RK - 24. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

SAWYER

 

"Jsi si jistá, že si z nás neděláš aprílový žertík?" Zeptá se máma, když jdu po schodech nahoru.

 

"Je listopad," připomenu jí.

 

"To vím. Asi se jen snažím pochopit..." Hlas se jí zadrhne, ale tu větu už nemusí dokončit.

 

Proč by Cole chodil s někým jako jsem já?

 

"Napadlo tě někdy, že ne každý kluk chce roztleskávačku nebo královnu krásy?"

 

Uražená sevře v ruce utěrku. "Jen nechci, aby ti někdo zlomil srdce, to je všechno. Kluci jako Cole, oni ... “ Její hlas se podruhé vytratí.

 

Nechtějí holky jako já.

 

"Musím si udělat domácí úkol."

 

Zašoupe nohama. "Možná, až budeš hotová, můžeš zajet do posilovny."

 

Ta ženská mě do posilovny tlačí už od mých dvanácti let.

 

Popravdě řečeno, jsou chvíle, kdy lžu, abych ji uklidnila, a místo toho jedu do McDonaldu.

 

"Když nebudu potom moc unavená, tak půjdu."

 

Její tvář se rozzáří. "Dobře." Úsměv, který mi věnuje, je upřímný. "Možná tě chození s tím klukem bude motivovat, abys jedla správně a víc cvičila-"

 

"Můžeš přestat, mami?"

 

Nevinně pokrčí rameny. "Přestat s čím?"

 

Chovat se ke mně, jako bych nebyla dost dobrá.

 

Ignoruji ji a vyběhnu po schodech nahoru.

 

"Promiň. Ještě jsem s tebou neskončila, mladá dámo.“

 

"Omlouvám se. Jen jsem si chtěla trochu zacvičit.“

 

"Nesnažím se být tvrdá, Sawyer Grace. Ale faktem je, že takhle krásní a populární kluci nechodí s holkama, které mají nadváhu. Musíš se o sebe začít lépe starat, než ti uteče s nějakou jinou - “

 

Zbytek její věty přehlušil zvuk bouchnutí dveří mé ložnice.

 

Zalovím v batohu, najdu lahvičku Adderallu spolu s lahví vody a strčím si pilulku do pusy.

 

A v tu chvíli to uslyším.

 

"Vím, o co klukům jako jsi ty opravdu jde," vykřikne táta.

 

A kurva.

 

Snížím se a přiblížím se k otevřenému oknu.

 

"O nic mi nejde," namítne Cole. "Je snad zločin chtít chodit s Vaší dcerou?"

 

"No tak. Myslíš si, že jsem včerejší?“

 

Cole začne něco říkat, ale otec ho přeruší. "Přijedeš si sem se svým drahým autem, fotbalovou bundou, květinami a nafoukaným chováním a čekáš, že ti všichni budou zobat z ruky. Možná si mou ženu a dceru ošálil.“ Bouchne se do hrudi. "Ale mě neoblafneš. Kluk jako ty nerandí s holkou jako Sawyer, protože ji má doopravdy rád.“

 

"Co tím sakra myslíte?" Řekne Cole uštěpačně.

 

"Nehraj si na hlupáka. Zatraceně dobře víš, co tím myslím. Fotbalisté se honí za hezkými roztleskávačkami... ne za chytrými, tlustými holkami, které se soustředí na studium a drží se stranou.“ Zabodne prst do vzduchu. "Drž se sakra dál od mé dcery."

 

Srdce mi poklesne. Tohle jsem čekala od matky ... ale od otce?

 

Vždy mi říkal, že jsem dokonalá a krásná.

 

Z očí mi začnou vytékat slzy. Pokud má muž, který by mě měl milovat nejvíc na světě, tajně pocit, že jsem tak nepřitažlivá, že mě to činí nemilovanou ... zbytek vesmíru musím naprosto odpuzovat.

 

Bože, už mě tak unavuje být tou tlustou holkou.

 

Jsem tak unavená z pocitu, že sem nepatřím.

 

Už mě unavuje, že lidé při pohledu na mě vidí jen jednu věc.

 

"Víte," procedí Cole skrz zuby. "Už mě vážně unavuje, jak se lidi chovají, jako by to, že se mnou Sawyer chodí, byla nějaká cena, které není hodna, a přitom je to naopak."

 

Kráčí pozadu a míří ke svému autu. "Ale máte pravdu, pane Churchi. Sawyer je všechno to, co jste říkal předtím, a ještě něco navíc... ale právě proto ji mám tak rád. Na rozdíl od všech ostatních nepředstírá, že je někým, kým není." Zasměje se, ale není v tom žádný humor. "Je zatracená škoda, že Vy a Vaše žena nedokážete ocenit tu neuvěřitelnou osobu, kterou jste přivedli na svět, pro všechno, čím je, místo pro všechno, čím není." Jazykem si přejede po vnitřku tváře. "Naštěstí pro mě, já tenhle problém nemám."

 

Táta oněmí.

 

Já taky.

 

Cole otevře dveře auta, vklouzne na sedadlo a stáhne okénko. "A jen tak mimochodem, pane. Nikdo – dokonce ani Bůh – mě od vaší dcery neudrží, takže vám doporučuji, abyste si na mě zvykl.“

 

Na tátův ohromený výraz, když odjíždí, nikdy nezapomenu.

 

Ani za milion let by mě nenapadlo, že se mě Cole Covington přijde zastat.

 

Ne, to, co udělal, bylo víc než to.

 

Vidí mě. Všechny mé chyby.

 

Pocházíme ze dvou odlišných světů a v polovině případů si ani nerozumíme, ale na jeden jediný okamžik... mě dokázal vnímat a ocenit tak, jak to nikdo jiný nikdy nedokázal.

 

Roztřesenými prsty zvedám mobilní telefon.

 

Sawyer: Udělám to.

 

Jeho zpráva dorazí téměř okamžitě.

 

Cole: Doopravdy?

 

Sawyer: Ne. Falešně, pamatuješ?

 

Cole: Proč ta náhlá změna, Churchová?

 

Sawyer: Opravdu na tom záleží, Covingtone?

 

Cole: No, když to řekneš takhle. Ne.

 

Po téhle zprávě dorazí další.

 

Cole: Díky za pomoc. TTYL. /Talk to you later – promluvíme si později/

 

Zní to, jako bych mu půjčila studijní poznámky.

 

Sawyer: Počkej chvíli.

 

Vzhledem k tomu, že jsem k němu v minulosti něco cítila, dá se říct, že falešné randění by pro mě mohlo představovat potenciální problém.

 

Musím přijít na způsob, jak se chránit.

 

Cole: Co se děje?

 

Sawyer: Myslím, že bychom si měli stanovit nějaká základní pravidla.

 

Sleduji, jak se tečky na telefonu objeví a zmizí a zase se objeví.

 

Cole: Jaká základní pravidla?

 

Přemýšlím a žvýkám si nehet na palci. Chci se zachovat chytře, ale zároveň musím dokončit esej.

 

Sawyer: Ještě si nejsem jistá. Sejdeme se na školním parkovišti zítra ráno v 6:45. Do té doby budu mít smlouvu sepsanou.

 

Cole: Smlouvu?

 

Sawyer: Máš s tím problém?

 

Cole: Ne.