pátek 15. října 2021

TCDH - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Claire

V městečku dole v údolí stále zvonily zvony, když si Raul přitáhl Claire do náruče a hrdě se na ni usmál.

Její ohnivý drak měl dnes na sobě černý oblek, ramena už měl opět lehce poprášená sněhem.

Její vlastní šaty byly ušity z několika vrstev bílého hedvábí, které ji překvapivě hřály, i když ji hřálo dračí teplo jejího druha. Byla zabalená do bílé kožešiny, která patřila Raulově prababičce. Na ruce se jí třpytil zlatý náramek z jejich páření. Ve vlasech měla malé květy z diamantů – a na prstu jí zářil nový diamant.

Když ji přenesl přes práh, přivítal je jásot. Uvnitř domu bylo teplo. Vyhříval ho nejen nový topný systém, který instalovali v minulém roce, ale také přirozené teplo horkých pramenů pod sídlem.

Při renovaci udělali velký pokrok. Pokud vše půjde podle plánu, otevřou pro první hosty koncem jara.

Ale letos budou mít klidné Vánoce jen pro sebe.

Doufejme, že to budou na mnoho let poslední klidné Vánoce. Nemohla se dočkat, jaká dobrodružství ji jako matku malého dráčka čekají – ale ať už je čeká cokoli, věděla, že to bude stát za všechny nadcházející bezesné noci.

Jsi v pořádku? zeptal se přes pouto.

Claire přikývla. Úspěšně se otestovala teprve před týdnem a zatím se o tu novinu s nikým nepodělili. Naštěstí, i když ji v těchto dnech dost bolela prsa, zatím netrpěla ranními nevolnostmi.

Což bylo nejlepší, protože po měsících prohlížení obrázků svatebních dortů jí ani malý dráček nehodlal zkazit radost z šestipatrového dortu v podobě obří sněhové vločky.

Všude kolem se rozzářily blesky a telefony byly zvednuté, jak se všichni snažili pořídit co nejlepší snímek.

Claire se chichotala a držela se Raulových silných paží. Bylo fajn být pro jednou středem pozornosti – ačkoli ráda organizovala různé akce, tentokrát jim pomáhalo tolik přátel, rodiny a lidí z města, že se těšila na to, co slibovalo být nejlepším dnem jejího života.

Objevil se další blesk a pak konečně ustoupil a pustil ji dolů.

Zrudlá a plná štěstí, které jako by z ní bublalo, vešla do jedné z místností, jejichž renovaci už dokončili. Byla dost prostorná na velkou recepci – doufejme, že jednoho dne budou moct pořádat i svatby pro své hosty.

Ale dnes byl velký sál s láskyplně zrestaurovanou pozlacenou dekorací vyzdoben v jejich svatebních barvách: bílé a červené, barvách sněhu a ohně. Na stolech měli červené růže a bílé svíčky a venku stále padal skutečný sníh ve stále těžších vločkách.

„Moment,“ řekl, ještě než došli ke stolu.

Šokovaně sledovala, jak Raul pokleká na jedno koleno.

„Nemůžeš ji požádat o ruku, když už sis ji vzal, ty idiote,“ zavolal Dylan přes smích jejich přátel.

Raul mu věnoval rychlý úsměv, ale pak se vrátil očima ke Claire.

„Claire, dala jsi mi mnohem víc, než jsem kdy doufal, že najdu. Moje srdce je navždy tvoje.“

Krátce se jeho oči zastavily na místě, kde se její břicho ještě nezačalo zvětšovat, ale kde i teď, maličký jako sněhová vločka, začínal nový život.

Skrze pouto cítila jeho úctu a něhu. I když se dohodli, že to zatím udrží v tajnosti, nedokázala se ubránit tomu, aby si na chvíli nepoložila ruku na břicho a láskyplně nezašeptala té malé jiskřičce v ní: Budeš mít toho nejlepšího tatínka, jakého kdo může mít.

Jeho oči zářily stejnou ohromnou radostí, jakou cítila ona. Na okamžik se natáhl a zakryl její ruku svou vlastní.

Miluji tě, malá jiskřičko, pronesl něžně.

Pak ruku odtáhl a podíval se jí do očí.

„Dal jsem ti svůj prsten a dal jsem ti své srdce. Ale chci, abys měla i mé dračí srdce. To je místo, kam patří. Mé srdce našlo svůj domov u tebe. Navždy.“

Jemně vytáhl z kapsy náhrdelník a pustil jí ho do ruky.

Z davu se ozvalo vzrušené zamručení, ale Claire nebyla schopná odtrhnout pohled od toho, co jí teď spočívalo na dlani.

Byl to rubín – ale ne jen tak ledajaký. Byl to drahokam, který její ruka vytáhla z hromady pokladů. Nebroušený, matný drahokam, který jim dole v Alistairově doupěti zachránil život. Byl to kámen srdce Raulova draka.

Ale teď už nebyl matný a bez života. Byl vybroušený a vyleštěný k dokonalosti, takže každá strana drahokamu odrážela světlo v nesčetných odstínech rudé. Bylo to, jako by v ruce držela živý plamen.

Na kůži cítila jeho teplo. Cítila v něm také sílu Raulova draka, jeho ohnivou podstatu, jeho sílu a nespoutanou vášeň – a také ohromnou lásku, která ho držela po jejím boku.

Podržela mu rubín a potlačila slzy naprostého štěstí, když pomyslela na velké dobrodružství rodičovství, které je čeká. „Nasadíš mi ho?“

Měla na sobě jednoduchý náhrdelník, který kdysi patřil jeho babičce – ale myslela si, že jeho babička to pochopí. Koneckonců, ne každý den vám drak daruje své srdce.

A tohle bylo to nejzvláštnější srdce ze všech. Její vánoční dračí srdce.

A mělo pro ni větší cenu než všechny poklady světa.