KK - 4. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Slash

Navzdory naší super jasné konverzaci na konci našeho setkání jsem další den Kennedy neviděl. Ani ten další.

Jsem v mediální místnosti a lenoším. Jo, někdy být členem Chaosu je o zbraních a nelegálních aktivitách a někdy zase, že dřepíš na gauči, sleduješ Netflix a na všechno sereš.

Má mysl však není zaměřená na to, co se odehrává na obrazovce.

Dnešek je třetím dnem, kdy jsem o Kennedy neslyšel ani slovo. Nevím, proč ty dny počítám. Namlouvám si, že je to proto, že jsem si myslel, že ji uvidím další den, takže mě překvapilo, že se ještě neukázala. A začínám si myslet, že mi možná chybí.

Což je šílené, že? Teda jo, Kennedy je jedna z nejvíc sexy žen, které jsem potkal, a bylo zábavné, když se nasrala, ale to nestačí, aby mi někdo chyběl.

„Spíš v práci, Slashi?“

Nemusím se otáčet, abych věděl, komu ten sametový hlas patří. Otevřu pusu, abych vypustil nějakou vtipnou poznámku, ale když se otočím a podívám se na ni, mám mozek na kaši.

Škrtám tu poznámku, že je jednou z nejvíc sexy žen, jaké jsem poznal. Stojí ve dveřích a je tím nejchutnějším a nejvíc sexy stvořením, jaké jsem kdy spatřil. Má na sobě upnuté černé kalhoty, které ji obepínají zadek a nohy a červenou halenku bez rukávů, která zvýrazňuje její perfektní prsa. Vlasy má stažené do hustého ohonu. Do prdele. Chci si ten culík omotat kolem ruky a zvrátit jí hlavu dozadu, abych mohl olizovat a sát každý centimetr jejího štíhlého krku.

Nikdy jsem nebyl na vzezření nemravné knihovnice, ale Ježiši zkurvený Kriste, teď jsem. Nebo možná je to jen Kennedy.

„To je… já jsem, uh, Kennedy? Z oddělení zvláštních případů?“

Nakloní hlavu a zírá na mě. Cítím se jako idiot. Jasně, že vím, kdo je. Jak bych na ni mohl kdy zapomenout? Jen nedokážu zformulovat jiná slova než. Ty. Já. Sex. Teď.

Mám takový pocit, že by přesně tahle slova neocenila.

Odkašlu si a nechám svého zuřivě tvrdého ptáka klesnout. „Jo, jo, Kennedy, čau,“ plácám jako blázen.

„Potřebuješ dosledovat televizi, nebo se můžeme vrhnout do práce?“ Zeptá se drze.

„Kdybych řekl, že se chci dodívat, stočila by ses vedle mě a dělala mi společnost?“ Zakřením se.

Upřeně na mě zírá, což mě přiměje ke smíchu.

„Jo, to jsem si myslel.“ Povzdechnu si dramaticky.

Jdu za ní do té samé místnosti, jako naposledy a přísahám, že se vážně snažím myslet hlavou, co mi sedí na ramenou. Která teď křičí: to je ale zadek.

„Takhle to u tebe funguje?“

Prudce zvednu hlavu právě, když se otáčí. Krucinál. Něco říkala. Otevřu pusu, abych jí požádal, ať to zopakuje, ale pak si všimnu velkých tmavých modřin na předloktí.

„Co se ti do prdele stalo?“ Vyštěknu a všechno flirtování a dobrá nálada je pryč.

Kennedy trhne hlavou dozadu, zatímco se k ní řítím. Vím, že bych se měl stáhnout, ale pomyšlení, že ji někdo zranil způsobí, že se vymknu kontrole.

„O čem to mluvíš?“ Řekne zcela šokovaná mojí reakcí. Já jí jsem taky šokovaný, ale nedokážu se zastavit.

Omotám prsty kolem jejího malého zápěstí a držím její ruku před sebou. Opatrně přejíždím prsty přes pohmožděnou kůži.

„Och, měl bys vidět toho druhého.“ Posmívá se Kennedy a mrkne na mě, jako by se nejednalo o nic velkého.

„Kdo to byl?“ Zavrčím.

„Prostě pachatel, Slashi. Zatkla jsem ho minulý týden, když jsem uzavírala otevřené případy. Kladl odpor při zatčení a trochu bojoval, tak jsem ho sejmula. Teď je ve vězení. Je to součást mojí práce, víš?“ Pokrčí rameny a vytáhne ruku z mého sevření, jako by mě ta odpověď měla uklidnit. Měla by, vím, že měla. Je policistka. Sexy policistka, jo, ta která vidí násilí a zavírá padouchy každý den.

„Nelíbí se mi to.“ Zamumlám.

To upoutá její pozornost. Když zvedne oči k mým, vidím v nich oheň. Myslím, že část mě potřebovala vidět ten boj v ní, abych se ujistil, že ho stále má. Vím, že je to směšné, ale vážně kurevsky nesnáším pomyšlení, že ji kdokoli zranil, ať už je policistkou či ne.

„Och, jo? No tak to je blbý.“ Odsekne. „Odmítám přijmout, aby mě to, že jsem malá nebo žena vyřadilo z nebezpečných zásahů. Jsem stejně tvrdá jako muži v jednotce. Trénuji stejně tvrdě jako oni. Není to tak, že bych jako totální idiot běžela doprostřed boje, aniž bych věděla, co dělám. Znám své slabé a silné stránky a využívám je ve svůj prospěch.“

Kennedy je vážně ve svém živlu. Je to sexy jako prase, ale ani jsem si neuvědomil, že jsem šlápl na minu.

„Moc by tě neznepokojovalo, kdyby na svých rukou měl modřinu policista, co?“ Zuří dál. „A kdybych ti řekla, že sundal podezřelého, který měl o třicet kilo víc, poplácal bys ho po zádech a řekl mu 'dobrá práce, chlape', správně? Správně?“

Třese se vztekem, ruce má zatnuté do pěstí po stranách, svaly napjaté. Jsme od sebe jen pár centimetrů a cítím vzduch, který vydechuje nosníma dírkama. Zasraně překrásná.

„Vidím, kam tím míříš, ale nikdy bych policajta nepoplácal po zádech a neřekl mu 'dobrá práce, chlape',“ zabručím. Nejsem si jistý, jaká bude na tenhle vtip odezva. Kennedy je tak trochu nepředvídatelná. Přesto bych lhal, kdybych řekl, že se netěším na další facku.

Místo toho její krásné oči změknou předtím, než hodí hlavou dozadu a rozesměje se. Bože, miluju ten zvuk. Její smích je hluboký a pronikavý, jak se mi plazí po kůži a odplavuje všechen strach, který jsem ještě před pár okamžiky měl. Její hněv a vášeň jsou bouří její krásy, ale smích… její smích je sluncem.

Ježiši poslouchejte mě. Co mi to kurva takhle ženská dělá?

„Dobře, dobře,“ snaží se kontrolovat dech. „To bylo docela dobré.“ Usměje se na mě. „Máš pravdu, rozhodně si nedokážu představit, že by ses spřátelil s policistou.“

„Och, já nevím, my jsme se docela spřátelili, ne parťáku?“ Tázavě pozvednu jedno obočí.

„Opatrně, možná ti budu muset ukázat, jak jsem sejmula sto osmdesáti centimetrovou zeď plnou svalů,“ zakření se.

Při té myšlence se mi pták postaví do pozoru.

„Budu s tebou zápasit právě teď a právě tady, zlatíčko,“ ušklíbnu se.

„Hmm…“ poklepe si prstem na roztomilou malou bradu. „Nope.“ Zdůrazní to 'p' a já přísahám, že mi v kalhotech začíná prosakovat preejakulát. Její pohled je teď nevyzpytatelný a já díky němu téměř zasténám. „Ale dostanu tě, až to budeš nejméně čekat.“

Uvědomím si, jak blízko jsme se k sobě během naší výměny dostali. Zvednu ruku a shrnu jí pár zatoulaných vlasů za ucho. K mému překvapení mě nechá.

„Věř mi, že jsem tě nikdy nečekal, Kennedy.“ Zašeptám. Zdá se, že má ruka nedokáže opustit její tvář. Prsty jí vklouznu až na zadní část krku a palcem přejíždím po čelisti. Cítím, jak její ruka překryje moji, ale neodtrhne ji, jen ji sladce položí na moji, je to nevysvětlitelně erotické a něžné.

Díváme se na sebe a dýcháme stejný vzduch. Neexistuje způsob, že by to necítila taky, že? Co to je? Nic takového jsem nikdy nezažil, sotva se jí dotýkám. Ty oči. Nedokážu odvrátit zrak. Jsem v pasti, ale nechci být jinde.

Pak cítím, jak prsty zaboří do jednoho tlakového bodu na hřbetě ruky, když vytrhne svoji tvář. Jedním rychlým nacvičeným pohybem mi zkroutí ruku za zády a kopne mě do ohybu kolen, tím mě nutí jít k zemi. Cítím, jak mi koleno zabořila do spodní části zad a loket mi zabodne mezi lopatky, položí mě na zem s tváří přitisknutou k podlaze.

Kurva, to je žhavé.

„Dobře, dobře, uklidni se zlatíčko,“ rozesměju se.

„Co jsi říkal?“ Řekne v předstíraném hněvu, zaboří loket trochu hlouběji, až sebou trhnu.

„Řekl jsem, abys mě nechala vstát. Rád si odstraním koule a předám ti je.“

Cítím, jak se její malé tělo třese smíchy, když uvolňuje sevření. Využívám příležitosti, přetočím se na záda a vyvedu ji z rovnováhy. Popadnu ji za boky a stáhnu na sebe. Kennedy se rozkročí nad mýma břišákama a padá dolů, rukama se zapře po stranách mé hlavy.

Oba těžce dýcháme a čekáme, až ten druhý udělá první krok. Ruce mám položené na jejích bocích, držím ji blízko u sebe, zatímco pomalu zvedám hlavu. Kennedy zavře oči a dá mi tak zelenou.

Ale já nesměřuju k jejím ústům, což se nabízí. Místo toho přejíždím nosem po jejím krku. Nakloní hlavu na stranu a dá mi tak lepší přístup k její sladce vonící kůži. Ústy přejíždím nahoru a dolů, než ji lehce kousnu do pulzujícího místečka. Kennedy zatají dech a zacuká jí ve stehnech a lehce mě jimi stiskne, když to zopakuju.

Chystám se na ni vrhnout, ale ona otevře oči. Šok, strach, hněv, zklamání a nevíra, všechno tohle se v nich zračí těsně předtím, než se odtáhne a zvedne.

Následuju jejího příkladu a postavím se vedle ní, cítím, že potřebuju něco udělat, abych to zlepšil. Myslel jsem si, že byla se mnou, ale uvědomím si, že jsme oba na neprozkoumaném území. Nebo aspoň já jsem.

„Slashi, já, myslím… půjdu do koupelny,“ zamumlá, než spěchá z místnosti.

„Kennedy, počkej…“

Podívá se na mě přes rameno s rozporuplným výrazem. „Omlouvám se,“ řekne tiše, než se otočí a zamíří chodbou do koupelny.

No do prdele. Já jsem si jistý, že mi to kurva není líto. Chci se za ní vyřítit a požadovat, aby mi řekla, co se krucinál děje. Chci, aby se mi udělala na prstech, jazyku a pak dvakrát na péru. Chci ji držet a říct ji, že je se mnou v bezpečí.

Co to kurva?!

Jak můžu všechny tyhle věci chtít s ní? Šukání? Jasně, to beru, ale chtít, aby mi řekla o svých problémech? Chtít ji držet? Aby věděla, že ji budu… budu chránit? Kdo zasraně právě teď jsem?

Možná je lepší, že odešla. Potřebuju si dát své sračky dohromady.