FP - 8. kapitola

Překlad: Carolyn

Kor.: Evudar,Jířa

Chase se snažil potlačit úsměv, který se mu chtěl rozšířit po tváři, když následoval Connie k hangáru s letadly.

Zaváhala! Rozhodně zaváhala, než řekla ne. Dělám pokroky!

Jeho hřebec mrzutě mrskal ocasem. Pomalý pokrok. Příliš pomalý.

Nebylo v pegasově povaze být trpělivý. Nebo když měl být k sobě upřímný, ani v jeho vlastní. I když si vážil každého drobného náznaku jejího obměkčení vůči němu, nemohl si pomoci, ale chtěl proces urychlit.

Naštěstí k tomu měl ideální příležitost.

Neboj se, řekl svému hřebci, když odemykala dveře hangáru. Poletíme pro ni. To na ni určitě udělá dojem.

Jeho pegas se napřímil a radostně poskakoval na místě. Ano! Nikdo není rychlejší, nikdo není svižnější, nikdo není silnější než my! Ukaž se naší družce! Proměň se, proměň se, hned!

Chaseovi se při hřebcově bezuzdném nadšení zkřivily rty. Takové létání ne.

„Tady je,“ řekla a odklopila velké posuvné dveře.

Chase vydal dlouhé, tiché hvízdnutí plné uznání.

Historický Spitfire se leskl jako umělecké dílo. I zaparkovaný v hangáru vypadal úctyhodný válečný letoun z druhé světové války připravený kdykoli vyskočit do vzduchu. Seděl na kolech jako přikrčená šelma, jeho jediná vrtule mířila k nebi, jako by věčně hledala nacistická letadla.

„Ahoj, zlato,“ řekla letadlu tichým hlasem.

Dal by cokoli za to, kdyby na něj takhle mluvila. „Je ještě krásnější, než si ji pamatuju. Nový nátěr?“

Přikývla a pohladila letadlo po lesklé olivově zelené barvě. „Barvy perutě Bitvy o Británii. Není to historicky přesné, vzhledem k tomu, že je to Mark IX, ale před pár měsíci jsem s ní letěla na velké vzpomínkové akci na druhou světovou válku a chtěli na ní klasické kamuflážní barvy. Myslím, že jí to sluší.“

„Je úžasná.“ Všiml, jak mírně ztuhla, když se k letadlu přiblížil. Opatrně držel ruce za zády, když kroužil kolem historického válečného stroje. „Udržuješ ji v naprosto perfektním stavu.“

„A chci, aby taková zůstala.“ Otočila se k němu a položila si ruce na boky. „Chasi, podstupuji obrovské riziko. Potřebuju od tebe slyšet, že chápeš, co je v sázce. Víš vůbec, jakou cenu má takové letadlo?“

„Asi dva a půl milionu dolarů,“ řekl nepřítomně a stále obdivoval letadlo. „Nepočítaje poplatky makléřům.“

Povytáhla obočí. „Jak to víš?“

„Sledoval jsem všechny zprávy o Spitfirech, když jsem hledal stopy, kde jsi.“ Pokrčil rameny. „Jeden byl před chvílí v aukci. I když to byl standardní jednomístný Mark IX. Mám podezření, že ten tvůj by měl větší cenu.“

„Vlastně mnohem víc.“ Ukázala na dvě skleněné bubliny kokpitu, jedna za druhou na střeše letadla. „Těchto cvičných Marků IX je na obloze ještě méně než deset a jsou jedinou možností, jak může člověk, který není pilot, zažít vzrušení z letu ve Spitfiru. Lidé za svezení zaplatí spoustu peněz. Táta možná občas získá výhru z leteckých závodů, ale drtivá většina našich příjmů pochází z letů s cestujícími. Tohle je můj zdroj obživy, který ti svěřuji, Chasi.“

A je to letadlo tvé matky. To, které po desetiletí ručně dávala do kopy z pokrouceného vraku. Není to jen tvůj zdroj obživy, Connie. Je to i tvé srdce.

Ale Chase věděl, že ona by to nikdy neřekla nahlas. Byla tak odhodlaně pragmatická, že si nerada připouštěla, že ji ovlivňují emoce.

„Vím, co mi svěřuješ,“ řekl jemně. „A můžeš mi věřit. Slibuju.“

Litoval, že to řekl, hned jak ta slova vypustil z úst. Sevřela rty, protože si nepochybně vzpomněla, jak špatně dodržel poslední slib, který jí dal před třemi lety.

„Budu v kabině leteckého instruktora,“ řekla a ukázala na zadní kokpit. „Oba kokpity mají plné ovládání, takže letadlo může řídit kdokoli z nás, ale jen já budu mít přepínač, který přepíná mezi oběma kokpity. Pokud se mi bude zdát, že se chováš jakkoli lehkomyslně, přehodím ten přepínač a převezmu si řízení zpátky.“

„Rozumím.“ Přesunul se k přednímu kokpitu, připravený vyhoupnout se nahoru.

Zastavila ho rukou přitisknutou na jeho hruď. „Dovol mi, abych ti to vyjasnila. Jestli si vážíš svých koulí, nenuť mě, abych ten vypínač přehodila.“

„To neudělám. Koneckonců doufám, že je v budoucnu ještě často využiju.“ Ušklíbl se na ni, což neopětovala. „Můžu už nastoupit do letadla?“

Zaváhala a zjevně hledala jakoukoli jinou záminku, aby ho udržela mimo kokpit.

Ona opravdu, ale opravdu nechce, abych to udělal. Možná bych jí měl navrhnout, aby letěla a já ji navigoval…

Jeho pegas kopytem šťouchl do země a vztekle zavrčel. Ne! Musí vidět naši sílu, naši rychlost! Musíme létat, jinak svého druha nezískáme!

Jeho hřebec měl pravdu. Byl si docela jistý, že žádný hrdina ještě nikdy nezískal krásnou dívku působivým výkonem při čtení mapy.

Lehce odstrčil její ruku stranou. „Bude pro mě dost těžké vyhrát pro tebe závod, když mě ani nepustíš do letadla, víš?“

Neochotně ustoupila stranou. „Dobře. Vezmu ji nahoru, a jakmile budeme ve vodorovném letu, předám ti řízení. Nenuť mě, abych toho litovala.“

***

Byl krásný den na létání. Starý válečný pták se vznášel jako orel nad šumícím mořem a jeho křídla čistě prořezávala vzduch. Země za nimi byla jen vzdálená šmouha. Před nimi se rozprostírala průzračně modrá obloha, otevřená, lákavá.

Letadlo bylo živou bytostí, všude kolem něj, každé drobné zachvění a naklonění se přenášelo přímo do jeho vědomí. Cítil, jak se pod ním prohýbá a dychtivě poskakuje v reakci na každý nepatrný pohyb jeho rukou. Bylo to, jako by se tělo Spitfiru stalo jeho vlastním.

Bylo to přesně takové, jako když se mění.

Letadlo mělo dokonce vlastní mysl, stejně jako jeho vlastní hřebec. Byla to dokonale vybroušená válečná zbraň s hrdou historií obrany britského nebe před zlem. Nechtělo usedle křižovat vodorovným letem. Chtěl se vrhat, střemhlavě letět a bojovat. Možná měl podobu stroje, ale duši pegase.

Jeho vlastní pegas roztáhl křídla a sdílel radost letadla. Létat s Connie v letadle nebylo úplně totéž jako se s ní vznášet v pegasím pářícím rituálu, ale bylo to natolik blízké, že to hřebce intenzivně vzrušovalo. Chase zatnul zuby a snažil se ignorovat svou bouřící erekci a soustředit se na řízení.

„Jde ti to dobře.“ I přes plechové sluchátko bylo v jejím hlase patrné překvapení. „Pěkně a stabilně. Jaké to je?“

„Myslím, že to nedokážu popsat,“ řekl do sluchátka a přál si, aby si vzal volnější kalhoty. „Ale už to začínám mít pod kontrolou. Povídej mi o závodním okruhu, zatímco já budu dál zjišťovat, jak se ovládá. Pak zkusíme tréninkový let.“

„Dobře,“ řekla. „Kolik toho víš o Rydon Cupu?“

„Nikdy jsem ho neviděl, ale něco málo jsem o něm četl,“ odpověděl, zatímco prolétával Spitfirem sekvencí elegantních klopených zatáček. „Je to závod s hendikepem, že?“

„Správně. Letadla startují na okruh v různých časech, které stanoví organizátoři závodu. Jde o to, že kdyby všichni letěli perfektně, skončili by všichni společně. Takhle je to spíš zkouška toho, kdo je nejlepší pilot, než jen toho, kdo má nejlepší letadlo.“

Chase přidal Spitfiru trochu víc plynu a usmál se, když se hluboké vrčení motoru rozjelo na plné obrátky. „A my máme to nejlepší z obojího. Ostatní letadla nebudou vědět, co je zasáhlo.“

Byl si docela jistý, že mu Connie ze zadního kokpitu kouká na zátylek. „Nebuď nafoukaný. Náš handicap je dost podstatný. Organizátoři závodu ještě nikdy nepřizvali válečné letadlo z druhé světové války – všechna ostatní letadla jsou moderní lehké stroje. Rozhodčí strávili spoustu času debatami o spravedlivé startovní pozici. Rozhodli se pro opatrnost a zařadili nás zhruba do poloviny startovní listiny. Budeš muset zaletět mimořádně dobře, abys tento handicap vyrovnal.“

„Žádný problém.“ Spitfire reagoval stejně pohotově jako jeho vlastní křídla. „Je to sice stará dáma, ale má chuť letět. Vsadím se, že bude jen prolétat kolem těch mladých nováčků.“

„Jen nezapomeň, že se musíme udržet v závodním koridoru, jinak budeme vyřazeni. A tady přicházím na řadu já. Budu nás držet na trati. Když ti určím nový kurz, musíš okamžitě reagovat, rozumíš? Žádné dohadování, žádné pošťuchování, žádná improvizace.“

„Ty jsi šéf,“ řekl. „Jak těsné jsou zatáčky?“

„Abychom se drželi ideální linie, dost těsné. Můžeme očekávat, že v zatáčkách budeme tahat dvě, možná tři G. Je tam také pověstná vlásenková zatáčka, blízko konce závodu.“

„O té už jsem slyšel,“ řekl. „Loni se při pokusu o tuhle zatáčku zřítilo několik letadel, že?“

„Ano, je to nebezpečný manévr. Naštěstí z toho byl dost velký problém, takže se letos organizátoři rozhodli, že piloti tam mohou kroužit proti směru hodinových ručiček, pokud nechtějí riskovat vlásenkovou zatáčku. My určitě budeme kroužit.“

„Cože?“ Protestoval. „Kde je na tom nějaká zábava?“

„Zábava v tom, že nestrhneme křídla cenného starožitného letadla,“ opáčila jízlivě. „Zatáčka je technicky v možnostech Spitfiru, ale já to riskovat nebudu. Myslím to vážně, Chasi. Ani na to nemysli.“

Mlčky poplácal přístrojovou desku Spitfiru. Neboj se, děvče. Nebudu tě zdržovat. Ukážeme jí, co umíš.

„Chase,“ řekla podezřívavě. „Přemýšlíš o tom, že?“

Zničeně se zasmál. „Možná si myslíš, že tě neznám, ale ty mě rozhodně znáš.“

„Bohužel,“ zamumlala. „Poslouchej mě pozorně, Chasi Tiernachu. Pokud si budu myslet, že se na vlásenkách nechováš rozumně, vezmu si od tebe řízení letadla zpátky. A pak ti utrhnu koule a budu je nosit jako piercing v uších.“

„Náušnice,“ opravil ji vesele. „Na piercing jsou moc velké. To bys měla vědět.“

„Chasi,“ zavrčela.

„Fajn, fajn. Slibuju, že žádné náušnice. Postarám se, abychom v tu chvíli už byli v čele, takže tu zatáčku budeme moc proletět pomalou cestou. Žádný problém.“ Pevněji uchopil knipl řízení. „Uděláme tréninkový let?“

„Dobře. Skutečná trať je napůl nad mořem, napůl nad pevninou, začíná a končí na letišti Shoreham. Ale zatím ji celou absolvujeme nad mořem, jen pro jistotu…“ Connie se odmlčela.

„Pro případ, že bych havaroval,“ dokončil za ni. Sklopil oči. „Přestaň být tak nervózní, Connie. Nikdy jsem nehavaroval s letadlem.“

„A s čím jsi havaroval?“ Zeptala se podezřívavě.

„To ti může být jedno.“ Protočil motor, aby přehlušil jakoukoli další diskusi na toto téma. „Jdeme na to.“

Udala mu první směr a Chase poslušně otočil letadlo a naklonil přitom příď nahoru.

Ukaž, co umíš, stařenko…

Spitfire stoupal jako anděl, kterému se stýská po domově. Chase se hlasitě rozesmál samou radostí. Connie mu do sluchátka zamumlala tichou kletbu, ale neřekla mu, aby byl opatrnější. I ona věděla, že nejlepší strategií pro závod bude nabrat na startu co největší výšku, aby se mohli střemhlav vrhnout dolu, kdyby později potřebovali zvýšit rychlost.

Ohlásila první otočný bod., naklonil Spitfire na jedno křídlo a klopil do náklonu, zatímco stále stoupal. Popruhy pásů se mu zařezávaly do hrudi, když letadlo svištělo zatáčkou, rychlé a smrtící jako lovecký sokol.

Jeho pegas roztáhl křídla a vznesl se spolu s letadlem, plný divoké radosti. Rychleji!, pobízel ho. Ukaž naši rychlost, získej naši družku!

Chaseův pohled upoutala vzdálená skvrna na obloze, když pod jejím vedením prolétl další zatáčkou. Natáhl krk a nahlédl skrz skleněnou bublinu kokpitu.

„Connie,“ řekl. „Uvolnila jsi naši letovou dráhu, že?“

„Samozřejmě, že ano. Řízení letového provozu pro nás udržuje tuto oblast volnou. Proč?“

„Jen tak,“ řekl a čelo se mu svraštilo, jak se upřeně díval na rychle se blížící skvrnu.

Soupeř! Jeho pegas vycenil zuby. Přeletět ho, naletět, udeřit!

Ticho, řekl Chase nepřítomně agresivnímu hřebci a snažil se identifikovat druhého letce. Samozřejmě že to není soupeř.

I na tu dálku byla silueta s netopýřími křídly zřetelně jiná než pegas. Řekl by, že je to drak, až na to, že byl příliš malý. Znal všechny měniče draků žijící v Brightonu – včetně svého vlastního spolupracovníka Daifydda Drakea – a všichni byli dlouzí přinejmenším jako autobus.

Tenhle drak, pokud to byl drak, vypadal na velikost velkého koně. Vlastně asi jako jeho vlastní pegas, což vysvětlovalo, proč si ho jeho vlastní hřebec spletl s vyzyvatelem. Byl jedovatě smaragdově zelený, což nebyla dračí barva, kterou ještě nikdy neviděl. Také na jeho ocase nebylo něco v pořádku…

„Chasi!“ Na Conniin výkřik vyskočil. „Dvakrát jsem ti dala pokyn! Proč se neotáčíš?“

„Promiň.“ Spěšně změnil kurz, letadlo se zakymácelo, jak s ním hrubě trhl. „Rozptýlil jsem se.“

„Co tě rozptýlilo? Tam venku je prázdná obloha.“

„To si myslíš ty,“ zamumlal příliš tiše, než aby ho zachytil mikrofon.

Druhý měnič se teď rychle blížil, nasměrovaný na kolizní kurz se Spitfirem. Chase si nedokázal představit, že by si jich snad nevšimnul. Spitfire byl natolik hlasitý, že by ten měnič musel být hluchý jako kámen, aby letadlo neslyšel.

Možná se jen baví? Nejspíš si neuvědomuje, že ho vidím.

Chase sám občas soupeřil s lehkými letadly, jen kvůli výzvě vyrovnat s nimi rychlost a kurz. Normální lidský pilot by mýtického měniče, jako je drak nebo pegas, neviděl, ne kdyby nechtěl být viděn.

Záměrně naklonil Spitfire nejprve na jednu stranu, pak na druhou a na pozdrav zamával křídly.

„Co to děláš?“ Dožadovala se odpovědi Connie.

„Jen trochu boční vítr,“ zalhal a stále sledoval druhého měniče.

Ten na jeho improvizovaný pozdrav nereagoval. Chase se ho pokusil v mysli oslovit, ale bylo to jako křičet na zavřené dveře. Druhý měnič záměrně blokoval veškerou psychickou komunikaci.

Začínal z toho mít špatný pocit.

Byl už dost blízko, takže viděl, že má zhruba dračí tvar, dlouhý krk a klínovitou plazí hlavu. Ale mělo to jen dvě nohy, ne čtyři. Jeho zahnutý svalnatý ocas končil štířím ostnem, jehož jehlovitý hrot byl dlouhý nejméně dva metry.

Zatraceně, vždyť je to Wyvern!

Chase ještě nikdy žádného neviděl. Nikdy předtím neslyšel o někom, kdo by ho skutečně viděl. Byli tak vzácní, že hraničili s legendami, dokonce i mezi bájnými měniči. Byli to strašáci z příběhů, které si měniči vyprávěli u táborových ohňů: Kamenné srdce, jedovatá krev, kyselý dech…

Wyvern otevřel čelisti a vyplivl jemný, hustý oblak mlhy.

Přetočil letadlo do téměř kolmého stoupání. Letadlo protestně zavřísklo a hrozilo, že se zastaví, ale Chase ho donutil stoupat. Oblak kyseliny je minul jen o několik centimetrů.

„Co to děláš?“ Křičela mu Connie do ucha, zatímco letadlo se řítilo přímo vzhůru ke slunci.

„Náhlá nouzová situace!“ Zoufale natáhl krk a snažil se zjistit, kam se Wyvern ztratil. „Není čas na vysvětlování!“

Spatřil Wyverna, která se nacházel jen pár metrů od jejich ocasu. Jeho křídla prořezávala vzduch jako nože. I když motor Spitfiru řval na plný plyn, doháněl je.

Uvidíme, jak to zvládneš…

Převrátil Spitfire přídí kolmo dolu a převrátil se do střemhlavého letu. Wyvern po nich marně chňapl, když se pod ní s centimetrovou rezervou ztratili, a její zlé drápy se sevřely jen kolem prázdného vzduchu.

„Tak konec!“ Její rozzuřený hlas se rozlehl ve sluchátkách. „Dávám ti tři vteřiny na to, abys to srovnal, nebo přísahám Bohu, si vezmu tohle letadlo zpátky pod svou kontrolu!“

„Jestli zmáčkneš ten spínač, budeme oba mrtví!“ Rozkřičel se Chase.

Vytáhl Spitfire ze střemhlavého letu a modlil se, aby získali dostatečnou vzdálenost od Wyverna a mohli riskovat přímý úprk zpět k zemi. V tuto chvíli byli příliš daleko od Brightonu na to, aby se dokázal psychicky spojit se zbytkem svého hasičského týmu. Velitel Ash ve své fénixově podobě by mohl Wyverna zahnat, kdyby se mu podařilo dostat se dostatečně blízko k městu, aby se s ním spojil…

NEBEZPEČÍ!

V reakci na hřebcův výkřik instinktivně trhl pákou řízení a roztočil Spitfire kolem své osy. Varování však přišlo téměř pozdě. Kyselý oblak dechu Wyverna uřízl jednu špičku křídla a vyžral mu do kovové kůže desítky malých dírek.

„Chase!“ Connie musela vidět štiplavou páru odpařující se s kyselinou leptaného kovu, ale samozřejmě neměla tušení o skutečném zdroji poškození. „Tak dost, přebírám zpět kontrolu. Tři!“

„Connie, ne!“ Chase zběsile křičel. „Prosím! Věř mi!“

Wyvern měl lehké, elegantní tělo a neúměrně velká křídla, takže byl smrtelně rychlý, mnohem rychlejší než jakýkoli drak, kterého kdy viděl. Chase potřeboval veškeré své letecké umění, aby se udržel dál od něj. A on kopíroval obraty, ať už se snažil o jakýkoli úhybný manévr.

„Dva!“ Neúnavně pokračovala, zatímco moře a obloha se kolem nich šíleně točily.

Chystala se to udělat. Chystala se převzít zpět kontrolu. A jakmile by letadlo vyrovnala, Wyvern by je dostihl.

„Jedna!“

Chase mohl udělat jen jednu věc.

Stiskl tlačítko katapultáže.