TMIYC - 23. kapitola

 Překlad: Lucianna

Úřadům trvalo skoro týden, než našli, identifikovali a konečně předali Kellyiny ostatky Emmě a Mikeymu. Její synovec za ní před dvěma dny večer přišel a ptal se jí, jestli může přivézt svou matku domů do kempu Medicine Creek na smuteční hostinu, aby jí lidé z města mohli vzdát úctu.

Emma si myslela, že budou mít jen tichý obřad s Benem a Gretou. Ale brzy si uvědomila, jak moc Mikey potřeboval tohle udělat pro ženu, ke které měl většinu svého života spoustu rozporuplných pocitů. Takže souhlasila a udělali místo pro Kellyinu zavřenou rakev v obývacím pokoji.

A lidé z města, sami velmi litující svých soudů ohledně ní, přišli.

V den pohřbu, byl průvod na hřbitov, kde byli pohřbeni Charles a Miriam Sandsovi, dlouhý. Auta, dodávky, a dokonce i těžařské náklaďáky, lemovaly silnici vedle malého hřbitova. Obřad byl krátký a tváře obyvatel Medicine Gore zkroušené. Všichni se provinili tím, že odsoudili ženu, která se ze všech sil snažila ochránit svého syna před zlem, se kterým žili šestnáct let.

Hrob přetékal květinami, které spadaly i a hroby Emminy matky a otce. Počasí bylo krásné, teplé, objímající.

Emma neplakala. Ona se očistila to odpoledne vysoko v horách, na půdě, kterou její rodina nazývala domovem. Se svou sestrou se usmířila, tiše děkovala Kelly za Mikeyho a nechala ji v klidu odpočívat s vědomím, že její syn je konečně v bezpečí.

Co se týkalo Mikeyho, bylo to jako by se mu najednou z ramen zvedla tíha. Břemeno toho, že byl opuštěn někým, kdo ho měl milovat, bylo pryč. Ačkoliv smutný a zkroušený, šel rovně a vypadal mnohem klidněji.

Takže Emma neplakala, když ministrant dokončil svou řeč a místní lidé jí cestou ze hřbitova projevovali upřímnou soustrast. Ani neplakala, když ji Ben vedl pryč.

Neuronila slzu, dokud se neohlédla zpátky na Mikeyho a neviděla ho samotného, sako na zemi a rukávy vyhrnuté, jak zahazuje svou matku hlínou.

Pak se zlomila bolestí.

Ben ji otočil k sobě a zabořil jí tvář do své hrudi. „Pššt, Emmo. To je v pořádku.“

„Nemůžu vystát, že to dělá, Bene. Neměl by být sám. Neměl by tohle dělat!“

„On musí, Em,“ řekl jí a objal ji pevněji. „Je to ta poslední věc, co může syn udělat pro matku, kterou miluje.“

„Pomoz mu.“

„Ne, zlato. On mě nepotřebuje. Potřebuje být sám s Kelly. Pojď,“ řekl a otočil je ke své dodávce. „Všichni čekají u Grety doma.“

Celé město bylo shromážděno na trávníku, verandě, ve velké kuchyni a salonu, stejně jako když zemřela Sable.

Emma měla v době, kdy tam přijeli, své emoce pod kontrolou, a cítila, že to zvládne i když se kondolence změnily v otázky. A skutečně se usmívala, když se otázky změnily na omluvy Benovi.

John LeBlanc vedl tu omluvnou výpravu. „No, Sinclaire. Omlouváme se, že jsme si mysleli, že jste měl něco společného s výbuchem té přehrady před šestnácti lety. Byl to trochu šok zjistit, že to byl Poulin.“

„Byl to Poulin, kdo první vykřikoval, že byl zodpovědný Sinclair,“ dodal Durham, když přišel a podal Emmě sklenici s punčem. Podíval se na Bena. „Já, ach, omlouvám se za to malé nedorozumění tehdy, Sinclaire. Nic ve zlém?“

Ben neodpověděl hned. „Ohledně toho dám vědět,“ řekl s rukou kolem Emmina pasu.

„Říká se, že se plánujete oženit s naší Emmou Jean.“ John se na Bena podíval hodnotícím pohledem. „Je to tak?“

„Příští týden,“ potvrdil Ben. „Den po Díkuvzdání.“

Durham se podíval na Emmu. „Zůstaneš tady, ne? Neprodáš Medicine Creek kemp?“

Ben odpověděl za ni. „Ne, neprodá. Já přesunu svou kancelář do Medicine Gore.“

Oba muži vykulili oči a Durhamovi zaskočil punč. „Ale já myslel, že vlastníte nějakou velkou lodní společnost. Jak je možné vést něco takového odtud?“

„Pomocí satelitů, modemů, faxů a počítačů.“ Jemně sevřel Emmě pas. „A když si najdu dobrého pilota, můžu do New Yorku dojíždět, podle potřeby.“

Durham a Johne vypadaly oněměle. „Co lidé, co pro vás pracují?“ zeptal se John.

Emma se podívala na Bena. Tohle bylo poprvé co o tomhle plánu slyšela. „V New Yorku se nic nezmění. Ale tady je také skvělá pracovní síla.“

„Jsme těžaři,“ řekl Durham. „Nevíme nic o počítačích.“

„Bude to stálá, celoroční práce,“ řekl Ben.

Durham a John se oba zamračili a stáhli obočí. Emma se nahlas zasmála. „Tvoje žena by mohla udělat kariéru, Johne. A mimo sezónu budeš vařit.“

Oba muži se otočili a dali na rychlý ústup, zatímco mumlali něco o tom, že potřebují něco silnějšího než punč.

„Máte ve své společnosti místo pro čipernou, starou ženu, pane Sinclaire?“ zeptala se Greta, když převzala místo mužů.

„Jsem si jistý, že něco najdeme.“

„No, Emmo Jean. Musím říct, že když jsem Benovi poslala ten dopis, opravdu jsem neočekávala takový výsledek, který jsem dostala,“ řekla Greta.

„Vy jste poslala ten dopis!“ řekl Ben.

Greta přikývla a usmívala se jako dobře nakrmená kočka. „Sakra že ano. Řekla jsem si, že čas, abyste přišel a napravil pár špatností.“ Podívala se na něj přimhouřenýma očima. „Netušila jsem, že největší špatnost žila pod mou vlastní střechou. Děkuji za napravení věcí, mladý muži.“

Ben se usmál, vzal starou ženu za ruku a políbil ji na ni. „Jsem rád, že jsem byl k službám. A děkuji vám, že jste mi dala mého syna a Emmu.“

Greta se začervenala až po kořínky svých šedých vlasů, když se otočila k Emmě a mrkla. „V podkroví mám svatební šaty tvé matky. Charlie mě požádal, abych je pro vás holky uchovala.“

Všichni tři se pak otočili, když se otevřely kuchyňské dveře a Mikey konečně vešel dovnitř. Emma vyrazila k němu, ale zastavila se, když se na ni usmál.

Vypadal překvapivě… klidně. Sako měl hozené přes rameno, kravatu povolenou a visela mu vpředu, a na tvářích měl špinavé šmouhy. Ale vypadal poklidně.

„Umírám hlady, teto Greto,“ řekl, když přešel k míse s punčem a vypil dva hrnky naráz. „Co je k jídlu?“

Greta ho postrčila k lince a začala mu plnit talíř tak, že by to zadusilo i koně.

„Bude v pořádku, že ano?“ zeptala se Emma Bena.

„Je v pořádku už teď, Em. Našel sám sebe.“ Usmál se na ni. „A díky tvé nenechavé přítelkyni, jsme našli i my jeden druhého.“

„Jsem tak šťastná,“ zašeptala, obalila kolem něj paže a objala tak muže svých snů a srdce.