TMIYC - 19. kapitola

 Překlad: Lucianna

Dalších čtyřicet minut, jela Emma ve vyděšeném, bolestném tichu vedle muže, kterého znala od dětství.

Bylo to, jako by se Wayne najednou přepnul. Nikdy ho neměla ráda, ale teď vypadal, že tak nějak odešel mimo realitu, do temnoty. Potil se. Tvář měl červenou a svíral volant, až mu zbělely klouby.

Emmě netrvalo dlouho, než zjistila, kam jedou. Hrbolatá, zarostlá cesta, vedla k souřadnicím, které by nejraději nenašla.

Wayne zůstal mimo Zlatou Stezku, soukromou štěrkovou cestu, používanou papírnami k transportu klád. Dnes ráno by na Zlaté bylo moc aut, což byl nejspíš důvod, proč se jim Wayne vyhýbal.

Takže to brali tou delší cestou, která zahrnovala bludiště nepoužívaných svážnic, což dělalo jízdu pomalou, namáhavou a bolestivou pro její pulzující rameno. Celou pravou půlku těla měla zhmožděnou od narážení do dveří, jelikož měla svázané ruce a nemohla se zapřít u drsnějších míst na cestě.

Stále nakukovala do bočního zrcátka, pro nějaký náznak Beakera. Nevěděla toho o psech moc, ale nemyslela si, že by mohl stopovat tak daleko, zvlášť zraněný. Ačkoliv Beaker vypadal nevšednější než většina. Možná…

„Kdo mi to volal a předstíral, že je Kelly?“ zeptala se nakonec do ticha.

Kdyby předtím přemýšlela hlavou místo srdcem, přišla by na to, že to nebyla Kelly.

„Kamarádka z Greenville.“ Wayne se na ni podíval s namyšleným úsměvem. „Charlene si myslela, že tě zve na párty s překvapením.“ Natáhl se a drsně ji zatahal za vlasy. „Překvapení, Emmo.“

Odtáhla se pryč a znovu bokem narazila do dveří. „O co tu vůbec jde, Wayne? Co jsi myslel tím, že ´mě vyřadíš z rovnice?´“

Hrbolatá svážnice přitáhla jeho pozornost a ona odpověď nedostala. Narazila hlavou do pušky v držáku za její hlavou. Pár pramenů vlasů se jí o ni zachytilo a ona sotva potlačila zakňourání, když projeli přes další hrbol a málem jí je to vytrhlo i s kořínky.

Konečně dosáhli místa na cestě, kde před skoro dvěma týdny, našli Emma a Mikey, stopy pneumatik. Wayne najednou zaklel. Emma následovala jeho pohled a viděla, že půda kolem kaluží, je mokrá.

Což znamenalo, že tady byl dnes ráno někdo další.

Wayne pohlédl za ni, na horu nad nimi a pohledem ji hodnotil. Otevřel své dveře, popadl pušku z držáku za její hlavou a pak ji vytáhl za spoutané ruce svými dveřmi ven, takže narazila bokem do volantu a zatáhl za její zraněné rameno.

Neúprosně ji táhl po cestě a během chůze skenoval očima les. Najednou zastavil a skrčil se u kaluže, ve snaze přečíst stopy. „Už odjeli,“ řekl, postavil se a táhl ji do lesa.

Emma využila skutečnosti, že Wayne dával pozor na okolí, podrazila mu nohy, když se skrčil pod větví, vytrhla se z jeho sevření a rozběhla se zpátky po stezce, kterou vytvořili.

Emma slyšela praskání větví za sebou, jak se snažil dostat na nohy a pronásledovat ji. Spoutané ruce téměř znemožňovaly udržet balanc, když se protahovala skrz zachytávající větve a klopýtala přes kořeny. Wayne ji složil právě když se dostala na cestu. Přistál na ni tvrdě, zatlačil ji do hlíny a Emma vykřikla bolestí. Wayne ji chytil za vlasy a frustrovaně zavrčel.

„Proč tohle děláš!“ vykřikla.

Dostal se na nohy a znovu ji vytáhl za vlasy. Emma ho kopla a on ji praštil pažbou pušky do boku, až se stáhla bolestí.

Stále beze slova, ji znovu vzal hlouběji do lesa, strkajíc ji před sebou a použil pažbu pušky ke šťouchnutí do zad pokaždé, když klopýtla.

Připadalo jí to jako věčnost, než ji cuknutím zastavil. Emma se rozhlédla okolo a uvědomila si, že stojí na přesně stejném místě, které s Mikeym našla. Jen tentokrát byla půda ušlapaná, listí a borové jehličí místy odhrnuté. Wayne se také rozhlédl a uvědomil si, že jeho tajné místo bylo odhaleno.

Tvrdě do ní strčil, až spadla s výkřikem na záda.

„Tohle je tvoje chyba,“ zavrčel. „Už jsem ekology přiměl, aby prošla legislativa o plošném kácení.“ Mávnul hlavní pušky k lesu. „Tohle mělo zůstat nedotčené. Všechno mělo zůstat v bezpečí.“ Namířil zbraň zpátky na ni. „Tvoje čmuchání všechno zničilo.“

Emma se plazila z jeho dosahu. To, co říkal, nedávalo smysl. Wayne nemohl chtít, aby prošel zákon o zákazu plošného kácení. Jeho živobytí záviselo na kácení stromů. „Ty jsi byl ten, kdo ponoukal celou tuhle válku? Proč?“

Skrčil se dolů před ní, sednul si na paty a balancoval opřený o svou pušku. „Tahle oblast byla vyznačená na plošné kácení pro příští léto, což by znamenalo, že by všude v tomhle lese, byli muži a těžké stroje. To jsem nemohl dovolit.“

„Protože by to zničilo tvou drogovou operaci? Mohl sis najít jiné místo na předávání.“

Vypadal zaskočeně a pak najednou vybouchnul smíchy. „Obchod s drogami! To je to, co si myslíš?“

Emma zmateně přikývla.

Znovu se zasmál. „Jsi hloupější než tvoje sestra děvka, víš to? Neobchoduji s drogami.“

Emmě se nelíbil zvuk jeho smíchu. Wayne se nesnažil jen zakrýt své stopy; on byl vážně šílený.

„Tak o čem to celé je?“

Vyskočil na nohy, zvedl klobouk a pak si ho vrátil na místo. Zopakoval ten rituál několikrát a začal před ní přecházet, jako klubíčko nervosní energie, oči plné šílenství. Vytáhl z opasku pistoli, stále držíc pušku v druhé ruce.

„Kelly taky nepřestávala sondovat, dokud nepřišla na mé tajemství.“ Zastavil se a namířil na ni pistolí. „Když jsem se jí snažil vysvětlit, že to byla nehoda, pořád mi nevěřila. Začala vyvádět a řekla, že to řekne Ramseymu.“

Emma cítila, jak jí z tváře mizí krev. „Co ses jí snažil vysvětlit?“

Přestal pochodovat a díval se na ni s překvapeným výrazem ve tváři. „Že jsem zabil Charlieho.“

Emma ztuhla šokem. „Co…?“ Její mysl se zatočila, když obrázek těla jejího otce, vyplul na povrch; potlučené a dobité silou vody, unášející ho údolím pod přehradou. A další představy: Kellyina melancholie a měsíce těhotenství, které následovaly, Wayneovo veřejné prohlášení, že zodpovědní byli ekologové a Benjamin Sinclair vedl tento teroristický akt.

„Ty jsi vyhodil přehradu do vzduchu?“ zírala na něj Emma, jak vztek začínal vybublávat na povrch. „Ale proč? Proč jsi zabil mého otce?“

Znovu začal pochodovat. „Vyhodil jsem přehradu, aby to vypadalo, že Charlieho odnesla povodeň, ale už byl mrtvý. Obvinil mě, že jsem zbouchnul Kelly.“ Wayne se znovu zastavil, pistole mu visela z ruky. „Když jsem mu řekl, že jeho děvka dcera spala se Sinclairem a bylo to jeho dítě, Charlie vybouchnul. Prali jsme se. Říkám ti, že to byla nehoda! Tak jsem vyhodil do vzduchu přehradu, abych zakryl své stopy.“

„A pak jsi obvinil Bena.“

Oči mu zaplály nenávistí. „Ten bastard by měl hnít ve vězení.“

„Kelly neutekla, že ne Wayne?“ řekla Emma, když všechno pomalu začalo zapadat na své místo.

„To brzy zjistíš, Emmo Jean. Za předpokladu, že skutečně existuje život po smrti.“ Zatáhl pojistku revolveru a namířil ho na ni.

Emma zvedla hrst hlíny a hodila ho po něm, právě když zleva vyrazila šmouha hnědé srsti, přistála na Wayneovi s nelidským, vzteklým zavrčením. Wayne zařval překvapením. Beaker ho chytil za ruku smrtelným sevřením a ti dva se odkutáleli pryč.

Emma nečekala kdo vyhraje. Vyskočila a utíkala nahoru, protože klíče od auta měl v kapse. Také si všimla, že vysílačka neměla mikrofon; Wayne ho musel schovat, než ji přepadl.

Její jediná naděje byla v lese.

Emma sebou cukla při výstřelu pistole, ale neohlédla se. Nemohla Beakera zklamat tím, že se nechá znovu chytit. Neslyšela žádný zvuk bolesti, jen Wayneovo klení a praskání větviček, jak Beaker utíkal opačným směrem.

Může být pes tak chytrý? Mohl se vážně snažit odvrátit Wayneovu pozornost?

Emma uháněla nahoru do kopce. Wayne ji nemohl efektivně pronásledovat, když byl v pozoru před Beakerem, takže její šance na přežití se hodně zlepšily. Ale pokračovat bylo složité, a její svázané ruce ten postup zpomalovaly. Udýchaná Emma se konečně zastavila za stromem a pustila se do provazů zuby.

Wayne byl dobrý zálesák a uzly byly zarputilé. Slyšela hluk přicházející z hory a naklonila se, aby uviděla Waynea, jak se vydal jejím směrem. Strávil spoustu času ohlížením se za sebe, až se Emma usmála. Beaker utekl a Wayne si dělal starosti. Rozhodně měla šanci.

Začala se znovu pomalu pohybovat, tentokrát mnohem promyšlenějším směrem. Mezi ní a Bobřím rybníkem, kde skoro před dvěma týdny přistáli s letadlem, byla obří rokle. Pokud by se jí podařilo ji přejít a zničit svůj přechod, Wayne by musel ujít dvě míle, aby se k ní dostal.

S každým krokem, který udělala, Emma věděla, že zvyšuje vzdálenost mezi sebou a Waynem. I přes své zraněné rameno, byla ve skvělé formě; život na túrách udělal její nohy silné a mysl ostrou.

Wayne byl také v lesích jako doma, ale zatímco pronásledoval ji, byl sám pronásledován Beakerem. A ten muž byl vyšinutý; viděla mu to v očích, když na ni namířil zbraň a vytáhl pojistku. Wayne Poulin překročil hranu reality, což znamenalo, že jeho vnímání bude zkreslené.

Neustále pokračovala dál a brzy slyšela řev vody, padající přes balvany, svým rychlým proudem z hory. S naléhavostí zrozenou ze zoufalství, šla podél východního okraje rokle a hledala padlý kmen, po kterém by mohla přejít.

Jediný, který našla, byl zaklíněný vysoko nad propastí, což znamenalo, že potřebovala volné ruce. Emma našla ostrý kámen a začala o něj třít provaz, zatímco sledovala les za sebou s vědomím, že by nikdy nemohla přes řev vodopádů, slyšet blížícího se Waynea.

Ruce měla jeden krvavý nepořádek, když provazy konečně povolily a Emma se začal škrábat přes velké balvany ke spadlému stromu.

Bylo to pěkně hluboko do vířící ledové vody a kláda vypadala tenká a nestabilní. Emma opatrně vstoupila na kládu.

*****

Zvuk výstřelu zastavil Bena uprostřed kroku a jeho směr ho přiměl se rozběhnout zpátky. Tohle nebyly lovecké výstřely: byly příliš ostré, aby byly z brokovnice a příliš tlumené na silnou pušku. Takže zbývala pistole.

A lidé obvykle neloví s pistolemi, pokud není terčem člověk.

Ben smykem zabrzdil, když konečně spatřil v dálce kořist, a srdce se mu zastavilo. Emma byla na kládě klenoucí se přes rokli a snažila se přejít před hučící potok.

Orosil se potem. Nebylo možné, aby to zvládla. Kláda byla příliš nestabilní, příliš vysoko a příliš ztrouchnivělá. Ale nemohl z ní spustit oči, aby viděl, před čím prchala; ani na ni nemohl zařvat, aby se vrátila, protože by ho nikdy neslyšela.

Pak uslyšel další prásknutí výstřelu, tentokrát ostré, což mu řeklo, že vyšlo ze silné pušky. Viděl kulku narazit do klády těsně pod Emminou nohou.

Také slyšel Emmin výkřik překvapení a bezmocně sledoval její pád.

Vyběhl paralelně s roklí, pohyboval se s proudem a sledoval, kde se Emma vynoří. Ben setřásl pušku a vybavení a pohotově slézal kameny. Viděl Emmu, jak se k němu blíží, zoufale se snaží udržet nad pěnou, zatímco narážela do kamenů a trosek. Lehl si na balvan na břicho a natáhl obě paže, připravujíc se na nápor.

Chytil ji za rukáv a táhl, pak omotal ruku kolem její paže. Málem ho stáhla s sebou, jak byl proud silný. Bál se, že ji vykloubí rameno, ale odmítal ji pustit, i když narazila na kámen na kterém byl.

Slyšel, jak si vyrazila dech z plic a zakřičela bolestí, a natáhl se druhou rukou, aby ji chytil za pásek. Upravil svou pozici pro maximální tah a vytáhl ji ven jedním pohybem.

Zvedla se, ohnala se a volnou rukou ho udeřila ze strany do hlavy. Ten útok byl tak nečekaný, že se Ben skulil z balvanu a stáhl Emmu s sebou, aby ji uchránil před dalším úderem. Přistáli na velkém kameni, s Emmou nahoře. Zaklonila se, aby se po něm znovu ohnala, ale uprostřed pohybu se překvapeně zastavila a vykulila oči.

„Bene!“ vyjekla a chytila se jeho bundy. „Co tady děláš!“ Nenechala ho odpovědět, zatáhla mu za bundu a škrábala se na nohy. „Musíme odtud vypadnout. Wayne se mě snaží zabít.“

Vyrazila pryč z rokle, ale zastavila, když zjistila, že ji nenásleduje. „Pojď – má s sebou malý arsenál!“

Se sotva kontrolovaným vztekem, Ben zvedl svůj batoh a pušku, vzal ji za ruku a vyrazil podél rokle proti proudu. Emma se rozběhla, aby mu stačila.

„Ach, tak kláda. Dobrá myšlenka. Musíme ji hodit do vody, aby nás nemohl pronásledovat,“ popadala dech.

Pot mu chladnul na čele a připomněl tak Benovi, že teplota je kolem čtyř stupňů. Emma musela mrznout. Když dosáhli místa pod kládou, Ben ji usadil do bezpečné štěrbiny. Konečně vypadala, že ji opouští adrenalin. Ve tváři měla bolestný výraz a její třas byl takový, že mohl slyšet, jak jí cvakají zuby, i přes hluk vodopádu.

Uložil ji mezi dva kameny a před ní položil batoh. Vykulila oči, když si přendal pušku na rameno, ale to byla jediná reakce, kterou dostal. Její síla byla pryč, vysátá ledovou vodou. Modřiny se jí už zabarvovaly do fialova na čele a rána ve vlasech krvácela.

Ben stále nemohl promluvit, hlas se mu při pohledu na ni, zadrhnul v krku. Ovládl emoce, přeskočil kameny směrem k mostu z klády, držíc se tak nízko, jak to šlo. Jakmile byl nahoře, vytáhl pušku a sledoval les na druhé straně rokle.

Poulin byl nejspíš dole po proudu, a hledal důkaz, že Emma nepřežila svůj pád. Nevěděl, že Ben byl tady, a to nejspíš byla velká výhoda. Wayne nečekal, že by jeho kořist střílela zpátky.

Ben začal tlačit kládu do vodopádů, ale najednou přestal a prohlížel ji. S trochou pomoci, by mohl nastražit past a doufat, že Poulin ji zkusí použít k přejití rokle.

Použil nůž, aby s ním vyřízl klín na spodku hnijícího stromu, který podepřel malým kamenem. Otestoval kládu pro stabilitu, spokojený, že Poulin by mohl být dost odhodlaný najít Emmu, než aby si všimnul jeho práce. Pak strávil znovu několik minut sledováním lesa dole po proudu.

Zahlédl záblesk něčeho, pohybujícího se nahoru podél rokle a sledoval Waynea s prstem na spoušti. Ale nepodařilo se mu vystřelit. Wayne skákal z kamene na kámen a pohyboval se mu sem a tam z dohledu. Ben se rozhodl déle nečekat. Wayne byl stále na druhé straně rokle a Ben nechtěl prozradit svou přítomnost.

Slezl dolů a vrátil se k Emmě. Stále seděla tam, kde ji nechal, paže omotané kolem sebe a už se netřásla. Tak jemně, jak mohl, jí stáhl mokrý svetr a nahradil ho svou bundou, pak vzal její tvář do dlaní a přiměl ji, aby se na něj podívala.

„Emmo, poslouchej mě. Musíme pokračovat dál. Můžeš jí?“

Přikývla a sevřela jeho ruce ve svých. Ben ji políbil na čelo. „Hodná holka. Nějaký návrh, kudy jít?“

„Na s-sever. Musíme jít na sever, n-než zamíříme na východ.“

Ben pohlédl na sever a zjistil, že to bylo do kopce.

„Je tam někde místo, kde se můžeme schovat, Emmo? Musíme zastavit na tak dlouho, abychom tě zahřáli.“

„J-jsou tam prameny Medicine Creek a nějaké jeskyně nad tím, na druhé straně hory.“

Což znamenalo, že stále museli jít do kopce. Nevypadala schopná jít dolů z hory, tím méně nahoru.

Chtěl ji držet, dokud se nezahřeje. „Pojď, zlato. Musíme se pohnout,“ řekl a něžně ji zvedl nahoru.

Upravil si batoh na zádech, přehodil si přes rameno pušku a jednou paží jí objal kolem pasu pro podporu. Vydali se na namáhavou cestu a Ben byl zatraceně hrdý na to, jak se snažila držet krok.

Ačkoliv to netrvalo dlouho, než začala klopýtat tak, že nebylo možné se s tím vypořádat. Sáhl do bundy a zjistil, že má kůži suchou, ale studenou, takže není schopná produkovat dost tělesného tepla na udržení vnitřní teploty. Jakákoliv energie, kterou dokázala posbírat, byla spotřebována na to, aby ji udržela v pohybu.

„Jak ještě daleko?“ zeptal se a zastavil, aby mohla popadnout dech.

Rozhlédla se, ve snaze přečíst les. „Ještě půl míle myslím,“ řekla s těžkým dechem a sotva slyšitelně.

Ben se ohlédl za ně na stopu, kterou nechávali, než se natáhl dolů, opřel jí rameno o břicho a zvedl ji na záda v hasičském hmatu. „Jestli to máme zvládnout, musím tě nést.“

Když odhadl, že došel dost daleko, postavil Emmu na nohy a držel ji, aby se ustálila. „Kam?“ zeptal se.

„Tam,“ řekla a klopýtla o krok. „Možná sto yardů tam nahoru.“

Skvělé. Ještě dál do kopce. Řídil její postup s rukou v pase, když ho vedla ke slepému útesu se spadlými kameny na úpatí.

„Nalevo od těch stromů je otvor,“ řekla slabě.

Ben ji zvedl do náruče a vyrazil změtí korodujících kamenů. Slyšel zurčení vody dřív, než ji uviděl. Z trhliny útesu stoupala pára, jak voda bublala přímo z hory a proudila k údolí pod ní. První, čeho si všimnul, když tam došel, bylo teplo; druhá věc byl pach zkažených vajec.

Síra? To znamenalo, že jeskyně je neobyvatelná.

Ben položil Emmu na skryté místo, než sundal batoh a opřel pušku o skálu vedle ní. Pak opatrně vyzkoušel teplotu vody.

Pramen nebyl horký, ale dost teplý na to, aby v tomhle chladném počasí tvořil páru. Přesunul se ke vchodu do jeskyně a nakouknul dovnitř, očichal vzduch a lehce cítil síru. Rozhodl se Emmu přesunout jen do ústí jeskyně, kde bylo dost čerstvého vzduchu.

Vrátil se tam, kde ji nechal, ale našel ji, jak zírá na jeho batoh. „Bene? Tvůj batoh dělá legrační zvuky.“