TMIYC - 5. kapitola

 Překlad: Lucianna

No, to bylo vynikající. Zaútočit na ženu. Ve špíně, k tomu všemu.

Velmi geniální, Sinclaire.

Jak měl k čertu vědět, že vybuchne jako soudek střelného prachu? Měla být zamilovaná do jiného muže!

Během jeho ranní, studené a tmavé cesty lesem, vymyslel Ben plán, jak zjistit kdo je Emmina životní láska. Měl v plánu ji políbit, aby mu dala facku a řekla mu, že její srdce je už zadané. Měla zakřičet jméno toho bastarda a vyhrožovat, že ho přiměje, aby Bena zabil, za to že se k ní přiblížil.

Místo toho, ho ta malá nezbeda oslepila.

Díky Bohu, že ten los v říji, nadělal tolik hluku. Na krátkou chvíli, Ben věděl přesně, jak se to nadržené zvíře cítilo.

Nyní na něj byla Emma naštvaná tak, že by ho zabila. Jako vrchol toho všeho, že si ji málem vzal právě tam na zemi, ji mohl přivést do jiného stavu. Zatraceně doufal, že není víc sester Sandsových. Tímhle tempem, byl schopný najít celou jejich dynastii.

Ben sbalil svou košili L.L.Bean a hodil ji přes přístřešek, který Malá Slečna Super Průvodkyně, postavila z plachty a větví stromů. Zadrželo to vlhko, ale ne vítr.

„Zatraceně, sněží!“

„To se v Maine někdy stává,“ ozval se z druhé strany plachty, stejně nespokojený hlas.

Zalovil v batohu a vytáhl další košili, tentokrát flanelovou. Zamračil se na logo vyšité na kapse, jelena, který skáče radostí. Ben nacpal paže do rukávu, než by mu třes tento úkol znemožnil. „Sedíš tam venku a snažíš se dostat zápal plic, nebo tě zahřívá tvá paličatost?“

Do zorného pole se mu dostala zelená, pogumovaná pláštěnka, s vystrčenou hlavou. „Bude mnohem tepleji s horkým čajem v žaludcích. Nechceš jít sem ven a dívat se, jak se vaří voda?“

Zmizela dřív, než mohl Ben odpovědět. Fajn. Ať si ta hloupá ženská chytne smrt. Co se staral?

To přivedlo Bena zpátky k jeho problému a jeho plánu, který selhal.

Viděl jí odpor v očích. Pokud by pohled mohl zabíjet, byl by mrtvý. „Nemohli jsme tuhle plachtu hodit k jednomu z vašich horkých pramenů? Sakra, to je zima.“

Dva kouřící hrnky, se objevily před dvěma malýma rukama v přístřešku, následované zeleným pončem, vystavující na odiv velké sněhové vločky. Vločky se nerozpustily, protože Emmin úsměv by zmrazil i tučňáka.

„Můžeš vyrazit, jestli chceš. Nejbližší horký pramen je asi tři tisíce mil na západ.“ Ač velmi naštvaná, byla opatrná, když mu podávala hrnek horkého čaje.

Ben si povzdechl, když fouknul do čaje. „Vyhlasme příměří. Tenhle přístřešek je příliš malý na bitevní pole.“

„Jsem si jistý, že ti Mikey zabalil pončo, pane Sinclaire. A pokud otočíš tuhle mapu vzhůru nohama, měl bys být schopný se vrátit stejnou cestou, jako jsi přišel.“

„Myslel jsem si, že ti mají přijet zítra lovci losů, do šesti chatek. Neměla bys dohlížet na svůj byznys?“

„Mikey je usadí. A já tam budu zítra brzy ráno, abych je vzala ven.“

„Proč mu říkáš Mikey? To mu moc nesedí.“

Ben se konečně dočkal jejího úsměvu, ačkoliv byl malý. „Abych mu připomněla, že ještě není dospělý, a že jsem starší a snad trochu chytřejší než on.“

„Někdy ti říká ´šéfko´.“

„Jen když je kvůli něčemu naštvaný.“

„Říkal ti tak ten večer, co jsi mě našla.“

Zvedla svůj hrnek blízko k obličeji a nechala páru, aby jí zahřívala. „Čas od času jeho sebedůvěra poklesne. Nikdy nepřistával na něčem takovém, jako Smokey Bog, aniž bych byla na sedadle vedle něj.“

Ben najednou nepotřeboval čaj pro zahřátí, když se mu začala vařit krev. „Uvedla jsi mého syna do situace, která ho mohla zabít?“

„Ne, pane Sinclaire. Michael je excelentní pilot. Neměla jsem žádné pochybnosti; to on je měl.“ Střelila po něm úsměvem. „A zapomněl na ně, jakmile se dostal do akce.“

„Byla jsi nervosní. Viděl jsem, jak jsi byla napjatá.“

„Dělala jsem si starosti o své letadlo,“ střelila zpátky. „Pontony jsou drahé.“

Byl ve velkém pokušení ji znovu políbit.

Ben si uvědomil, že se na něj mračila a vzpomněl si, že by se měl mračit zpátky. „Plováky letadla jsou vzácnější než chlapcův život?“

Vypadala ohromně spokojená sama se sebou; zjevně přesvědčená, že udržovala bojové linie napjaté. Žádná studená válka s touhle ženou. Šla by a bojovala až do hořkého konce.

Byla to obrana obětí, taková, co si vyvinula, aby přežila všechno, co ztratila, představoval si Ben. Ona a Kelly ztratily svou matku, když byly velmi mladé; pak ve čtrnácti letech, ztratila násilně otce. A jen devatenáctiletá, se najednou ocitla sama, vychovávajíc pětiletého chlapce. Ach, ano. Emma Sandsová byla rozhodně přeživší.

Dnes večer se k ní bude muset připlížit.

Až bude spát.

Zatímco bude její brokovnice z dosahu.

A tentokrát neztratí kontrolu. Políbí ji jednou, jen aby dokázal sám sobě, že může. Neskočí na ni, ani se neztratí v tom svůdném těle, které by mohlo přivést muže k šílenství.

Ben cítil, jak tvrdne jen ze vzpomínky na to, jaký to byl pocit ji mít pod sebou.

„Vyhlašuji noc, slečno Sandsová. Nejsem zvyklý vstávat ve čtyři ráno a pak jít půl dne přes půlku hor ve státě. Dobrou noc.“

Zalezl do spacáku, který mu Michael zabalil a zapnul ho až ke krku, schovávajíc tak stopy svých chlípných myšlenek.

Měkká záře bateriové svítilny vrhala na Emmu svatozář klamného tepla. Stíny tančily vedle ní na plachtě, která se začínala prohýbat pod tíhou sněhu. Les se stal děsivě tichým a Ben si představoval, že jejich přístřešek vypadal jako kokon míru, v těchto lesích, které jeho syn nazýval domovem.

Skrz napůl zavřené oči, sledoval ženu, která vychovala Michaela. Seděla nehnutě, jak pozorovala sněhové vločky, držící se ve vchodu do jejich dočasného přístřešku. Emma Sandsová také nazývala toto místo svým domovem. Byla spokojená tady v tom drsném přístřešku uprostřed sněhové bouře, jako byla veverka uhnízděná na stromě v listí a zplihlé srsti. Tahle krásná žena s dlouhými, vlnitými, blond vlasy a tváří, kterou by i anděl záviděl, byla tou nejpozoruhodnější ženou, jakou Ben kdy poznal.

Byla pevně přesvědčená o mnoha věcech. Pokud našla muže, zatloukající hřeby do stromů, zkusila by je zastavit. Pokud našla muže bít jiného muže, zuřivě mezi ně vstoupila se svou brokovnicí. Když milovala chlapce jako svého syna, udělala by cokoliv, aby ho ochránila. A pokud by se odevzdala nějakému muži, odevzdala by se naprosto.

Nechala by ho, aby se s ní dneska pomiloval, kdyby se nezastavil?

Možná. Ale proč? Kvůli svému synovci? Protože Ben měl tu moc, vzít jí toho chlapce?

Vsadil by svůj byznys, že Emma nepřemýšlela o Michaelovi, když vybuchla vášní tak silnou, že i Ben byl oslepený vůči všemu ostatnímu.

Vypadalo to jako věčnost, než objekt jeho touhy konečně vlezl do svého spacáku, dvě stopy od něj a zhasla lampu. Pak mezi ně položila svou brokovnici, otočila se a položila jednu ruku na pažbu – vůbec se neobávala sdílet s ním stan.

Což byla první chyba, jakou viděl, že Emma Sandsová udělala.

Za tím pichlavým chováním, které ukazovala světu, byla velmi smyslná žena. Stačilo, aby si lehce povzdechla a pulzující bolest v jeho rozkroku přešla do plně vzrušeného, pevného kamene.

Ben byl užaslý, jak erotické, může čekání být. A jak nadržený může být, při zvuku pomalu se rozepínajícího zipu. A jak se očekávání změnilo na úplně nový druh předehry.

Musel si připomenout, že byl na misi – že to, čeho dosáhne, může znamenat rozdíl mezi tím, jestli bude mít svého syna, nebo se odcizí navždy.

Byla tvrdým spáčem, což ho nutilo představovat si, že je tvrdá i v jiných věcech. Opatrně, s vědomím, že čím déle bude spát, tím zvládnutelnější bude, jí vzal ruce a pomalu jí je zvedl nad hlavu. Pohnula se, ale jen něco zamumlala a pokusila se otočit.

Ben se pohnul blíž, když přišpendlil její ruce nad hlavou a přehodil jí nohu přes stehna. Prohnula se k němu. Myslel si, že je vzhůru a snaží se ho shodit, ale když se pohnul více nad ni, zakňourala hluboko v hrdle.

Tohle není chytré, Sinclaire.

Ben cítil momentální zaváhání, když se rty lehce dotkl její tváře. Nikdy žádnou ženu k ničemu nenutil, ale jeho chování bylo velmi blízko téhle neviditelné hranici. To, co dělal, byla špinavá hra. A také to bylo pekelně erotické, výzva jeho egu a prostředek k dosažení cíle.

Emma se s cuknutím probudila, právě když položil své rty na její ústa.

„Klid, Em. To jsem já, Ben.“

„Slez… ze mě.“

Byl to při nejlepším slabý příkaz, postrádající důraz, protože byla zmatená. Ben jí uhladil vlasy z tváře, i když utáhl své sevření na jejích rukou. „Chci ti ukázat, že nejsem zvíře, Em. Dovol mi, abych ti své chyby vynahradil. No tak, krásko. Polib mě zpátky.“

Bez světla jí neviděl do tváře a všechno, na co se mohl spoléhat, byla řeč jejího těla. A když si povzdechla a uvolnila svaly, věděl že je skoro doma.

„To není dobrý nápad. Nebylo chytré předtím dneska a stále není.“

„Jsme dva dospělí lidé – a já bych ti moc rád ukázal, jak civilizovaný skutečně jsem. Jen polibek a pak přestaneme.“ Pustil jí ruce, testujíc své štěstí.

To byla chyba.

Její volná ruka se setkala s jednou stranou jeho hlavy takovou silou, že skutečně uviděl hvězdy. Pak do něj působivě silně strčila, shodila ho a vyškrábala se z vězení svého spacáku.

Rozsvítila světlo a Ben zjistil, že zírá do hlavně její brokovnice.

„Oblečte se, pane Sinclaire. Míříme domů.“

Ben mrknul na hodinky. „Není ještě ani pět ráno!“

„Což nám umožní se tam dostat včas, abych vzala ven své sportovce. Pohyb.“

Sklonila pušku, aby našla své boty a Ben vyskočil k ní, zakryl jí ústa rukou a přišpendlil ji k zemi.

Vykulila oči, právě když zhasnul lampu – ačkoliv její šok měl možná něco společného s jeho Smith and Wesson revolverem v jeho ruce.

„Pššt. Někdo je venku.“

Zadržela dech, aby slyšela. Motor dodávky zhasnul a k jejich přístřešku dolehlo několik hlasů.

Emma se začala kroutit. „To jsou těžaři! Musím je varovat ohledně těch hřebů.“

„To nemůžeš vědět. Sotva je můžeme slyšet, natož abychom věděli, kdo to je.“

Znovu rozsvítila světlo a vyděšeně začala balit spacák. „Ach můj bože. Nechci, aby mě takhle našli. Někdo to jistě řekne Galenovi…“ zaklapla pusu, když Ben položil revolver na svůj spacák. „Kde jsi to vzal?“

„Vzal jsem si ho sebou.“ Usmál se jejímu úžasu. „Nedívej se tak šokovaně. Možná jsem pro tebe městský sportovec, ale nejsem ten bezbranný.“

„Potřebuješ povolení nosit zbraň.“

„To mám.“

Přimhouřila oči. „Kde byl, když tě Durham mlátil do bezvědomí?“

„V pouzdře, nacpaný hluboko za mým páskem.“

„Proč jsi ho nepoužil?“

Tentokrát to byl Ben, kdo byl v úžasu. „Rozhodně bych nevyhrotil věci tím, že bych vytáhl zbraň.“

Při zvuku znovu startujícího, velkého, naftového motoru, se znovu škrábala po svém oblečení.

Ben usoudil, že by se měl taky obléknout. „Na divočinu, je tady teda rozhodně zatraceně živo.“

„Zůstaň tady a zatím sbal tábořiště, zatímco jim půjdu říct o těch hřebech.“

„Půjdu s tebou.“

„Ne! Chci říct, ne, děkuji to je v pořádku.“

Ben na ni přimhouřil oči. „Nevezmeš si Galena Simmse, Emmo.“

„Cože?“

„Michael se bojí, že si vezmeš Simmse, aby byl volný a mohl se mnou odejít. Nevezmeš si toho muže.“

„Nemáš žádné právo mi říkat, co mám, nebo nemám dělat.“

Ben sklopil pohled ke spacáku a pak k ní znovu vzhlédl. „Možná ne“ – pohnul se, až byl nosem pár centimetrů od jejího – „zatím.“

Natáhla se, chytla tyčku, která držela plachtu a zatáhla za ni, takže stáhla plátno a těžký sníh na jeho hlavu, zatímco ona vyskočila ven otevřeným koncem. V době, kdy byl Ben schopný odhodit plachtu, která ho věznila, stranou, jediné, co z Emmy mohl vidět, byly obláčky páry vycházející jí z nosu, když zmizela na kopci směrem k těžařům.

*****

„Nebude to fungovat, Mikey.“

„Co nebude fungovat?“

Emma přestala balit své vybavení, obešla postel ke svému synovci a dotkla se jeho paže. „Já vím, že pro tebe není snadné, že se tvůj otec objevil z čista jasna. A taky vím, že jsi o tomhle dni vždycky snil. Ale on je příslovečný valící se kámen, Mikey, který se nikdy neobalí mechem.“

Prostě se na ni díval. Od chvíle, kdy se dneska ráno s Benem vrátila, ten chlapec ji sledoval jako ostříž, tiše, ale netrpělivě. Emma věděla, že v tom svém příliš inteligentním mozku něco vymýšlí a čekala, co z jeho dosavadních manipulací vzejde.

„Mikey. Je dost možné, že Benjamin Sinclair opravdu nevěděl, že byla Kelly těhotná. A opravdu věřím, že neměl nic společného se smrtí tvého dědečka. Nebyl by právě teď tady, pokud bych si myslela, že ano. Ale bez ohledu na to, jak úžasný si myslíš, že je, nemění to nic na tom, čím je.“

„A čím přesně je?“

„Valícím se kamenem,“ zopakovala, a pokračovala v balení vybavení. „Přemýšlej o tom. Tomu muž je třicet čtyři let, není ženatý a nikdy nebyl. Žádné další děti, kromě tebe – pokud víme – a žádné závazky.“

„Posledních pět let, vedl Tidewater International, Nem.“

„No, to je skvělé. Ale nemá ani vlastní dům, Mikey. Žije se svými dvěma svobodnými bratry a dědečkem.“

„Abram Sinclair zemřel před pěti měsíci,“ řekl jí Michael, takže způsobil, že Emma přestala balit a znovu se na něj podívala. „A jeho starší bratr, Sam Sinclair, se právě oženil, a je mu třicet šest.“ Usmál se. „Ben se usadí, až najde správnou ženu.“

Emma se na něj pořádně zamračila. „Jak tohle všechno víš?“

„Všechno to bylo minulé jaro v New Yorských novinách, když Abram Sinclair zemřel. Můj pradědeček nechal celou pozůstalost, včetně svých podílů v Tidewater International nějaké ženě, kterou potkal v Maine, jen šest týdnů před svou smrtí. Ona je tou ženou, kterou si Sam Sinclair vzal.“

Emma si odfrkla. „To je možný způsob, jak se dostat zpátky ke svému dědictví. Což jen dokazuje, že jen proto, že je Benjamin Sinclair tvůj biologický otec, neznamená, že mu můžeme věřit.“

„Takže na co narážíš, Nem?“

Emma hodila svůj batoh na postel a vzala synovce za paže. „Nejsi jediný, kdo tady umí používat internet. Sama jsem četla pár článků o Sinclairových mužích.“ Povzdechla si. „Prostě nechci, aby sis vymýšlel nějaké sny o nás třech, Mikey. Je tady náš vztah a bude tu vztah mezi tebou a tvým otcem, ale nikdy nebude nic mezi námi třemi. Rozumíš?“

„Nemáš ho ráda? Ani trošku?“

„To není tady ten problém. Nezáleží na tom, jestli ho mám ráda, nebo ne.“

Vzdala se veškeré naděje, že ji pochopí, takže se otočila, zvedla vybavení a pak se otočila zpátky k němu. „Poslal jsi ho za mnou schválně, Mikey, s nadějí, že by se mohlo něco… vyvinout mezi námi.“ Dloubla ho do ramene. „To se nestane, mladý muži.“

Za své prohlášení si vysloužila polibek na čelo. „Jestli je potřeba, aby se tady kolem něco stalo, musí se to stát tobě. Miluju tě, Nem. Chci tě vidět šťastnou.“

„N-nedělej mi tohle, Mikey,“ zašeptala. „Nerozbreč mě. Musím vzít ven sportovce.“ Natáhla se a dotkla se jeho tváře. „Poznávej svého otce, Michaeli. Ale vynech mě z toho. Prosím.“

Než mohl odpovědět, osvobodila se a vyběhla dveřmi ven.