KK - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Kennedy

Poté, co jsem předala šéfové hlášení z první schůzky s MC Chaos, rozhodnu se ho nazývat jen dnem. Dělala si ze mě legraci, že jsem si oblékla uniformu do klubu plného motorkářů, což ze mě samozřejmě dělalo pošetilou. Schůzka skončila tím, že mě pokárala, že jsem z nich nevytáhla víc informací nebo, že nevím víc o nadcházejících plánech.

Ta poslední část je moje vina. Věděla jsem, že mým cílem pro první den je oťukat si klub a zjistit, zda jsou důvěryhodní a zda budou platnými partnery. Dalším úkolem bylo vymyslet plán útoku. Řekla jsem jí, že jim věřím a taky že jo. Dokonce i Slashovi. Jo, je to blbeček, ale ukázal mi, že dokáže být i vážný a že to pro něj opravdu hodně znamená. Nicméně jsem se chytila do hraní jeho hloupé hry, proto  jsem odešla dřív, než jsme prodiskutovali, co bude dál.

No, on mluvil o budoucím setkání, ale já jsem ho odpálkovala a odešla. Takže můžete říct, že jsem udržela věci na profesionální úrovni.

A pravdou je, že vždycky udržuji věci na profesionální úrovni. Moje kariéra pro mě znamená všechno. To, co se dnes stalo se Slashem je naprostá anomálie. Chci říct, na co jsem sakra myslela? Dát mu facku? Hodit na něj plechovku piva? Dvakrát? To nejsem já.

Kontroluju se, vždycky. Připravuju, plánuju, konám. Věděla jsem, že chci být policistkou už od devíti. Získala jsem vysokoškolské kredity už v době, kdy jsem byla na střední a maturovala se samýma Ačkama. Poté jsem strávila šest měsíců na policejní akademii a stala se nejmladším důstojníkem v policejním oddělení v Los Angeles již v devatenácti. Dělala jsem online kurzy, abych získala bakalářský titul v trestním soudnictví. O tři roky později jsem se stala detektivem a minulý rok jsem byla povýšena a pracovala v jednotce pro zvláštní zločiny v San Franciscu. Ve čtyřiadvaceti letech, to není špatné.

Ale můžu téhle těžké dřině zamávat na rozloučenou, jestli budu pokračovat v nynějším chování ke Slashovi. Ne, že bychom cokoli dělali. Nic takového. Tohle jsem já. A měla bych to vědět lépe. Dnes odpoledne jsem klesla na jeho úroveň, ale už tu chybu znovu neudělám. Při své první schůzce s Chaosem jsem si nebyla jistá, co čekat, takže mi Slash dokázal trochu pocuchat peří, ale teď už ne.

Teď už vím, co můžu očekávat, takže můžu plánovat. Nejprve vymyslím plán, jak pracovat se Slashem a pak vypracuji plán, jak sejmout Devil´s Knights.

Zaparkuju před svým bytem a vydám se nahoru. Vyšetřování Devil´s Knights je stále v přípravné fázi, ale jakmile vyřeším své další případy, věci se pohnou a já si pravděpodobně pronajmu pokoj v tom hnusném malém motelu v Sausalitu. Dojíždění ze San Francisca není tak špatné, ale žádné dojíždění by bylo lepší. Navíc, není to, jako by tenhle byt pro mě byl domovem.

Už tu žiju skoro roka a půl, ale kdokoli, kdo vejde dovnitř, by mohl usuzovat, že jsem se právě nastěhovala. Rozhlédnu se po bytě a snažím se ho vidět očima někoho jiného, někoho, kdo pochází z normální rodiny. Rozkládací gauč s úložným prostorem, konferenční stolek, a rozkládací postel v rohu, bez rámu. Nejsou tu žádné fotky, tretky, haraburdí. Na tomhle místě není vůbec nic osobního.

Předpokládám, že tohle způsobí člověku vyrůstání v pěstounské péči. Naučíte se, jak si sbalit svůj život během pár minut. Zvyk je železná košile. Navíc, jakmile jsem si splnila svůj sen stát se policistkou, byla jsem zcela zaměřená na postup v kariéře. Mezi školou a prací jsem neměla moc času na přátele nebo milence.

Nikdy předtím to pro mě nebyl problém. Věděla jsem, co chci a taky jsem to uskutečnila. Tak, proč se tedy teď cítím tak… osamělá?

To nemůže být pravda. Necítila jsem se osaměle od prvního roku v pěstounské péči. Posílali mě z domu do domu, a i když věci nebyli skvělé, nebyli ani špatné. Až do určitého okamžiku. Nikdy jsem neměla odvahu postavit se sama za sebe, ale jednoho dne potřeboval malý chlapec ochranu před naším náhradním otcem. Tak jsem zakročila. Bylo to poprvé, co jsem se od smrti mé mámy cítila naživu a poprvé, kdy jsem cítila, jako bych měla nějaký smysl.

Odvezli nás z toho domu a už jsem toho kluka nikdy neviděla. I když se mi nelíbilo bití, ráda jsem používala svůj hlas a tělo k ochraně. Osamělost jsem odsunula na stranu a její místo nahradila vytrvalost. Nebylo to naposledy, kdy jsem se dostala do pozice, kdy jsem chránila ostatní a teď za to dokonce dostávám zaplaceno. No, mimo jiné, ale takhle vidím svoji práci. Pomáhat a chránit.

Na tom být policistkou se mi líbí vše. Pomáhat lidem, být vyškolena, jak chránit sebe, sundávat zlé hochy, dokonce i popasovat se s byrokratickými věcmi. Dobře, někdy může být byrokracie víc zatěžující, než nápomocná, ale oceňuju tu myšlenku.

Ozve se telefon a vytrhne mě z myšlenek.

Šéfka. Báječné.

„Ahoj Amando. Co pro tebe můžu udělat?“

„Kennedy, doufáme, že se v případě Devil´s Knights posuneme rychle dopředu. Chci, abys dokončila své případy do konce týdne a v pondělí se přesunula do Sausalita. To teď bude tvoje priorita.“

„Ano madam. Stalo se ještě něco, co by bylo více urgentní?“

„Není pro tebe provozování obchodu s prostitucí dost naléhavé?“ Vyštěkne.

„Samozřejmě, že ano. Nechtěla jsem –“

„Mám litovat, že jsem ti přidělila tenhle případ? V minulosti jsi odvedla dobrou práci, ale jsi tak mladá.“

„Ne! Ne, chci to. Dokážu to. Prosím, madam.“ Bože, můžu znít ještě patetičtěji? Linka se odmlčí, jsem celá napjatá. „Dobrá tedy. Chci v pondělí hlášení, jakmile se dostaneš do Sausalita.“

Nadechnu se a úlevně vydechnu, chystám se jí poděkovat, ale linka je už hluchá.

„Skvělé. Taky jsem si s tebou ráda pokecala,“ sarkasticky prohodím. Bože, potřebuju horkou sprchu. Jo, to rozhodně vylepší můj hrozný den.

Vím, že hodně lidí s mým zázemím si vyvinulo extrémní nechuť vůči autoritářským postavám, ale já šla opačnou cestou. Nejen, že jsem se stala policistkou, ale hledala jsem i uznání těch, kteří jsou nade mnou.

Takže mi Amanda nadala a dělala si ze mě dneska legraci. Víc, než by měla. Ale během let jsem si vypěstovala hroší kůži, není to tak, že bych nezvládla kritiku. Prostě nesnáším pocit, že jsem selhala ještě dřív, než jsem vůbec začala. Poprvé po dlouhé době se cítím… slabá.

Vstoupím do sprchy a zasténám, když první proud horké vody zasáhne moji kůži a částečně odplaví napětí z krku a ramen. Kruci, dnes cítím snad všechno. Cítím se osamělá, slabá, a… a… prázdná? Co to všechno znamená? A proč nemůžu přestat myslet na Slashe?

Pořád vidím ten jeho stupidní úšklebek s tím zatraceným dolíčkem na jedné tváři. A jeho jasně modré oči zářící klidem a pohodou, jako by nikdy nepoznal bolest. To nemůže být pravda, ale s nechutí obdivuju jeho schopnost se tak lehko smát. A Bože, jaký je to smích. Když se hluboce zasmál, cítila jsem to po celém těle až u špiček prstů na nohou. I když to bylo na můj účet. A musela bych být slepá, kdybych si nevšimla, jak je ten chlap vyrýsovaný. Mmm… svaly, tetování, modré oči, otevření měkkých rtů, kousání bílých zubů, silné prsty, co mě dráždí, třou, vstupují do mě…

Oh do prčic.

Prudce otevřu oči a s hrůzou a potěšením sleduju ruku, která mi vklouzne mezi nohy. Nedokážu zastavit. Dvěma prsty kroužím kolem klitorisu a zanořím je do sebe, kde posbírám až trapné množství šťáv a rozetřu je až ke klitorisu. Znovu a znovu mé prsty následují tu samou cestu.

Snažím se vytlačit Slashe ze své mysli a namlouvám si, že ze sebe dostávám jen myšlenku na sexy silného zlého chlapa. Ale čím jsem blíž orgasmu, nedokážu popřít, že jsou to jeho oči, které vidím, jeho svaly, co cítím a jeho hlas, co požaduje, abych se udělala.

Nikdy jsem neměla muže, který by na mě tak špinavě mluvil, ale vždycky jsem ho tajně chtěla. Není to něco, o co můžete požádat chlapa, aby začal dělat. Ne, musí to být oni, kdo s tím začnou. A já nepochybuju, že Slash má sprostá ústa.

Pumpuju prsty dovnitř a ven a za pomocí dlaně si třu klitoris. Druhou rukou si tisknu prsa a představuju si, jak je hnětou Slashovy silné ruce a štípají mě do citlivého masa. Zkroutím prsty a marně se snažím najít to sladké místo, které nikdo jiný nebyl schopný najít.

Zažila jsem velmi nudný a neuspokojivý sex s mužem, se kterým jsem randila před téměř třemi lety. Párkrát jsme se spolu vyspali, ale uvědomila jsem si, že mě chce jen využít, aby si ulevil. Bylo mu jedno, jestli já z toho mám nějaké potěšení. Nikdy mě neudělal a byl naštvaný a agresivní, když jsem se o tom s ním pokoušela mluvit. Netřeba dodávat, že jsme spolu dlouho nevydrželi.

Odsunu myšlenky na Adama stranou a ponořím se do představ o Slashovi. Tyčí se nade mnou, svaly napjaté, a jak mu stéká pot, zatímco do mě buší. Chci to cítit. Chci cítit, jak mě drtí. Dokážu si ho představit – jeho obrovského ptáka, který mě píchá, roztahuje doširoka, aby se dovnitř dostal celý.

Líbí se ti můj velký pták, zlato? Vezmi si ho. Vezmi si ho celého, jako hodná holka.

Och kristepane, můžu ho slyšet, jak to vyslovuje, jeho hlas u mého ucha, jeho dech na kůži.

Vytáhnu prsty z mé dírky a přejedu jimi přes klitoris, když se mnou prožene první vlna a přiměje mě, abych trhla boky. Koušu se do rtů, abych nevykřikla jeho jméno. To by bylo příliš. Příliš skutečné.

Stejně jako pokaždé, když se dotknu sama sebe, snažím se mít věci pod kontrolou, jak to jen jde. Opřu se o stěnu sprchy, sevřu nohy, zatímco se mi stahují svaly, když se otřásám orgasmem.

Jakmile je po všem, zhluboka se nadechnu a snažím se necítit zahanbeně. Masturbace je normální. Dokonce zdravá. Je to v pohodě. Všechno je v pořádku. Pokračuju ve sprše, umyju si tělo, vlasy a smyju ze sebe vzpomínky na Slashe.

V době, kdy o několik hodin později lezu do postele jsem už v bolestech. Nedokážu to vysvětlit. Je tu přítomna prázdnota, kterou jsem nikdy dřív nezažila. Je to fyzické, ano, ale i mnohem hlubší. Jdu spát s nebezpečnou myšlenkou.

Chci, aby Slash zaplnil všechna má prázdná místa.