolik dobra.

Dobra, které spláchnou drogy, jež ho jednoho dně nepochybně připraví o život.

S touto myšlenkou, která mě pohání, se vydám přes parkoviště.

Jestli se k němu Dylan a Jace nedokážou dostat, silně pochybuji, že se to podaří mně, ale ať se propadnu, jestli se nepokusím vyzkoušet svou vlastní verzi tvrdé ruky.

"Ahoj, skrčku – co to kurva?" zařve, když mu vytrhnu tašku.

"Nenechám tě zničit si život."

Než mě stihne zastavit, přejdu ke kanálu na parkovišti a vysypu do něj obsah tašky.

Naplní mě hrůza, když asi padesát malých plastových sáčků zmizí v kanále.

"Dobrý bože, chlape. Snažíš se zabít?“

O drogách toho moc nevím, ale na běžného uživatele mi to přijde přehnané.

"Ne, ale teď jsem stejně mrtvý." Ve tváři mu vzplane vztek. "Máš vůbec ponětí, co jsi právě udělala?"

Jo, je zřejmé, že už začal jít ke dnu.

"Ehm ... jo. Zachránila jsem ti život.“

Zuří a chytne do ruky několik pramenů svých špinavě blond vlasů. "To byl heroin a koks za čtyři tisíce dolarů, které jsi právě zničila."

Další důvod, proč jsou drogy na hovno. Kreténi platí nehorázné peníze za smrt.

Roztáhnu ruce doširoka. "Nemáš zač." Začne mluvit, ale to, co chci říct já, je důležitější. "Máš vůbec ponětí, jak moc znepokojuješ lidi, kteří tě mají rádi?" Překřížím si ruce a zadívám se na něj. "Dylan se skoro každou noc ubrečí k spánku, a Jace si nemůže užít ani bratrův fotbalový zápas, protože se bojí, že jim někdo zavolá, že ses předávkoval, dostal záchvat, udusil zvratky a zemřel někde v příkopu.“

Dramatické? Ano. Ale někdy je zastrašovací technika nezbytná.

Tvář mu rozzáří stud. "Sawyer, to není -"

"Nezajímají mě tvé výmluvy." Mávnu rukou a vykročím ke své dodávce. "Jediné, co od tebe chci slyšet je slib, že s tímhle svinstvem nadobro přestaneš."

"Nemůžu," zašeptá za mnou.

"Ano, můž ..."

"Ne, nemůžu." Popadne mě za loket a otočí mě. "Není to tak, jak si myslíš." Prudce vydechne. "Jsem runner." /uprchlík, ale také pašerák, dealer atd./

Oh, tak tohle dobré. Přiznat si, že máš problém, je první krok.

"Vím. Ale nemůžeš pořad brát drogy, abys utekl od svých problémů - “

Podrážděně si povzdechne. "Chtěl jsem říct, že jsem Lokiho runner."

Nemám slov, dokud si nevzpomenu na Dylanino vyjádření, jak sjetý byl tehdy večer.

Namířím na něj obviňujícím prstem. "Mě neoblafnete, pane. Dylan řekla, že jsi byl totálně sjetý, když jste se naposledy viděli.“

Vytáhne si zpoza ucha jointa a přejde ke svému autu. "To proto, že mě někteří zákazníci nutí, abych jim před nákupem ochutnal sračky. Nechci, ale ne vždycky mám na výběr.“

Mohl by klidně mluvit jiným jazykem, protože mi to nedává smysl.

"Co? Proč by - “

"Aby se ujistili, že je Loki neošidí a že je to kvalitní."

Kdo by řekl, že jsou narkomani tak vybíraví?

Tuhle myšlenku odsunu stranou. Dějí se tu mnohem důležitější věci.

"Dobře, řekněme, že věřím té tvé historce s odběrem vzorků. Proč bys proboha pro Lokiho vůbec pracoval? Je tolik jiných zaměstnání - “

"Žádné z nich neplatí tolik, co Loki."

No dobře, ale stále to nestojí za to riziko.

"Podívej, vím, že potřebuješ peníze, ale nemůžeš si najít něco, co nezahrnuje několikanásobný zločin?"

"Zkoušel jsem to." Jeho výraz se změní na vážný. "Ne každý je tak chytrý jako ty, Sawyer. Nemám mozek, dovednosti ani zkušenosti.“ Přiblíží si jointa ke rtům a vdechne. "Nemůžu se zaměstnat ani v tom zasraném obchodě s potravinami. Místo toho dali tu práci, kde jsem dělal pohovor, nějakému čtyřokému šprtovi.“ Podívá se na mě. "Bez urážky."

Nechám tu poznámku plavat. "Jsi chytrý, Oakley. Jen se musíš začít snažit a uplatnit se.“

Vím, že má ve třídě problémy, ale taky vím, že když bude tvrdě pracovat, uspěje.

"Nikdo na mě nemá trpělivost, Sawyer. Každý učitel, kterého mám, si myslí, že jsem ztracený případ, protože se nedokážu soustředit nebo pochopit ty sračky jako normální lidé.“ Opře se o auto. "Pracovat pro Lokiho jsem neplánoval, ale táta mi řekl, že mi sebere auto i měsíční kapesné, pokud se do konce měsíce nevrátím domů." Vyfoukne obláček kouře. "Loki mi nabídl práci, protože – podle něj – vypadám jako kalifornský surfařský běloch a bohatí rasističtí blbečci, v něž doufá, že je přitáhne, si to ode mě koupí třikrát častěji než od něj." Nevinně pokrčí rameny. "Navíc, můj táta je státní zástupce. Takže i kdyby mě zastavili, většina policistů mě nezatkne.“

"Páni, s takovým hvězdným obchodním plánem, co by se mohlo pokazit?" Opřu se o bok své dodávky a podívám se na něj. "I když riskuju, že budu znít jako necitlivá husa, Loki tě očividně využívá, což znamená, že mu bude ukradený, když nakonec uděláš nějakou hloupost a stane se ti něco špatného." Otevře ústa, aby se hádal, ale ještě jsem neskončila. "Vím, že se nechceš vrátit domů kvůli celé té situaci s Crystal, ale máš tam zadarmo střechou nad hlavou, jídlo, za které nemusíš platit, a auto. Vydržet u táty ještě rok je mnohem lepší než prodávat drogy a hazardovat se svou budoucností.“

Ramena mu poklesnou. "Ty to nechápeš."

Má pravdu, nechápu. "Pak mě přiměj to pochopit."

Znovu si potáhne z jointa a ucedí: „Už jsi někdy někoho milovala tak moc, až to bolelo? A nejen proto, že víš, že ho nemůžeš mít, ale že ti pohled na něj připomíná ty podělané věci, které jsi udělal?“ Jeho hlas klesne do šepotu. "Každou věc, o kterou jsi přišel."

"Já ... ehm ..." zavrtím hlavou. "Ne."

"Pak se považuj za šťastnou, protože tohle bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli."

Tak moc bych si přála, abych našla ta správná slova, kterými bych k němu pronikla.

Jediné, co vím, je, že pokud bude pokračovat touhle cestou, jeho život se nezlepší.

"Vím, že tvůj život je jeden velký zmatek, ale opravdu si myslím, že bys měl tátovi říct, co se stalo. Bude naštvaný a zraněný a ano, nejspíš se s Crystal rozvede, ale jsi jeho syn.“ Natáhnu se k němu ruku a chytnu ho za bradu. "To, co jsi udělal, bylo špatné, ale neudělal jsi to sám. Crystal byla dospělá- “

"Byl jsem ten, kdo s ní manipuloval."

To je možná pravda, ale normální dospělé ženy nepíchají s teenagery.

"Bylo ti kolik, šestnáct, když jste se spolu poprvé vyspali? Je mi jedno, jak moc ses ji snažil přemluvit, aby se s tebou vyspala, měla tě odmítnout. To, že to neudělala dokazuje, že s ní vážně není něco v pořádku.“

Svěsí hlavu. "Ano, to není." Chytne se za zátylek. "Sawyer, když ti to řeknu, můžeš mi slíbit, že si to necháš pro sebe?"

Navzdory nepříjemnému pocitu v žaludku, přikývnu.

"Myslím to vážně. Nesmíš to říct Dylan. Je to pro ni těžké být kolem tety poté co nás loni v létě přistihla, ale vím, že ji pořád miluje. Taky vím, že jí na mě záleží ... a jestli se dozví, co se mezi námi opravdu stalo, mohlo by to zničit všechno, co zbylo z jejich vztahu, a to nechci.“

Chápu jeho dilema. Máma Dylan zemřela, když jí bylo osm, a její otec – pokud ho lze v dnešní době takhle nazvat – ji ignoruje od chvíle, kdy se dostal z vězení a utekl se svou odpornou ženou a novým dítětem… a na Dylan se vykašlal.

Dylanina teta byla tou dospělou osobou, ke které chodila se vším, a příslovečnou mateřskou postavou...

Až do noci, kdy načapala nejdražší tetičku, jak šuká svého nevlastního dospívajícího syna, zatímco její manžel byl nahoře.

Oakley přinutil Dylan slíbit, že to strýčkovi neřekne a nebude Crystal konfrontovat, ale dá se říci, že Dylan se na svou tetu nikdy nebude dívat stejným způsobem a ztratila k ní obrovský respekt.

Ačkoliv nerada držím tajemství před Dylan, je zřejmé, že Oakley potřebuje někoho, na koho by mohl vysypat své sračky a komu by se mohl svěřit.

"Fajn. Slibuji, že to Dylan neřeknu. Pokud to, co se mi chystáš říct, není něco, co by jí mohlo zničit život.“

"Věř mi, nechci nikomu zničit život."

Jen ten svůj.

Opře se o své auto. "Předloni táta na Crystal hodně tlačil, aby měli dítě. Po roce to mezi nimi začalo být dost napjaté, protože pořád neotěhotněla.“ Obtočí rty kolem jointa a dlouze potáhne. "Šli k několika dalším lékařům na plodnost, ale nic nezabíralo a nikdo nevěděl proč. Bylo mi Crystal hodně líto, protože jsem věděl, že se snaží udělat všechno pro to, aby otěhotněla a dala tátovi dítě, které si zoufale přál. Táta však jako by měl klapky na očích a neviděl, jak moc ji ty sračky s dítětem stresují, protože jediné, co ho zajímalo, bylo mít další dítě.“ Ukáže na sebe. "Když se ohlédnu zpátky, nemůžu se mu divit, že chtěl mít znovu dítě, protože to, které už měl, bylo královsky na hovno."

Sevře se mi srdce. "Oakley -"

"Každopádně se jednou v noci pohádali tak, že mě to probudilo. Šel jsem dolů do kuchyně, kde táta popíjel – jako to dělá vždy, když je ve stresu – a zaslechl jsem, jak křičí, že je to její vina, že není těhotná. Řekl, že se o sebe řádně nestará, a že kdyby s ním možná šukala jako dřív, když spolu začali chodit a nešlo jí jen o peníze, už by měli dítě.“

Svraštím obličej. "To je hrozné."

"Že jo?" Jeho obočí se sevře. "Začala brečet a omlouvat se, i když to nebyla její chyba. Nevydržel jsem to, a tak jsem se mu postavil do tváře a řekl mu, že jestli se k ní nepřestane chovat jako k hovnu, jeho nová žena se nakonec stane závislou a opustí ho kvůli drogám ... stejně jako jeho první žena.“ V očích mu probleskne bolest. "Táta Crystal miluje, ale máma ... ona ... když nás opustila, opravdu ho to zničilo."

Něco mi říká, že to taky zničilo Oakleyho.

"Je mi to líto."

Víc ze sebe nedostanu.

Pokrčí rameny. "Naštval se a odešel ... a pak jsme zůstali jen já a Crystal. Jako obvykle se snažila předstírat, že je všechno v pořádku, ale já věděl, že není.“ Nejsem si jistá, co si mám myslet o výrazu v jeho tváři. "Měl jsem se vrátit nahoru, ale čím víc jsem ji viděl brečet a čím víc jsem myslel na to, jak moc mě bolí, že mě chce nahradit novým dítětem, tím víc jsem se zlobil."

Jsem si docela jistá, že vím, kam tohle směruje. "A myslím, že tehdy jste se vy dva poprvé ... víš."

Zazubí se a přikývne. "Přímo tam na kuchyňském stole. Přinutil jsem ji, aby se udělala tam, kde - “

Zvednu ruku dřív, než to dořekne. "Páni, kovboji. Nepotřebuji všechny detaily.“

Některé věci je lepší nechat nevyřčené.

Vyfoukne obláček kouře. "Poté, co jsme skončili, řekla, že to byla chyba, a už se to nikdy nemůže opakovat ... ale stalo se. Každý den po následující čtyři měsíce.“ Promne si čelist. "Než jsem se nadál – už jsme spolu nepíchali jen proto, abychom se mu pomstili – dělali jsme to, protože jsme byli zamilovaní." Na tváři se mu objeví žalostný úsměv. "Mluvili jsme o tom, co budeme dělat, až odmaturuji. Měli jsme v plánu vzít peníze, které by dostala při rozvodu a žít na nějakém exotickém ostrově – kde by nás nikdo nesoudil za to, že jsme spolu – a přežívat na kokosových ořeších.“

Bojuji s nutkáním podotknout, že teoreticky lze z kokosů žít maximálně pět až deset let.

A že tenhle plán zní spíš jako fantazie než jako realita.

"Ale to je ten problém na zamilování, Sawyer." Sáhne do auta, vytáhne si dalšího jointa a zapálí si. "Dříve nebo později ... ti vždycky někdo ublíží." Jeho výraz se změní v bolest. "A nikdy to není člověk, od kterého to čekáš."

"Muselo to bolet jako čert, když ti řekla, že chce zůstat s tvým tátou."

"To teda jo." Cynicky se zasměje. "Ale dokud jsem věděl, že to opravdu chce a že je šťastná, dokázal jsem se s tím vyrovnat." Z úst mu unikne další obláček kouře. "To, s čím jsem se nedokázal vyrovnat bylo zjištění, že všechno mezi námi byla lež, a ona mě jen využívala."

"Využívala tě k čemu?"

"K tomu, aby otěhotněla."

Neskrývám překvapení. "Co? Jak-"

"V koši jsem našel pozitivní těhotenský test."

"Do prdele."

Další kývnutí. "Když jsem ji s tím konfrontoval, řekla mi, že je moje, protože s Waynem nespala od jejich velké hádky. Měl jsem strach, ale řekl jsem jí, že udělám všechno, co bude třeba, abych se o ně postaral. Nechal bych školy, řekl o nás Waynovi, připojil se k armádě, kdybych musel ... cokoli.“

Dává to ještě větší smysl, proč je Oakley kvůli tomu tak v prdeli. Chtěl jít do toho s Crystal a dítětem.

"Chtěl jsi se pochlapit a udělat správnou věc."

"Jo, ale nikdy jsem nedostal příležitost."

Pobídnu ho, aby dál mluvil.

V očích mu probleskne bolest. "O pár dní později potratila."

"Aha." Mám co dělat, abych ho neobjala rukama. "Je mi to moc líto, Oakley."

"Ano, bylo to opravdu na hovno, ale nakonec je to tak dobře. Alespoň to si pořád říkám.“ Rychle zamrká a odvrátí pohled. "Pár dní před tím potratem jsem zaslechl, jak se snaží přesvědčit tátu, aby mě poslal na vojenskou školu."

Přeskočme zpátky. „Cože?“

Tentokrát mu po tváři steče jediná slza. "Stěny nahoře jsou tenké jako papír a zámek na dveřích jejich ložnice je rozbitý, takže jsem to nejen slyšel ... ale i viděl. Jezdila na něm, opravdu do toho dávala všechno – nepochybně proto, aby ho přesvědčila, že to dítě, které nosí, je jeho – a ukecávala ho, aby mě poslal do vojenské školy. Tvrdila, že mít mě kolem, ji stresuje, a proto nemůže otěhotnět. Řekla, že jejich život bude perfektní, až budu pryč, protože jsem takový břídil.“ Jeho smích je cynický. "Je to docela legrační, víš. Ojebavala mého tátu, ale ve skutečnosti jsem to byl já, koho ojebala.“

Vlna vzteku, která se ve mně zvedne stačí na to, abych se otřásla.

Nemůžu uvěřit, že Dylanina teta – žena, o které jsem si myslela, že je tak dokonalá a vyrovnaná ... není nic jiného než podvádějící had.

"Ale můj táta ..." pokračuje a hlas se mu zlomí. "Řekl jí, že to nemůže udělat, protože jsem jeho syn ... a bez ohledu na to, jak moc se věci podělají, nikdy mě neopustí jako moje máma."

Tentokrát ho opravdu obejmu a sevřu ho tak pevně, jak jen to jde.

"Bože, je mi to moc líto."

"To nemusí. Je to karma za to, že jsem za jeho zády píchal s jeho ženu a místo jeho se postavil na stranu nějaké zlatokopecké hospodyňky.“ Sevře mi zadní část trička, jako by se chystal padnout z útesu, a já byla jediná věc, které se může chytit. "Přišel jsem o všechno, Sawyer. O Crystal, o dítě i o tátu. A to všechno jen proto, že jsem dal své srdce mrše, která mě využila a pak mě odhodila jako odpadky, když dostala, co chtěla.“ Zaboří mi hlavu do krku a zaskřehotá: „A já ji pořád miluji. Proč ji kurva pořád miluji?“

Řeknu mu pravdu.

"Protože s tebou manipulovala a někdy to ti hajzlové dělají tak dobře, že to vypadá jako skutečné." Položím mu obě ruce na tváře a přinutím ho, aby se na mě podíval. "Udělal jsi unáhlenou chybu – všichni je děláme – ale nezasloužil sis to, co udělala Crystal, a určitě sis nezasloužil ztratit to dítě. Ale nemůžeš dopustit, aby to, co se stalo, zničilo zbytek tvého života. Tvůj táta tě miluje a když mu řekn-“

"Ne." Zvedne si tričko a otře si obličej. "Nemůžu. Když mu řeknu pravdu, všechno mu to jen ještě víc pokazím, i to dítě.“ Podívá se na mě. "Vím, že s tím nesouhlasíš, ale radši budu žít na ulici, než abych žil ve stejném domě jako ona, zatímco čeká jeho dítě." Hodí na zem zbytek jointu. "Nechci pracovat pro Lokiho, ale potřebuji nějaké peníze, abych se mohl uživit. Zatím mám našetřené dva tácy -“ Probodne mě pohledem. "Nebo bych měl říct, že jsem měl ušetřené dva tácy na auto, ale budu je muset dát Lokimu a najít způsob, jak přijít k dalším dvěma tácům, díky tomu, že jsi mi spláchla matroš do kanálu."

I když to nerada přiznávám, cítím se teď trochu špatně, že jsem to udělala.

Chystám se omluvit, ale pak mě to napadne.

"Proč nepožádáš o peníze Jace a nepřestaneš pracovat pro Lokiho úplně?" Začne odmítat, ale já zvednu prst. "Jace je tvůj nejlepší přítel. Oba víme, že by ti s radostí půjčil, kolik bys potřeboval, aby ses dal do kupy, pokud by to znamenalo, že přestaneš prodávat drogy. Kromě toho to není tak, že by na to neměl, Covingtonovi jsou zazobaní -“

"Covingtonovi jsou, ale Jace ne. Ten borec si od svého taťky nevzal ani desetník, od chvíle, kdy mu bylo sedmnáct. Maká jako šroub, aby vydělal každý cent, který má. V žádném případě po něm nebudu chtít peníze, abych napravil svůj bordel, když si s Dylan hrají na rodinku a mají své vlastní účty, které musí platit.“

"A co ten druhý?"

Ten pitomý bratr Covingtonovic, jehož jméno nesmí být vysloveno.

"Cole?" Udělá obličej. "Nejen, že bude chtít vědět, proč ty peníze potřebuji, ale ten pitomec si účtuje větší úroky než kreditní karta a banka dohromady. Pořád splácím sto babek, které mi půjčil na trávu v jedenácté třídě. Navíc mi už pomohl tím, že přesvědčil svého otce, aby mě nechal bydlet v jejich domku pro hosty skoro zadarmo. Nejsem ten typ kreténa, který využívá své přátele, chápeš?“

"Ano, chápu.“ Bůh ví, že po nikom nechci peníze, ani když se dostanu do bodu, kdy zvedám polštáře na gauči a prohrabávám se kolem kvůli pár drobným, abych si mohla natankovat. "Ale pořád si myslím, že bys měl Dylan a Jaceovi říct, že pracuješ pro Lokiho, aby -"

Zavrtí hlavou. "Ne, to ne."

Snažit se s ním domluvit je jako hledat kompromis s batoletem. "Proč? Proboha, vždyť oni si myslí, že bereš drogy. Jace je připraven nadobro ukončit vaše přátelství a Dylan je “- Umístím palec a ukazováček asi 1 cm od sebe - „takhle blízko k psychickému zhroucení, kvůli tomu, že se o tebe bojí.“

"Cítím se špatně kvůli tomu, že jim ubližuji, ale raději budu, když si budou myslet, že procházím těžkým obdobím, než aby zjistili pravdu a nabídli mi pomoc."

Mám co dělat, abych nezačala skákat. "To nedává smysl."

Plácne mi rukama před tváří. "Pochop to konečně, mladá učenkyně. Když jim řeknu, že pracuji pro Lokiho, udělají všechno, ale mi nacpali peníze až do krku. Ale já si je nevezmu, protože tohle není jejich binec ... je můj. Opravdový muž přijde na to, jak se postarat o své záležitosti, aniž by do toho zatahoval lidi, na kterých mu záleží.“

Zoufalé časy vyžadují zoufalá opatření. "Fajn. Nemusíš jim to říct.“ Zmáčknu tlačítko odemknutí na klíčence. "Udělám to já."

Chystám se otevřít dveře auta, když mě chytne za zápěstí a stáhne zpátky. "Slíbila jsi."

"Slíbila jsem, že nikomu neřeknu, co se doopravdy stalo mezi tebou a Crystal. Ohledně Lokiho jsem nic takového neslíbila.“

"No tak, Sawyer. Nenuť mě prosit.“ Nesnáším utrpení, které se mu zračí v očích. "Už jsem ti to řekl, ta věc s Lokim je dočasná."

"Jak dočasná?"

"Nevím. Pár let, plus minus.“

"Pár let?" Zaječím. "Jsi blázen?"

"Člověče, teď bys měla vidět svůj obličej." Rty mu škubnou. "Dělal jsem si srandu, skrčku. Maximálně pár měsíců.“

"Kolik měsíců?"

Přísahám, že jestli mi řekne dvanáct, nakopu ho do koulí.

"Nevím. Nejspíš do doby, než si budu moct koupit nové auto, a než našetřím pár táců, abych se dal dohromady.“

Přestože celou tuhle věc nenávidím, přistihnu se, že se nechám nalomit. "Maximálně tři měsíce, kámo." Dloubnu ho do hrudě. "Ale to je všechno."

Vydechne úlevou. "Platí."

Napadne mě další myšlenka. "Ne tak rychle. Chci ještě něco jiného.“

Něco, kvůli čemu by to všechno mohlo stát za to, pokud bude souhlasit.

Nemluvě o tom, že by to trochu zmírnilo Dylaniny obavy z toho, že neodmaturuje... znovu.

"Co?"

"Doučování. Dvakrát týdně. Tři hodiny.“

Což znamená, že s největší pravděpodobností přijdu i o tu trochu spánku, co mám, ale stojí to za to.

Vypadá, že chce vznést námitku, ale já neustoupím. "Taková je dohoda, Zelenko. Vezmi to, nebo řeknu Dylan pravdu a nechám ji, ať se s tebou vypořádá.“

"Kurva drát." Přimhouří oči a přiblíží se k mé tváři, až se cítím nepohodlně. "Jsi vždycky tak tvrdohlavá?"

"Jo," řeknu v té samé chvíli jako hluboký hlas, který zní hodně jako Coleoův. "Pouze ve dnech, které končí na y." /všechny dny v týdnu končí v AJ na Y/

Jako naschvál, se k Oakleyho autu přiblíží sám Satan.

Obvykle už jen jeho přítomnost stačí k tomu, aby můj puls bušil opovržením. Avšak vražedný pohled, kterým míří na Oakleyho, způsobí, že se mi srdce rozbuší.

"Nechtěl jsem vám zkazit vaši malou společnou chvilku." Vystrčí na nás bradu. "V každém případě ... pokračujte."

Kdybych ho neznala lépe, řekla abych, že v jeho tónu byl náznak žárlivosti, ale to by bylo absurdní.

Od toho incidentu jsme spolu nepromluvili ani slovo.

Incidentu, který rozbil mé srdce na tisíc malých kousků.

Instinktivně si promnu uzel tvořící se mi v hrudi.

To, co mi zbylo ze srdce, dostává záchvat sykotu a hrozí, že přestane bít úplně, pokud budu v blízkosti toho kreténa déle než minutu.

Což znamená, že mi zbývá asi dvacet vteřin na to, abych nastoupila do svého auta a odjela.

"Nic jsi nezkazil," řekne mu Oakley. "Sawyer jen -"

"Oakley," zasyčím. "Do toho, co dělám, mu nic není, a jestli chceš, aby náš malý problém fungoval, budeš si to pamatovat."

Oak začne mluvit, ale můj nemesis ho usekne. "Jaký problém?"

V jeho hlasu byl slyšet náznak nebezpečí.

Ten má ale nervy.

"Pane na nebi," zamumlám, než ukážu na sebe a Oakleyho. "Asi si nepochopil, že do to, co se děje mezi námi, ti nic není, Covingtone."

Ten kretén má tu drzost se usmát. "Ten tvůj jižanský přízvuk, který z tebe vykoukne, kdykoli se zlobíš, je rozkošný."

Bože na nebesích, jak já ho nenávidím.

Nemá právo se mnou flirtovat ani používat slova jako rozkošný, když mi vyrval srdce z hrudi a sežral ho jako divoké zvíře.

Oakley si promne bradu a přemýšlí. "Teď, když si to zmínil, vždycky jsem si myslel, že mluví trochu legračně."

Skvělé. Teď se kvůli němu Oakley přidal na temnou stranu.

Je oficiálně čas odejít.

Sáhnu po klice od dveří a zamumlám: „Později ti napíšu.“

"Nemáš mé číslo, drahoušku."

Mám toho dost.

"To proto, že jsem nemluvila s tebou." Každá kousek vzteku a bolesti, který jsem celé měsíce dusila v sobě, ve mně vybuchne jako sopka, když se otočím. "A jen abychom měli jasno, nebudeš tu stát a tvářit se, že je mezi námi všechno v pohodě, protože není. Už s tebou nikdy nechci mluvit. Pokud jde o mě, už neexistuješ.“

Je to ta nejhorší věc, jakou jsem kdy někomu řekla, ale ať se snažím sebevíc, nedokážu se přimět požádat Boha o odpuštění.

Cole mi ublížil ... více než kdokoli jiný.

A vzhledem k tomu, že mě většinu života šikanovali a má matka má mnohem radši mou starší sestru než mě ... to už něco znamená.

Oakleyho pohled přeskakuje mezi námi jako pingpongový míček. Jako by nevěděl, jestli má zasáhnout nebo si dojít pro popcorn.

Jak ho znám, pravděpodobně by se přiklonil k druhé možnosti.

Cole mě ignoruje a zaměří se na svého přítele. "Jsi připraven?"

Oakley přejde ke straně řidiče svého auta. "To teda jo. Jenom potřebuji udělat pár zastávek před tím, než půjdeme ke Christianovi.“

Cole po mně střelí pohledem. "Seru na Christiana. Mám chuť na novou kočičku. Všechny mrchy v tomto městě jsou nudné.“ Jeho zelené oči si mě prohlédnou od hlavy až k patě. "No, všechny kromě jedné." Zadržím dech, když jeho pohled potemní. "Ale jedinkrát, kdy jsme se zapletli, tak mě znechutila tak, že jsem se pozvracel."

Když se mi v mysli vybaví ta noc, v krku se mi zvedne žluč.

Takhle to bylo? Bylo mé tělo tak nechutné, že se mu z toho udělalo špatně?

"Nenávidím tě."

Sotva ta slova ze sebe dokážu dostat, otevřu zadní dveře a hodím tašku dovnitř.

O chvíli později Oakley nastartuje auto a vylítne z parkoviště.

Měla jsem odejít ve chvíli, kdy se objevil.

Celé měsíce jsem se mu tak skvělé vyhýbala, ale jedno hloupé uklouznutí a jsem tam, kde jsem byla.

Zježí se mi chloupky na rukou, když zavřu dveře a ucítím, jak se za mnou někdo plíží.

Pronesu tichou modlitbu, aby to nebyl on, ale ten nahoře si musel vzít volno, protože Coleova citrusová vůně mi pronikne do nosu.

Přinutím se zhluboka nadechnout a odmítám se otočit.

Cole si mé slzy nezaslouží.

Nezaslouží si ode mě vůbec nic.

"Běž pryč."

"Myslel jsem, že už pro tebe neexistuji," zašeptá posměšně a jeho dech mě polechtá na uchu.

"Vykuř si voko."

"Vsadím se, že by se ti to líbilo, co? Sledovat mě, jak si ho kvůli tobě honím.“

"Co by se mi opravdu líbilo," procedím skrz zuby. "Jsi ty, jak mě necháváš na pokoji."

Dlouhým prstem mi přejede po zátylku a já se zachvěji. "Oba víme, že to není pravda, Pánbíčkářko."

"Cokoliv děláš, hned s tím přestaň, Covingtone."

Nakloní se blíž a přitiskne mě k dodávce. "Jsi si tím jistá?" Jeho ruka se ocitne na mém boku. "Protože to vypadá, že se teprve rozjíždíme."

"Panečku. Opravdu tahle kravina na holky zabírá?“

"Nevím." Jeho ruka se jen nepatrně posune. "Ale když ti vsunu ruku pod sukni, zjistíme to oba."

Mlčky se proklínám za to, že jsem se nepřevlékla ze školní uniformy.

"Ne." Položím svou ruku na jeho. "Měl jsi šanci a promarnil jsi ji, pamatuješ?"

"Vlastně ne." Špičkou nosu mi sjede ke krku a hluboce se nadechne. "Proč mi to nepřipomeneš?"

"To radši polknu rozbité sklo." Když ucítím, jak začíná tvrdnout, můj puls se zrychlí. "Přestaň se mě dotýkat."

Nesnáším, jak slabě a uboze zní můj hlas.

Než stačím mrknout, otočí mě. "Co se stane, když to neudělám?"

Poražená, si těžce povzdechnu. "Co ode mě chceš, Cole?"

Neodpoví, místo toho se hraje se zlatým křížem na mém náhrdelníku. Ten, který mi dala moje babička, než zemřela.

"Taková škoda."

"Co?"

Když mi přejede bříškem palce dolů po výstřihu, unikne mi příval vzduchu.

"Že nějaký fiktivní mrtvý chlap, kterého tak urputně uctíváš, má tu čest být neustále pohřben mezi těmito kozami."

Odstrčím mu ruku pryč. "Co máš za problém?"

Jeho oči ztvrdnou. "Ty, Sawyer Churchová. Ty jsi můj problém.“

Bojuji s nutkáním zasmát se. "Nějak o tom pochybuji." Porozhlédnu se po prázdném parkovišti. "Jsem si jistá, že by tvá přítelkyně neocenila, že mluvíš o prsou jiné holky, takže bys měl pravděpodobně odejít."

"Nemůžu." Kousne se do spodního rtu a já se modlím k Bohu, ať to už nikdy neudělá, protože vypadá tak sexy, že by to měl být zločin. "Nemám auto a řekl jsem Oakleymu, aby se na příštích dvacet minut ztratil."

"Páni, dvacet minut, co? To je všechno?“ Netrápím se tím, jak se mu napne čelist a poplácám ho po rameni. "I když to zní napínavě, přijdu pozdě do práce."

Mám takové zpoždění, že pan Gonzales definitivně ztratí nervy ve chvíli, kdy vejdu dovnitř.

Snažím se odejít, ale můj úhlavní nepřítel položí ruce na obě strany mé hlavy a uvězní mě. „Víš, jaký je mezi námi rozdíl?“

"Božínku, kde mám začít?" Začnu počítat na prstech. "Jsi sobecký, zlý -"

Mým tělem proteče šok, když se ke mně nakloní a jeho ústa se otřou o mé.

"Je mi to fuk." Jeho oči září zášti. "A ty si zoufale potřebuješ zašukat."

Tváře mi vzplanou rozhořčením. "Děkuji za nabídku, ale ne díky."

Vyplázne jazyk a olízne mi jizvu na mém spodním rtu, než couvne. "Nenabízel jsem." Hrozivý úšklebek, který po mě vystřelí, je stejně nemilosrdný jako on sám. "Kromě toho oba víme, že kdybych tě chtěl ošukat, udělal bych to tu noc."

Jeho slova se rovnají ponoření do kádě s lávou.

"Jdi k čertu."

Neobtěžuji se skrýt sklíčenost ve svém hlase. Možná, že jakmile bude mít potvrzení, že se mu podařilo mi znovu ublížit ... odejde nadobro.

Utrpení na jednu prchavou vteřinu rozleptá jeho výraz, než nasadí nafoukaný úsměv. "Věř mi, Pánbíčkářko. Pokud se ukáže, že ty kecy, kterým věříš, jsou pravdivé, vysloužil jsem si tam lístek první třídou.“

Opět se zmítám mezi touhou zachránit ho před všemi jeho démony ... a přáním, aby se země pod námi otevřela a polkla ho celého.

"Krucinál." Zavřu oči a roztřeseně se nadechnu. "Jen chci, abys mě nechal na pokoji."

Přestaň mě mučit.

Přestaň mi lézt do hlavy.

Přestaň se na mě dívat, jako bych byla tvoje malá hračka, kterou můžeš použít a urážet, kdykoli tě napadne.

Přestaň mě nutit cítit k tobě věci, které bych neměla.

"Bolí to, když nemůžeš mít něco, co chceš, že?"

Nečeká na odpověď a sevře mi čelist. "Pamatuj si, jak moc mě teď nenávidíš." Pevněji mi sevře bradu a nakloní hlavu. "Protože ve chvíli, kdy si budeš myslet, že jsem schopen se změnit, nebo že je ve mně něco dobrého, ti ukážu, že se mýlíš a zase ti ublížím ... hůř než dříve."

Tentokrát nechám slzy padat.

Ne proto, že bych se bála jeho hrozeb.

Ale protože mi dává záblesky toho, jak temná a ztrápená je jeho duše.

A bez ohledu na to, jak moc se za něj modlím ... nikdy mu nedokážu pomoct nebo ho zachránit.

Už mu není pomoci.

"Coltone," zašeptám, když se otevře noční obloha a začne padat chladný déšť.

Jeho jméno je jediný kousek pravdy, který mi té noci dal.

Kousek z něj, který nikdo jiný nemá.

V jeho pohledu se něco mihne. "Byla bys pro něj ideální."

Netuším, o kom mluví.

"Ideální pro koho?"

Ignoruje mou otázku a opře si čelo o mé. "Zeptej se mě znovu, co chci."