TMIYC - 6. kapitola

 Překlad: Lucianna

„Ženy mají rády květiny. Co kdybyste zavolal do Greenville a nechal poslat velký pugét?“

„To by stálo malé jmění, nechat doručit kytky až sem.“

„Vy máte jmění.“ Michael věnoval Benovy vypočítavý pohled. „Což je dobře. Podle mě, dlužíte Nem několik set tisíc dolarů.“

Ben se zastavil v chůzi po další zatracené svážnici a zíral na svého syna. „Proč si myslíš, že jí dlužím peníze? A jak jsi sakra přišel na tuhle sumu?“

Chlapec si opřel pušku o rameno a ušklíbl se. „Výživné za patnáct let.“

„Cože!“

„Moje výchova nebyla zrovna levná, víte. Nem se to snažila vidět tak, že bez toho nemůžu být. Můj počítač stál stejně, jako nový člun a motor. A když mi bylo osm, zlomil jsem si nohu. A z oblečení jsem vyrůstal rychleji, než ho stačila kupovat. Pak tady jsou ty plováky na letadle.“

Ben znovu vyrazil, naprosto zapomněl na to, že má lovit koroptve, a dovolil si pohlédnout na chlapce, kráčejícího vedle něj.

Michael ani nemrknul při nápadu, že vynechá dnešní den ve škole. Ben si nebyl jistý, co na to řekne Slečna Šíleně naštvaná Emma, ale jakmile se těsně před svítáním dostali do Medicine Creek, ta ženská se osprchovala, převlékla a vytáhla ven lovce losů. Byla to zřejmě stejně zvrácená představa, jako sobecká, co přiměla Bena požádat Mikea, aby s ním strávil den. Konec konců, on byl chlapcův otec. Měl být schopný ho nechat vynechat den ve škole.

„Jak jsi zničil ty plováky?“

Michael najednou vypadal nepohodlně. „Já… no, tak trochu jsem v plné rychlosti narazil na molo Šíleného Larryho. Ale to je nepoškodilo tak, jako když jsem ho přeskočil a narazil do kamenitého břehu.“ Usmál se na Bena. „Nemmy byla tak naštvaná, že by mě utopila.“

„Kolik ti bylo?“

„Třináct.“

„Ona byla v letadle s tebou?“

„Ne. Měl jsem trénovat vysokorychlostní pojíždění.“

„Co se stalo?“

„Neteř Šíleného Larryho, byla na návštěvě.“

To rozhodně pár věcí vysvětlilo. Ben plácnul Mikea do ramene a ruku tam nechal.

A byl to zatraceně dobrý pocit.

Ben se zašklebil. „Sakra, Mikeu. Ukaž mi neštěstí a já ti ukážu ženu, která stojí poblíž a dívá se.“

„Jo. No. Nem neměla tolik pochopení. Naštípal jsem tolik dřeva na topení pro Medicine Creek, že to vydrží až do příštího století.“

Dvě koroptve najednou vylétly ze strany cesty, a vyděsily je tak, že málem pustili pušky. Ani jeden muž nezamířil na odlétající ptáky, místo toho se dívali jeden druhému do tváře.

„Nem bude naštvaná, že jste mě nechal vynechat školu.“

„Nejspíš nemůže být naštvaná víc, než už je.“

„Vy jste… opravdu jste sem přišel, abyste mě uznal za svého syna?“

„Sakra že jo. Jsi připravený na otce? Na mě, že budu tvým otcem?“

Šedé oči, tak nevinné, a přitom tak staré, zářily zpátky na něj. „Myslím, že jsem, pane Sinclaire. Miluji svou tetu celým srdcem, ale rozhodně je čas, mít otce.“ Koutky jeho úst se zvedly nahoru. „Nejspíš toho o vás vím víc než vy sám.“

„Jak?“

„Nem měla album. Dala mi ho k desátým narozeninám.“

„Emma měla album?“

„Začala s ním ještě předtím, než jsme tu vůbec měli internet. Předpokládám, že si myslela, že bych měl být schopný se rozhodnout, jestli vás nakonec budu chtít kontaktovat, nebo ne. Konec konců, mohl jste být mizera.“

„A jen to, že jsi měl album a cokoliv co jsi našel o mě na internetu, tě přimělo chtít se se mnou setkat?“

„To a další věci. Nem mi vždycky odpovídala na jakoukoliv otázku, jakou jsem o vás položil, zatímco jsem vyrůstal. Když mi bylo osm, dala mi vaši fotku, kterou našla v ekonomickém časopise. Ale vidět všechny kousky pohromadě, bylo to, co mě přimělo chtít vás poznat: to, jací obchodníci jste vy, vaši bratři a váš dědeček; jakou charitu podporujete; dokonce to, s jakými ženami chodíte.“ Vrhnul na Bena postranní pohled a pokřivený úsměv. „Všimnul jsem si, že se žádnou ženou nechodíte moc dlouho.“

Ben si přehodil pušku přes rameno a znovu se rozešel. Nemohl tomu uvěřit. Jeho syn věděl o něm všechno a on ani netušil, že ten chlapec existoval.

„Je mi líto, že jste o mě nevěděl,“ řekl Michael tiše, jako by mu četl myšlenky. „A mrzí mě, že Abram Sinclair zemřel dřív, než jsem ho poznal. My… nejspíš jsme vás měli kontaktovat dřív.“

„Bram by dal své království za to, aby tě potkal.“

„Vím, jak vystavěl z ničeho multimilionový přepravní podnik,“ řekl Mike s úžasem. „A že vy jste nyní nový výkonný ředitel Tidewater International.“

Ben přikývl. „Můj mladší bratr Jesse, se mnou pracuje. Nemůžu se dočkat, až ho poznáš. A našeho staršího bratra, Sama. Oba jsou natěšení, tě poznat. Uhm… měli bychom najít nějaké jiné oslovení pro mě. ´Pan Sinclair´ je trochu moc formální, nemyslíš?“

„Jak chcete, abych vám říkal?“

Ben cítil, jak mu hoří krk vzadu. Tati. Říkej mi tati. „Co by ti vyhovovalo?“

Chlapci se očividně nelíbilo, že jeho otázka byla zodpovězena další otázkou. Mikeův krk se zbarvil až k tvářím. „No, co takhle ´tati´?“

„To se mi líbí.“

„Ok, takže, tati – jestli se neotočíme a nevyrazíme zpátky, Nem se vrátí domů do tmavé kuchyně a k prázdnému stolu.“ Věnoval Benovi tázavý pohled. „Neumíš náhodou vařit?“

„Jsem známý tím, že spálím i barbecue. Máte v Medicine Creek gril?“

„Jop. A teď k těm kytkám. Slyšel jsem, že okamžitě zbaví ženu vzteku. A jelikož ty a Nem máte oba pusy na zámek o tom, co způsobilo tuhle nevraživost, možná bys je měl zkusit.“

„Možná by to měla být ona, kdo pošle kytky mě.“

Mike plácnul Bena po paži. „Ježíši, tati. Dokonce i já vím, že je to na muži, aby udělal první krok.“ Znovu se na něj vychytrale podíval. „Nikdo – dokonce ani Galen Simms – nikdy neposlal Nemmy květiny.“

Ben si začínal myslet, že by mohl brát lekce od svého syna. „Vážně?“

„A víš, co by moji tetu opravdu obměkčilo?“

Teď ho něco napadlo. Skoro se bál zeptat na další otázku. „Jak bych to měl udělat?“

„Sušenky Elmer Fudge.“

„Prosím?“

„Nem je miluje. Nech jich doručit celou krabici s květinami a jakékoliv tvoje přání, bude jejím rozkazem.“

Emma Sandsová pod jeho velením. Bože, miloval toho kluka! „Dostanu ty sušenky v Greenvillu?“

Michael objal Bena paží kolem ramen a nasměroval ho zpátky směrem k Medicine Creek. „Nech to prostě na mě, tati.“

V objetí svého nového pouta k život, Ben ani necítil zem pod nohama. Tati. Tak nenuceně a přirozeně, jak jen to šlo, se ho Michael dotýkal a říkal mu tati. No, sakra, jestli se jako otec najednou necítil.

*****

S rukou tak ochablou, aby vzala za kliku, Emma roztřásla dveře kopáním, dokud Michael konečně neotevřel.

„Ježíši, Nem. Co se ti stalo?“

„Kde jsi dneska byl?“

Ustoupil o krok, když střelil vyděšeným pohledem přes rameno.

Emma následovala jeho pohled. „Mělo mě to napadnout, když jsem zjistila, že pan Pán Hor, taky chyběl. Byl jsi za školou, že jo?“

Mířila svou otázku na Mikea, ale dívala se na Benjamina Sinclaira, jehož oči byly také vykulené šokem a bloudily nahoru a dolů po jejím mokrém, třesoucím se těle.

„Uh… jo,“ řekl Mikey. „Nem, co se stalo?“

Otočila svůj zlostný pohled na synovce. „Plavala jsem v Bobřím rybníku.“

„Oblečená?“

Ta otázka přišla od Sinclaira, který postoupil – trochu ochranitelsky – vedle Michaela.

„Pojď sem ke sporáku, Nem. Mrzneš,“ nařídil Michael, chytil ji za rukáv a zatáhl.

„Beze srandy, Sherlocku.“ Osvobodila se a zahýbala prstem do jeho tváře. „Volala jsem do školy, že tě vyzvednu, abys mi pomohl. Řekli mi, že jsi tam nebyl.“

„Já… my… táta a já jsme byli lovit koroptve.“

Emmin prst zmrznul. Říkal Benovi ´tati´? „Jasně.“

„Nem. No tak.“ Chytil ji znovu za rukáv a přitáhl ji ke kamnům. „Proč jsi potřebovala mou pomoc? Ach, Bože. Je Pitiful v pořádku?“

„Nemám tušení, kde se Pitiful skrývá,“ řekla mu, bojujíc s knoflíky kabátu až konečně dva utrhla, aby ho rozepla. Pustila ho na podlahu s mokrým žuchnutím. „Jeden z našich úžasných lovců viděl losa, pasoucího se v Bobřím rybníku a střelil to zatracené zvíře. Přímo tam – v pěti stopách vody, přes sto yardů daleko!“

„Ježíši.“

Zatímco držela ruce nad kamny, mračila se na své užaslé publikum. „Ten zatracený los klesnul až na dno. Měla jsem chuť uvázat tomu chlapovi kolem krku kámen a potopit ho hned vedle jeho trofejního býka.“

„Ježíši, Nem,“ řekl Michael znovu. Jemně se dotkl zmrzlých konečků jejích vlasů. „Ale dneska jsi vedla Marthu Perryovou. Ona střelila toho losa?“

„Ne. Marthiin manžel byl ten skvělý. Věděla jsem, že nemám souhlasit s tím, aby šel s námi. Měla jsem dodržet své pravidlo o nevodění mužů. Ale byl to Marthy manžel a ona ho tam chtěla.“

„Nesnažila ses ho sama vytáhnout, že ne?“ zeptal se Mikey.

„Ach ne. Měla jsem skvělou pomoc pana Perryho. Jak si sakra myslíš, že jsem se namočila? Aspoň že je stejně namočený, jako já. A stejně tak Martha.“ Emma se zlomyslně usmála. „Moje jediné zadostiučinění je, že je na svého manžela naštvaná víc než já.“

„Kde je ten los teď?“ zeptal se Ben.

Emma se otřásla. „S trochou štěstí se zítra vynoří.“

„Nechala jsi ho tam?“ zeptal se Michael a zněl pobouřeně.

„Je to tisíci-librový býk, Mikey. A je zachycený na zapadlém pařezu.“ S čvachtáním mokrých nohou vyrazila Emma z kuchyně. „Dojdu se převléknout a pak ty a já, ho půjdeme vytáhnout dodávkou. Teple se obleč. A cestou k autu vezmi nějaký provaz.“

„Počkat.“

Emma se otočila tváří k Benovi a její oči říkaly, aby odprejsknul. „Ano?“

„Ty už dneska večer znovu ven nepůjdeš.“ Zjevně imunní k jejímu ledovému pohledu, pokračoval v mluvení. „Je tma, je pod nulou a jsi podchlazená. Potřebuješ horkou vanu, jídlo a pak postel.“

„Co já potřebuji, pane Sinclaire je, abyste si hleděl svého, zatímco já si hledím také svého. Jdeme, Mikey.“

Michael těkal pohledem mezi ní a svým tátou, s nejistým výrazem, oči naplněné nerozhodností.

Bylo to tady. Už ho ztratila. Emma zavřela oči a otočila se ke své ložnici, ramena pokleslá pod tíhou svého mokrého oblečení a těžkého srdce. „To je jedno, Michaeli. Stejně je čas, abych se začala spoléhat sama na sebe.“

„Nem?“

Nezastavila se při jeho chraplavé prosbě. Čvachtala celou cestu do svého pokoje, zavřela dveře, opřela se o ně zády a zvedla obličej ke stropu, aby udržela slzy od sklouznutí po tvářích.

Ach, Bože, měla vědět, že tenhle den jednou přijde. Připravovala se na to věčnost, ale nebylo možné, aby se připravila na tu spalující bolest, kterou cítila.

Jediná osoba, kterou milovala, odejde z jejího života během pár týdnů, možná dokonce dní. Michael může napsat a zavolat a přijet na návštěvu, ale mezi tím, bude osamělejší než Jonáš ve své velrybě.

Stojíc za dveřmi, s rukama třesoucíma se jednak zimou a jednak silou jejího chvějícího se srdce, setřásla Emma své oblečení. Vystoupila z louže, která se rychle rozlila kolem nich, přeběhla do koupelny a pustila sprchu. Teprve když se ocitla pod horkým vodním proudem, vytryskly jí slzy a spláchla tak do odpadu nejen bláto, ale i poslední naděje.

Stála tam dokud se nepřestala třást a nevyschly jí slzy, pak se usušila a otevřela dveře koupelny s rezignovaným povzdechem. Nenechá tam toho losa hnít celou noc. I když pan Perry byl víc zamilovaný do trofeje než do masa, Emma odmítala ho nechat přijít na zmar.

Se svou dodávkou, dlouhým provazem a důvtipem, mohla toho losa vytáhnout z močálu a vyvrhnout ho. Zítra ho naloží a odveze na označovací stanici – i kdyby měla venku kempovat celou noc a hlídat tu zatracenou věc.

Byla to jen otázka logistiky.

Emma si kolem sebe balila ručník, když vyšla z koupelny, v duchu si dělala seznam vybavení, které by mohla potřebovat, když najednou zastavila při pohledu na dvě nohy v ponožkách, stojící v nohou její postele.

Zvedla prudce hlavu a setkala se s Benovým mračením.

„Vypadni z mého pokoje. Hned.“

„Vypadnu, jakmile se dostaneš do postele.“

„Mám práci, kterou musím udělat. A moje postel bude dneska přední sedadlo dodávky.“

„Cože? Proč?“

„Musím ohlídat toho losa, jinak se každý kojot v okruhu padesáti mil, pěkně nacpe.“

Pomalu zavrtěl hlavou a Emma si konečně všimla toho, co držel. Ruce měl v bok, nohy rozkročené, připravené na bitvu, a v pravé pěsti držel provaz.

„Jestli je tohle nejlepší provaz, jaký Mikey dokázal najít, tak se horší. Je potřeba, aby byl delší a silnější. Je to tisíci-librový býk.“

„Tenhle provaz je dost dlouhý. Hádám, že nevážíš ani o trochu víc než dvacet liber.“

Zamračila se na něj. „O čem to k čertu mluvíš?“

Přistoupil k ní a Emma couvla a narazila do dveří koupelny, zatímco si víc přitáhla ručník k tělu. Musela zaklonit hlavu, aby udržela oční kontakt, a z tohoto úhlu ten chlap vypadal příliš vysoký a odhodlaný.

„Znamená to, že tě přivážu k posteli, když budu muset, Emmo.“

Blafoval. Zvedla bradu v jakémsi náznaku autority. „To by sis nedovolil.“

Oči mu zazářily jako stříbrné měsíční paprsky.

„Michael by ti to nedovolil.“

„Jsem větší i než Michael.“

„Já musím dostat toho losa. Nafoukne se jako balón, pokud ho dneska večer nevyvrhnu.“

„Mike a já půjdeme dostat tvého vzácného losa. Ty nejsi v kondici, abys ho vytáhla, natož abys spala ve své dodávce. Nepřivážu tě, když vlezeš do postele a dáš mi své slovo, že tam zůstaneš.“

„Medicine Creek je moje zodpovědnost, ne tvoje. A už není ani Michaelova. Vypadni z mého pokoje.“

„Vzdej to, Em.“

Nedovolil by si ji přivázat k posteli. Nebo jo?

„Fajn. Doufám, že spadneš do Bobřího rybníku a zamrzneš tam až do jara!“

„Ty víš, že je to pro tvé vlastní dobro, Em. Jsi jako chodící mrtvola.“

Protáhla se kolem něj ke komodě. „Jestli je něco, co žena vždycky moc ráda slyší od muže je, že se chová jako kretén pro její vlastní dobro.“ Popadla nějaké dlouhé kalhoty a termo triko a rázovala do koupelny. „Ujistěte se, že si nevezmete jednu ze svých krásných košil, pane Sinclaire. Skvrny od krve se z drahého materiálu nedostanou snadněji než ze starého dobrého flanelu. A nezapomeňte si polštář.“

S tímhle posledním výbuchem, mu zabouchla dveře do tváře.

Když je znovu otevřela a měla suché vlasy a tělo decentně zakryté, byly v její ložnici dva páry nohou v ponožkách.

Emma přešla přímo kolem nich, odtáhla deky a hupsla do postele. Naklepala si polštáře, narovnala pokrývky, složila ruce do klína a konečně vzhlédla. Jeden pár šedých očí se smál a druhý ji sledoval s obavami.

„Ohřál jsem ti trochu polévky, Nem. Neměla jsi večeři.“

Michael jí položil tác na klín. Emma se podívala dolů na misku kouřící, kuřecí, nudlové polévky, sendvič velký tak, že by udusil koně, krekry, horký čaj a celý balíček sušenek Elmer Fudge.

Nabídka míru. Michael viděl, jak ztuhla, když oslovil Bena ´tati´ a to, že se postavil na jeho stranu, mu dávalo pocit zrádce.

Emma chtěla hodit celý tác na zeď, zabořit se pod deky a plakat celý týden. Ale nechtěla, aby byl Mikey tahaný dvěma směry lidmi, kterým na něm záleží.

Vzhlédla na mladého muže, který se jí dostal do srdce ve chvíli, kdy se poprvé nadechnul. Věděla, že má oči plné neprolitých slz a usmála se na něj. „Děkuji, Mikey. Umírám hlady.“

„Půjdeme vytáhnout toho losa a přivezeme ho v noci sem. Ty prostě odpočívej a zůstaň v teple, Nem. Nedělej si prosím o nic starosti. Tá-pan Sinclair a já to zvládneme.“

„Jen buď opatrný. Ten los je blízko jižního břehu.“

„Najdeme ho. Jez. Já půjdu teď dát dohromady vybavení. Jez,“ zopakoval a věnoval jí poslední váhavý pohled, než tiše vyšel z místnosti.

Emma zvedla lžíci a pomalu kroužila polévkou, sledujíc, jak pára stoupá do vzduchu. Postel vedle ní se prohnula Benovou váhou, naklonil se jí přes nohy a položil ruku na pokrývky vedle ní. Když zvedla svůj pohled, intenzivní, propíchla ji ocelová šeď.

„Tohle nebude fungovat, Emmo. Musíme přestat bojovat pokaždé, když se dostaneme méně než deset stop od sebe. Mikea to trhá na kusy. Neměl by si mezi námi dvěma vybírat.“

„To po něm nechci.“ Podívala se zpátky na svou večeři. „Byla jsem trochu… naštvaná, když jsem přišla. A to, že jsem slyšela, jak ti řekl ´tati´, mě zastihlo nepřipravenou.“ Podívala se zpátky na Bena. „Jsem šťastná, že tě má rád. Jsem šťastná, že jste měli dnešek pro sebe. Teď ho můžeš vzít domů.“

Zavrtěl hlavou, aniž by jeho pohled opustil její. „Ne, nemůžu. Mike ještě není připravený odejít pryč. Copak to nevidíš?“

Emma si povzdechla, zvedla jednu sušenku a rozlepila ji, aby tak odhalila čokoládu. „Pak ho budu muset postrčit,“ řekla a pak seškrábla krémovou náplň zuby.

„Má sklon strčit zpátky, kdy to uděláš. Prostě mu dej nějaký čas.“ Ukradl jednu její sušenku a hodil si ji do pusy.

Ten chlap neměl tušení, jak se jí Elmer Fudge.

„Dej nějaký čas i mě, Em. Michael není jediný, kdo se snaží najít svou cestu v tomhle zmatku.“

„Nech mě se tě na něco zeptat, pane Sinclaire.“

„Mohla bys začít věci ulehčovat pro Mikea tím, že bys mi říkala Bene,“ navrhnul.

„Dobře. Bene. Napadlo tě vůbec, že by Michael nemusel být tvůj syn?“

„Sakra, že jo. Ve chvíli, kdy jsem položil tvůj dopis.“

Emma ignorovala skutečnost, že si stále myslel, že ten dopis poslala ona. „Ale teď nemáš pochybnosti?“

„Neměl jsem je už předtím, než jsem sem přišel. Je to jako se dívat do zrcadla před dvaceti lety.

Emma se usmála. „Ano. Michael je jako by ti z oka vypadl, když jsi sem přišel to léto. Ale jak sis byl jistý předtím, než jsi ho viděl? Musel jsi vědět, že jsi nebyl první muž, co byl s Kelly. Michael mohl patřit někomu jinému.“

Ben zavrtěl hlavou. „Mám to právně zkontrolované. A soukromou detektivní firmou. Věděl jsem, že je Mike můj předtím, než jsem si tu udělal rezervaci.“

„Jasně.“

„Nechal jsem si důkladně prověřit i tebe.“

„Mě!“

„Neměla jsi zrovna jednoduchý život, co?“

Emma zvedla bradu. „Měla jsem úžasný život. Kromě toho, že jsem ztratila rodiče a Kelly odešla, to bylo nebe. Neopovažuj se mě litovat.“

„Litovat tě! Dobrý bože, ženská. Obdivuji tě.“

Emma si odfrkla a vzala další sušenku. Ben ji vytáhl z ruky a nahradil ji lžící. „Nejdřív polévku,“ nařídil. Zvedl misku sušenek, zvedl se a postavil ji na noční stolek.

Dokonce i jen v ponožkách, měl ten muž tendenci se tyčit. Stál tam tiše a trpělivě, a Emma věděla, že pokud nezačne jíst, bude tam stát ještě na jaře. Snědla několik lžic plných nudlí, pak ukázala lžící na dveře.

„Užij si večer, Bene. Vyvrhnutí losa při svitu baterky, ber jako zasvěcovací obřad otce a syna. Jen si přeji, abych to mohla sledovat.“ Zářivě se na něj usmála, když se chystala na poslední bombu. „Mikey je alergický na losí srst. Takže se ujisti, že si vezmeš svůj vlastní nůž.“

Brada se jí náhle zvedla a její zalapání po dechu ztlumily teplé, hříšně lahodné rty – které stejně tak náhle zmizely.