RY - 25. kapitola

Překlad: Lenny

Kor.: Lucianna

JACKSON

 

Když vejdu do ringu, necítím nic. Vůbec nic. Pokud jde o mé emoce, jsem tak mimo, že bych mohl být také v jiném vesmíru. Vytěsním všechny kolem sebe, neslyším skandování ani necítím dunění pod nohama. Zhoupnu se na patách, protáhnu si krk a zírám do prázdna, čekám až Franco ohlásí bojovníka.

 

Tylor s Talonem stojí těsně u ringu. Vzájemně si něco šeptají a já jsem každou uběhlou sekundou neklidnější.

 

"Kde je sakra ten chlap, Franco?" Zavrčím.

 

"Nevím," odpoví, aniž by zvednul zrak od telefonu. "Pokud se tu neukáže, pak jsme pěkně v háji. Sázky již byly podány a všichni jsou už zde. Budu vypadat směšně, pokud během příštích pěti minut nenajdu někoho, kdo by ho nahradil.“ Jeho rysy zastíní naprostá panika.

 

"Budeš také mrtvý, protože když nebudu mít s kým bojovat, sejmu tebe." Franco odvrátí pohled a začne něco psát do svého telefonu.

 

Talon a Tylor skočí do ringu. Talon se ke mně otočí jako první. "Co se děje?"

 

"Francův chlápek se neukázal a já nemám nikoho z koho bych vymlátil duši. Co je to za kreténa, když se nedostaví navzdory výplatnímu šeku ve výši 10 táců?“

 

Potřebuji někoho, kohokoli, protože pokud se nezbavím ohně ve svých žilách. Pokud ze sebe nevypustím vztek, nebudu schopen zabránit tomu, abych za ní nešel a neublížil jí stejným způsobem, jakým ublížila ona mně.

 

Svaly mám napjaté touhou po uvolnění.

 

"Deset táců?" Zeptá se Ty a promne si bradu. "Takový šek by mi nevadil."

 

"Může to být i víc, záleží na tom, jaké sázky byly uzavřeny. Když Jackson naposledy bojoval, vyhrál dvacet pět táců,“ vysvětlí Talon.

 

"Budu s tebou bojovat, kámo," poznamená Tylor a šokuje mě.

 

"Budeš se mnou bojovat?" Málem se zasměji. "Děláš si srandu, že?"

 

To musí mluvit peníze.

 

Tylorův výraz zvážni. "Ne. Hodně jsem na sobě makal a vím, že potřebuješ někoho, s kým bojovat, takže jdu do toho.“ Svlékne si košili a začne si protahovat ruce. Podívám se na Talona, která vypadá stejně překvapeně, jak já.

 

"Kámo, nebudu ti to ulehčovat jenom proto, že jsi můj přítel. Uvnitř ringu nebudeš dnes večer nic víc než jenom můj protivník.“

 

"Bojíš se, že ti nakopu prdel a ztrapním tě před všemi tvými novými přáteli?" Zeptá se Ty a z jeho hlasu kape sebevědomí.

 

Opravdu si myslí, že má proti mně šanci?

 

Kdybych nebyl tak odhodlaný bojovat, možná bych si dělal starosti s tím, že se chystám svému nejlepšímu kámoši rozbít držku, ale nedělám. Pokud si myslí, že mě dokáže přemoci, rád mu ukážu opak.

 

"Dej Francovi vědět, že nastoupí Tylor," řeknu Talon.

 

Přikývne a odejde, aby našel Franca, zatímco já zase všechno zatlačím do podvědomí. Nechám Talona zatejpovat mi ruce a sleduji, jak to samé udělá i Tyovi. Vzhledem k tomu, že nemá chránič úst, nedám si ho ani já. Pochybuji, že ho budu potřebovat.

 

O několik minut později zaplní sklad Frankův hlas.

 

"Málem show nebyla, ale žádný strach, našli jsme náhradu." Dav kolem nás vybuchne a Tylor si protřepe končetiny a dívá se na mě trochu škodolibě.

 

Neuvědomuje si, že já jsem tady ten, na koho vsadili, že vyhraje? Tohle není nějaká přetahovací soutěž.

 

Oba vstoupíme do ringu a zhluboka se nadechnu, zablokuji všechny své myšlenky a říkám si, že ten chlap přede mnou není můj přítel. Je to nepřítel a nic víc.

 

Franco ještě mluví a davem se ozve další hlasitý výbuch, ale nic neslyším. V mé hlavě se usadí ticho. Jsem soustředěný, odhodlaný a připravený.

 

"Budu tě šetřit," řekne Ty s úsměvem a poskakuje přede mnou. Ozve se gong a svět přede mnou zmizne.

 

Udělám malý krok k Tyovi, zatímco on ke mně dva velké, se zvednutými pěstmi, připraven k boji. Jeho nezkušenost se projeví hned, když se široce napřáhne, což mi dá spoustu času, abych se sklonil a místo toho ho udeřil do žeber.

 

Předkloní se a zaklopýtá zpátky, dívajíc se na mě, jako by nečekal, že ho zasáhnu. Co si myslel, že to bude? Bitka na střední škole?

 

Jeho pýcha je rychle nahrazena vztekem. Vyrazí ke mně, znovu se po mě ožene, trochu lépe než poprvé, ale pořád nic, co bych nepředvídal. Snadno se vyhnu jeho pěsti, otočím se a udeřím ho do spánku.

 

Tentokrát si myslím, že spadne. Na nejistých nohách mu dám minutu, než ho znovu udeřím.

 

"Kámo," zavrčí a zvedne ruce.

 

"Řekl jsem ti, že nedělám výjimky. Věděl jsi, k čemu ses upsal, když jsi vstoupil do tohohle ringu.“

 

Z rozbitého rtu mu kape krev, kterou se setře hřbetem ruky. "Páni, ta děvka se na tebe opravdu podepsala." Vím, že ji zmiňuje ze zoufalství, v naději, že mě vyvede z míry a dostane svou šanci. Neuvědomuje si však, že zmínka o ní pouze pohání můj vztek, díky čemuž jsem silnější a zuřivější.

 

Pohnu se tak rychle, že ani nepředvídá ránu do ledvin. Zasáhnu ho tak silně, až z něj vyrazím dech, a se sténáním se zhroutí na zem.

 

Franco začíná odpočítávat, ale napočítá jenom do tří. K překvapení všech se Ty opět postaví. Zavrtím na něj hlavou. Měl prostě zůstat dole.

 

"Ani nevím, co se ti na ní líbí," zamumlá, připraven omdlít. Musela jsem mu opravdu otřásat mozkem, protože jeho další slova vůbec nedávají smysl. "Nedokáže ani pořádně vysát ptáka. Hrozný dávivý reflex.“

 

"Vzdej to, Tyi, skončil jsi. Plácáš nesmysly.“

 

"Vím, co říkám, debile! Řekl jsem Kennedy, že neumí sát ptáka. Tu noc na večírku jsem ji musel držet u zemi a ukázat jí, jak to dělat pořádně.“ Vrhne se na mě a tentokrát nedokážu uhnout. Pěsti narazí do mé čelisti, takže mi hlava padne na stranu, než se vzpamatuji, znovu mě udeří do hlavy a pak do žeber, když se pokusím odvrátit.

 

Vím, že se musím soustředit na boj, přehlušit všechno ostatní, jako to dělám vždycky, ale jeho zkurvená slova mi zamotali hlavu. Řekl právě to, co si myslím, že řekl? Co že to udělal Kennedy?

 

Jeho slova se mě pomalu zmocní, skoro jako bych je musel trávit jeden po druhém. S každým jeho slovem, který má mysl zachytí, se mi před očima objeví obrázek Kennedy. To, jak se schoulila na zemi, když jsem jí řekl, aby mě vysála. To, jak si vybrala sex před kouřením, když byla u mě. To, jak mi řekla, že to prostě nedokáže ani poté, co jsem ji přimel se udělat.

 

Strach v očích. Její chvějící se hlas.

 

Ne. Tylor by to neudělal ...

 

Prostě nemůžu uvěřit, že by to můj přítel udělal.

 

Ty se na mě vrhne a mlátí mě, ale právě teď nic necítím. S pěstmi zakrývajícími si tvář ho nechám zasypávat mé tělo údery, jenom abych mohl přemýšlet. Když už mám dost, odstrčím ho od sebe a spustím paže tak, abych se mu podíval do tváře.

 

A pak to uvidím. Jeho samolibý úsměv. Temnota v jeho očích.

 

"Víš, že mě kvůli tobě odmítla?" Ušklíbne se a hustá mlha v mé mysli opadne. Kousky skládačky se spojí a vytvoří velmi živý obraz přímo před mýma očima. On ... ublížil jí. Moje tělo se začne třást násilím. Každé vlákno je připraveno zaútočit, připraveno zabít. Ublížil jí ... a teď ublížím já jemu.

 

Dalších pár minut se odehrává v mlze. V jednu chvíli se dívám na Tylorův zlý úsměv, v další je v bezvědomí a já jsem nad ním. Je to, jako bych sledoval, jak se pohybuji mimo své tělo. Pěsti mám pokryté krví. Sotva rozeznávám jeho tvář, když mě neznámé paže odtáhnou od jeho nehybného těla. Chci, aby nepřestal a bránil se, ale všechno, co dělá, je, že tam leží.

 

Když se snažím osvobodit, uvědomím si, že mám kolem sebe ovinuté paže tří můžu, kteří mě tahají pryč. Snažím se přes ně podívat na tělo toho sráče. Chci se ujistit, že se nehýbe.

 

"Co to kurva bylo?" Talonův hlas pronikne ke mně, dokonce i přes dav, který mě oslavuje. "Myslím, že jsi ho zabil, kámo."

 

Dobře. Doufám, že ano. Seru na následky. Pokud je mrtvý, budu rád žít zbytek svého života za mřížemi.

 

Franco spěchá k Tyovmu boku a zkontroluje mu puls. "Je naživu," oznámí. "Někoho sem pošlu, aby ho zkontroloval. Dostaň ho odsud,“ řekne Talonovi, ale já už spěchám ven.

 

Mám pocit, jako by mi na hrudi seděl slon. Musím za Kennedy. Musím jí říct, že jsem se mýlil a že je mi to líto. Všechno to dává smysl, všechno. Talon křičí mé jméno znovu a znovu, ale ignoruji ho, musím se k ní dostat.

 

Vlezu do svého SUV a vyřítím se z parkoviště. Když sevřu volat, ruce mi sklouznou, protože je mám pokryté krví. Netrápím se tím, protože jediné, na co myslím, je dostat se ke Kennedy a říct jí, že jsem to posral.

 

Při pomyšlení na to, co jí udělal se mi zvedne žaludek a žluč mi pálí jícen. Chci si jednu vrazit, vytrhnout si srdce, položit ho na talíř a dát ji ho. Celou dobu trpěla, a to z mnoha důvodů, nejen kvůli Jillianině smrti, ale také kvůli událostem té noci.

 

Připadá mi to jako věčnost, než dorazím k jejímu bytovému komplexu. Sotva zaparkuji auto a vypnu motor, než jsem venku a běžím dovnitř. Vím, že něco není v pořádku, než vůbec zaklepu. Cítím to hluboko ve svých útrobách. Něco je děsně špatně.

 

Jednou zaklepu a zakřičím její jméno. Když okamžitě neodpoví, nečekám další vteřinu. Tento špatný pocit se mě zmocní a musím se dostat dovnitř, abych se ujistil, že je v pořádku. Couvnu, zvednu nohu a vykopnu dveře. Dřevo povolí snadno.

 

Vběhnu do bytu, rychle prohlédnu obývák, než projedu zbytek bytu. "Kennedy!"

 

Ticho.

 

Vrazím do ložnice a zjistím, že je také prázdná, a špatný pocit v mých útrobách se zvětší. Otočím se, abych se podíval do koupelny, a pak to uvidím. Několik pramenů hedvábných blond vlasů padá přes okraj vany. Vzduch vyplňuje měděna pachuť krve a zvedne se mi z toho žaludek.

 

Vejdu do místnosti, srdce mi spadne až do nohou a současně mi přestane bít úplně, když spatřím její tělo. Krev. Je tu tolik krve. Její nohy, ruce, břicho, to vše je pokryté krví. Ani nevím, odkud se to vzalo.

 

Klesnu na kolena vedle vany, volám její jméno a modlím se, aby se vzbudila. Tvář má bledou a oči zavřené. Ruce se mi třesou, když najdu telefon. Snažím se ho odblokovat, ale mám příliš zakrvavené ruce, prst mi klouže po obrazovce, ale nic se neděje. Krev na rukou mi brání přivolávat pomoc.

 

Ještě jednou se podívám na Kennedy a rozhodnu se, že mi nezáleží na ničem jinem než na tom sehnat ji pomoc. Seberu ji z vany, snažím se netrápit teplem, které mi pokryje ruce i břicho.

 

"Mám tě. Vezmu tě do nemocnice. Neumírej mi, broučku. Neumírej mi,“ zaskřehotám a mám pocit, jako bych znova ztratil Jillian. Tohle je moje vina. Odstrčil jsem ji a teď ji musím zachránit. Musím být tím, kdo se ujistí, že je v pořádku.

 

Slyším každou kapku krve, která dopadne na podlahu, když ji nesu z bytu. Když se dostanu k autu, otevřu zadní dveře a uložím ji na sedadlo. Pak vlezu dovnitř a vyjedu. Řítím se celou cestou tam, ani si nemyslím, že dýchám, dokud nejsem před nemocnici, vylezu ven a odnáším ji dovnitř.

 

"Dobrý Bože," řekne sestra, když mě uvidí. Přiřítí se doktoři a sestřičky a vezmou mi Kennedy a najednou jako bych byl ve zpomaleném filmu. Padnu na podlahu a položím ruce na chladnou zem. Slzy se vyvrhnou ven a jako hráz, uvolním každou unci emocí, kterou jsem zadržoval.

 

Bolest. Nenávist. Vztek. Lítost. Ostuda.

 

Ztratil jsem Jillian a teď také přijdu i o ní.

 

Je mi líto, že jsem ti nikdy neřekl, že tě miluji ...